close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

you are my Angel 9

2. září 2012 v 22:06 | Hanako Hyuuga |  you are my Angel
Tak jsem za dnešek stihla napsat další díl. Doufám, že se bude líbit. Přeji všem hodně štěstí první školní den. Jak říká téma týdne,, JDEME DÁL!" tak to taky uděláme, že. tak přeji hezké čtení.

,,deidaro! Co jsem ti řekl, budeš dneska odpočívat v posteli, je to jasné." Zkřížil ruce na prsou Itachi, když uviděl Deidaru jak sedí na gauči a pije kolu.,, Mě to tam, ale nebaví." Zatvářil se ublíženě. Z vedl se a přikulhal k Itachimu.,,Itachi, já…já se moc…omlouvám za to ráno." Kniknul tiše, přitom co očima probodával podlahu.,, To nic hlavně, že si relativně v pořádku." Usmál se, ale Deidara měl hlavu stále skloněnou. Ukazováčkem ho donutil zvednou svůj pohled. Z očí mu tekli slzy, brada se chvěla. Itachi nevěděl, co má udělat. Deidara tu brečel před ním, díval se mu do očí. Itachi udělal jedinou věc, která ho napadla. Přitáhl si plačícího blonďáčka do náruče. Drtil ho v obětí. Poslouchal jeho nepravidelné lapání po dechu. Deidara mu obtočil ruce kolem krku, zahákl svoje ruce za Itachiho košili. Chvilku tam takhle stáli nic neříkali, Deidarovi slzy dopadali na Itachiho. Oba cítili vůni toho druhého, bylo jim tak příjemně. Itachi cítil jak se mladší stává vláčnější. Chytl ho pevněji, jako kdyby už ho nikdy nechtěl pustit, jak kdyby ho chtěl ochraňovat. Deidarovi se podlomili nohy, kdyby jej Itachi nedržel, jistojistě by vyhledal zem.,,I…ta…chi" Zašeptal tiše. Zvedl hlavu a setkal se s očima barvy noci. Pohlédl na jeho rty. Najednou měl neskutečnou chuť políbit ty nádherné rty. Vytáhl se i přes veškerou bolest v noze na špičky. Byl kousek od jeho tváře. Díval se do ní. Byl tak blízko, Nevěděl, co druhý udělá o co se pokusí. Srdce mu začalo rychleji bít. Dech se mu zastavil, když ucítil na svých rtech cizí. Bylo to jen lehké otření rtů o rty, ale v Itachim to vyvolalo nekonečný pocit štěstí. Deidara se úplně zavěsil na Itachiho. Takřka mu spadl do náruče. Hlava mu spadla na Itachiho hruď.,,Dei…Deidaro?!"

,,Bude v pořádku, jen ztratil mnoho krve, když bude v klidu, za pár dní bude zase zdráv." Uslyšel nějaký cizí hlas. Hlava mu třeštila, nemohl zdravě uvažovat, jediné na čem mu teď záleželo bylo, aby ho přešla ta strašná bolest.,,Děkuji doktore." Poznal Itachiho hlas. Lekl se, že je v nemocnici. Narovnal se rychlostí blesku s očima vytřeštěnýma a pusou otevřenou. Heknul, když si uvědomil bolest, která tepala v jeho hlavě. Tělem spadl zpět do postele a tiše zaúpěl. Do očí se mu tiskli slzy. Dveře zavrzali. ,, Už si se vzbudil." Podivil se Itachi.,,Doktor říkal, že budeš spát minimálně celý den." Povídal dál. Podíval se na Deidaru a všiml si malých slziček u jeho oček.,, Bolí tě hlava?! Doktor říkal, že asi bude." Usmál se a odešel. Za chvilku byl zpátky se sklenicí vody a malým práškem. Přišel k němu a pomohl mu se posadit.,,Tohle spolkni."Nařídil, nejprve mu podal prášek a poté skleničku s vodou. ,,Itachi…co se mi stalo?" Zeptal se mladší tiše.,,Omdlel si." Řekl jednoduše černovlásek.,, A ohledně včerejšku…tak..."Nedořekl to.,,Co se stalo?"Podivil se Deidara a trochu se poposunul na posteli.,,Ti si to nepamatuješ?" Zaváhal Itachi.,,A co? Co se stalo?" Zvážněl Deidara.,,…Ale nic.Už musím jít, kdyby si něco potřeboval, tak na mě zavolej." Nervózně se usmál starší a spěšně opustil pokoj.
Takže on si nic nepamatuje. Proč, bylo to tak hezký. Proč si to nepamatuje. Jak si to představuje zapomenout něco tak důležitého. Sáhnul si na rty. Jeho první polibek. Jak se opovažuje. Tohle není sranda. Přešel do kuchyně a vyndal si džus z lednice, se sklenicí se neobtěžoval. Přecházel po obýváku sem a tam. Byl jako nabalující se uzlíček nervů.,,Itachi, seš v pohodě?" Leknutím nadskočil.,,Ty si mě vystrašil Sasuke." Podíval se na svého mladšího bratra a pousmál se.

,,Víš, mám takovej divnej pocit." Začal Itachi. Seděli spolu na pohovce. Oba svírali šálek čase.,,Jde o Deidaru, že jo." Udeřil Sasuke hřebíček na hlavičku. Itachi se podíval do země.,,Víš, on mě něčím přitahuje, nevím čím, ale cítím se zvláštně a ještě to, co se stalo včera." Upil ze svého hrnečku.,, Co se stalo?" Zeptal se ho mladší a taktéž upil tu horkou tekutinu.,, No…nic…nic." Usmál se Itachi.,,Itachi, ja poznám, že se něco stalo, nechtěj po mě, abych si to zjistil jinde." Pohrozil mu, věděl, že Itachi se hrozeb bojí. Pro sebe se usmál, jak dobře zná svého bráchu.,,No…víš…deidara mě…p…políbil…" Vysoukal ze sebe Itachi.,,Ale, to je přeci dobře, ne…To znamená, že tě má rád, ne." Napil se čaje.,, Ale problém je ten, že on si to nepamatuje!"Sklopil hlavu.,, Aha, to je problém, ale, když už tě jednou políbil, tak k tobě něco cítí, ne?" Zkusil to Sasuke.,,To se nedá říct, hned po tom omdlel, co když blouznil?!"Itachi vypadal vážně zklamaně.,, Děkuju, že sis o tom se mnou promluvil, musím se učit." Usmál se na Sasukeho a odešel z obýváku.

Itachi zrovna stál v kuchyni, když se ve dveřích objevil Deidara. Potichu došel až za Itachiho, který si ho nevšiml a věnoval se palačinkám, které smažil. Pobroukával si přitom písničku. Deidara přišel až k němu a skočil mu na záda. Itachi vykřikl a vyhodil palačinku z pánvičky, která se následně přilepila ke stropu. Itachi se naštvaně otočil na Deidaru, který se tvářil jako naprosté neviňátko.,,Ty" Vydechl Itachi a nebezpečně se začal k Deidarovi přibližovat.,, Já?" Překvapeně se na černovláska podíval.,, Víš, že si zahráváš s ohněm…a víš, že ten, co si s ním hraje se jednou spálí." Přiblížil se k němu. Podíval se mu do očí. Musel se ušklíbnout, jak malý deidara oproti němu byl. Sahal mu jen po ramena, to i Sakura je větší. Podíval se na něj pohledem boha pomsti. Deidara nahlas polknul. Začínal se Itachiho bát. Nevypadá na to, že by to myslel ze srandy. Asi minutu stáli bez hnutí, než Itachi začal deidaru lochtat. Net se začal smát jak na lesy. Růžně se kroutil a snažil se od Itachiho dostat, co nejdál, avšak Itachi byl jiného názoru.Jednou rukou Deidaru chytil kolem pasu, aby se mu nevysmekl a druhou ho lechtal na krku. ,, Ita….chi….už…d..dost." Smál se Deidí, chtěl od Itachiho utéct. Zapřel se rukama o jeho hruď, začal kopat nohama, ale ani to mu nebylo nic platné. Itachi byl silnější.,, Když budeš zlobit, čeká tě trest." Zasmál se Itachi a polechtal Deidaru na břiše.,, Itachííííí"Vykřiknul prosebně mladší. Itachi ho ještě chvilku trápil, ale nakonec se nad ním slitoval. Konečně pustil nebohého Deidaru a ten se žuchnutím spadl na zem. Hlasitě oddechoval, jako by právě prožil orgasmus. Ublíženě se podíval na Itachiho, ten se jenom zašklebil a vyběhl z kuchyně. Deidara se posbíral ze země a běžel za ním. Takhle se naháněli po domě asi ještě půl hodiny, než se oba svalili na postel. Podívali se na sebe a jako na povel se začali smát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

byla si tu?

Hai

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se