Prosím neodjížděj

13. listopadu 2011 v 9:43 | Hanako Hyuuga
Na tuhle básničku jsem natrefila, když jsem projížděla dokumenty na notebooku.Psala jsem ji, když mi bylo 13 a půl.Nechápu, jak jsem mohla takhle veršovat.Dsen mi to vůbec nejde.


Prosím neodjížděj

Odjíždíš do vzdáleného kraje,
a já stojím u prázdné stáje.
Jsme jak ten bělouš a vraník,
co teď je odvádí támhleten stájník.

Jsou oddělení od sebe,
Jak noc ode dne.
Když jsem hleděl do tvé tváře,
připomínal mi odlesk sluneční záře.

Děkuji za útěchu hezkými slovy,
však už doznívají poslední zvony.
Musím opustit tohle místo,
co vypadá jak sluneční město.

Slza velká jak svatební růže,
kutálí se po dlouhé šňůře.
Ty si tu necháš naše koně,
a já pojedu po staré vodě.

Ty si moje zlatíčko,
skoro jak to sluníčko.
Když tvé rty se usmějou,
mé oči hodně zaplajou.

Já miluji tě strašně moc,
a myslím na tě celou noc.
Já tebe vždycky budu mít,
a nikdy tě nepřestanu chtít.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se