Nečekaný zvrat v Uchihovic rodině díl 11-Vše se mění

23. listopadu 2011 v 17:48 | Hanako Hyuuga

Řeknu ti to takhle,až si budeš jistá tím,kdo seš. Budeš chtít víc síly,protože nebudeš chtít nikoho zklamat.A v tu chvíli se objevím…ty půjdeš se mnou a já ti dám tolik síly,kolik budeš chtít….Budu muset jít.Nikomu o mě neříkej,jinak tě stihne trest…Rád jsem tě poznal Sebasttian."Řekl a mě oslnilo světlo.,,Počkej!!!"Stihla jsem zakřičet,než jsem se ocitla v bílém pokoji,na bílé posteli,přikrytá bílou peřinou napojená na různé přístroje a s ovázaným tělem.

Rozhlédla jsem se do stran.Na židli v rohu se krčila postava v černém síťovaném tílku a černých riflích.Ale…blonďaté dlouhé vlasy…,,Deidaro?!"Šeptla jsem do vzduchu.Postava sebou trhla a zvedla hlavu.A opravdu…opravdu to byl on. Podíval se do mích očí a v těch jeho se objevili jiskřičky štěstí. V okamžiku byl u mé postele a držel mě za ruku.,,Miyu,jsem tak rád,že jsi se zbudila.Jak ti je?"Zeptal se.,,Jo,vcelku to jde.Co se stalo?"Podívala jsem se na něj s nadějí,že zjistím,co se mi vlastně stalo.Deidara sklopil hlavu a začal:,,No výš,trénovali jste s itachim a on chtěl v tobě vyvolat sharingan a trochu to přehnal.Odnesl tě do pokoje a tam se tě snažil ošetřit.Nešlo to a tys přestala dýchat.Po chvíli přiběhla Konan a začala tě oživovat.Obnovila ti dýchací soustavu a i tu cévní,ale pořád si krvácela.Poté jsem tam přiběhl i já pomáhal jsem jim zastavit krvácení.Hrozilo,že zemřeš a já jsem navrhl vzít tě do nemocnice.Můj nápad byl zamítnut,protože jsme zločinecká organizace.bla,bla,bal.Po dlouhém přesvědčování jsem tě sem přinesl…Měl jsem o tebe hrozný strach.Podstoupila jsi několik operací a díky Jashine. Žiješ…"Otevřeli dveře a v nich stál doktor.Mladý muž menší postavy s brejličkami na nose.Své světlé vlasy měl dlouhé po ramena a na jedné straně stažené v culíku.V ruce držel nějaké spisy a desky.,,Dobré ráno ve spolek…Ááá tak už si se probudila.Pane…necháte nás teď o samotě."Řekl a čekal až se Deidara spakuje.Deidara se zvedl a pomalu odkráčel na chodbu.Hodil na mě poslední smutný pohled než se dveře zavřeli.
,,Takže Miyu,že ano."Začal doktor.Kývla jsem a poslouchala,co má na srdci.,,Mám pro tebe jednu špatnou správu a jeden šok,co chceš slyšet první?",,No,když si poslechnu první šok tak budu v šoku a nebudu si moct poslechnout tu další zprávu,tak radši tu špatnou."Odpověděla jsem chytře.,,Tak jo…No,když tě sem přinesli,měla si silné krvácení,zlomené několik žeber a přetrhané vazy na rukou.Podařilo se nám je obnovit,ale ne úplně. Čakrová vlákna se nám nepodařilo spojit a vazy na levé ruce taky ne.Musíš pochopit,že…",,Nemůžu být ninjou…"Přerušila jsem ho.Nechtěla jsem slyšet tu krutou pravdu.Právě se mi zbortil sen.Můj celoživotní sen.Chtěla jsem brečet,ale neměla jsem na to sílu,radši jsem se zeptala.:,,A…a ta další zpráva?",,Chcete ji doopravdy slyšet?"Přikývla jsem a poslouchala.,,No dobrá.Při vaší operaci jsme potřebovali vzorky krve a vaší totožnost,protože mi bylo řečeno,že nic o sobě nevíte,nechal jsem si prověřit vaší identitu pomocí DNA…"Odmlčel se zaváhal.Přikývla jsem,aby pokračoval.,,No došel jsem k zajímavému výsledku…Vaše pravé jméno je…Miyu sebasttian Uchiha. Pocházíte z tohoto vznešeného rodu a konkrétně jsme sestra jediných dvou uchihů,kteří přežili masakr…Sasukeho a itachiho uchihů…"Srdce mi vynechalo několik úderů.Přesně jako v tom snu.Tak to ještě zklamu svůj klan.Zklamu sasukeho a itachiho. Svého otce,který byl určitě vynikající ninja.Všechny zklamu.Další Uchiha,který přežil a to mám být já.Teď nebudu moct ani hýbat s rukou,natož bojovat…Neměla jsem daleko k omdlení.,,Jste v pořádku slečno?"Zeptal se mě doktor,když viděl jak jsem zbledla a nevnímala okolí.Hleděl na mě ještě chvilku a potom radši odešel.Já přece nemůžu být Uchiha. Nemohl mít ten slizák v tom snu pravdu.Nevěděla jsem,co si mám myslet.Co mám dělat.To přece není pravda.,,To ne…ne….nééééé…"Zařvala jsem a z očí se mi dostali ven slzy.
,,Miyu,co se děje?"Přiběhl Deidara.,,N…ne-můžu…t-i to říct…"Vzlykla jsem a zabořila hlavu do polštáře.,,Miyu,no tak,co ti je?!"Nedal se odbít.Přisedl si vedle mě a jednou rukou mě vytáhl zpátky do sedu a přitáhl si mě do náruče.,,Ššššš…to bude dobré,všechno bude zas jako dřív…"Konejšil mě.Já ale tvrdohlavě kroutila hlavou,že ne.Deidara chytil můj obličej do rukou a tím mě donutil podívat se mu do očí.,,Seš tak strašně tvrdohlavá a pesimistická...ale roztomilá…",,C…co…"Zmohla jsem se jen na tuto odpověď než moje rty uvěznil v polibku.Přejel mi mráz po zádech.Byl to…příjemný mrazík.Moje srdce se rozbušilo jako o závod a moje tváře byli snad nejrůžovější na světě.Moje tělo se začalo třást vzrušením.Stydlivě jsem se do polibku zapojila.Cítila jsem jak deidarův tep o něco zrychlil.Povalil mě na postel a líbal mě s takovou vášní,že jsem myslela,že mi srdce vyskočí z hrudi.Po chvíli se ode mě odtáhl,aby nabral dech.,,Miluju tě Miyu…strašně moc tě miluju.Kdybys nepřežila,zabil bych se,protože tys mi dala smysl života…"A opět se hladově přisál na moje rty.Chtěla jsem něco říct,ale jakmile jsem jen trošičku pootevřela pusu,tak toho využil a pronikl do ní jazykem.Začal plenit moje ústa,pochvíli vyhledal můj jazyk a začal se o něj třít.Vzdechla jsem a slastně zavřela oči.,,Deidaro!!Co tu děláš??!!Okamžitě z ní slez!!"Vyjekl Itachi stojící ve dveřích.,,Itachi"Vydechla jsem,když se Deidara odtah.,,Deidaro,drž se od ní dál,je ti to jasný!"Zuřil Itachi. Ještě jsem ho neviděla tak naštvaného.Nikdy nedával najevo své emoce,ale teď…vypadal jako psychopat.,,Jinak co Itachi."Uchechtnul se Deidara. Itachimu zasvítil v očích sharingan,což Deidaru vyděsilo a tak se raději spakoval:,,Ještě se vrátím Miyu."A poslal mi vzdušnou pusu.Poté,co se dveře zavřeli,Itachi promluvil.:,,Co říkal doktor?"Píchlo mě u srdce.Znova jsem si uvědomila to,že nebudu ninjou.Odvrátila jsem hlavu na stranu.Itachi zatnul ruku v pěst.Cítil se hrozně,vždyť…to on ji ublížil.To on může za to,že je teď ona tu.V nemocnici,takové strašlivé místo,musel se přemáhat,aby tam vůbec přišel.Z nemocnic a doktorů měl vždy strach.Vždy když byl u doktora,řekl mu něco špatného a co nesmí a co naopak může.,,Jak na drátkách",to vždycky říkával jeho otec a s tím měl pravdu.,,Nemůžu být ninjou."Přemohla jsem se a zašeptala.,,Co??!!Jak to?"Vyjekl Itachi a vypadalo to,že to s ním šlehne.,,Mám přetrhaný čakrová vlákna na rukou a na s levou už možná nepohnu."Začala jsem brečet.Opět za tuhle krátkou chvíli. Itachi mě pohladil po vlasech.,,Omlouvám se Miyu,je to moje vina,kdybych se neukvapil s tréninkem,tak by se něco takového nestalo…Nejsem hoden být tvým… bratrem a učitelem.Odpust mi mé chování a mé neuvážené činy."Poklonil se mi.,,I…Itachi p…pros-ím nedělej mi to těžší."Hlesla jsem a lehla si.,,Itachi já…potřebuju být sama."Změřila jsem si ho pohledem.,,Dobře…ale kdyby si cokoliv potřebovala…zavolej mě."Řekl s nedějí v hlase.,,Díky,ale on tu…bude Deidara."Podívala jsem se do jeho hloubek.,,Aha"Otočil se a bez jediného dalšího slova odešel.

Po chvilce přišel Deidara se skleničkou vody:,,Napadlo mě,že budeš mít žízeň,tak jsem ti přinesl vodu."a mlčky ji položil na stolek vedle postele.,,Nemáš hlad,nepotřebuješ něco?"Zavrtěla jsem hlavou a zavřela oči.Ucítila jsem něco hřejivého u mého těla.Otevřela jsem oči a uviděla HO jak mě objímá.,,Nevadí ti to?"Upřel na mě svůj pohled.,,N…ne…dobrou"Stydlivě jsem se k němu natiskla.Odměnou mi byl polibek do vlasů a spokojené zavrnění.I přes všechno zlého,co mě dneska potkalo,se cítím šťastně.Je to snad proto,že jsem tu Deidarem?!Že mě má rád?!Zajímá mě ,co bude zítra a další dny.Jestli budu moct hýbat s levačkou,nebo jestli to bude už na pořád.Zívla jsem a usoudila,že je na čase jít spát i Deidara už vedle mě pravidelně oddechoval.,,Sladké sny,mám tě ráda."Zašeptala jsem do ticha pokoje a poté se v klidu odebrala do říše snů.

,,Doktore!Doktore!Chci vysvětlení,je pravda,co říkala,opravdu je její zranění tak vážné?"Doběhl Itachi doktora.,,Ano,opravdu je."Odpověděl nezaujatě.,,Ale to přece nemůže být pravda.Ona se musí stát výjimečnou kunoichi."Rozzuřený Itachi už skoro nepobíral dech.,,Tak na to jste měl myslet dřív než jste ji málem zabil."Itachi sklopil zrak.Věděl,že má doktor pravdu a že jen díky němu je Miyu tu.,,ale jedna výtečná léčitelka,by jí mohla možná pomoci."Odpověděl bez zájmu.,,A jaká,kde žije?"
,,V konoze,je to učenec Hokage-sama.A teď když mě omluvíte,mám pacienta na sále…"Rázně ho odbyl.Itachi zatnul ruce v pěst:,,Miyu,pomůžu ti splnit tvůj sen i kdybych měl zemřít."Řekl si v duchu a poté se přemístil do lesa kousek od nemocnice.

,,Itachi,tak co?Jak je jí?"Zajímali se hned všichni členové Akatsuki,co tam byli,to znamená:Sasuke,Konan,Hidan,Sasori,Tobi a po dlouhém přesvědčování i Pein byl přítomen.Itachi se rozmáchnul a pěstí udeřil do stromu.Otočil se na skupinku.Všichni se ho lekli,jeho oči byli přímo vražedné.Plál v nich oheň utrpení,smrti,ale i smutku.,,Itachi?"Zkusil to opatrně Sasuke a přiblížil se k němu.,,Co se stalo?"Zašeptal.,,Sasuke,měl bys vědět jak to bylo.S…klanem jsem ti neřekl vše…",,Co…co všechno,o čem to mluvíš?Co si mi neřekl."Vyjekl.,,Miyu…je naše sestra…"Sasuke a ostatní vykulili oči.To nikdo nečekal.,,CO?!Jak to?"Přiběhl Sasuke k Itachimu.,,Naši rodiče měli ještě jedno dítě,byl si moc malý,nemohl sis to pamatovat.Když ji byl rok,ujala se jí teta.O dva roky později,ji otec nechal zavřít do žaláře,aby nikdo neviděl,jaká neschopná holka se mu narodila.Když jsem odtamtud utíkal,vzal sem ji do jiné odlehlejší vesnice,ať se o ni postarají."Dokončil povídání a podíval se na Sasukeho.,,Miyu…že je naše sestra?"Zeptal se pro ujištění,že je to pravda.Itachi přikývnul a čekal Sasukeho reakci.Sasukemu to šrotovalo v hlavě a když mu došel význam těch slov,začal se smát.,,Co se děje?"Zastavila na něm Konan pohledem.,,Jen,jsem šťastný…vždy jsem si přál sestřičku a teď ji konečně mám."Zasmál se.Itachi se nepatrně usmál taky,když viděl jak je Sasuke šťastný,ale úsměv mu ze rtů rychle zmizel,když si vzpomněl na Miyu.,,A jak je teda na tom?"zeptal se Pein značně otráveně.Všichni upřeli zrak na Itachiho a čekali na odpověď.,,Nijak zvlášť.",,Co jí je?"Vyjekl Sasuke a ublíženě se na Itachiho kouknul.,,Řeknu vám to takhle…když neseženeme jednu lékařskou kunoichi,už nikdy nebude moct být ninja…"Všichni strnuli.,,Tak na co čekáme,jdeme ji najít."Prohodil najednou Hidan a rozešel se do lesa.,,Má pravdu,musíme ji najít."Přidala se k němu Konan. Nakonec se všichni vydali do Konohy za tou kunoichi.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 0:57 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se