Tak, je tu před poslední dílek téhle povídky. Jsem nemocná, takže jsem zase něco napsala, to koukáte, co, překonala jsem svou lenost.XD Tak, užijte si dílek, já padám.

11: 15
Zaklapli dveře od domu. Itachi se postavil a přešel do obýváku. Narazil tam na objímající se zamilovanou dvojici.,, Ahoj" Pozdravil Itachi a přešel do kuchyně si udělat kafe.,, Ahoj brácha, máme novinu." Řekl zvesela Sasuke.,,Hm a jakou?" Zeptal se z hraným zájmem neb měl jiné starosti.,, Budeme se brát." Zašvitořila Sakura a vlepila Sasukemu mlaskavou pusu na tvář. Itachi upustil hrnek s kafem a ten se za zvuku rozbíjející ho se skla dopadl na zem.,, Brát?" Ujistil se Itachi, že se nepřeslechl. Oba dva přikývli. Sakura se vymanila ze Sasukeho náruči a šla uklidit ten nepořádek, co Itachi způsobil.,, To koukáš, co! Já vím, měl jsem se o tom s tebou poradit, ale měl si moc práce s přípravou na tu maturitu a mě předci bude už za měsíc osmnáct, tak jsme si řekli, že se vezmeme potom." Vyprávěl mu Sasuke a přitom se šťastně usmíval.,, Jo to je…skvělý, blahopřeju." Vysoukal ze sebe Itachi a taky se usmál.,, Sasuke, měli bychom si jít lehnout, je už po půl dvanáctý, abychom zítra do tý školy vůbec vstali." Podotkla Sakura. Itachimu ztuhla krev v žilách, nemá ani půl hodiny, nedá se nic dělat, ale nemůže se dívat, jak jeho vinou někdo umírá.,, Počkejte tady." Zavelel a vyběhl nahoru, zachrání je, musí.,, Deidaro, vstávej, musíme jít." Zakřičel, když vběhnul do pokoje. Popadl svou mikinu, nasadil si jí, vzal ještě jednu pro Deidaru a nezapomněl vzít toho zpropadené ho plyšáka. Deidara se pomalu zvednul, nevěděl, která bije, byl ještě moc unavený a nechápal, co tady Itachi tak jančí.,, Dělej, Deidaro, běž dolů." Vykřikl Itachi, zatím, co něco hledal ve skříni. Deidara tedy poslechl a vydal se do obýváku, kde narazil na nechápající pár. Itachi se prohrabával krabicemi. Musel rychle, neměli moc času, musí to najít.,,Ha" Vykřikl šťastně. Na dně krabice byla položená pistole a náboje. Nabil ji a zapásal si ji k pásku. Vyběhl dolů.,, Jedeme, rychle všichni, nebo to nestihneme." Zakřičel a začal všechny táhnout k autu. Když všichni nasedli, Itachi nastartoval a vyjeli.,,Itachi, můžeš mi říct, co děláš?!" Zeptal se naštvaně Sasuke, jelikož nechápal důvod jeho chování.,, Sakuro, tady tohle, vezmi si to a nedovol nikomu, aby ti to vzal, musíš to ochránit, nesmí se s tím něco stát, rozumíš." Podával ji onoho plyšáka.,, Plyšák?" Vzala si ho nechápavě.,,Proč?"Nechápala.,,Neptej se a prostě mi věř." Křikl Itachi.,,Itachi, co to děláš, řekni mi to, jinak vystupuju." Křiknul Sasuke. Itachi se podíval na hodinky a ještě zrychlil, mají patnáct minut, aby se dostali, co nejdál. Šlápnul na plyn a projel červenou, ještěže moc auto v tuto dobu nejezdí.,,Itachi" Zařval Sasuke.,, Tak poslouchejte, Jste v nebezpečí, Sasuke, tebe nebo Deidaru za čtvrt hodiny někdo oddělá a já nechci, aby se to stalo, Sakuro, poslouchej, tady si vystup a utíkej co nejdál, domů se vrať až ráno a s nikým nemluv." Prudce zastavil a počkal až si Sakura vystoupila.,,Prosím nikomu nevěř, s nikým nemluv, nikomu nedávej toho plyšáka, při troše štěstí se uvidíme ráno, drž se." Šlápnul na plyn a už zase jel. Sakura se tedy dala do běhu, nechápala, co se děje, ale nějak cítila, že Itachi mluví pravdu. Probíhala ulicemi, které neznala tisknouc v rukách bílého plyšáka. Doběhla na náměstí a znaveně si sedla na lavičku, aby mohla popadnout dech. Podívala se na velké hodiny. Ukazovali za pět minut dvanáct.
Itachi se dostal na dálnici, jel co nejrychleji to šlo, v autě bylo trýznivé ticho, všichni byli pohlceni svou vlastní myslí.,, Itachi" Zašeptal nejmladší. Celý se klepal, začínal chápat, co se tu děje a jen doufal, že se mílí.,, To je to, co ti řekl Labasu? Je to proto, že jsem nesplnil příkaz, že." Zeptal se, ale Itachi neodpovídal.,, Itachi" Řekl nahlas, ale stále mu černovlásek neodpověděl. ,, Itachi, tak sakra odpověz!" Zakřičel Deidara a z očí mu vyteklo několik slz.,,Sakra, jo, jo je to tak, stačí…ale já se prostě nedokážu smířit s tím, že jednoho z vás ztratím, pochopils….Kolik je hodin?!"Zakřičel, když málem nestihl se vyhnout autu, které jelo na něj moc pomalu.,,Za tři minuty dvanáct." Odpověděl Sasuke, který nic nepobíral, ale cítil, že to, co se tady děje asi bude vážné, ještě neviděl Itachiho takhle, rozzlobeného a v koncích. Prudce zastavil, že málem narazili do svodidla. Rychle vystoupili a vyběhli do lesa.,, Rychleji, musíme běžet rychleji." Křičel Itachi zatím co dál běžel do hlubin lesa.,,Itachi, ale..já už nemůžu." Zachraptěl blonďák, který se od obou kluků začal vzdalovat.,, Tak se proměň a leť." Křikl na něj jeho milenec. Les ozářilo bílé světlo a chvíli na to se nad bratry Uchihovi se vznášel skoro anděl.,, Páni" Uniklo Sasukemu ze rtů.
Sakura se zvedla a dala do běhu, ve stejnou chvíli začal hlásit kostelní zvon, že je dvanáct hodin. Růžovovláska vyběhla z náměstí, když se jí do cesty zjevila žena. Měla tmavě fialové, dlouhé šaty, černé vlasy stažené do drdolu. Upírala svoje bílé oči na Sakuru.,, Ty nejsi moc silná." Ušklíbla se.,,Aspoň to bude rychlé." Ulici ozářilo fialové světlo.
Prudce se zastavili. Sráz. ,,Do háje" Zaklel Itachi zatím, co se vydýchával. V dálce se odráželi kostelní zvony, co budou dělat. Itachi začal propadat panice. Podíval se na oba kluky, byli stejně vystrašení jako on sám.,, Hahaha, tak to jsem tedy nečekal, od primitivních bytostí jako jste vy dva, ale ne, že by to k něčemu bylo." Rozezněl se jeho temný hlas.,, Běž pryč, nechci, aby si mi je vzal." Zakřičel Itachi do lesa. Zlatá záře je na chvíli oslepila.,, Itachi, budu s ním bojovat." Řekl pevně Deidara a vzlétl.,, Né, Deidaro, nechci tě ztratit." Vykřikl Itachi.,, Neboj, mě nemůžou zabít jen tak."Podíval se do Labasuovích očí.,, Snad sis nemyslel, že jsem tak hloupí, poslal jsem Riktru, aby se postarala o tu vaší kamarádku." Zalesklo se mu v očích.,, Nechte Sakuru na pokoji." Zakřičel Sasuke a rozeběhl se proti němu, Itachi ho však zastavil.,, Sasuke, neboj, bude v pořádku, určitě." Chlácholil ho starší, ale sám si nebyl jistý svých slov.
,, Nech mě na pokoji, zrůdo" Křikla Sakura a schovala se za nějaké auto, aby se vyhla další fialově zářící střele.,, Ale no tak, Sakuro, přece mi nebudeš odmlouvat." Zasmála se Riktru a vypálila znovu. Auto před Sakurou se spálilo na popel. Sakura se dala na útěk. Cítila, že tohle bude buď hop, nebo trop. Běžela s plných sil. Riktru se pro sebe zasmála, tohle bude brnkačka. Zamířila.,,Sbohem Sakurko."Zašeptala a vypálila. Střela letěla na svůj cíl. Tam, předtím byla Sakura nezbylo nic. Riktru se pro sebe pousmála a odletěla.
















