Nečekaný zvrat v Uchihovic rodině díl-12

5. března 2012 v 16:56 | Hanako Hyuuga
Hihihi, chyběla vám? Zjistila jsem, že jsem v počítači měla napsaný ještě jeden díl této povídky a řekla jsem si, že není tak strašná. Trochu ji předělám, takže to dopadne trochu jinak, než jsem původně zamýšlela. Doufám, že jste tu povídku nezapomněli. Je trochu krátká, poněvač jsem na ni narazila náhodou a nechtěla jsem ten dílek dopisovat. Ať hezky zůstane takový jaký byl před půl rokem. Tak já padám, jsem ještě ve škole...
Tak ahoj :-)



Probudilo mě bouchnutí dveří.Unaveně jsem otevřela oči rozhlédla se po neosvícené místnosti.Pořád to samé,bílá místnost se spousty pípajících přístrojů.Už mě to nudí.Nemám ráda nemocnice,doktory,nemocniční jídlo a ty příšerné bílé košile.Teprve teď jsem si uvědomila.Kde je Deidara?Kam šel?Vyhoupla jsem se do sedu,přehodila nohy přes okraj postele.Podlaha byla nepříjemně studená na dotek.Jednou rukou jsem se zapřela o postel a s potížemi jsem se postavila.Odpojila sem přístroje od mého těla a pomalými skoro až šnečími kroky jsem se dobelhala ke dveřím.Vykoukla jsem na chodbu.Dlouhá,úzká chodba s několika dřevěnými lavicemi.Vedle nich stály v květináči naskládané kopretiny.Na stěnách bylo několik obrazů.Na jednom byl vyobrazen les ve kterém bylo plno různých zvířat.Na druhém zas osamělá hora na jejímž vrcholku byl sníh a malá kamenná chaloupka s malým okénkem.Na chodbě nebylo ani živáčka a tak jsem vyšla.Jednou rukou jsem se opírala o zeď a ta druhá mi bezvládně plandala podél těla.,,Ne to nemůžeš,tady je nemocnice a platí tu jistá pravidla!"Vypískl ženský lásek z pootevřených dveří.
,,Ne prosím,mám hlad."Poznala jsem deidarův hlas.
,,Ne prostě musíš počkat na snídani,když už tu teda si.Jestli máš hlad,dojdi si do nějaké restaurace a neruš mě tu."
,,Prosím,Sestři. Co ti to udělá,když si tu budu namažu chleba se sýrem a možná si udělám vajíčka."Deidara má sestru?Cože?Přišla jsem ke dveřím a nakoukla škvírou.Deidara držel v ruce pecen chleba a dohadoval se s nějakou zdravotní sestrou.Měla dlouhé blonďaté vlasy,konečky měla však černé.Její oči měli stejnou barvu jako ty Deidarovi. Nebyl pochyb,byla to určitě jeho sestra.
,,No…nic,ale nebudeme tu mít potom dostatek jídla pro ostatní.Máme to přesně spočítaný na osoby."Pokračovala debata.,,Prosím,prosím sestřičko."
,,No…tak dobře,ale jestli to někdo zjistí,bude to na tebe!"Svižným krokem vyrazila ze dveří,že jsem se zapotácela a spadla na zem jak švestka.,,Aa…Omlouvám se.Proč jste vůbec tady,máte odpočívat,jinak se neuzdravíte!Okamžitě se vraťte do pokoje!"Rozkázala mi.Ze dveří vykoukla Deidarova hlava.:,,Miyu,co tady děláš?"Pomohl mi vstát.
,,Jen jsem se tu chtěla porozhlédnout."Sklopila jsem hlavu.
,,Výš,že bys měla odpočívat."
,,Jo"Špitla jsem.,,Jen jsem už to tam nemohla vydržet."
,,Vždyť si tam jen pár dní."
,,Ale mě to tam nebaví,nenávidím,když nemám ,co dělat."
,,Tak ti najdeme nějakou zábavu,co ty na to."Řekl mi a sklonil se k mému uchu.,,Třeba bychom mohli podniknout něco spolu."Zavrněl mi u ucha.Slastně jsem přivřela oči a mé tváře dostali růžový nádech.Jemně jsem přikývla a natáhla ruku k jeho krku.Nenechal se prosit a vzal mě do náruče.,,Deidaro!"Zavřeštěla sestřička.
,,Hm"
,,Nezapomeň,že slečna Uchiha potřebuje klid."Dala ruce v bok.
,,Neboj,vždyť mě znáš."Mrkl na ni.Jen zakroutila hlavou a odešla za svou prací.,,A teď,vezmeme princeznu do její komnaty."Sladce se přitom usmál.,,Komnaty nebo žaláře?"Sarkastický tón v mém hlase byl k nepřehlédnutí.,,No tak,tohle ti nesluší."Pořád se usmíval.Nemohla jsem odolat a začala se usmívat taky.Donesl mě až do postele,opatrně mě do ní položil,přikryl peřinou a sedl si vedle mě na židli.,,Těším se až budu odsuď pryč."Prohodila jsem po dlouhém skoro pro mě až nesnesitelném mlčení.,,Dočkej času vílo."Pohladil mě po tváři.Téměř motýlím dotekem.Tam kde se mě dotkl mě pálila kůže.V břiše mi poletovalo tisíce maličkých motýlků.Slastně jsem vzdechla a toužebně jsem se na něj zadívala.Naklonil se ke mně za vášnivě mě políbil.Cítila jsem jak po mě touží.Vynutil si přístup do mích úst.Jazykem mi plenil ústa a dokazoval,že jsem jen jeho.Pomalu jsem polibky nestíhala oplácet,jak byli naléhavé.Dlouhou chvíli jsme se líbali a užívali si sami sebe.,,Tak co?Zabavil jsem tě?Alespoň na chvíli?"Povytáhnul jedno obočí.Zmohla jsem se jen na spokojené zavrnění.Deidara se jen pobaveně ušklíbl a rozcuchal mi vlasy.Olízl si rty.Ta vypadá tak roztomile.Ty její růžové tváře s napuchlými rty a rozcuchanými vlásky.K sežrání,ne k pomilování.Zasnil se.,,Ehm….Deidaro",,Co?"Dělal ze sebe neviňátko.,,Ty víš moc dobře co.Nekoukej se na mě tak!"Mlela jsem sví.,,Jak"Nasadil štěněčí pohled a našpulil pusu.Nemohla jsem vydržet ten nádherný pohled.Spadla jsem hlavou na postel a polštářem si zakryla obličej.,,Hahaha…",,Co je?"Nadzvedla jsme hlavu z polštáře.,,Si roztomilá,když se zlobíš."V tisknul mi pusu na čelo.,,Hm"Obejmula jsem ho kolem krku a vzdychla.,,Mluvil jsem ze ségrou…"Začal Deidara.,,A"Zajímala jsem se.,,…Říkala,že bych si tě mohl už zítra vzít domů."Vypadlo z něj.,,Jééé,to bude nádhera, už se těším."Zaradovala jsem se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se