Listopad 2011

Další foto-video

23. listopadu 2011 v 19:23 | Taya Uchiha
Taya Uchiha: tak tady je naše další foto video nějaké fotky se opakují ale nějaké zase přibývají hezky se bavte!







Nečekaný zvrat v Uchihovic rodině díl 4-zachránce

23. listopadu 2011 v 17:47 | Hanako Hyuuga
Další
Pochvíli jsem uslyšela opět zvuky boje a necítila jsem katanu v břiše.Odvážila jsem se otevřít oči.Ten chlápek bojoval s dalším.Co bylo, ale divné.On mě úplně stejný plášť v jakým odešli Sasuke i Itachi. Černý s červenými mraky.Kousek ode mě ležel i ten klobouk.Potom už jsem měla nějak okno.Pamatuji si už jen to, jak mě ten kluk, co mě zachránil vzal do náručí a někam šel.Potom se mi zatmělo před očima a já už nic nevnímala.
......................................................................................................................................
Pomalu otevírám oči.Kdyby náhodou okolo mě bylo světlo.Naštěstí to nehrozilo.Otevřu oči dokořán, abych si mohla prohlédnout místnost ve které jsem.Shrnu to asi takhle:Postel,noční stolek,normální stůl,židle,křeslo,dvoje dveře,jedno střešní okno a ten kluk co právě přišel.Teprve teď jsem si ho prohlédla.Má dlouhé blonďaté vlasy jejíž část je v gumičce a modré oči.Přes jedno oko měl přehozenou ofinu a na čele měl ninja čelenku jejíž znak byl přeškrtnutý.Byl docela vysoký.Na ukazováčku pravé ruky měl velký prsten na kterém byl znak 青 (Sei - Modrá).Podíval se na mě zkoumajícím pohledem.,,Ahoj"Pozdravil.,,A…ahoj…k…kde to jsem."Zadrhávala jsem se.,,Si v bezpečí.Jsem Deidara a ty?",,Miya."Pokusila jsem se vstát. Sykla jsem bolestí,chytla jsem se za břicho a spadla zpátky na postel.Deidara se uchechtnul.,,Nepřepínej se."a ještě dodal:,,Zůstaň tady přinesu ti něco k jídlu."A odešel.Já přemítala,co se vlastně stalo.Útočil na mě ten chlápek a potom mě tenhle zachrání.To je divný, proč na mě zaútočil.Předci jsem mu nic neudělala.

Moc dlouho jsem na tím nepřemýšlela, protože přišel Deidara s tácem plného jídla.Vykulila jsem na to oči.,,Tak teď mě budeš poslouchat.Budeš jíst málo, ale často, protože tě musíme dostat zase do pořádku je to jasné?!"Kývla jsem na souhlas.,,A teď mi řekni, kde ses tak zřídila.",,To je na dlouho.",,To nevadí, máme času dost.",,Pokusím se ti to shrnout.Několik let jsem žila jako žebrák, ale moc mi to nešlo.Chtěla jsem se stát ninjou, ale do akademie mě nevzaly.Hledala jsem snad všude, abych našla nějakého ninju a ten by byl ochoten mě učit.Nakonec se na mě ukázalo štěstí a potkala jsem dva kluky.Vypadali jako bráchové.Přemluvila jsem toho mladšího a ten toho staršího.Trénovala jsem s nimi něco přes dva týdny- nebo to byly tři??No potom mě opustili.Bylo divné, že měli na sobě stejný plášť jako máš támhle přehozený přes tu židli.-Tak jsem trénovala sama.Po čase, nevím jak dlouho, jsem trénovala a narazila na dva ninji.Ten jeden porazil toho druhého a pak bez jakéhokoliv důvodu na mě začal útočit.No a potom si mě zachránil."Ukončila jsem proslov a oddechla jsem si.Bylo vidět,že je zamyšlený.sekundy a minuty ubíhali a v místnosti bylo ticho.Potom Deidara řekl.:Tebe trénovali Itachi se Sasukem?"Vykulila jsem oči.,,Ty je znáš?",,Jo bydlí tady."Další šok,,C…co?",,Jo bydlí tady o patro níž, ale teď jsou na misi.",,Aha"Řekla jsem sklesle.,,Chtěla bys je vidět?"Kývla jsem.,,Moc rád bych ti vyhověl, ale nemůžu.Nikdo nesmí vědět, že jsi tady jinak by to byl velký průšvih pro nás pro oba."Sklopila jsem hlavu.,,No nic.Potom si promluvíme.Teď si dej něco k jídlu a jdi si odpočinout.Byla jsi dost zraněná.",,Dobře"Chňapla jsem první věc, co byla na tácu a začala jíst.Vůbec jsem neměla hlad, ale musela jsem to sníst.Deidara měl pravdu.Byla jsem unavená jako
nikdy.Ani se nedivím, jak jsem rychle usnula.

Deidara šel dolu do společenský místnosti.Vytáhl si z knihovničky knížku a sedl si na pohovku.,,To už jsi to jídlo snědl?",,Co?...Jo a co je ti do toho Kisame?",,Já jen, že tímhle tempem z tebe bude kulička.",,Drž hubu.",,Ano kuličko Deidaro. A vůbec, kde je ten tác.Chci ho.Je můj, pořídil jsem si ho za svoje peníze.",,Co je mi do toho.Nevotravuj chci si číst."Kisame jen něco zabrblal, vzal si jablko a odešel.Deidara se tedy mohl nerušeně začíst do knížky.To by, ale nemohl myslet na Miyu. Už když ji viděl prvně se mu líbila a teď když viděl ty její nádherné uhlové oči,byla ještě hezčí.Ty oči mu byli odněkud povědomé, ale nedokázal plně určit odkud.Zavřel knížku a odcupital nahoru do svého pokoje.Měl štěstí, že pokoj měl až na půdě, takže nikdo tam nemůže odposlouchávat, když si budou povídat.Pomalu vstoupil do pokoje a usedl do svého křesla.Díval se na Miyu. Jak leží jako andílek.Jak se jí zvedá a zase snižuje hrudník.Něco se vněm zlomilo.Nedokázal říct co, ale noha to asi nebude.Musel se nad tím usmát.Ani nevěděl jak, ale podařilo se mu usnout.

Nečekaný zvrat v Uchihovic rodině díl 5-Průšvih

23. listopadu 2011 v 17:47 | Hanako Hyuuga
Dáááálší dílek

Nečekaný zvrat v Uchihovic rodině díl 3-Kdo jsi?

23. listopadu 2011 v 17:47 | Hanako Hyuuga
Další díl
Tak to pokračovalo tři týdny.Vstávali jsme za svítání, běhali míle a trénovali.Sem tam jsme odcházeli na jiné místo.Musím říci, že jsem se hodně naučila.Itachi říká, že jsem na úrovni genina. To je prý odrazový můstek, od kterého začínají všichni ninjové.Jsem ráda, že mě berou jako ninju.Ale všechno netrvá věčně….
......................................................................................................................................
Dělala jsem zrovna kliky a kluci, byli už čtvrtý den pryč.Začínala jsem se pomalu strachovat.Ale ne na dlouho.Objevili se,když zapadlo slunce.Něco bylo, ale jinak.Měli na sobě černé pláště s červenými mraky a velké slaměné klobouky.Přišli k táboru a bez jediného slova začali balit věci.Dívala jsem se na ně jak na duchy.Za chvíli měli sbaleno a mířili si to tam odkud se vynořili.Šla jsem tedy za nimi, ale Itachi mě zastavil.:,,Už nemůžeš chodit s námi.Už tě trénovat nebudeme.Teď odejdi a žij svůj život bez ninjů."Po tomhle se oba otočili a odešli.Stála jsem tam jako solný sloup, nezmohla jsem se na nic.Do hlavy se mi přikradli vzpomínky.Můj otec, vůdce z velmi proslulého, si myslel, že se mu budou posmívat, že se mu narodila taková nicka.Bylo mi pět a nic jsem neuměla.Ač jsem se snažila jak chtěla, tak né a né se mi něco povést. Proto mě zavřel do kopky.Byla jsem tam zavřená a neviděla ani špetku světla.Jeden den, nebo noc, nevím jaký čas, se ozývali strašlivé zvuky jakoby někdo někoho týral a potom zabyl.Vše potom utichlo.Nevěděla jsem jak se mám dostat ven a tak jsem čekala.Před mojí celou se náhle objevil muž v černém.Oči mu svítili rudě.Podíval se do těch mích a já už o sobě nevěděla.Probrala jsem se až v nějaké vesnici v její nemocnici.Do očí se mi dostali slzy.Teď jsem se rozhodla.Budu tvrdě trénovat a stanu se dobrou kunoichi. S tímto a s velkým odhodláním jsem se pustila do tréninku.

Trénovala jsem vážně tvrdě.Nevím jak, ale pamatovala jsem si všechny ruční znamení od všech justu, co použil Sasuke. Začala jsem je trénovat.No zkrátka,celý den jsem trénovala a v noci spala.Skoro nic jsem nejedla,není divu, že jsem vyhublá a sotva se držím na nohách.Trénovala jsem takhle čtyři měsíce a pár dní.Už to moc nepočítám.Myslím si, že jsem zchodila takových deset až dvacet kilo.Chodila jsem spát čím dál později a vstávala hodně brzo.Myslím si, že jsem průměrně na spala tak čtyři až pět hodin za den.

Jednou jsem zase trénovala, když v tom jsem uslyšela zvuky boje.Podle mého odhadu necelý kilometr ode mě.Vydala jsem se tedy z těmi zvuky.Vyšla jsem na louku.Před mýma očima se odehrával souboj dvou ninjů.Sledovala jsem tento boj s napětím.Podle mého úsudku byli už skoro bez chakry. Typla jsem si, že to vyhraje ten ninja s roseklou hlavou.Vypadal i fyzicky více zdatný než ten druhý.Pravda byla opak.Ten druhý ninja si vzal nějakou pilulku do ruky a hned nato jí spolknul.Začala kolem něj vířit chakra. Jedním pohybem ruky byl ten muž mrtví.Neznámí se na mě otočil.Hned nato po mě hodil kunai. Vyhla jsem se.Ale jemu to evidentně nestačilo.Začal po mě házet kunaie a shurikeny. Vyhýbala jsem se jak to šlo.Ale nejeden mě zasáhnul.Právě naopak.Zasáhli mě skoro všechny.Celé moje tělo bylo pokryto škrábanci a řeznými ranami.Připadala jsem si tak bezmocná.To mě teď tady ten chlap oddělá a můj život půjde do háje?Naštěstí mu došli házecí předměty a tak se proti mně rozeběhl. Uhýbala jsem a sem tam jsem použila nějaký jutsu. Po jednom jeho dobrém kopu, kdy mě zasáhl do břicha jsem už nemohla vstát.Klečela jsem a vykašlávala krev.Ten muž vytáhl katanu a namířil si to rychlím krokem ke mně.Zavřela jsem oči.Nechtěla jsem vidět tu skutečnost.Čekala jsem jen na to až mi zarazí katanu do těla.Pochvíli jsem uslyšela opět zvuky boje a necítila jsem katanu v břiše.Odvážila jsem se otevřít oči.Ten chlápek bojoval s dalším.Co bylo, ale divné.On mě úplně stejný plášť v jakým odešli Sasuke i Itachi. Černý s červenými mraky.Kousek ode mě ležel i ten klobouk.Potom už jsem měla nějak okno.Pamatuji si už jen to, jak mě ten kluk, co mě zachránil vzal do náručí a někam šel.Potom se mi zatmělo před očima a já už nic nevnímala.
Arigato za návštěvuSmějící se