close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

you are my Angel 10

16. září 2012 v 13:42 | Hanako Hyuuga |  you are my Angel
Ahoj všichni, zase jsem naslibovala, jak tu budu často a zase nic, co vám mám povídat. Prostě se budu snažit, ale znáte mě. Co se týče téhle povídky doufám, že se bude líbit. Tak já padám, přijela k nám na návštěvu babička a asi by nechtěla mě vidět u notebooku...

Itachimu vypadl mobil z ruky. Ruce se mu třásli, očima těkal po místnosti. V hlavě mu zněla jen jediná věta. JE NÁM LÍTO, ALE VÁŠ KAMARÁD PEIN VEMŘEL, JE NÁM TO LÍTO. Slzy mu stékali po tváři. Ramena se mu třásla. Chtěl křičet, chtěl naříkat. Jenže nemohl. Hrdlo mě sevřené a pálilo ho v něm. Jen stěží lapal po dechu. Další přítel, další přítel mu umřel. Co je to za život. Kamarádi mu tu umírají jak na běžící páse. Složil hlavu do dlaní a sjel po stěně na zem.

Stál v černým kvádru. Slzy máčeli jeho dokonalou tvář. Farář četl závěť. Na kamenném stole potaženém bílím ubrusem posypaný bílými květy růže. Na stole ležela rakev. Víko bylo položené na zemi. V rakvi ležel jeho kamarád. S mrtvolným výrazem svíral bílou růži. Na zem dopadli první kapky. Obloha brečela a smáčela přihlížející svými slzami. Farář dočetl Peinova poslední slova, následovala modlitba. Farář četl tichým klidným hlasem o tom jek doufá, že se na onom světě bude mít dobře.Itachi ho nevnímal. V duchu si přehrával všechny ty chvilky, kdy byli spolu, jak se smáli, jak pili, jak ho Pein musel brát domů. Usmál se nad svou hloupostí. Ty týdny, byli nejhorší v jeho životě, ale díky Peinovi se přes všechno dokázal přenést. Teď ovšem už tu není. Teda je, ale v rakvi, která se u pomalu sesouvá do země. Kostelní zvon odbíjí dvanáctou hodinu dopoledne. Z útrob hřbitova vyšel hrobník. Jeho bílé vlasy byli zplihlé od deště. Zastavil se kousek od Itachiho a opřel se o lopatu.,, Tak už je to další…Nezapomeň, co jsem ti řekl." Řekl tiše, ale přesto tak hlasitě, aby ho slyšel. Otočil k němu svůj uslzený pohled. Neodpověděl, jen se na něj podíval, nechtěl na to myslet. Chtěl jen zapomenout.

Seděli u stolu a večeřeli. Sasuke se culil na Sakuru, která se tiše chichotala, Itachi byl zahloubán do sebe. Vidličkou rejpal do masa, jako by to byl ten největší hnus, co v životě jedl. Přemýšlel, nad tím, co mu řekl ten hrobař.
,,Když jsem byl mlád, narazil jsem na jednu dívku, byla krásná jako květina, ale chladná jako led. Začali jsme se vídat, později se ke mně nastěhovala. Moc pozdě jsem si uvědomil, kdo zabijí mé přátele…To ona, v noci jsem jí tajně pozoroval. Teď si budeš myslet, že jsem blázen, ale ona roztáhla svá křídla, Její křídla byla bílá a hustá, sem tam byla posázená narůžovělými kamínky. Zamávala jimi a zmizela v oblacích. Další den, zemřel můj poslední dobrý přítel, když jsem se díval na jeho chladnoucí tělo, všiml sem si malého bílého pírka s růžovím kamínkem zapleteném do jeho vlasů.Nikdy jsem se nedozvěděl, proč to dělala, ale tan den, co jsem se vrátil z pohřbu…byla pryč."

Moc tomu starému bláznovi nevěřil, spíš si z něj dělal srandu, ale v něčem se to přeci jen shoduje. Zemřeli mu dva nejlepší kamarádi. Během v celku krátké doby. Deidaru potkal těsně předtím, nastěhoval si ho k sobě a hle, další úmrtí. Deidara si ho se zamyšlením prohlížel,, Itachi, je ti něco, chováš se divně?!" Zašeptal a stočil pohled k talíři.,,Ne nic, co by mělo být." Špitnul a začal se věnovat bramboře, která mu nešla nabodnout na vidličku. Vždycky když si jí chtěl uzmout, se ona brambora o trochu rozsypala. Nakonec si z ní Itachi udělal šťouchanou.,,Oba jste divní, měli byste si jít lehnout dřív." Vložila se do rozhovoru Sakuru a usmála se na Sasukeho, který jen přikývnul.

,,Je ti to líto." Pípnul Deidara, když ležel na nafukovací madraci. Obléknut do pyžama a přikryt peřinou. Jeho vlasy byli rozprostřeny po polštáři. Díval se na strop. A počítal smítka na něm. Itachi ležel na své posteli, zavrtaný do tmavě modré pokrývky. Hlavou v polštáři. Zvednul ji a upřel svůj zahloubaný pohled na Deidaru.,,Co je ti líto?"Zeptal se a hleděl přímo na něj. Nastalo ticho.,,Deidaro?!" Černovlásek stočil svůj pohled na chlapce vedle něj. Měl zavřená očka a pravidelně oddechoval. Itachi se něžně usmál. Natáhl se k němu. Rukou ho jemně pohladil po tváři. Byl tak krásný. Vypadal jako dítě, těžko uvěřit, že mu je skoro tolik, co Sasukemu. Zavrtal se do peřiny. Usnul se spokojeným výrazem ve tváři.

Probudil ho divný zvuk. Otevřel oči do tmi a rozhlížel se, co by to mohlo způsobit. Očima se stočil k oknu. Bylo otevřené. S mumláním se zvednul a jal se ho zavřít. U něho se však zastavil. Na rámu okna se třepotalo bílé pírko. Pod měsíční svitem se třpytilo jako ten nejcennější diamant. Itachi na něj zbožně hleděl. Nemohl od něho odvrátit zrak. Chvilku na něj zíral, ale potom mu došlo, kde se tu asi vzalo? Otočil se na Deidaru, ale v posteli ho nenašel. Zašel se podívat do kuchyně, tam ho však nenašel. V obýváku také nebyl, v koupelně, žádná stopa. Itachi začínal panikařit. Prohledal všechny pokoje, Dokonce nakoukl i Sasukemu se Sakurou. Když však jediné živé bytosti v pokoji byli z rovna na vrcholu extáze, musel se urychleně vzdálit, jak mu z toho nebylo dobře. Zdrceně se vrátil do pokoje, jaké bylo jeho překvapení, když na nafukovací matraci ležel odbočko a spokojeně pochrupoval. Úlevně si oddechl a přiblížil se k němu, vypadal tak sladce. Narůžovělým tvářičkám konkurovali mírně pootevřené, našpulené rty. ,,Co pak se ti asi zdá?!" Zašeptal Itachi a přiblížil se k Deidarovým ústům. Neměl by to dělat. Jejich rty se téměř dotýkali. Itachi měl lehce zrychlený a horký dech. Nemohl uvěřit, co všechno sním dělá jen dívání se na to rozkošné stvoření, co tak sladce spinká. Konečně, svými rty zavadil o ty Deidarovi. Jemně se jich dotknul. Nebyl to polibek, spíš jen lehké otření rtů. Itachi pocítil vzrušení. Ještě chvíli se otíral rty o rty, než se pomalu oddálil. Jeho tváře byli zarudlé vzrušením a na jeho pyžamových kalhotách byla vidět nemalá boule. Tiše si povzdechnul, nikdo jiný na něj takhle nepůsobil. Pomalu a zároveň opatrně vyšel z pokoje. Zamířil do koupelny, potřebuje studenou koupel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se