You are my Angel 1

20. února 2012 v 22:29 | Hanako Hyuuga |  you are my Angel
Tuhle povídku jsem začala psát o jarních prázdninách,
chtěla jsem vám ji sem dát už dříve, jenomže mě nenapadal
žádný název. Dnes jsem si zpomněla a jednu písničku a jeden
obrázek v jednom videu a měla jsem jasno, nevím ještě kolik
to bude mít kapitol, ale moc ne, tak pět šest...Ještě nevím.
První díl je takový o níčem, ale snad se to rozjede.


Děj se odehrává v přítomnosti, hlavní postavy jsou Itachi a Deidara. Vedlejší jsou Sasuke, Sakura a Sasori( zkráceně 3xS)

Děj romantika, fantasy

,,sasuke…Zlíbáš mi rtěnku." Zachichotala se růžovovláska. ,,Sakurko, ty seš tak okouzlující, že by byl hřích tě nepolíbit." Ušklíbnul se Sasuke a dál se věnoval jeho sladké dívence. Byli u Sasukeho doma, seděli na gauči a jen okrajově sledovali film, který běžel na obrazovce. Většinu času na sebe zamilovaně hleděli, nebo se líbali a škádlili se, měli z toho legraci. ,,Nechcete si to nechat napotom?!" Zabručel další černovlásek v pokoji, který jako jediný se snažil vnímat obrazovku. ,,Až budeš zamilovanej, taky se budeš chtít takhle bavit." Otočil se na něj sasuke pořád s úsměvem na rtech. ,,To myslím, že nehrozí, jak se znám, žádná o mě ani nezavadí pohledem, jsem až moc divnej, než aby si semnou něco začínali." Povzdechl si Itachi a zadíval se z okna. Venku byla pěkná zima. Chumelilo a foukal silný vítr. Lidé, kteří se rozhodli vyjít v téhle zimě ven se museli opravdu teple obléknout, jinak by tam tak akorát zmrzli.,, ale prosím tě, nesmíš se tak podceňovat, holky se lepí jen na sebevědomé muže." Pokroutil hlavou mladší.,, Přesně tak…ne že by to byl můj případ, ale většina holek se chtějí cítit v bezpečí a jak jinak toho docílit než si vyhlédnout nějakého sebevědomého kluka." Přidala se na sasukeho stranu Sakura.,, Vám se to řekne." Zvedl se a odešel z obýváku. Popadnul svůj kabát, obul boty, nandal čepici a šálu a vyšel ven.

Zastrčil ruce do kapes. Zaklonil hlavu a podíval se na noční oblohu. Při té příležitosti otevřel pusu a nechal si tam zavát pár vloček sněhu. Co tady vlastně dělám? Co jsem do teď dokázal? K čemu jsem užitečný? K čemu, komu jsem kdy pomohl? Kolovali mu myšlenky hlavou. Došel až do parku, kde si sednul na opuštěnou houpačku. Přemýšlel, přemýšlel o tom zda má pro co žít. Podíval se do dálky. Uviděl nějakou věc ležet na chodníku. Přešel k ní a zvedl ji. Byl to malinký plyšáček. Malý bílí orel. Na křidýlkách byl trochu špinaví a místo očí měl knoflíčky. Kdo ho tady jen mohl nechat?! Zahlouben v myšlenkách se rozhodl, že toho plyšáka odnese domů a potom ho tam, až bude lepší počasí vrátí.

,,Jsem doma." Křiknul jen, co zavřel dveře od domu. Nic, žádná odpověď. Podíval se na hodinky.,,Cože? Třičtvrtě na jednu. To jsem byl venku tak dlouho?!" Nevěřícně se poškrábal na hlavě. Vysvlíkl si bundu a odpochodoval do prvního patra. Od té doby, co umřeli jejich rodiče při autonehodě, se o sebe a Sasukeho stará on. Před měsícem se sem přistěhovala i Sakura. Chtěl se ještě podívat za Sasukem, ale když přišel k jeho pokoji, zarazil se. Z pokoje se ozývali všelijaké zvuky a stény, tak tu návštěvu raději zavrhnul. Vešel do svého pokoje a padl na postel. Podíval se na plyšáka. Musím ho vyprat, nechci, aby to dítě kterému patří, bylo nešťastné. Položil ho na noční stolek, převlékl se do kalhot na spaní a zachumlal se do peřiny.

Pondělní ráno nesnášel. Zaklapnul budík a pomalu se zvedal z postele. Došoupal se ke skříni, aby se mohl obléknout. Vzal si černé kožené kalhoty, černé vytahané a roztrhané tričko s potiskem lebky s vypadlým zubem a starým kloboukem a kožené a zubaté náramky. V koupelně si pořádně vyčistil zuby, bílým pudrem nabílil obličej a tužkou na oči udělal linky. Své dlouhé vlasy si sčesal do volného culíku. Poté se vydal zbudit Sasukeho se sakurou. Lehce zaklepal a vešel dovnitř. V Sasukeho pokoji to vypadalo jako u každého mladého kluka. Všude byli poházené věci, oblečení a obaly od chipsů, sem tam i ta nějaká prázdná flaška. Zdi měl vymalované do tmavě modra, na jedné z nich byl pověšený skateboard a na ostatních spousta plakátů kapel, hereček a modelek.V rohu pokoje stála jeho černá elektrická kytara značky Yamaha. Vlevo od dveří se nacházela šatní skříň a hned za ní pracovní stůl a modrá kolečková židle. Na stolku byl položený notebook a spousta počmáraných nebo zmačkaných papírů.Na pravé straně byli dveře do jeho koupelny a hned vedle nich okno s bledě modrými závěsy.Pod oknem byl malý konferenční stolek na němž byla fotka Sasukeho a sakury jak pózují před fotoaparátem a usmívají se. Uprostřed pokoje stála velká dvoulůžková postel s modrým povlečením a bílými malými polštáři. Za ní leželi rozvalení Sasuke a sakura. Sasuke ležel na zádech a objímal Sakuru, která ležela na jeho hrudi. Itachi ač nerad je musel zbudit. Nejprve trochu zatřásl se Sasukem, ale když mu neodpovídal, cvrnknul mu do čela. Sasukeho to vyrušilo z jeho spokojeného spánku a prudce se zvednul. Jek se zvednul, Sakura se skutálela na zem.,, Itachi! Já tě asi uškrtím!" Křičel mladší ze sourozenců, když pomáhal polospící sakuře se zvednou.,, Promiň, snídaně bude za deset minut." Zazpíval potěšeně Itachi a odešel do kuchyně.,,Já ho zabiju." Zabručel sasuke a otevřel skříň.
Itachi vyndal z ledničky šest vajec a tři slaniny a rozpálil olej na pánvi. Rozklepnul na ni všechny vejce a položil slaniny. Za chvilku už byla snídaně hotová. Na tři talíře nandal každému stejnou porci a odnesl je na stůl. Nalil do džbánu pomerančový džus a taktéž odnesl ke stolu.,, sasuke, Sakuro, Snídaně." Zavolal.,, Už jdeme." Ozvala se mu dvojhlasná odpověď. Sedl si tedy ke stolu a dal se do jídla.Poté, co se nasnídali i zbylí dva, se popadli tašky a bundy(Itachi si vzal svůj oblíbený obnošený černý kožený kabát), nasedlo do auta a vyjelo směr škola.

Všichni chodili na stejnou střední školu. Itachi byl v maturitním ročníku a Sasuke se Sakurou byli ve druhém ročníku.Byla to jediná střední škola v tomto městě. Bydleli v malém městečku asi dvě hodiny od Nagasaki.

Před školou byl, jako každým všedním dnem, spoustu lidí. Většinou si buďto povídali nebo na někoho čekali. Itachi zastavil na školním přecpaném parkovišti, Všichni tři rychle vyskočili z auta a běželi do školy, jelikož každou chvíli mělo zvonit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

byla si tu?

Hai

Komentáře

1 Ami Kuchiki Ami Kuchiki | 21. února 2012 v 16:37 | Reagovat

Jenom že jsem se vzpomněla na ty tvoje potíže s češtinou :) ^/_\^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se