close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

you are my Angel 8

1. září 2012 v 0:44 | Hanako Hyuuga |  you are my Angel
Ahojky, konečně jsem dopsala další díl téhle povídky, snad se bude líbit, omlouvám se za chyby, jak jste si možná všimli, je skoro jedna hodina v noci a já už téměř spít, proto se moc omllouvám. Užijte si dílekXD.

Po snídani oba vyrazili do školy. Itachi měl velmi krátké vyučování, protože maturita se kvapem blíží a učitelé jim chtějí dopřát co nejvíce volna. Tak nějak nevěděl, co dělat, procházel se městem a nechal se unášet hudbou ze sluchátek. Zastavil se až u hřbitova. Podíval se na klenutý vchod. Mohl bych se zastavit za Sasorim. Pomalu otevřel bránu a ještě pomaleji vešel. Vypadalo to tu jako na každém hřbitově. Hroby, náhrobky, kytky, sochy a všelijaké jiné věci. Itachiho bodlo u srdce. Nešel sem ani jednou od jeho smrti, vlastně nebyl ani na jeho pohřbu. Nepřežil by to. Procházel dál do hlubin hřbitova.,, Hledáte někoho pane?" Oslovil ho mladý muž. Vlasy měl bílé docela dlouhé, přes oko měl jizvu a černým šátkem si halil téměř celou tvář.,, Vy jste…hrobař?" Podivil se černovlásek. Neznámí kývl na souhlas. Itachi k němu natáhl ruku.,,Omlouvám se, ale musím vám podat druhou." Poukázal na svou mrtvolně nehybnou ruku.,, Aha, omlouvám se, hledám…svého…kamaráda." Posmutněl, slzy se mu vkrádali do očí. Cítil je jak jej pálí. Nebude brečet, to dělají jen holky.,,S…sasoriho." Rty měl pevně semknuté, ruce drtil v pěstech, nohy se mu třásli. Pochyboval, že teď by někam došel, kdyby se pohnul, nohy by ho neunesli.

,,Itachi…"

,,Ano?"

,,Mohl bych u vás nějaký čas zůstat?"

,,Jistě, kdy přijdeš?"

Tů, tů ,tů

Itachi nechápavě pokroutil hlavou nad mobilem. Hodil ho do peřin a jeho tělo ten kousek plechu následovalo. Pohodlně se uvelebil na zádech s rukama zkříženýma za hlavou. Zavřel oči a vychutnával si poklidné ticho. Ovšem, ticho netrvalo ani pět minut a ozvalo se řinčení domovního zvonku. Itachi zaúpěl. Kdo ho teď ruší?! Řekl si, že bude dělat, že není doma a návštěvník třeba po chvíli odejde, ale poté co zvonek neustával dosti dlouhou chvíli, byl nucen i přes svou nelibost se zvednout a odplížit se ke dveřím. Jen, co otevřel dveře, zasvítila mu do očí Deidarova čupřina.,, Ahoj Itachi, tak jsem tady." Usmíval se jako sluníčko a v ruce držel růžový kufr. Ani se nezeptal jestli může dál a už byl v obýváku. Itachi se zdál být v lehkém transu, protože před chvilkou s Deidarem domluvil a hned na to už stál u dveří. Černovlásek stál jako socha mezi domovními dveřmi a né a né se pohnout. ,,Itachi…co tam děláš, pojď dovnitř:" Uslyšel od někam z domu. Zatřepal hlavou a konečně zavřel ty bytelné dveře. Přešel do obýváku a uviděl deidaru jak něco zběsile hledá v kufru.,,Co hledáš?" Neodpustil si otázku. V deidarově kufru to vypadala jako po výbuchu jaderné bomby. Nehledě na to, že téměř vše bylo růžové. Není divu, že nic nemohl najít, když má všechno stejnou barvu.,, Hledám dárek." Řekl ani se neohlédl. Po chvíli začal jásat, z kufru vytáhl nějakou tašku. Otočil se a podal jí Itachimu.,,To je pro mě?" Podivil se starší a tašku si od něj vzal. Blonďáček přikývnul.,,To je za to, že tu u vás můžu být." Uculil se přitom upřeně sledoval Itachiho jak z tašky pomalu vyndává to, s čím si dal tolik práce a času. Itachi se zastavil v půlce pohybu, když vytáhl růžový svetr. Naprázdno pootevřel pusu.,,Tak co, líbí?" Zajiskřilo mladšímu v očích. Černovlásek se hraně usmál.,,je to nádherné, moc děkuju.",,Vyzkoušej si to." Culil se dál Deidara.,,M..možná později."Hlesnul Itachi a zandal tu růžovou hrůzu zpět do tašky, kterou následně položil na gauč.

,,To bude dobré, já moc dobře vím jak se cítíš." Položil mu dlaň na rameno.,,Jak to můžete říct, nevíte jak se cítím, byl to můj jediný přítel." Setřásl jeho ruku a podíval se na něj uslzeným pohledem.,,Vím to, protože já už jsem všechny ztratil, podívej, letí tu, jeden vedle druhého, všichni, jenom já ne." Poukázal na řadu hrobů.

,,Aaaaa" Křik a následná rána probudila černovláska do nového dne. Nechal oči zavřené, přikryl si uši polštářem a naprosto ignoroval pazvuky, které se linuli z přízemí. Další rána a vypísknutí. Tentokrát se Itachi rozhodl otevřít jedno oko. Zamručel a vypustil s úst pár nadávek, když se podíval na budík, který ukazoval něco po půl sedmé. To nemůžou zrušit tu zatracenou školu a co tu je za ten hrozný rámus, nestačí, že musí brzo vstávat, to ještě musí být takhle probuzen. Zazívá, promne si oči a pomalu se posadí. S přivřenýma očima se podíval po pokoji. Kde je Deidara? Zadíval se na nafukovací madraci, která ležela vedle jeho postele. Vyhrabal se z postele a vydal se za zdrojem ruchu. Když došel do kuchyně, zastavil se uprostřed pohybu. NA kuchyňské lince byli rozházené skořápky od vajíček, rozsypaná mouka, cukr byl vysypaný, na sporáku se na pánvi škvařila spálená slanina, v míse v toho byl nějaký neidentifikovatelný humus. Lednice byla otevřená a z ní odkapávalo mléko. Slupky od banánů na zemi, rozbitý talíř také na zemi. Na podlaze loužičky krve. Počkat, loužičky krve, proč by tu byla krev. No tak, Itachi mysli…kde je Deidara??,,Deidaro?"Vyslovil nejistě a šel po stopách krve.,,Ssss…au..."Tiché bolestné sténání uslyšel z koupelny. Tiše do ní vešel. Uviděl Deidaru, jak stojí jednou nohou ve vaně. Všude byla krev, na podlaze, na umyvadle. Vana byla plná krve, Deidara asi nevyndal špunt, celá vana byla napuštěna krví. Deidara se na Itachiho omluvně zadíval, plakal, jak ho to bolelo. Chtěl pro Itachiho nachystat snídani, jako poděkování za to, že u něj může být a ještě se u toho zmrzačí, u pustil talíř na který chtěl dát slaninu na zem, protože uklouzl po slupce od banánu, ze kterého dělal dort, ale měl tam málo mouky, protože se mu celá vysypala po stole. Itachi otevřel pusu dokořán, nemohl se ani pohnout. ,,Co se tu děje?!" Přišel do koupelny Sasuke.,,Ty vole…"Vypustil z pusy, když to viděl.,,Musíme zavolat záchranku!"Už zvedal telefon.,,Ne, ne, ne, ne, ne, já do nemocnice nechci!!!"Vyjekl Nejmladší a propukl v hlasitý pláč, což probudilo Itachiho, vytrhl Sasukemu mobil z ruky.,,Půjdu do lékárny, zatím se postarej, že přestane krvácet." Vyběhnul z koupelny a vyběhnul ven, kde následně nasedl do auta. V tu chvíli ho nezajímalo jestli má na sobě pyžamo, to mu bylo úplně ukradený. Ještě, že v lékárně mají otevřeno tak brzy. Zaparkoval před ní a vlítnul tam.,,Pomoc, kamarád si rosekl nohu, co mám dělat!"Zařval hystericky na prodavačku.,,Uklidněte se, kde to má?" Zeptala se s klidem.,,Já nevím, neviděl jsem to, celá vana byla od krve." Vyšiloval dál.,,Uklidněte se, tohle, mu dáte na ránu, potom to několikrát ovážete a zase tam tenhle čtvereček přiložíte…"Vysvětlovala.,,Ale co když to bude prosakovat?" Ptal se už trochu klidněji Itachi.,,Tak dáte víc vrstev…"Asi po pěti minutách měl zaplaceno a vyrážel k autu. Ale co když v tom bude mít střep! Otočil se a vběhnul zpátky do obchodu. ,,Ale co když tam bude mít střep!" Vyjekl. Několik nechápajících lidí se na něj otočilo.,,Prosím vás pane poťte sem. Vezmete tu nohu, rozevřete ránu, podíváte se jestli tam něco je nebo ne, když jo, tak to opatrně vyndáte, ano."Usmála se mile. Itachi Přikývnul a vyběhl z obchodu.

,,Už to skoro bude, nevrť se tak, jinak ti to nezavážeme." Lamentoval Sasuke. Byli v koupelně a obvazovali blonďáčkovi nohu. Žádný střep v ráně naštěstí neměl. Bylo vtipné, jak se do té rány oba sourozenci dívali a zkoumali to, nakonec přišli k závěru, že tam má jenom kus mouky. Deidara už nebrečel, usmíval se nad ,,šikovností" obou černovlásků. Nebolelo ho to, předtím byl pouze vystrašený, přesto mu Itachi nakázal ležet v posteli z nožkou nahoře, zatím co on uklízel kuchyni a Sasuke zase koupelnu. Školu dneska nestíhali, díky tomu malému incidentu si udělají alespoň volnější den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se