close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

You are my Angel 5

7. dubna 2012 v 18:10 | Hanako Hyuuga |  you are my Angel
Ahojky, omlouvám se, že jsem tu teď dlouho nebyla. Slibuju, že sem zavítám častěji. Poslední dobou mám nějak málo času...No co, užijte si dílek, po kterém mě Itachi určitě zabije...


Dlouho přemýšlel, proč na něj ten chlapec takhle působí. Chtěl by ho hladit, hýčkat ho v náručí a nedovolit, aby mu někdo zkřivil byť jen jeden vlas. Už dlouho věděl o své orientaci a to byl taky jeden z faktorů, kvůli jakému ho ostatní nepřijmu-li mezi sebe. Ale stejně, nikdo jiný ve škole na něj takhle nepůsobil. Čím mu byl blíž cítil se víc a víc unášen tím divným pocitem a pocitem, jako kdyby létal. Když tenhle pocit nastane, nechce se podívat, jako kdyby by tím mohl přerušit onu záhadnou sílu.

Zrovna dělal večeři, když se ozvala rána. Upustil vařečku a běžel nahoru podívat se, co to bylo. Uviděl Deidaru ležet na zemi a Sasukeho, jak mu pomáhá vstát.,, Itachi…Neboj, jenom spadnul, běž dělat večeři." Podíval se na něj Sasuke.,, Opravdu?"Otočil se na Deidaru.,,Opravdu?" Sasuke ho napodobil. Nejmladší se podíval nejdřív na mě, potom na Sasukeho, kývnul a sklopil oči k zemi.,,Sasuke, prosím, dodělej večeři se Sakurou, já mu pomůžu." Přistoupil blíž. Jen kývnul a opustil pokoj. Ještě stihnul Deidaru obdarovat nepěkným pohledem.,, Jsi v pořádku?" Chytil ho za ruku. Blonďáček syknul a vykroutil se ze sevření.,,Co máš z rukou!" Křiknul a kleknul si k němu. Azurové oči těkali všude po pokoji. Odrážela se v nich bolest a strach.,, Co se ti stalo?" Pokusil se o něžný tón, ale z nervozity mu to dělalo problémy. Zakroutil hlavou a zadíval se na podlahu. Černovlásek vzal jeho bradu a přinutil ho se dívat před sebe.,, Děje se něco?" Zkusil znovu promluvit. V pokoji bylo nesnesitelné ticho. Přehlušovalo ho jen dechy dvou chlapců. Nakonec předci jen mladší promluvil.,,Chci pryč." Šeptnul, ale starší ho přesto slyšel. Srdce mu vynechalo úder. Hlava se mu začala motat a břicho měl jak na vodě. Skoro zapomněl jak se dýchá. Nevěřil svým uším. Proč chce odsud odejít? Proč? Zněla mu v hlavě otázka.

,,Tak, jsme tady." Řekl zkroušeným hlasem Itachi a zastavil auto. Mladší vyskočil s auta a doběhl ke svému domu. Otočil se na Itachiho a hodil po něm omluvný pohled. Hned na to zaplul do domu. Se smutnou tváří se rozjel domů. Nesoustředil se moc na jízdu nýbrž na jeho podivné chování. Proč ta náhlá změna. To se mu to tam tak rychle znelíbilo, že musel hned pryč?! Nevyznal se v něm. Nejdříve tak hodný a zdálo se, že i šťastný a potom… Smutek a strach.

Vešel do pokoje a podíval se na plyšáka v poličce. Musí mu co nejrychleji najít majitele. Jinak by se mu ta hračka zalíbila natolik, že by si jí nechal.Lehl si do postele, která byla ještě cítit blonďáčkovou osobitou vůní. Nasál ji do plic a pomalinku vydechoval. Tenhle postup z opakoval několikrát. Za tu krátkou dobu si na tu vůni zvykl. Byla mu neskutečně příjemná, měl si z ní udělat parfém a vonět se jí každý den. Podíval se na hodiny, které ukazovali půlnoc. Sobota je fuč, ještě zbývá neděle a utrpení je konec. Nesnášel soboty a neděle, nikdy neměl, co dělat a toho rozčilovalo. O všední den aspoň zabil pár hodin nudy ve škole a poté nad úkoly, ale o víkendu a každý baví. Teda každý, každý kromě Itachiho, celý den je zavřený doma, ani se Sasorim se nevidí, ten po sobotách shání dodavatele jeho malého ,,krámku". Neděli celou prospí, nebo je tak mimo smysli, že nedokáže ani mluvit, tak to nemá cenu. Jeho život je na nic. Chtěl by, aby celý svět byl jiný. Nikdo by nikoho neodsuzoval, podle vzhledu, národnosti, nebo jazyka. Žilo by se v míru, bez válek a ostatních takový věcí. Nad čím to zase uvažuje, má ty deprese nějak často. Vždy přemýšlí o tom, co udělal v životě špatně, že to skončilo takhle. Že svět se řítí do záhuby, protože ho lidé ničí a o dalších podobných věcech. Zachumlal se do peřiny a ještě jednou tu vůni nasál. Bylo mu smutno, že deidara chtěl od nich pryč. No, ale co. Třeba musel být doma v určitou hodinu, to ty rodiče dávají takováhle divná pravidla, někdy je rád, že jsou jenom on a Sasuke….a Sakura. Nikdo se nad nikým moc nevyvyšuje. Ale rodiče, jsou rodiče. Stále jsou tu pro vás a starají se o vaše pohodlí a další důležité věci. Otočil se na bok a snažil se usnout. Jen co zavřel oči, vybavil si jeho. Jeho dokonalou neuvěřitelně světlou pleť, velké modré oči a nádherně lesklé blond vlasy. Ačkoliv se snažil na něj nemyslet, nedokázal ho vyhnat z hlavy. Držel se tam jako klíště. Nakonec se Itachimu předci podařilo usnout, ale až někdy okolo druhé v noci.

Udělal si snídani a sedl si na houpačku na verandu. Přes ramena si přehodil deku a na nohou měl teplé bačkůrky. Nechtěl nastydnout. To je jediná věc, kterou nesnášel víc než víkendy. Sledoval nádherný východ slunce. Přiložil si hrnek s horkou čokoládou ke rtům a upil z kouřícího se nápoje. Tohle po ránu je pochoutka. Hrnek si dal do jedné ruky a druhou popadl krajíc chleba namazaný máslem a přikrytý sýrem. I přesto, že šel tak pozdě spát, byl na nohou už v sedm. Je ranní ptáče už odjakživa. Stačí mu bohatě čtyři až pět hodin spánku. Naopak Sasuke. Ten když může, ten vyspává i do dvanácti. Vždycky, když přijde do kuchyně. Starší se ho zeptá.,,Chceš snídani nebo oběd?" Byli opravdu bezvadná dvojka. Byli vždy pravý opak. Sasuke oblíbený, Itachi ne. Starší má excelentní výsledky ve škole, mladší ne. Byli jako dvě strany jedné mince. Pana a orel. Voda a oheň. Dojedl svou snídani a přesunul se do kuchyně. Nandal nádobí do myčky. Opřel se o futra dveří a rukou si vplul do svých momentálně rozpuštěných vlasů. V noci ho Deidara nenechal vůbec spát. Deidara ho pronásledoval v každém snu, který započal, objevoval se tam od začátku do konce. Myslel si, že spánkem ztratí víc času.

Protlačil se přes dav studentů k výslední tabuli. Potěšilo ho, když se nalezl zas na nejvyšších příčkách. Podíval se, jak se umístili Sasuke se Sakurou. Sasuke nijak zvlášť, byl spíše na konci papíru. Sakura trochu lepší průměr. Bude jí muset pogratulovat. Chtěl se podívat ještě na jednoho studenta. Náš ,,kazič spánku" tu ovšem nebyl napsaný. I když hledal pod čarou. O něm žádná zmínka. Podivil se, vždyť, testy psal normálně, jako každý student, ne? Pokusil se o tom něco víc. Sasukeho třída měla dneska až do čtyř. Řekl si, že se tam staví a zeptá se blonďáčka na víc podrobností.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se