close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

vánoční povídka

24. prosince 2012 v 11:36 | Hanako Hyuuga
Tak, dnešek je tady, jsou tu vánoce. Unás je to každoročně jak po výbuchu atomovky, všichni se hádáme, řveme na sebe a dotoho nám hrají vánoční koledy, vánoce jak se patří... Včera jsem provás sesmolila vánoční povídku, berte jí s hodně velkým odstupem, protože je na pár z bleache a na něj jsem psala poprvé. Jen prosím omluvte, že postavi se nechovají jak chovají normálně a že se Toushiro jeden den chová jinak než ten druhý, opravdu jsem se snažila, ale potom jsem to stejně vzdala a napsala podle sebe... No co, přeji vám veselé a šťastné vánoce:-)

,,A je to." Oddechnul si, když položil na zem poslední krabici s kouličkami na stromeček. Potěšeně se usmál, měl rád vánoce. Nejde tu jen o dostávání a darování dárků, hlavní je, být na blízku své rodině a svým blízkým. I když, už se těšil až dá tomu malému dárek. Jen abyste rozuměli, ten malý není až tak malý, jen výškově je trošičku menší, jinak je skoro plnoletý, ale stejně, už se těšil na jeho výraz až ten dárek uvidí. Pro sebe se ušklíbnul, jo, bude se mu líbit, tím si je jist.,,Toushiro!" Zavolal do hlubin chaty, ale nikde žádná ozvěna. Jak jinak. Popošel ke dveřím ven, do té zimy a otevřel je. Ovanul ho studený vítr a ošil se. Zimu nikdy neměl rád, za to on miloval. Když se nad tím zamyslel, vánoce taky nesnášel, ale díky němu se je naučil milovat. Podíval se ven a spatřil ho. Se svou bledou pokožkou a sněhobílými vlasy téměř splýval s okolím. Už si zvykl na to, že když Toushira nemůže najít, tak je většinou zde, teda jen přes zimu, alespoň už není venku jen v tričku, jak to měl ve zvyku. Když nad tím tak přemýšlel, potkal ho právě na tomto místě.

Podrážděně se brodil sněhem. Nenáviděl sníh a zimu. Přitáhnul si šálu více ke krku, černé vlasy plápolali ve větru a zachytávali se na ně vločky sněhu. Pokusil se zrychlit, přeci jenom tu nechtěl umrznout, tady by ho stejně nikdo nenašel, leda až v létě nějací cyklisti. Povzdechl si. Bydlel asi dva kilometry od malého městečka, neměl rád lidi, jsou jako vši, vytnou se vás a pak už se nepustí. Už aby byl doma, ta sněhová vichřice je na zabití. Nebylo vidět na krok, všude lítali vločky, teplota klesala každou vteřinou. Nohy se mu nořili do sněhu. Nohavice měl promočené nepříjemně se mu lepili na tělo a tím mu byla ještě větší zima. V dálce uviděl jeho dům, úlevně si odechl, už se bál, že se ztratil. Rozhlédl se kolem sebe, nikde nikdo…co to. Na malém kopci seděl malý kluk. Byl sotva viděl. Vlasy bílé, téměř bílá pokožka a bílé dlouhé tričko, no řekněte, kdo by si ho všimnul. ,,Hej, co tam děláš?!" Zavolal na něj černovlásek, ale žádná reakce. Mladík se zaujatě díval na krajinu. Rukou si podpíral hlavu. Položil se do sněhu a sledoval vločky jak dopadají na jeho odhalenou kůži. Černovlásek chtěl odejít, ale něco mu nedalo a tak se rozhodl přiblížit. Pomalými kroky došel pod kopec.,, Kluku, co tam děláš?!" Zavolal zas. Chlapec se vymrštil do sedu a upřel své tyrkysové oči na vetřelce, co narušuje tuto krásnou chvilku. Tmavovláskovy se zatajil dech, tak nádherné stvoření ještě nikdy neviděl. Byl dokonalý, vypadal tak jemně, jako porcelánová panenka. Oči měl snad ty nejnádhernější na světě, velké a tyrkysové. ,,Já? Kochám se krajinou." Odpověděl nevzrušeně. Byakuya si povzdechnul, tak on se kochá. Otočil se k odchodu, jelikož mu začínala být zima, ale v tom se zarazil. ,,Hej ty, tobě není zima?" Vyjeveně si prohlídl v čem byl nastrojený. Takhle by jeden umrzl. ,, Trochu." Odpověděl světlovlásek. Zval trochu sněhu do ruky, sledoval jak se sníh v jeho ruce začal tát. Byakuya pro sebe zaklel, nemůže ho nechat v té zimě zmrznout. ,,Nechceš čaj?" Zeptal se ho a natáhnul k němu ruku. Světlovlásek se na něj nedůvěřivě podíval, ale nakonec přikývnul. Zabořil ruce do sněhu, aby mohl sám vstát a beze slova prošel kolem Byakuyy. Černovlásek si ho prohlídl ještě jednou, byl vážně roztomilí, ale byl určitě ještě malé dítě, nesahal mu ani po ramena.

,,Jak se vůbec jmenuješ?" Zeptal se ho mezi tím, co oba dva seděli u něj v obýváku u krbu a ohřívali si nohy. Oba v ruce drželi svůj šálek čaje ze kterého se ještě valila pára. ,,Hitsugaya Toushiro." Odpověděl a upil ze svého hrnku. ,, Těší mě, já jsem Kuchiki Byakuya." Zamumlal, tohle přesně nesnášel, konverzace, co vázne. ,,A co jsi vlastně dělal venku?" Podíval se do ohně. ,, Na to, že zítra jsou vánoce, to tu moc vánočně nevypadá." Ignoroval jeho dotaz, na který se mimochodem už ptal a svedl řeč jinam. ,,Vánoce neslavím." Odpověděl prostě, tahle konverzace se mu nelíbila. ,,A vůbec, kde máš rodiče, už mají o tebe určitě strach, je pozdě." Vyjel na něj trochu. Menší uraženě nafoukl tváře. ,,Jak prosím, jak je pozdě, kolik myslíš, že mi je." Zakřičel na něj. Byakuya se zarazil. ,,Dvanáct." Odpověděl nakonec. Mladší zrudl vzteky, ruce zatnul v pěst s úmyslem mu jednu vrazit. ,,Dvanáct, tak dvanáct, já tě snad uškrtím." Zakřičel a jedním skokem povalil nic netušícího černovláska na zem. Začal ho mlátit a kopat zlostí. Byakuya se samozřejmě nedal a začal jeho útoky opětovat. Mlátili si sotva dvě minuty, když černovlásek získal převahu a přišpendlil světlovláskovi ruce svými k zemi. ,,Hej, okamžitě mě pust!!" Křičel Toushiro, ale nebylo mu to nic platné. Byakuya ho držel tak pevně, že se zmohl jen na nadávání. ,,Co tě tak rozčílilo chlapečku." Usmál se starší, když vycítil jeho slabinu. ,,Co, komu říkáš chlapečku, já ti ukážu, výška není všechno." Zařval a kousl Byakuyu do ruky, ten zařval a pustil svůj stisk. Toho Toushiro okamžitě využil a překulil Byakuyu pod sebe. ,, Tak, co uděláš teď." Zasmál se. Starší se ušklíbl. Chytil mladšího za pas, přitáhnul si ho k sobě a bez problémů vstal. ,,Hej, co to děláš, okamžitě mě pust." Zavřískal Toushiro a zakopal nohama ve vzduchu. ,,Ale budeš v klidu." Zavelel tmavovlásek. Toushiro nafoukl uraženě tváře a přikývnul. Za chvilku se už ocitl na zemi. ,,a kolik ti tedy je?" Zeptal se Byakuya a přešel k oknu.Sněhová bouře ještě zesílila, takhle toho malého pustit ven nemůže, to by hned někam zapadl. Povzdechnul si, bude muset s tím Děckem strávit noc. Přešel ke stolu, vzal si čaj a přiložil k ústům. ,,Je mi šestnáct." Řekl mladší a sedl si do křesla. Černovláskovi zaskočilo a začal se dusit. ,,Co ,to je vtip!" Namítl. ,,Cože, ty mi nevěříš." Vyjel na něj okamžitě Toushiro. ,,Ne, ne, věřím ti, jen jsem se chtěl ujistit." Hodil se do klidu, nechtěl ho ještě víc naštvat. ,, Je mi to líto, ale dneska budeš muset zůstat tady, venku řádí hrozná vichřice." Podíval se na něj. Vlasy mě po ,,útoku" rozlítané do všech stran, tváře měl zarudlé a v očích měl vepsanou zlobu. I když se snažil vypadat naštvaně, vypadal spíše roztomile a sladce.

,, Toushiro, nechtěl by sis už jít lehnout?" Zašeptal starší. Seděli na gauči a sledovali film. Bylo asi jedenáct v noci a bělovláskovi už nějakou dobu klimbala hlavička a zavírali se mu oči. Položil si hlavu na černovláskovo rameno a zakroutil hlavou v záporném gestu. ,,Ještě chvilku." Zašeptal a zachumlal se ještě víc do deky, kterou byli přikryti. Byakuya si povzdechnul, s tímhle klukem to dneska nebylo vůbec snadné, pokaždé když byť jen omylem nahodil něco o jeho věku, výšce, či rodičích, začal strašně soptit a zuřit, jako buldok přivázaný ke sloupku, který nedosáhne do misky sed žrádlem. ,,Toushiro…Toushiro." Zašeptal mu do ouška, ale žádná odezva, usnul. Konečně, byl taky unavený a už si myslel, že tu bude muset zůstat celou noc. Opatrně vzal mladšího do náruče a přenesl ho do pokoje pro hosty. Byl vybaven velmi luxusně ostatně jako zbytek dobu, celému pokoji, který byl sladěn do modra, konkurovala velká postel s nebesy, do které spícího chlapce položil a přikryl ho peřinou až ke krku. Snad mu nebude zima. Zhasnul světlo a odešel k sobě do pokoje se také uložit ke spánku.

Ospale si protřel oči, jak nenávidí vstávání. Rozespale se podívá z okna a překvapeně zamrká, celá jeho přepychová chata je zasypaná sněhem. Okamžitě vyběhl z pokoje a šel zkontrolovat ostatní části domu, všude to bylo stejné, domem se nesla tma od nedostatku světla. Potichu zaklel, to mu ještě scházelo, jak to bude odhrabávat, to je na něj moc, to nemůže zvládnout, bude tu uvězněný po celou zimu. ,,Dobré ráno." Pozdravil ho s úsměvem bělovlásek. To ne, bude tu celou dobu uvězněný s tímhle malým pakem, to nepřežije, tomu to snad někdo udělal naschvál. ,,Tak, když tu teď budeme celé vánoce spolu, co takhle je udělat trochu více…eh..vánoční?" Uculil se mladší nevině. Byakuya zkřížil ruce na prsou. ,,To mě ani nehne!"

,,Hele našel jsem světýlka, vidíš, prej, že si je vyhodil." Usmál se mladší zatím co vytahoval světýlka z velký krabice a začal je věšet na růžná místa po domě. ,,To je super." Zavolal s hraným zájmem černovlásek z kuchyně. Nikdy by nevěřil, že zrovna on bude dělat vánoční cukrový. Proč on, pozve si sem někoho na čaj a hned s ním musí strávit téměř celou zimu, než sníh roztaje. Říkal přeci, že lidé jsou jako blechy a tady máte důkaz. ,,Jěžiši, co je to za cukrový?!" Vyřítil se do kuchyně malej ďábel a začal skenovat cukrový. ,,Neumím cukrový, jenom sušenky a tyhle mám nejradši." Ukázal na ně. ,,Řasa?",, Přesně velvyslanec mořská řasa." Usmál se chlapec v zástěře a pokračoval v pečení. ,,Potřebujeme se dostat ven pro stromeček." Vypískl bělovlásek. ,,Co prosím, copak nevidíš, že jsme tady uvěznění, na strom zapomeň, budeme rádi, když nám nedojde dřevo do krbu." Rázně zavrtěl hlavou. Co si ten kluk myslí, kdyby se dostali ven, tak by mohl odejít, ne. Ale, co když nemá kam jít, nevolali by jeho rodiče, kdyby se na noc nevrátil domů?! ,,To zvládneme!" Vykřikl nasupeně Toushiro. ,,Ne, ne prostě ne!"

Prodírali se sněhem na povrch, z jejich obydlí byla vidět pouze střecha, tak se rozhodli jít přes střešní okno na půdě. Prolezli i s lopatou a sekerou a vyšli směrem k lesu. ,,Že já jsem se do toho nechal uvrtat." Zabručel si pod vousy černovlásek a začal sekat sekerou do jednoho ze stromů, zatím co druhý z chlapců se pokoušel lopatou zabouchat sníh, aby se na cestě zpátky tolik nepropadávali.

,,Vidíš, jak je nádherný." Usmíval se na stromeček pokrytý papírovými řetězy, ozdobami sušenek a kousků ovoce a barevnými světýlky. Vypadal kouzelně jako celá tahle situace. Právě spořádali večeři, která činila smažené řízky a kaši, protože Byakuya se odmítal patlat se salátem.

,,Stůj" Řekl mladší a otočil se čelem ke staršímu. ,,Proč? Co se děje?" Nevěděl Byakuya. Toushiro ukázal nad ně. Černovlásek se nechápavě podíval nad sebe a vykulil oči. ,,To ne, ne, v žádném případě, někdo by si myslel, že jsem pedofil." Zakřičel. Nad nimi se totiž houpalo jmelí. ,,Říkám ti, že mi je šestnáct." Zakřičel nazpět menší z nich. ,,To sotva, víc jak dvanáct ti nebude!" Křiknul. To Toushira vytočilo na maximum a vrhl se na Byakuyu. Mlátili se hlava nehlava. ,, Jestli chceš, ukážu ti občanku!" Zařval mladší a vytáhnul z kapsy kartičku. Hodil jí po druhém a odběhl nahoru do ,,jeho" pokoje. Starší se překvapeně podíval na onen průkaz. ,,On to myslí vážně." Uvědomil si a běžel za ním nahoru.

Ležel v posteli, hlavu skovával do polštáře a vzlykal, bylo mu jedno jestli jej uslyší, stejně mu nevěřil, tak je to jedno, ale stejně to bolelo. Černovlásek se mu líbil už od první chvíle, co ho potkal, byl dokonalý a o to jej víc štvalo, že on tak dokonalý nebyl. Kdo by stál on něj, vypadá jako dítě, chová se jako dítě. Byl tak zabrán do svých úvah, že neslyšel jemné zavrzání dveří. Někdo ho pohladil po vlasech. ,, Toushiro, je, je mi to líto, já. Byl jsem blbec, promiň mi to, pořád jsem si myslel, že si ze mě utahuješ a ty si říkal pravdu, odpust mi moje chování, já…já jsem se ještě nikdy nikomu neomlouval, jen tobě, protože mi na tobě záleží, za ty necelý dva dny jsi se mi vryl do srdce." Soukal ze sebe starší. Toushiro však neodpověděl. ,,Toushiro, podívej se na mě." Zkusil to. Nic, jen zavrtění hlavou. ,,Toushiro." Zkusil to znovu, opět žádná reakce. Chytil ho za ramena a prudce ho otočil na záda. Tvář měl zarudlou, z očí se mu valili slzy. Vypadal tak zraněně. Co jsem to udělal. Ptal se sám sebe Byakuya. Pomalu se přiblížil k jeho rtům. Mladší vytřeštil oči, když se jejich rty setkali v něžném, dlouhém a vlhkém polibku. ,,To je za to jmelí." Pošeptal bělovláskovi do ouška a lehce ho skousl. Z mladšího úst se ozval tichý vzdech. ,,Tak to mi budeš muset dát ještě jednu." Usmál se. Oba se podívali na strop, kde se houpalo další jmelí. ,,Tak to asi nemám na výběr." Usmál než se opět přisál k jeho rtům.

Byli to jeho nejúžasnější vánoce. Poté, co zjistil, že Toushirovi rodiče ho vyhnali z domu, z nepochopitelného důvodu, ho k sobě Byakuya nastěhoval, po pár dnech už mohli oba dva s jistotou říct, že se zamilovali. Došel ke svému příteli, věnoval mu polibek na tvář a sednul si vedle něho a zem. ,, To je nádhera." Řekl okouzleně bělovlásek a přitulil se k Byakuyovi. ,,Ano…to je."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se