close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

You are my Angel 7

14. června 2012 v 19:02 | Hanako Hyuuga |  you are my Angel
Tak tady máte další díl povídky. Konečně nám ve škole uzavřeli klasifikaci, jen poslední test zítra a už budu mít zase na pár tejdnů pokoj. Doufám, že to všichni stíháte, je to docela makačka, když chcete mít jakž, takž známky v cajku.
Rozhodla jsem se, že tu povídku už začnu směrovat zase dál, protože se mi zdá, že se to takové nijaké, mám v plánu spoustu věcí a tak to tam už musím začít vměstnávat...Užijte si dílek.

,,Itachi." Zašeptal drobný blonďáček.,,Co se děje Deidí?" Přitáhnul si ho do svého odjetí černovlásek.,,Máš mě rád?"Schoval hlavu do jeho trička, aby starší neviděl jeho studem červené tvářičky.Itachi se usmál, jak nádherné je tohle stvoření, nemůže si pomoct, musí ho mít pořád na blízku.,,Mám"Zněla odpověď.,,Moc?"Vzhlédnul na něj a odhalil tak svoje blankytně modré oči.,,Moc."

Prudká rána do hlavy jen probudila. Pomalu rozlepil svoje oči a donutil je zmapovat prostředí. Autobus. Asi v něm usnul. Kolem něho bylo spoustu lidí, kteří jeli z práce domů. S nákupem, s dětmi. Podíval se z okna. Zrovna jeho zastávka. Pomalu se zvedl, zavrávoral, ale nakonec se mu povedlo své roztřesené nohy zkrotit. Pomalým krokem se rozešel domů. Pomalu začala zima odeznívat. Slunce mělo už větší žár, příroda se probírala ze zimního spánku. Vše začalo pomalu kvést, zelenit, ptáčci začali cvrlikat. Procházel úzkou uličkou, která vedla k jejich domu. Zazvonil mu mobil. Vytáhl ho z kapsy, zmáčkl zelený telefon a přiložil ho k uchu.,,Prosím?" Začal hovor.,,Ahoj Itachi, tady je Rinko, matka od Sasoriho."Ozvalo se tiše do telefonu.,,Dobrý den paní, co potřebujete?" Odvětil mile. Sasoriho máma byla vždy moc milá a přátelská. Z telefonu se ozval vzlyk.,,Ja…vo..volám, p…protože Sa…Saso…ri …"Rozvzlykala.,,Co se děje? Co je se Sasorim?!"Zalekl se černovlásek.,,Je…mrtví."Zavěsila. Itachimu vypadl mobil z ruky. Spadl na kolena. Tělo se mu neovladatelně třáslo. Oči se mu zaleskli. Jeho nejlepší kamarád. Jeho jediný přítel. Je teď nenávratně pryč. To nemůže být pravda. Z očí se mu pustili slzy. Slzy smutku a osamění. Roztřeseně uklidil mobil zpět do kapsy. Rozvzlykal se ještě víc.

,,Ještě jednoho panáka." Zavolal přiopileckým hlasem na barmana.,,Itachi, měl by si přestat. Jinak ani nepoznáš svůj dům."Strachoval se barman.,,Ale…Pe..ine, jsem…v.. pohodě."Snažil se přesvědčit i sám sebe. Zrzavý barman si jen povzdechl a dolil Itachimu sklenku. Poznali se před týdnem. Když Itachi šel prvně zapíjet svůj žal nad ztrátou Sasoriho. Tu noc ho musel Pein dokonce odtáhnout domů. Černovlásek nevěděl vůbec která bije. Od té doby sem chodí každý den a každou noc se vrací úplně opilí domů. Ve škole celý týden nebyl. Né že by mu to zrovna v tuhle chvíli vadilo. Jediné, co teď chtěl bylo zapomenout, zapomenout na to, že rudovlásek zemřel. Kopnul do sebe další skleničku a přinutil Peina znovu dolít.

Uplynul další týden a Itachi byl nucen chodit do školy. Už nepil tolik, protože by potom do té školy ani nevstal. S Peinem se docela spřátelili. Nebylo to takové jako se Sasorim, ale Itachi se už občas pousmál. Pomalu se z toho začal dostávat. Začal se zas pořádně učit, snažit se ve škole a chodit do postele nejpozději ve dvanáct. Začal zase žít. Sasuke se Sakurou se zase udobřili a zase začali bydlet s Itachim v jednom domě. Starší černovlásek si už ani nevzpomněl na modrookého blonďáčka, tedy až do toho dne…

,,Tak co, nezajdeme zítra do kina?" Nahodil zrzek, když šel spolu s Itachim po ulici do parku.,,Jo dobrej nápad, ale myslím, že nic moc nedávají."Odpověděl černoočko.,,To není pravda!" rozčiloval se Pein.,,No dobře, když chceš."Nahodil otrávený výraz. Pein se jen pousmál a šli dál. Procházeli parkem. Spoustu stromů, ptáčků a zamilovaných párů. Všude kvetla zeleň. Černovlásek se blaženě usmál. Jedna z mála věcí, co na jaře miluje je právě probouzející se příroda. Pohledem mimoděk zabloudil k jednomu stromu nedaleko. Malé prstíčky vykukují zpoza stromu. Zastavil a počkal zda se mu neukáže něco víc. Po chvíli vykoukne hlava plná dlouhých blonďatých vlasů. Itachi si musí protřít oči jestli náhodou nemá vidinu, nebo za stromem se krčí Deidara.,,Itachi?! Co ti je."Zatahá ho Pein za rukáv dožadujíc se pozornosti.,,Támhle ten kluk…už jsem ho jednou viděl." Zauvažuje nahlas.Blonďáček zatím znovu zmizí za stromem.,,Když o tom mluvíš…Taky jsem ho už několikrát vyděl." Přitakal Pein. Itachi si povzdechl a pokračoval v cestě. Co ten tady dělá?!

Domů se dostal v jedenáct. Potichu zaklapl dveře a po špičkách procházel obývákem. Nechtěl nikoho probudit. Vyťapkal schody do prvního patra a zapadl do koupelny. Přečísl si svoje vlasy, vydrbal zuby a zalezl do sprchy. Pramínky teplé vody mu stékali po nahém těle. Tak osvěžující. Zapomene na stres a starosti. Vlasy mu zplihle vyseli dolů. Když se už cítil dostatečně uvolněný. Vylezl ze sprchy, s oblečením se nijak neobtěžoval. Okolo pasu si uvázal ručník a tím to haslo. Podíval se do zrcadla. Vyděsil se, když v něm nenašel jen svůj odraz, ale ještě k tomu světloučkou přímo andílkovskou tvářičku blonďáčka.,, Deidaro? Co tady děláš?!" Otočil se na něj. Nemohl se ubránit úsměvu, když viděl, do čeho je mladší navlečen. Úzké nožky vykukovali z dlouhého, bílého trička. V malinkých ručkách držel růžového medvídka. Itachi nemohl uvěřit, že mu je stejně jako Sasukemu.,,Jak jsi se sem dostal?" Vyptával se dál.,,Můžu tu zůstat?" Zašeptal a přitom jemně zčervenal jakmile se podíval na jeho odhalený hrudník. Sklopil pohled k zemi a skousl si spodní ret.,, Když mi řekneš, jak si se sem dostal, tak klidně." Zkřížil ruce na prsou starší. Nemohl se přestat usmívat jako pitomec, když on byl tak roztomilí, takový ňunísek.,,Já…dveře byli otevřené…tak jsem si říkal…že nebudu zvonit, protože je už pozdě a…"Nedořekl větu jelikož mu Itachi zakryl pusu dlaní. Něžně se na něj usmál.,, Můžeš tu zůstat jak dlouho budeš chtít." Pohladí ho po tvářičce. Mladší nevědomky tiše zavrní. Došli spolu do Itachiho ložnice, kde se Itachi převléknul a odešel spát do obýváku zatím, co se Deidara rozvalil do peřin prosáklé černovláskovou vůní. Zachumlal se do ní a s úsměvem na rtech se propadl do říše snů.
,,Stávej spáči, je čas vstávat." Zašeptal mu do ouška. Deidara unaveně rozlepil svá modrá kukadla a pomalu se začal rozkoukávat. Vypadal při tom jako bezbranné koťátko. Itachi se na něj něžně usmál, pohladil ho po tváři.,,Kolik je hodin?" Zašeptal mladší zatím, co se protahoval.,, Za deset minut sedm." Odpověděl černovlásek. Deidara zazíval, přehodil nohy přes okraj postele.,, Řekni, kde jsi byl?" Podíval se na něj lítostivým pohledem.,,Jak to myslíš? Kdy jsem tu nebyl?" Pohlédl do jeho očí. Itachi se pod tím to pohledem ošil. Byl jiný než ho Deidí obvykle časoval. Nebyl to ten nevinný, přátelský a lehce bojácný pohled. Byl to takový pohled jakým se na vás dívají vrazi a lupiči než vám něco provedou. Přesně takhle se na něj teď díval. Itachi nahlas polknul. Jeho pohled mířil k zemi. Neměl odvahu se mu kouknout do očí.,, Byl jsem u babičky. Já, nevěděl jsem, že si o mě děláš starosti, promiň mi to."Zašeptal Deidara. Jeho pohled změknul a navrátil se k tomu něžnému a laskavému.,,To já se omlouvám, neměl jsem tak vyzvídat. Odpustíš mi?!" Podíval se mu do očí. Mladší lehce přikývnul a do široka se usmál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Uriupicachu Uriupicachu | 22. června 2012 v 22:56 | Reagovat

mate celkem fajnovej blog ale ta uvodni fotka kolik je ty holce dole vlevo vypada tak na 5 let jo a to nad ni je kluk nebo holka vypada to jako kluk s mastnyma vlasma

2 Aaami Kuchiki Aaami Kuchiki | 10. července 2012 v 10:27 | Reagovat

:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se