close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

you are my Angel 13

25. listopadu 2012 v 18:10 | Hanako Hyuuga |  you are my Angel
Lidičky, moc, moc, moc se omlouvám, já jsem prostě strašná, já to o sobě vím, prostě jsem líná, ale taky není moc času:-)Mám nápad na další povídku, jen jsem...líná jen nevím jak začít. Užijte si další díl povídky a já padám.

Sedí za stolem, vlasy má sepnuté sponkou, aby mu nepadali do očí. Očima bloudí po stránce knížky a snaží se z ní vybrat to nejdůležitější, to poté napíše do sešitu. Rukou nahmatá hrneček s kafem, upije z něj a položí ho zpět na stůl. Zívnul. Je unavený, podrážděný a ještě ke všemu teď ztratil, kde četl. Otráveně zaklapne knížku a podívá se na hodinky, čtvrt na sedm. Unaveně zasténá, když si pomyslí, že zase ztratil celý den. Vstane ze židle a protáhne se až mu v kostech zakřupá. Pohled mu sjede k posteli. Kde sedí jeho miláček a propaluje ho něžným pohledem.,, Po si tady seděl celý den?!" Usmál se Itachi a přešel k posteli. Sedl si na ní a vtáhnul si blonďáčka do náručí.,, Un" Zašeptal Deidara a přitulil se k Itachimu ještě víc. Zabořil hlavu do jeho blonďatých vlásků a spokojeně vydechnul, miloval tu hebkost jeho vlasů, byly dokonalé. On celý byl dokonalý, už si ani nedokázal představit, jak mohl vůbec bez něho žít, přišlo mu to nereálné a nemožné.,,Itachi" Zašeptal mladší. Odtáhnul se od Itachiho a podíval se mu očí.,,Musíš být unavený, já…připravím ti vodu na umytí, jo." Usmál se. Ladně vstal z postele a s lehkostí odplul do koupelny. Itachi se musel sám pro sebe usmát. No věřili byste, ještě před nějakou dobou o vás nikdo ani nezavadí pohledem, nepomohli by vám ani kdybyste umírali a najednou pro vás někdo dělá jídlo, sice katastrofálně, ale i snaha se cení a jde pro vás připravit koupel no, kdo by tomu věřil, že. Pohledem zavadí o onoho plyšáka, který může za tohle všechno. Na jednu stranu ho chtěl rozdupat, roztrhat a vyhodil, ale na druhou stranu ho chtěl mít pořád u sebe a nedovolit nikomu jinému, aby na něj šáhl. Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Ze dveří vykoukla Deidarova hlava.,, Voda je připravená, můžeš se jít umýt." Usmál se. Jak sladký. Pomyslel si Itachi.,,A ty semnou nepůjdeš?!" Zeptal se Itachi. Deidara na povel zrudl, sklopil hlavu k zemi a začal přešlapávat z nohy na nohu. Ne že by nechtěl s Itachim do koupelny, ale hrozně se styděl, bude před ním nahý. To už, ale přeci jednou byl, tak proč ne teď, ale stejně, to že ho Itachi viděl jednou, to neznamená, že ho bude chtít vidět znovu…ale to by zase neříkal, jestli nepůjde s ním, ale, co když se mu nebude líbit, vždyť přeci minule byla tma, tak si ho nemohl pořádně prohlédnout, Deidaro, vzpamatuj se.,, Mn…no…já" Začal koktat. Itachi se zvrhle usmál, no jo, Deidara už asi jiný nebude, ale to mu nevadí.,, Tak já půjdu sám." Řekl naoko zklamaně a smutně. Sklopil hlavu a odešel z pokoje.,,Ne" Vykřikl Deidara, nechtěl aby byl Itachi smutný, pro něj byl ochotný udělat všechno. ,, Půjdu s tebou." Zakřičel a vyrazil do koupelny.

Rozevřel dveře a vběhnul dovnitř. Když se ale zorientoval a zjistil, že Itachi měl na sobě jenom spodní prádlo, otočil se na podpatku a jal se urychleně opustit místnost. To by ho, ale Itachi nesměl chytnout za ruku a stáhnout ho k sobě. Rychle zavřel dveře.,, Tak ty sis to rozmyslel, jo." Usmál se, nachytal se klučina. Přisál se na ty dokonalé rty a urychleně začal mladšího zbavovat oblečení, přeci si nenechají tu vodu vychladnout, ne. Mladší zasténal, když Itachi jakoby omylem zavadil o jednu z bradavek. Když byl Deidara zbaven oblečení, sundal si sám i ten poslední kus toho svého, vzal mladšího do náruče na opatrně ho položil do vody a následně si do ní sám nalezl. Byla příjemně teplá, úplně cítil jak se mu ztuhlé svaly uvolňují. Vzal do ruky hadici od sprchy.,, Umyju tě, jo." Rozněžněle se usmál, smočil Deidarovi vlásky vodou. Poté vzal šampón a trochu si ho vymáčknul na ruku. Nanesl ho na ty nádherné vlasy a začal je mnout v rukou, aby se do nich dostal šampón. Deidara slastně přivíral oči, bylo to tak příjemné cítit dotyk Itachiho rukou jak se prodírají jeho vlasy. Tiše zasténal. Itachi znovu jeho vlasy propláchnul vodou. A teď byla řada na něm, Deidara se otočil, aby byl k Itachimu čelem a udělal to samé Itachimu, sice trochu bojácněji, nervózněji a trochu neohrabaně, ale pro Itachiho to bylo jako kdyby se dostal do ráje.,, Miluji tě Deidaro." Zašeptal mladšímu do ucha, které následně olíznul.,, Itachi." Zašeptal toužebně Deidara a podíval se touhou zastřenými oči do těch černovláskových. Ten pohled Itachiho rozechvíval, horko prostupovalo celým jeho tělem, touha po tom dokonalém stvoření byla až příliš silná.

,, Itachi" Šeptnul do ticha blonďáček. Byla hluboká noc. Leželi spolu na v obětí na posteli.,, Hm" Zamručel Itachi. Neměl rád, když ho někdo budil, měl potom pocit jako kdyby už nemohl nikdy usnout.,, Itachi, musím jít si něco obstarat, nebude ti to vadit."Šeptal dál. Opatrně se vymotal z Itachiho sevření a přešel k oknu.,,Hm…ne, běž si."Zabručel Itachi a zachumlal se víc do peřiny. Chvíli ležel, než mu došel význam těch slov.,, Deida…" Křikl, ale to už jen viděl záři bílého světla jak mizí v dáli. Nasupeně sebou plácl do matrace. Co je tak důležitého, že musí odejít z jeho náruče.

,,Itachi, podáš mi prosím tu šunku." Zakňučel Sasuke mezitím, co se snažil natáhnout ruku přes celý stůl. Itachi nepřítomně zabručel. Chtěl spát, neměl chuť jíst a ještě ke všemu se Deidara ještě nevrátil, nevěděl, co s ním je, co když se mu něco stalo, co když ho někdo unesl…,,Itachi! Prosím, vnímej." Zakňučel Mladší bráška. Itachi popadl plastový obal ve kterém tkvělo ono jídlo. Bez řečí ho hodil po bráchovi a už nevnímal jeho stížnosti na jeho osobu. Nepřítomně se zahleděl z okna. Dneska bylo opravdu hnusně. Zatažená obloha nízký tlak, unavené počasí. Že by předzvěst něčeho hrozného?!

Zazvonil zvonek. Znechuceně vstal od učení s klením se jal otevřít dveře. Srdce mu vynechalo úder. Co viděl před sebou se mu ani trochu nelíbilo. Krev. Před prahem domu stál blonďáček. Celý od krve, pomlácený, ztlučený, sotva se držel na nohou.,,Deidaro!" Rozeběhl se k němu.,, Deidaro, Deidaro, jsi v pořádku." Vyptával se ho, i když věděl, že v pořádku není. Jej taktak ho stihl chytit do náruče, jinak by spadnul na zem.,, Deidaro, Deidaro, řekni něco." Zatřásl s ním.,,I…ta…chi."Zašeptal mladší než ztratil vědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se