Nečekaný zvrat v Uchihovic rodině díl 6-Mňoukálek

23. listopadu 2011 v 17:48 | Hanako Hyuuga

,,Miyu otevři a to hned!"Nařizoval jen co sem přiběhl.,,Nevíš co jsem ti říkal než jsem odešel.Výš jakým jsme mohli být průšvihu.Přemýšlej o tom.Takový hovadiny už víckrát nedělej."Řekl mi ostrým hlasem.Po tváři se mi linuli slzy.Vždy mě zasáhlo to, že jsem někomu přidělávala starosti.Radši jsem neměla vylízat z pokoje.Měla jsem ho poslechnout.Proč jsem taková…uběhla hodina a já jsem se vyčerpáním sesunula k zemi.Už jsem neměla proč brečet.Vše jsem si odpustila,ale přes to jsem neměla odvahy otevřít.Nakonec jsem usnula.

Poté,co jsem se probrala,jsem přešla ke dveřím.Nalepila jsem se na ně, když jsem nic neslyšela, podívala jsem se klíčovou dírkou.Nic moc vidět nebylo,teda spíš jen černota.Lekla jsem se,když tma ustoupila a já mohla spatřit Deidarovo oko.Trochu jsem zacouvala.Byla jsem vystrašená.,,Miyu…prosím otevři."Dožadoval prosebně.Uběhlo asi pět minut,než jsem se odvážila pomalu odemknout. Rychle jsem zacouvala do rohu koupelny a pod návalem strachu jsem se sesypala na zem.Deidara pomalu otevřel.Chvilku si prohlížel místnost a když mě našel.Přivalil se ke mně jako hurikán.,,Nebij mě,nebij mě,prosím!!!"Začala jsem křičet,když napřáhnul ruku.On ale místo toho,aby mi dal facku.mě vzal za tu mou a pomohl mi na nohy.Nakonec si mě přitáhl k sobě a obejmul mě.,,Tohle už nikdy nedělej.Ani si neumíš představit jaké by to mělo následky.-A teď pojď.Hezky se vyspíš a potom budeme trénovat."Pustil mě a vyšel z koupelny a já v závěsu za ním.Sedl si do křesla a čekal až si vlezu do postele.Teď až jsem si uvědomila,kde bude spát on.,,ehm…Deidaro",,Ano?",,Kde budeš spát ty?",,naproti je ještě jeden pokoj.",,A nechceš si vlézt ke mně.",,A proč?!",,Protože tu nechci být no výš…sama."Deidara se trochu usmál a přikývnul.Posunula jsem se na levou stranu postele a nechala mu tu pravou i s kusem peřiny.On si tedy vedle mě lehnul a řekl.:,,Hezké sny.",,Tobě taky."Odpověděla jsem a pomalu jsem začala upadat do spánku.

Ráno jsem na sobě cítila příjemné teplo a v ovzduší nádhernou vůni.Otevřela jsem ač nechtěla oči a podívala se na zdroj tepla.Bylo to malé kotě.Mělo velké zelené oči a bylo mourovaté.Kde se tu vzala kočka?!Pohladila jsem ji a ona zavrněla.Podívala jsem se po pokoji a uviděla táč s jídlem a s lístečkem.Přehodila jsem nohy z postele a přešla k tácu.Na něm byl položen talíř s míchanými vajíčky.Vzala jsem lísteček a přečetla si ho.

Dobré ráno ospalče.

Šel jsem trénovat.Až se najíš,tak můžeš přijít za mnou.Vyjdeš vez z pokoje a na chodbě je malé tlačítko.Až ho zmáčkneš,tak se ti otevře tajná chodba.Projdi ji a na konci uvidíš velkou louku.Tam budu čekat.

PS:Tohle je můj kocourek.Jmenuje se Mňoukal,protože hodně mňouká.

Budu tě čekat.Deidara

Tak jsem se pustila do snídaně.Byla výborná.Nikdy jsem nevěřila, že kluci mohou tak dobře vařit.Mňoukálek mi celou tu dobu seděl na klíně a dožadoval si kus jídla.Nedala jsem mu a on začal mňoukat.Začala jsem se smát pravdivosti Deidarova tvrzení.Nakonec jsem mu trochu dala, to aby přestal s tím už otravným mňoukáním.Zbodl to jako nic a evidentně mu to nestačilo.Začal se o mě otírat.Když jsem mu nic nedala vyskočil na stůl a začal olizovat talíř.Usmála jsem se a potichounku se vykradla z pokoje.Na chodbě panovala stejná atmosféra jako poprvé.Ticho a tma.Pochodovala jsem vedle stěny a hledala jakýkoliv hrbolek.Obešla jsem to asi už po třetí a stále nic.Znuděně jsem si sedla na zem.Zadívala jsem se na strop.Najednou se pode mnou propadla zem a já si tak udělala bouli,když jsem spadla na schody.To je ta tajná chodba,ale ?Dívala jsem se všude a teď mi až došlo.Já si na něj sedla.Posbírala jsem se ze země a rozešla se temnou chodbou ještě temnější než ta předchozí.Vedla asi tak jedenu míli.Na konci mě oslepilo světlo.Musela jsem si dát ruku před oči.Venku bylo krásně.Svítilo sluníčko,ptáčci poletovali na obloze a švitořili.Všude kvetla zeleň.Na paloučku přede mnou seděl Můj zachránce.Seděl tam a díval se na malé mráčky vznášející se na nebi.,,Že ti to ale trvalo."Řekl pořád sledujíc oblohu.,,Promiň…nemohla jsem najít tlačítko."Odpověděla jsem se zarytým pohledem do země.On se uchechtnul a pobaveně si mě prohlížel.,,Jak s ho tedy našla?"Zeptal se na přiblblou otázku,na kterou už znal odpověď.Začala jsem se červenat a neodvážila se oči odlepit od země.Úšklebek se mu protáhl do širokého úsměvu.,,Sedla sis na něj viď."Neochotně jsem přikývla. Deidara se začal hlasitě smát.Myslela jsem,že se propadnu hanbou.Poté,co si setřel slzy z očí,zaujal bojový postoj.,,Braň se."Řekl a vyrazil přímo ke mně.Než jsem si stačila uvědomit,co právě řekl,už byl u mě.Jen tak tak jsem jeho ránu vykryla a hned nato další.Potom mi chtěl podkosit nohy.Uskočila jsem,ale né moc rychle.Stačil mě chytit za nohu a tak jsem skončila na zemi.,,Musíš být rychlejší a víc ve střehu.Jinak tě nepřítel porazí.Zvedni se a ještě jednou."Poručil mi.Neohrabaně jsem se zvedla.Jak jsem dopadla pohmoždila jsem si ruku a tak to trochu bolelo.A začal boj na novo.Statečně jsem se držela,co to šlo.Deidara byl silný protivní a určitě na mě šel plnou silou.Zase jsem spadla.Snažila jsem se vyškrábat na nohy,ale ty mě už neposlouchali.Deidara ke mně přiskočil a pomohl mi vstát.,,Tak si dáme chvilku pauzu."Řekl a já přikývla.Sedli jsme si pod strom.Před námi se tyčili vrcholky hor.Hleděla jsem s úžasem.Museli jsme být opravdu vysoko.Začalo se mi dělat nevolno,protože se bojím výšek.Deidara odešel pro něco k jídlu a jsem se dívala na mraky.Přemýšlela jsem o průběhu mého života,protože tohle je ta zatím nejlepší část.

Dali jsme si s Deidarou oběd.Nevím,co to přesně bylo,ale zelenina tam nechyběla.Poté jsme zas trénovali.Tentokrát já jsem měla zasáhnout jeho.To byl oříšek.Uhýbal a odrážel rány,jako bych byla jen vzduch.Jednou sem ho zasáhla.Tím chvatem,co použil Sasuke na itachiho. Vyskočila jsem,co nejvýš a ve vzduchu se zatočila.Rukama jsem rozrazila jeho obranu, smrštila jsem se do tvaru skoby a kopla ho do břicha.Oba dva jsme spadli na zem a rozdýchávali to.Deidara se zvedl jako první a podíval se na mě.,,To bylo dobrý.Kde ses to naučila?"Zeptal se mě.,,No ani nevím.Ukázal mi ho Sasuke a potom už jsem to uměla."Odpověděla jsem se zrychleným dechem.Deidara nasadil zamyšlený pohled.Nakonec řekl.:,,Pro dnešek to už stačí.Pojď domů."Řekl a usmál se tak,jak to umí jen on.Opět jsem přikývla a vyrazila za ním.Tak to šlo další čtyři dny.Vstali jsme,bojovali jsme,dali jsme si oběd a zase boj.Večer jídlo a spát.Byla jsem namožená a vysílená.

Dnes jsem měla volno.Deidara byl na poradě a tak mi tady dělal společnost Mňoukal. Zrovna jsem si dala šlofíka. Měla jsem příšerný sen.Všude byla krev.Uprostřed byli dvě postavy.Jedna byla celá od krve.Ta druhá klečela a brečela.,,Proč?Proč si to udělal?"Zeptala se.,,…Někdo tady je!"Řekl místo odpovědi.Přibližoval se ke mně.Ruka se mu rozzářila a přeměnila se v sekeru.Její rudá zář mě oslepila.Mohla jsem se spolehnout jen na sluch.V tom jsem uslyšela zvuk tak hlasitý,že jsem myslila,že se mi rozpadne hlava.Slítla jsem na zem a ucítila jak mi sekyra projíždí zády až k srdci.V tom jsem probudila.Ležela jsem na zemi.Hlava mi třeštila.Uslyšela jsem kroky a hlasy.:Co to bylo za ránu?!",,Deidaro,co tam ukrýváš?",,Nic to nebylo,vraťme se radši k tématu.",,Zmlkni!!"Slyšela jsem je ještě blíž.Asi jsem spadla z postele a oni to slyšeli.Rychle jsem se zvedla a schovala do sprchy.Přesně v tu chvíli se dveře rozlétli a v nich stálo pět lidí.Deidara,Sasuke,Itachi,chlap s oranžovými vlasy a dívka s modrými.Začali pročesávat pokoj.Deidara se je snažil zastavit.Lekla jsem se,když jeden z nich přiblížil ke koupelnovým dveřím.Postupně k nim přišli všichni.Slyšela jsem jak Deidara polknul.Na ráz vešli dovnitř.Začali prohlížet všechny kouty koupelny.Jeden z nich přišel ke sprše a odhrnul závěs.Uviděl mě jak se krčím v koutě.,,Deidaro!!Kdo to je?!"Všichni ostatní ke mně přišli.,,Miyu?!"Hlesl Itachi,když mě viděl.,,Ty ji znáš?!"Zeptal se ten s tím hárem. Itachi neodpověděl.A tak se otočil na Deidaru.:Co tady ta holka dělá?!Chci vysvětlení!"Deidara tedy spustil o tom,jak mě zachránil a začal mě trénovat.Chvíli panovalo napjaté ticho.Poté se ten muž otočil na Itachiho se Sasukem.:Vy jste to věděli?",,Ne"Odpověděli sborově.,,Deidaro,jak se opovažuješ vzít sem nějakou holku a nedostat svolení!"Vyštěknul na Deidího. Deidara neodpověděl.,,Ty!"Otočil se na mě:,,Kdo si?",,Miyu"Řekla jsem pevným hlasem až mě to překvapilo.,,Co si zač?",,Co je ti dotoč."Vyštěkla jsem na něj,už mě nebavilo,tohle divadlo.,,Nebuď drzá holčičko, jinak se ti něco stane."Uchechtla jsem se.Nevím,kde se ve mně vzalo tolik odvahy.,,A dost…já tě naučím,že si se mnou nemáš zahrávat!"Už se napřahoval,když ho Itachi zastavil.Podíval se na něj prosebným pohledem.Nakonec jen dodal.:,,Peine,prosím"Pein si povzdechnul a připažil si.Na chvilku se odmlčel a pak řekl.::,,Protože mě přesvědčili. Nechám tě naživu,ale jestli tě ještě jednou potkám tak věř,že se neudržím a zabiji tě!Teď tě půjde Itachi doprovodit ke dveřím a já…"Otočil se na Deidaru:,,Ti dám trest."S tímto odešel i s tou dívkou.Deidara se na mě otočil se smutným pohledem a potom odešel za Peinem. Sasuke tam stál jako přikovaný a Itachi jak bys met.Aby se probrali,musela jsem jim zamávat rukou před obličejem.,,Ty náno blbá,co si bělala ty tele."Zařval na mě Sasuke. Pohltil mě zas ten nekonečný strach,který mě provází už od dětství.,,Výš,že si teď málem byla mrtvá."Pokračoval. Vyhrkli mi do očí slzy.,,Co pak si to neuvědomuješ."Chtěl mi dát facku,ale zastavila ho něčí ruka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 0:57 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se