close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Neodcházej

18. září 2012 v 21:15 | Hanako Hyuuga |  Ostatní jednorázovky
Ahojte lidičky, napsala jsem jednorázovku, jsem s ní spokojená a doufám, že vy budete taky. Je to na Sebastiana x Ciela, Tak já pádím. Zatím se mějte.

Běžel zasněženou ulicí. Na boty se mu nabalovali bílé vločky. Prodíral se spěšně sněhem. Konec dlouhé šály máčel v loužičkách rozehřátého sněhu. Vločky se mu zchytávají do jeho tmavozelených vlasů. Na tváři mu hraje šťastný úsměv. Dlouhý, těžký kabát byl od vody celý promočený. Nebral na to ohled. Zatřásl hlavou, aby z ní dostal alespoň trochu vody a sněhu. Doběhl na konec města. Po tváři se mu rozlil ještě větší úsměv než měl.,, Je tu." Hlesl šťastně a rozeběhl se směrem svému domovu. Bydlel na malém panství kousek od města na kopci. Z města to bylo asi dvě míle. Posledních pět let tam žil sám. Po tváři mu začali sjíždět slzy, které za chladu ihned začali tuhnou. Popotáhl a přidal do běhu. Myslil si, že schopnost plakat už dávno ztratil, stejně jako svůj život. Byl už skoro u domu. Velká brána do zahrady byla otevřená. Spěšně ji proběhl a pokračoval dál. U velkých kamenných dveří byl přistaven kočár. Přesně ten kočár, kterým kdysi odjel. Kovová konstrukce, černé potahy a tylové závěsy perfektně kontrastovali s bílou na zemi. Pracně otevřel mohutné dveře a vběhl dovnitř. Rozhlídl se po vstupný hale. Všude bylo temno. Žádné svíce, žádná světla. Udýchaně přešel k zábradlí velkých, širokých schodů. Musí být nahoře. S vypětím všech zbývající sil, vyběhl schody do horního patra. Nebylo tam ani špetka světla. Opřený o zeď se pomalu dostal do pokoje toho, na koho čekal celé roky. Nahmatal kliku a už chtěl za ni zatáhnout.,,Hledáte něco Bochan?" Uslyšel u ucha jeho hlas. Tak chladný a přitom tak krásný. Rychle se otočil a pohlédnul do jeho rudých očí. I přes tu tmu, co v celým sídlem panovala, byli jeho oči viditelné, stejně jako menšího.,, Přišel si pozdě." Nahodil svůj arogantní tón hlasu, kterým tak rád maskoval emoce.,, Moc se omlouvám, zdržel jsem se v přípravě večeře." Opověděl černovlásek a z kapsy vytáhl zelený, blyštivý přívěšek.,, Pojďte bochan, večeře už je připravená." Usmál se úsměvem, který byl pro něj typický.

Ciel seděl u velkého stolu. Jeho talíř byl ovšem prázdný. Se znuděným pohledem propaloval svícen na stole.,, Tady to je bochan." Položil před Ciela onen přívěšek.,, Jedl si?!" Řekl chladně.,, Ano pane." Odpověděl a lehce se uklonil. Zelenovlásek se tedy pustil do pozdření duše.

,,Sebastiane, co ti tak trvalo, pět let je dlouhá doba." Pronesl s neklidem mladší, když ho oslovený oblékal do košile na spaní. Zahaloval to křehké tělíčko lehkým kusem látky. Zapínal knoflíček po knoflíčku.,, Bochan, vy jste zhubl, za chvilku budete jen kost a kůže, možná bych měl připravovat večeři dříve."Podotkl sluha a pomohl Cielovi do postele.,, Dnes v noci odjedu do Londýna, doufám, že prominete. Budete tu zas nějakou dobu sám." Přikryl ho peřinou a vstal. Vzal rozhořelí svícen a chystal se odejít. ,,Neodcházej" Uslyšel za sebou. Překvapeně se otočil.,,Co jste povídal?" Zeptal se. Ciel sklopil hlavu. Nemohl uvěřit, že to řekl nahlas. Co se to s ním děje. Vždyť by už neměl nic cítit, je přeci démon, tak jak to, že teď cítí tak smutně.,, Neopouštěj mě." Zašeptal ještě tišeji než předtím. Sebastian se ušklíbl, přešel k posteli.,,Neslyšel jsem vás Bochan." Usmál se a přiblížil se k Cielovi. Mladší nahlas polknul.,, Jste roztomilí, když se červenáte Bochan." Podotkl a naklonil se k němu. Ciel se zalekl, červená, jak červená, on se přeci nemůže červenat a co ten polibek…Polibek, on mě políbil. Než se nadál přejížděl černovlásek po jeho rtech. Lehce a něžně, pohrával si s těmi dokonalými rty. Ta jejich nasládlá chuť jel odzbrojovala. Chtěl by je líbat věčně. Jednou rukou chytí to třesoucí se tělíčko kolem krku a přitiskne si ho k sobě. Ciel se nezmohl na nic. Nechal sebou manipulovat, v hlavě měl vymeteno. Sebastian, on ho líbá, on ho líbá. Po tom toužil tak dlouho. Mladší lehce zasténal. Toho jeho sluha ihned využil a vplul mu jazykem do úst. Rychle a naléhavě mu prozkoumával každou skulinku v jeho nádherné pusince. Chtěl si zapamatovat každou její část. Kvůli nedostatku vzduchu se museli od sebe odtrhnout.,, Cos…cos to udělal, jak sis to mohl dovolit." Křikl na Sebastiana. Svou malou ručkou si zakryl pusu.,, Bochan, nechte té přetvářky, nesluší vám, víc bych vás chtěl vidět tak, jako teď…Okouzlujícího, krásného, roztomilého a sexy kluka." Zašeptal mu do ucha. Ciel sklopil hlavu. Byl červenější než rajčátko. ,,Neříkej takové věci." Snažil si zachovat si zbytek důstojnosti. Na Sebastianově tváři se mu objevil něžný úsměv. Ten kluk ho udivoval stále víc. Celou u dobu se chová jak namyšlené a panovačné děcko. Teď tu byl ten druhý Ciel. Ten rozkošný, hodný a úžasně červenající. Chytl jeho bradu a donutil ho zvednout hlavu. Na tváři mladšího se třpytili slzy. Černovlásek se lekl, že mu něco udělal.,,To…tolik jsi…mi chyběl." Zašeptal zelenovlásek než úplně propadl pláči. Starší zareagoval téměř okamžitě, stáhnul mladšího do pevného obětí. Pevně ho držel u sebe a poslouchal jeho pláč.,, Neplačte, pokud mi rozkážete, už vás nikdy nespustím z očí." Řekl po delší odmlce sluha. Ciel vydal neidentifikovatelný zvuk a nanovo se rozvzlykal.,,Já…nechci aby…si tu zůstal…kvůli rozkazu." Sevřel kus látky Sebastianova smokingu ve svých drobných ručkách a natiskl se na něho co nejvíc to šlo. Sebastian donutil Ciela zvednout svůj uslzený pohled. Podíval se mu do očí a následně ho políbil. Líbal ho pomalu a něžně. Pohrával si z jeho rty. Povalil ho do peřin.,, zůstanu s vámi z mé vlastní vůle, ale prosím, vyslyšte mou touhu po vás." Vyslovil toužebně a rukou zajel pod Cielovu košili.,,dekuji, jestli zůstaneš se mnou, můžeš si s mým tělem dělat, co uznáš za vhodné, nebudu ti bránit." Zavzdychal mladší a prohnul se v zádech, když Sebastianova ruka našla jednu z jeho bradavek a začala ji mnout.

Ranní paprsky slunce probudili černovlasého muže. Otevřel oči a podíval se na svého pána, který mu spokojeně ležel v náručí. Na Sebastianově tváři se rozlil něžný úsměv.,,Jste moc roztomilí Bochan." Pohladil ho po tvářičce a tím docílil, že se mladší probudit. Pootevřel očka a ospale stále myslíc, že je to sen se ke svému sluhovi ještě víc přitisknul.,,Miluju tě Seba- chan."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

byla si tu?

Hai

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se