close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

you are my Angel 14

29. listopadu 2012 v 19:09 | Hanako Hyuuga |  you are my Angel
Tak, blížíme se ke konci téhle povídky, počítám tak jeden maximálně dva díly a bude konec. Díl se mi psal velmi dobře narozdíl od jiných dílů, kde jsem se s dílem patlala měsíc...každý ví proč...Tak si ho užijte, na scénu přichází nová postava.

Smutně se na menšího podívá. Napustil vanu, že Deidaru umyje. Vůbec se mu ty rány nelíbili. Celé jeho tělo bylo pokryté škrábanci a poměrně čerstvými ranami. Celé jeho tělo bylo zkrvavené. Jeho nádherné blond vlasy byli rozcuchané a nasáklé jeho vlastní krví. Itachi potichu zaklel, měl o něho opravdu starost. Kde se mohl tak zřídit a kdo mu to udělal. To byli Itachiho myšlenky, kdyby mohl, ihned by vyrazil za viníkem a zabil by ho, ale napřed se musí postarat o Deidaru, který na tom není moc dobře. Vzal hadřík namočený ve vodě a začal jemně přejíždět po ranách, aby je očistil od krve a popřípadě od nějakých bakterií. Když se mu podařilo už většinu jeho těla omýt. Vypnul vodu a něžně a jemně ho začal sušit, z většiny ran už krev netekla. Některé rány zalepil a ty větší ovázal obinadlem. Otřel si pot z čela a úlevně vydechnul. Už je z nejhoršího venku, ale co bylo horší, nevěděl jestli má nějaké vnitřní zranění, jelikož není doktor a nikdy jím ani být nechtěl, tak vůbec netušil, jak to má zjistit. Odložil blonďáčka do postele, přikryl ho až ke krku, že mu vykukovala pouze jenom jeho blonďatá hlava.

Došel do kuchyně a musel se přidržet kuchyňské linky. Hlavu měl jako střep. Hruď se mu svírala. Měl strach, neskutečný strach, který se mísil v jeho nitru s chutí zabíjet. Nalil si vodu do skleničky. Přiložil si ji ke rtům a nechal tekutinu vplout do jeho úst. Nahlas polknul obsah v ústech a zatnul ruku. Jak si někdo dovolí udělat něco tak strašného takovému nevinnému stvoření. Sklenička v jeho ruce se rozpadla. Střepy skla dopadali na podlahu společně s kapkami krve. ,,Sakra"Zaklel Itachi a popadl koště a jal se zamést ostré předměty. Z dlaně mu odkapávala krev, nebral však na to ohled. Ani bolest nevnímal, jeho mysl byla zastřená, dokázal myslet jen na blonďáčka, který ležel o patro výš. Ruce se mu chvěli touhou ublížit tomu, co ublížil jeho lásce. Byl si skoro jist, že to neudělal někdo z lidí, určitě to byl někdo jako byl Deidara, někdo nadpřirozený, ale proč?! Proč ho chtějí zabít, když nic zlého neudělal…nebo ano?

Probudil se do potemnělé místnosti. Chtěl se zvednout, ale bolest, kterou cítil, byla až příliš nesnesitelná, vystřelovala do jeho těla jako zásahy šípu a nedovolili mu pohyb. Na tvář mu přistálo, něco hebkého. Pomalu donutil svou ruku o pohyb. Vzal onu věc do ruky a dal si ji před oči. Bylo to peříčko. Dlouhé rudé peří s černými kamínky. Uprostřed byl malý zlatý diamant. Zářil jako malá hvězda, osvětloval místnost. Zprvu nechápal odkaď se ono peříčko vzalo, ale potom pomalinku pozvedl zrak na strop. Obrovská záře ho donutila zavřít oči, v ten okamžik byl odhozen neznámou silou do kouta místnosti.,,Co…co tady děláš? Labasu." Zašeptal zničeně blonďák a podíval se největšímu z ničitelů do tváře. Byl hodně vysoký, štíhlí, jeho dlouhé rudé vlasy mu vláli ve větru, který vanul z otevřeného okna. Jeho rudé oči propalovali modroočka. ,,Si slabý." Chytl Deidaru pod krkem a připlácnul ke zdi. Menší bolestně zasténal. Vysel asi deset stop nad zemí, Nemohl dýchat v tom téměř ocelovém sevření. V puse cítil kovovou pachuť krve.,,Tak slabý, že ani nedokážeš vyvolat svá křídla." Odhodil ho na druhou na zem. Blonďáček vykašlal krev, neměl se jak bránit, nedokázal se ani zvednout natož, bojovat. Z očí se mu pustili slzy.,,Je mi tě líto, takovej odpad, nestojíš mi ani za pohled." Kopnul ho do boku. Mladší zaskučel, pokusil se odplazit, co nejdál, ale nemělo to cenu. Labasu ho chytl za nohu a vytáhl ho do vzduchu.,,Si malej posera víš to, nikomu na tobě nezáleží, jsi ztracená existence." Arogantně se ušklíbl.,,Okamžitě ho pust!" Zakřičel někdo ode dveří. Ničitel se otočil, jeho úšklebek se o to víc rozšířil.,,Ale, ale podívejme, sám velký Uchiha Itachi, tak teď už tu mám vše, co jsem chtěl." Pustil Deidaru a ten se s bolestným vyjeknutím zhroutil na zem.,,Deidaro" Vykřikl Itachi a chtěl se za ním rozeběhnout, ale to už před ním stál Labasu. ,,Řeknu ti to jen jednou, dnes někdo zemře a bude mi jedno, kdo. Osud dvou bytostí je jen na tobě." Odmlčel se. Přiblížil se k nic nechápajícímu Itachimu a pošeptal mu něco do ucha. Deidara zvedl hlavu ze země a podíval se do centra dění. Viděl jak se Ničitel potutelně usmívá a přitom něco šeptá černovláskovi do ucha. Viděl jak se Itachiho oči rozšiřují a v nich je vepsaná naprostá panika.,,Nech ho na pokoji." Křiknul ve zbytku svých sil.,,Nezapomeň, máš čas do půlnoci." Oddálil se od něj a podíval se na Deidaru.,, Ubožáku" Okomentoval jeho osobu a hned na to zmizel. Itachi stál opírajíc se o zeď, mělce dýchal, jako by nemohl vstřebat, co mu tu ten muž řekl.,, Itachi" Zašeptal zničeně Deidara.

,,Itachi, co ti Labasu řekl?" Vyptával se Deidara, když mu Itachi obvázával rány. Ale starší zarytě mlčel.

,,Buďto se zbavíš deidary tím, že spálíš jeho hračku na popel, nebo umře tvůj bratr Sasuke. Jeden z nich musí zemřít. Nezapomeň, máš čas do půlnoci."

Itachi nevěděl, co má udělat, miloval Deidaru, ale Sasuke byl jeho bratr, jeho jediná rodina, co by měl udělat, měl by to Deidarovi říct? Jak by se měl zachovat? Jak by se v takovéhle situaci zachovali jeho rodiče?,, Sss" Tiché syknutí ho vrátilo do reality.,, Promiň" Špitnul. Deidara vzal jeho ruce do dlaní.,,Itachi, co se stalo." Podíval se mu do očí. Jeho hlas zněl tak naléhavě, že mu to Itachi chtěl říct, ale nakonec.,,Promiň, ale tohle ti prostě říct nemůžu." Sklopil zrak.

Podíval se na hodinky, které ukazovali třičtvrtě na jedenáct, ještě něco přes hodinu. Itachi vypadal ještě více bezradně než předtím. Ležel v posteli a tisknul k sobě křehké tělo blonďáčka. Nemohl si vybrat mezi láskou a rodinou, rozum mu říkal vyber si Sasukeho, ale srdce mu říkalo Deidaru. Tiše si povzdechnul, proč zrovna on, proč zrovna on musel najít tu pitomou hračku, kdyby ji nenašel, nic z toho by se nestalo. Deidara se v jeho náruči neklidně zavrtěl. Ne, je rád, že ji našel, jinak by totiž nikdy nepotkal Deidaru. Do očí se mu začali vkrádat slzy zoufalství, chce oba dva, nechce ztratit ani jednoho, co jen bude dělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se