close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Brusle

27. ledna 2013 v 1:03 | Hanako Hyuuga
Ahojte, jsem tu zas Fantomas...ee...toho si nevšímejte Hanako je unavené a píše kraviny. Hodím vám sem povídku na pár Itadei, jak nezvyklé, co:-) Měla bych jí napsanou už ve čtvrtek, ale byla jsem ,,zaneprázdněna" a tak jsem jí dopsala až teĎ, omlouvám se za chyby, ale jsem vážně už unavená tak to prosím omluvte. Hanako jde spát:-)


Roztřeseně se postaví na své vratké nohy, které nervozitou téměř nestojí. V pěstičkách sevře malého plyšového králíčka. S jeho tělem lomcuje strach. Strach z prohry. Roztřeseně se nadechne a téměř okamžitě zase vydechne. Žaludem má nepříjemně sevřený. Je hrozně nervózní. Rukou si vjede do vlasů stáhnuté do pevného drdolu. Tiše zavrčí, nemá rád lak na vlasy, vlasy jsou potom nepříjemně slepené a rozčesávání opravdu bolí. Celé jeho tělo ztuhne, když se ozve hlas oznamující dalšího soutěžícího. ,,Další na ledě se představí Deidara." Suše polkne. Položí plyšáka na lavičku k ostatním věcím, které vlastní. Pomalu se došourá na schod označující začátek kluziště. Sundá si z bělostných bruslí ochranný obal a vstoupí na led. Arénou se ozve zatleskání. Lehce se odrazí nohama a dojede doprostřed kluziště. Očima se rozhlédne po tribuně snažíc se zachytit jeho pohled. Za nedlouho ho opravdu najde. Sedí ve prostřed tribun, očima hledíc na blonďáčka na ledě. Na tváři mu hraje lehký úsměv. Jeho černé oči jsou nyní plné naděje a důvěry ke druhému. Rukou mu lehce zamává a potom ji zatne v pěst jenž značí ,,Držím ti palce". Blonďáček se pousměje a zaujme svoji pózu. Veselá hudba se ozve z reproduktorů umístěné po obvodu celé arény. Deidara se ještě jednou nadechne a začne. Bruslí po ledě s takovou přesností a ladností, že to vypadá jako kdyby létal. Všechny skoky a piruety jsou přesné. Malý blonďáček Skáče jeden skok za druhým a dav šílí. Černovlásek v hledišti se na něj dívá s pýchou vepsanou v očích. Nemůže si pomoct, miluješ, je jenom jeho a tak nádherně bruslí. Blíží se ke konci choreografie, noha mu vystřelí do vzduchu. Rukou si ji chytne a koleno protlačí za sebe až vznikne takzvaný prstýnek. Začne se točit do kolečka na místě. Po několika mnoho obrátkách nohu vyšvihne do vzduchu a pote ji pokrčí tak, že se její špička dotýká kolena druhé nohy. Následuje přidřepnutí na jednu nohu a druhou protlačit před sebe nataženou. Hudba končí a sním i tanec na ledě. Deidara se jedním pohybem narovná a nohou, která byla doteď ve vzduchu, se zastaví. Diváci začnou nadšeně tleskat. Lidé v předních řadách hází na led růže a malé plyšáky, on má však oči jen pro jednoho člověka. Stojí a nadšeně mává. Jeho úsměv donutí vykouzlit úsměv na rtech i blonďáčka a zamává mu nazpět. Do bruslí na konec kluziště, nasadí si na brusle chrániče a vyjde na koberec. Porota zatím hlásí jeho hodnocení. On ho však neposlouchá. Snaží se uklidnit svůj splašený hrudníček. S obtížemi se dobelhá na lavičku ke svým věcem. Sundá si brusle a vklouzne do vysokých sněhulí s růžovým lemováním. Ze zadu ho někdo obejme a on pocítí příjemné teplo. Otočí se a zvedne svůj pohled a o trochu výš. Setká se v očima tmavýma jako noc. Černovlásek se usměje a pohladí menšího po tvářičce. Deidara zapřede jako koťátko. Svojí tváří pohne proti černovláskově ruce.,, Byl si úžasný." Zašeptá vyšší a vezme do ruky světle růžovou bundu. Jednou rukou ji přehodí přes blonďáčkova ramena. ,,Děkuju Itachi." Mroukne Deidara a trochu zčervená. Sklopí hlavu a snaží se Itachiho přesvědčit, že smítko na zemi je ta nejzajímavější věc. Začala hrát hudba a na ledu začal svou kombinaci další soutěžící. Ani nezpozoroval, že vyhlásili dalšího bruslaře. Černovlásek se nakloní k menšímu. Rukou mu donutí zvednout hlavu a podívat se do jeho očí. Deidara na něj kouká stydlivým pohledem, červený jako rajčátko a lehce se chvějící. Itachi se přiblíží k jeho rtům. Jejich ústa jsou od sebe jen pár milimetrů. Už se chtějí políbit, když v tom se k nim vyřítí Deidarův trenér a jsou nuceni se odtáhnout. Začne ho chválit a řešit nedostatky, je to takový vysoký chlap. Má světlé až bílé krátké ulízané vlasy a potutelný výraz ve tváři. Několikrát se na Deidaru káravě podívá.

Stojí na stupínku vítězů, ale jeho výhra nezajímá. Jediné, na co se soustředí je Černovlásek nadšeně mávající na jeho osobu. Usměje se a zamává na zpět. Davem se ozve radostné zapištění jak dívky v hledišti uviděli jeho úsměv. Přiznal si už dávno, že už nebaví soutěžit, ale všechno to dělá pro něj. Pro ten jeho úsměv a jeho obětí. Nikdy ho neobjímá jen, když soutěží. Je to něco jakoby říkal ,,Dokázal si to, udělal si mě šťastným".

Další soutěž, další vítězství, další a další obětí. Šlo to tak už několik let a pořád mu nemohl říct pravdu. Prudce se posadí a zprudka oddechuje, už to nevydrží. Miluje ho, ale co mu je do toho, má ho rád jen, když vyhrává. Tělo se mu chvěje od potlačovaného pláče, slzy mu lemují jeho nádhernou tvář. Podívá se na něj. Klidně oddechuje. Leží na boku otočený zády k němu, proč?! Každá buňka v těle v něm řvala, jakoby ho trhala na kousky.

Černo, nicota, kterou narušuje jen pravidelné pípání. Bolí ho hlava, ale to je nic ve srovnání s tím jak ho bodne u srdce, když si uvědomí co se stalo. Bruslil. Byl na mistrovství. Jel jako vždy perfektně až na jeden skok. Odrazil se od země, ale při dopadu ztratil rovnováhu a zřítil se na zem, nabořil do mantinelu a dál, tma. Pomalu otevře oči setká se z jeho pohledem, protkaného něhou a hlavně úlevou. Lehce pohladí blonďáčka po tváři a úlevně si oddechne, myslel si, že už se neprobere. Když ho viděl spadnou, stuhla mu krev v žilách. Ten pocit úzkosti, co jej zachvátil byl k nesnesení. A hlavně, když ho odváželi do nemocnice, jak ho držel za ruku a viděl, jak ho připojují na různé přístroje. Snažil se uklidnit své splašeně tlukoucí srdce. Přes mžitky před očima skoro nic neviděl, bylo mu mdlo, jediné, co si přál bylo, aby byl Deidara v pořádku.

,,Itachi" Zachraptí blonďáček a do očí se mu natisknou první slzy. Co se teď stane, cítil to, cítil, že jeho kariéra skvělého bruslaře je u konce. Už nikdy neucítí Itachiho objetí, už nikdy neucítí jeho vůni a příjemné teplo sálající z jeho těla. ,,Proč pláčeš?" Něžně se usměje. Je rád, že nakonec má ,,Jen" nadvakrát zlomenou nohu a těžký otřes mozku. Chytí ho za ruku. Deidara nevydrží ten jeho tón, s představou, že už ho nikdy neuslyší a naplno se rozpláče. Itachi ho konejšivě pohladí po vláskách. Deidara zavrtí hlavou. Nechce mu to říkat. ,,Na tak, řekni, jak ti můžu pomoct, když nevím, co ti je." Zkusí to Itachi, ale opět žádná odezva ,,No tak, neplakej, jsem tu s tebou, všechny problémy spolu vyřešíme" Pošeptá mu do ouška. Deidara hlasitě vzlykne, proč mu říká takové věci, když ho stejně za chvíli opustí,,Kdy..když ty…mě…mě teď…opustíš." Vzlykne. Itachi se na něj nechápavě zadívá. Nechápal, co mu to tady Deidara povídá, jak opustí. ,,Jan tě to prosím tě napadlo, nikdy bych tě neopustil." Oponuje. Deidara si skousne spodní ret snažíc se opět nevzlyknout. Proč lže, proč? ,,Máš mě…rád jen…proto…jak…jak….bruslím." Rukama si zakryje obličej. Itachi se zarazí, jak jej to vůbec mohlo napadnout. Vždyť on ho miluje a udělal by pro něj první poslední. Měl za to, že Deidara bruslení miluje a tak si ho zamiloval i on. ,,Co to povídáš Deidí." Chytne ho za ruce a položí je na peřinu. Deidara má hlavu skloněnou a jeho ramínka se otřásají vzlyky. Itachi ho pevně stiskne v náručí. Tiskne ho k sobě tak pevně, že má pocit, že Deidaru umačká. ,,Miluju tě Deidaro, neopustím tě, dokud to nebudeš ty sám chtít." Vydechne a přitom ho konejšivě hladí po vláskách. ,,Nenávidím…nenávidí bruslení." Vzlykne modroočko a víc se k Itachimu natiskne. ,,Proč tedy nepřestaneš?" Nechápe starší.,,To kvůli tobě.",,Kvůli mně?",,J…jo, miloval si…bruslení…ještě…v…víc než…než mě." Vzlyká blonďáček a černovláskovi to začíná pomalu docházet. Prudce se od něj odstrčí a prudce ho políbí. Láskyplně přejíždí po těch dokonalých rtech. Jak dlouho je nelíbal. Vsaje do úst jeho spodní ret a něžně si s ním pohrává. Obkrouží celou konturu jeho rtů a zatlačí na ně. Deidara lehce otevře pusu a vpustí Itachiho jazyk dovnitř. Černovlásek plení jeho ústa, snaží si zapamatovat každý kout jeho pusinky. Lehce se otře jazykem a jeho a z Deidarových úst se ozve tichá zaskučení. Jejich jazyky se proplétají, tančí spolu pomalých něžný tanec. Deidara vpluje rukou do Itachiho vlasů a přitáhne si ho blíž k sobě. Už dlouho se takhle necítil, připadalo mu to jako věčnost. Itachi vyklouzl z Deidarových úst a začne se věnovat jeho hornímu rtu stejnou péčí jako předtím tomu spodnímu. Po neskutečně dlouhé chvíli, která jim připadala jako věčnost se od sebe od dělili. Itachi zatajil dech, když se uviděl to stvoření před sebou. Rychle se zvedající hrudníček, krásně prokrvené rty a bleděmodrá očka vykukující z hustě černých řas. ,,Itachi." Šepte Deidara a obtočí ruce kolem jeho krku. ,,Miluju tě Deidaro." Zavrní Itachi než se opět přisaje k Deidarovým rtům.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se