Nečekaný zvrat v Uchihovic rodině díl 10-Šťastné shledání

23. listopadu 2011 v 17:48 | Hanako Hyuuga

Bydlela jsem zatím u kluků v pokoji,než mi vyklidí pokoj po orochimarovi. Nastěhovali mi sem postel a já jsem jim byla za to vděčná.Představa,že po tomhle dni bych ještě přenášela postel nebyla zrovna lákavá.Uvelebila jsem se na ni a přestože bylo asi osm, jsem usnula a spala až do šesti do rána.
...........................................................................................................
Vstala jsem a došla do kuchyně.Tam byl lísteček.

Miyu

Prosím mohla bys připravit snídani.Zaspala jsem a nestihnu se vrátit včas s pečivem.

Děkuji Konan.

Byl tam ještě jeden lístek.

Tady je napsáno,co jedí někteří kluci k snídani.

Kisame:opečený losos v chlebu a černý čaj

Zetsu:Ovoce a salát, ale ne z jeho zahrádky. A ovocný čaj

Tobi:Lízátko stačí a kdyby mu to nestačilo,bonbóny jsou v čajníku

Hidanovi stačí nějaký maso a kafe PS:ale bez kofeinu

Sasukemu co chceš a rajčatový čaj

Ostatní jedí to,co jim připravíš a čaj nebo kafe…

Koukala jsem na to jak z jara.Ryba k snídani?A co teprve to lízátko.No nakonec jsem rozhodla, že se nebudu namáhat a prostě udělám,co chci.Neuměla jsem vařit, tak jsem udělala každému, ovocnou mísu a jogurt.Nandala jsem na stůl a koukla na hodiny.,,Osm"Zašeptala jsem si pod vousy a nadechla se.Poté jsem zařvala na celé sídlo.:,,Budíček,všichni hned na snídani!"Ze shora se ozvalo ne jedna rána od toho,jak spadali z postelí jako hrušky ze stromu.Za pár minut se začali vynořovat rozespalí ,,zombie" a usadili se do svých židlích.,,Co to jako je?!"Zeptal se nejméně ospalí Kisame.,,No…předci snídaně."Řekla jsem přidušeně.,,A to ti Konan neříkala,co jím?!",,Napsala,ale já si řekla,že se nebudu namáhat a udělám snídani pro všechny stejnou.",,Ale co moje lízátko.Tobi vždycky má po ránu lízátko velké a kulaté jako jeho hlavička."Zavřeštěl Tobi na celou jídelnu.,,Tobi, dostaneš lízátko až po snídani umyješ nádobí."Řekla jsem už trochu ostřejším hlasem.Tobi smutně sklopil hlavu a pomalounku začal jíst.Postupně i přes to mrmlání,se dali všichni do jídla.Usoudila jsem, že mě asi moc v lásce nemají,ale co.Nikdo mě nikdy neměl rád a už od malička mi všichni říkali,jak jsem strašná a jak nic neumím.Vlastně, když nad tím tak přemýšlím,tak mě mají rádi jenom tři lidi a to jsou Itachi,Sasuke a Deidara. Vlastně by se měl dneska vrátit a Sasuke by se měl zas uzdravit.Začíná se to trochu zamotávat.Můj život jedním dnem,se obrátil naruby.

,,Miyu?! Uslyšela jsem hlas, jak na mě mluví.Otočila jsem nepřítomně hlavu a uviděla Deidaru. Rozšířili se mi zorničky.,,Deidaro."Vydechla jsem.Nepřipouštěla jsem si to,ale strašně mi chyběl.Vyskočila jsem ze židle a tryskem jsem se k němu rozeběhla.Za chvíli mě Deidara svíral v náruči a málem i brečel.,,Jak to, že jsi se vrátila?",,To je na dlouho,řeknu ti to později."Odpověděla jsem mu hlavou zabořená do jeho trička.Tento nádherný okamžik přerušil zvuk vycházející z deidarova zažívacího ústrojí.,,Ehm…od včerejška jsem nejedl."Vysvětlil Deidí.,,Zrovna snídáme."Řekla jsem trochu stydlivě.Deidara se na mě usmál a došel ke stolu.Sedl si na své místo a začal si pochutnávat a ovoci.Seděl vedle sasoriho a konan. Jak jsem tak na něj koukala, zjistila jsem,že má moc rád jahody a maliny.Poté mé oči zabloudili k itachimu,vypadal strašně naštvaně.Propaloval deidaru pohledem.

Po snídani jsem šla s Itachim trénovat,Tobi umyl nádobí a dostal lízátko,Deidara šel odpočívat a zbytek mi byl ukradený.Trénink byl vyčerpávající.Itachi byl na mě tvrdý,vůbec ho nezajímalo,že jsem třeba nováček nebo holka.Jako by se mi chtěl pomstít za to ráno.Tekla ze mě krev a byla tak vysílená,že jsem skoro nevstala ze země.,,No tak,musíš být silnější,jinak nebudeš mít šanci ovládnout sharingan."Řekl mi Itachi a znovu na mě zaútočil.A znovu jsem skončila na zemi.Vykašlala jsem krev a znova pokusila vstát.,,Teď zkus zapnout sharingan"Přikázal mi Itachi a opět zaútočil.Vyhledala jsem v sobě zbytek sil a aktivovala sharingan. Neudržela jsem ho ani deset sekund.Zas jsem dostala tvrdou ránu do břicha.Spadla jsem na zem a už se nezvedla.Itachi ke mně doběhl.Chtěl abych se zvedla,ale já neodpovídala.Itachi se zalekl a přemístil mě do pokoje.Položil mě do postele a mokrým hadříkem mi začal omýval všechny rány,které jsem utrpěla.Vypadala jsem zuboženě.Na mém těle by se nenašlo místečko,které by nebylo pokryté krví. Hadřík nepomáhal a krev se odmítala zastavit.Itachi byl nahraný.Těžce jsem oddychovala.Dýchání bylo pro mě dost složité.Pálili mě plíce při každém nádechu.Byla jsem v jednom ohni.Jediné,co jsem si přála by, aby ta neskutečná bolest polevila, i za cenu, že bych umřela.Oči jsem měla silně zavřené, ale slzy se dostanou i z pod víček.,,Konan!"Zařval na sídlo Itachi a doufal, že není pozdě.Podíval se na mě smutným a útrpný pohledem.Chtěl by mi pomoci,ale nevěděl jak.Přestala jsem dýchat.Chtěla jsem se nadechnout,ale nešlo to.Začala jsem se dusit.Nemohla jsem se pohnout a chtělo se mi spát.Něco v hlavě mi říkalo:,,Už je čas jít…nebraň se to mu a přijmi to…"
,,Ne nemůžu.Nechci!Už kvůli deidarovi ne."Odpověděla jsem.
,,A co pro tebe znamená?!Je to jen obyčejný kluk.Nic nedokáže,nic nemá…To chceš trpět jen proto,aby si tě potom nevšímal?!"
,,Ne"
,,Tak vidíš."
,,Ne mýlíš se…ve všem.Já…já ho…"
,,Co,snad si nechceš nalhávat,že ho miluješ?To je nesmyls."
,,To co je nesmysl a co ne si můžu vybrat sama,ne?!"
,,Ne"
,,Jo"
,,Ne"
,,Jo"
,,Nenenenenenenenenenenene"
,,Jojojojojojojojojojojojo….už mě to neba. Budeme pokračovat zítra.To mám volno."
,,Co to plácáš?Vždyť máš volno celej den."

Ocitla jsem se na temném místě.Nohy jsem měla bosé,díky tomu jsem poznala,že stolím na orosené trávě.Jediné,co mi poskytovalo světlo byl měsíc.Ostatní bylo ponuré a šedivé.Zářil na obloze,jakoby měl naposledy.Ale přesto měl problémy s mračny.Hnali se oblohou a překrývali ho,takže jsem moc neviděla.Rozhlédla jsem se,kde to vlastně sem.Rozpoznala jsem několik náhrobků,lamp,které odmítali svítit a spousty kamenů.Stála jsem uprostřed hřbitova,ani jsem nevěděla jak sem se sem dostala.Mezi kameny něco šustlo.Lekla jsem se a trochu odstoupila.podívala jsem se do stínu u kamene.Vedle kamene se krčil dlouhý,slizký had.Vyplazoval jazyk a svýma velkýma hadíma očima se díval přímo na mě.Odjakživa jsem se hadů bála,utíkala jsem před nimi,ale teď ne.Byl sice odporný,ale mé tělo se odmítalo pohnout,i když můj mozek křičel uteč.,,Tak ti se bojíš hadů…Já jsem myslel,že Uchiha klan se nebojí níčeho…ale asi jsem se spletl."Uslyšela jsem slizký hlas,jak na mě povídá.Otočila jsem se kolem dokola,ale nikoho jsem neviděla.,,Mě ani neuvidíš Miyu Sebasttian Uchiho…"Cože,co to mele,já žádná Sebasttian Uchiha nejsem.Jediný kdo je Uchiha jsou kluci.Já s nimi nemám nic společného…,,Kdo si…a..a co po mě chceš!"Odvážila jsem se zeptat.,,Ty chceš vědět kdo jsem když nevíš ani kdo si ty.Řeknu ti to takhle,až si budeš jistá tím,kdo seš. Budeš chtít víc síly,protože nebudeš chtít nikoho zklamat.A v tu chvíli se objevím…ty půjdeš se mnou a já ti dám tolik síly,kolik budeš chtít….Budu muset jít.Nikomu o mě neříkej,jinak tě stihne trest…Rád jsem tě poznal Sebasttian."Řekl a mě oslnilo světlo.,,Počkej!!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se