To mě bude ještě dlouho mrzet

27. února 2012 v 20:10 | Hanako Hyuuga |  Ostatní jednorázovky
Ahoj, zdravím z Rakouska. Jsem na lyžáku a mají tu wifinu zdarma. Je hezky sluníčko, ale silný vítr to trochu kazí. Už jsem navydržela na mojí extrémně pomalou učitelku na češtinu. Měli jsme za úkol, napsat sloh, jako vyprávění. Psala jsem o Mellovi a Mattovi. Nechtěla jsem to sem dávat do té doby než nám to oznámkuje, aby mi potom neřekla, že jsem to opsala, ale psali jsme to začátkem ledna a ona to pořát ještě nemá opravený!!!! Dneska jsem to už zapíchla, protože jsem si řekla, že ona stajně z počítačem neumí a tak vám jí sem dám. Tak si to v česku užijte. Už se domů těším....


Zase další nudný den. Zase musím jít do školy a být připoután k lavici neviditelnými řetězy. Chodím na střední na střední průmyslovou školu v jednom menším městečku nedaleko Tokia. Jmenuji se Michael Keil, ale všichni mi říkají Mello. Je to kratší a musím říct i hezčí jméno. Do třídy chodím s mým nejlepším kamarádem Ryuzakim. Je střední postavy, o trochu vyšší než já. Černé, havraní vlasy mu za normálních okolností sahají po lopatky, avšak on je nosí nagelované a zčesané dozadu. Na rozdíl ode mě, kterému blonďaté vlasy zplihle visí na ramena a ofina občas padá do očí. Ten je moje jediná záchrana před utrpení, tím myslím školu. Jsme takový rebelové, všichni učitelé nás nemají rádi, ale netroufnou si na nás, protože jsme z vlivných rodin. Tak to hold přežívají. Jednou se, ale vše změnilo.

,,Cože, učitel na Děják odešel?!" Vykřikl jsme, když jsem to uviděl na informační tabuli.,,No to víš, asi odešel kvůli nám." Uchechtnul se Ryuzaki. Musel jsem se zasmát, když jsem si vybavil jeho výraz, když jsme mu na židli dali vteřinové lepidlo a on pak ze třídy musel vyjít s ní přilepenou na zadku. Byla to opravdu zábava.,,Koho vůbec budeme mít?" Nešlo mi do hlavy.,,Tady je napsaný, že nás má mít nějakej Matt Lakky. To bude zase porod." Povzdechnul si, ale hned na to nasadil vítězný úšklebek.,,Co tě napadlo?" Zeptal jsem se.,,Přivítáme ho tak, že na to nezapomene."
Do třídy jsme přišli se zvoněním, sedli jsme si do zadní lavice a připravili jsme si brčka a kousky papíru. Všechno jsme si to rozložili na stůl a vyčkávali příchod učitele. Netrvalo to dlouho a otevřeli se dveře. Zatajil jsem dech. Do třídy přišel vysoký mladý muž. S jeho červenými vlasy si hrál větřík z otevřeného okna. Jeho pohled spočinul na mě. Byl tak nádherný a okouzlující. Měl velké čokoládově hnědé oči, malý noc a plné narůžovělé rty. Nezmohl jsem se na nic, jen na sledování ho s pootevřenou pusou a vytřeštěnými oči. Usmál se na mě a přerušil oční kontakt. Přešel ke katedře a rozložil si svoje věci. Byl jsem mimo, takže jsem nevnímal zapisování docházky. Procitl jsem až tehdy, kdy přečetl moje jméno.:,,Michael Keil?"Měl nádherný hlas, sametový a líbezný téměř jako anděl.,,Tady" Zašeptal jsem, téměř neslyšně a nesměle jsem se na něj podíval a srazil se s jeho čokoládovým pohledem. Znovu se na mě usmál a pokračoval ve své činnosti.,, Tak docházku bychom měli a teď k hodině. Jmenuji se Matt a budu u vás učit dějepis. Můžete mi říct, co jste probrali s minulým učitelem?"Kouknul se po třídě.,, No právě, že nic, ty dva ho vždycky naštvali a on odešel." Prásknul nás jeden šprt a ukázal naším směrem.,,Aha, tak to nevadí, začneme od roku 1338, co se tedy stalo 7.4.1348?"Zeptal se.,,Byla založená Univerzita Karlova."Odpověděl šprt.,,Správně a co se stalo v roce 1357?",,Slavili deváté výročí její založení." Vykřiknul Ryuzaki a plivnul po něm papírek…

,,Mello, co je to s tebou? Dneska si nějak mimo. Co se stalo?" Otočil se na mě Ryuzaki po skončení hodiny.,,Já…nevím, nevím co se semnou děje." Povzdechnul jsem si. ,,Může za to ten učitel, že jo." Přikývnul jsem. ,,Michaeli." Zaslechl jsem za sebou. Instinktivně jsem se za hlasem otočil a strnul jsem v půlce pohybu. Za mnou stál on. Byl tu, promluvil na mě. Zrychlil se mi dech. Mé srdce začalo neskutečně rychle bít. Nezmohl jsem se ani na hlásku. ,,Můžeš prosím jít semnou." Otočil se a pomalu se vydal napříč chodbou. Ani jsem se nehnul, jen jsem strnule sledoval jak se ztrácí v davu studentů.,, Měl bys jít za ním." Poradil mi Ryuzaki. Vrhnul jsem na něj pohled ale tohle vím i bez tebe a vydal jsem se za ním.

Zavřel za námi dveře a otočil se na mě. Podíval se mi do očí, ale jinak než předtím. Tak nějak smutně i rozčíleně zároveň.,,C..co se dě…je?" Nemohl jsem ani pořádně mluvil, představa, že jsem byl sním v jedné místnosti, mě úplně odrovnala.Je možné, že bych se do něj zamiloval. Je vůbec možné se zamilovat za tak krátkou chvíli, vždyť ho ani nezná a navíc, je to kluk, ještě k tomu jeho učitel. To je nemožné. Tak co to tedy cítí, když to není láska, tak co?,,Michaeli, podíval jsem se na tvé výsledky a zjistil jsem, že jako jediný propadáš z dějepisu, co mi k tomu řekneš?" Nadzvedl jedno obočí. Co to plácá, já nepropadám, mám čtyrky to ano, ale nikdy jsem z níčeho nepropadal. To jsem nezvládal. Vytáhl jsem z batohu tabulku čokolády a začal ji jíst. Čokoláda mě vždycky uklidní a díky ní dokážu lépe přemýšlet. ,,Co s tím budeš dělat!" Zvýšil hlas a přiblížil se ke mně. Do očí mě začali tlačit slzy. Proč je na mě tak zlí. Jeho výraz se změnil na výraz boha pomsty. Teď už jsem byl skutečně na hranici omdlení. Jak může být někdo, který vypadá jako anděl, být tak zlý. Z očí se mi pustily slzy. Komu jsem co udělal?Potom udělal něco, co jsem nečekal.Políbil mě. Jen lehce se otřel své rty o moje. Projel mnou příjemný mrazík. Ten polibek trval jen okamžik, ale pro mě to bylo jako roky. Jakmile polibek skončil, omluvně se na mě zadíval.,, Omlouvám se, nevím, co mě to popadlo. Doufám, že to na mě neřekneš, byl to omyl." Odstoupil ode mě.,,Omyl." Dostal jsem ze sebe přidušeně.,,Ano, omlouvám se." Už se měl na odchodu.,,Ne,nechoď!" Přiběhl jsem ze zadu k němu a objal ho.,, Prosím nechoď." Nevěděl jsem,co dělat, tak jsem ho přetočil a políbil. Zavřel jsem oči, nechtěl jsem vidět jeho výraz. Po chvilce mi podlehl a začal moje polibky oplácet. Jemně láskal můj spodní ret. Mé ruce se obtočili kolem jeho krku. Natisknul jsem se na ně, co nejvíce to šlo. Cítil jsem, jak mi v břiše poletuje celé hejno motýlů. ,, Stále propadám?" Hlesnul jsem do polibku. ,, Ne, máš čtyřku."…

Další den jsem se nemohl na nic soustředit. Myslel jsem pouze a jedině na něj a na jeho polibky. Rty mi brněli ještě teď. Ovšem mě ve škole čekalo nemilé překvapení. Ukázalo se, že náš rozhovor zachytila bezpečnostní kamera, která se nachází v každé místnosti, úplně jsem na ni zapomněl. Matt byl okamžitě propuštěn a já dostal dvojku z chování. Kvůli zmařené kariéře se Matt odstěhoval do jiného města a ani se semnou nerozloučil. Já sice můžu dále studovat díky mému otci na této škole, ale budu mít dost těžké se dostat na nějakou jinou školu s dvojkou z chování. Né jen, že jsem probrečel celé dny, ale i Ryuzaki se semnou přestal kamarádit, prý, že se nebude kamarádit s někým, kdo je gay. Myslím si, že jsem se dostatečně poučil, ale bude mě to ještě dlouho mrzet a bolet tam, kde mi bije srdce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se