Tak dneska jsem se vrátila z hor, naštěstí žádné zranění. Byla tam hrozná zima, myslela jsem, že se ze mě stane kus ledu a budu hybernovat na dalších třista let. Jsem ráda doma. Mám tady pro vás druhej díl povídky Jako v Manze. Tak si ji užijte a já mizím:-)
Sedí na posteli, na klíně má položený notebook, i přes stěnu slyší jeho usedavý pláč. Bodne jej u srdce, když si uvědomí, že vlastně za to může on. To kvůli němu pláče. Když se nad tím zamyslí, tak je hrozný bratr. On by ho měl podporovat, pomáhat mu, byt pro něj oporou, ale co on udělal, řval na něj. Bříšky prstů si přejede po rtech. Ten polibek má v paměti ještě teď a to se to stalo před týdnem. Pořád cítí na svých rtech ty bratrovi. Poslední dobou nemůže spát, kdykoliv zavře oči, vidí ten jeho plačící výraz. Usměje se, je svým způsobem roztomilí. Prudce zavrtí hlavou, na co, to myslí. Je to jeho bratr, takhle přemýšlet nemůže. Ale tahle myšlenka ho v mysli ubijí znovu. Prudce si stoupne. Nemůže předci takhle uvažovat, on je normální.
Zlostí rozlomí tužku. Sakra, nemůže se soustředit. Chtěl nakreslit anonymní portrét, ale místo toho jeho ruka samovolně nakreslila Kaie. Jeho černé nadýchané vlasy, které trčí do stran všemožnými způsoby. Usmíval se, jeho tváře byli jemně zarudlé, ale v jeho očí se značila bolest a smutek. Isao se musí smutně usmát, už si ani nepamatuje kdy naposledy viděl Kaie se usmát. Chtěl by to vidět se šťastně smát. Možná, jenom možná, dokázal by ho on učinit šťastným?!
Cítí jak se mu třesou ruce, papír má rozmočený od slz. Bříšky prstů se roztřeseně dotkne promočeného papíru, na kterém je nakreslen jeho milovaný bráška. Tužka je na papíře od slané vody rozmazaná, že obraz není téměř vidět. Z úst mu vyjde bolestné zaskučení, kdyby nebyl takoví debil, kdyby mu to neřekl, kdyby…Vzlykne, bolest srdce je téměř nesnesitelná. Rukou si vjede do vlasů. Proč zrovna on. Tiše zaskučí, bolest je téměř nesnesitelná. Tak rád by si rozdrásal hruď a s ním i srdce. Zaťukání na dveře ho donutí vzhlédnout svůj uslzený pohled. Ve dveřích stál on. ,,Proč…si..t..tady?" Šeptne zničeně Kai a sedne si na postel. Isaa bodne u srdce, co jen to udělal. ,,Kai já, promiň mi to, já nechtěl jsem ti ublížit…" Sedne si vedle něj. Jeho provinilost se ještě umocní, když uslyší tichý vzlyk. ,,No tak, Kai, přestaň plakat, já, já jsem opravdu nechtěl…jenom…mě to zaskočilo, já…" Dá mu ruku kolem ramen, ale mladší jí skoro okamžitě setřese. ,,Nestojím…o…o falešný soucit." ,,Kai." Vydechne starší a sevře ho v náručí. ,,Prosím, věř mi." Isao je zoufalí, chce si Kaie usmířit. ,,Proč mě objímáš…vždyť…jsem…je..jen teplouš." Jeho hlasivky ho zradí a on se naplno rozvzlyká. Isao si ho přitáhne do ještě pevnějšího objetí. Cítí se zvláštně, objímá tu svého bratra a ani mu to nepřijde divné. Právě naopak. Je mu to příjemné. Políbí mladšího do vlasů a vsaje do nosu jeho vůni. Voní po třešních. ,,Kai, neplakej, prosím, ničí mě, když tě takhle vidím." Šeptne mu do vlasů. ,, Bolí to…bolí to…." Vzlykne mladší a sevře v pěstech staršího košili. ,,Co tě bolí?" Rozněžněle se usměje. Mladší neodpoví a odtáhne se. Svou roztřesenou rukou se dotkne na místě, kde má srdce. Isao si bratra pozorně prohlíží a pomalu směřuje ruku ke stejnému místu. Lehce se dotkne Kaiova hrudníku, kde ucítí splašeně bijící srdce. V paměti má pořád ten polibek, uvědomí si, že by ho chtěl zažít ještě jednou. V rukách sevře Kaiovu tvář a palci setře slzy z jeho tváří, které okamžitě nahradí jiné. Kai vytřeští své tmavé oči, když ucítí na svých rtech ty bratrovi. Isao jej líbá lehce něžně, téměř se ho nedotýká. Všechen racionalismus se vypařil a zbyl tam jen ten polibek. Něžně vsaje jeho spodní ret. Z kaiových úst vychází tiché předení. Ani si neuvědomí, že přestal plakat. Všechna láska, co přechovává k tomuto člověku ho ovládla a on se zapojí do polibku. Líbají se něžně a láskyplně. Isao zatlačí na rty mladšího a tím ho donutí otevřít pusu. Jeho hbitý jazýček se okamžitě probojuje přes řadu bílých zoubků a začne prozkoumávat pusinku mladšího, který pod dotekem tichoulince vrní. Zatmí se mu před očima ve chvíli, když se jejich jazyky o sebe otřou a začnou se okolo sebe kroutit. Kai slastně přivře oči a jazýčkem přejede po jazyku svého bratra. ,,Kai" Vzdychne starší. Jeho ruce přejíždí po bratrových zádech, rozechvívají jeho kůži, která zůstává po jeho doteku rozpálená. Kai si ruce zahákne do Isaových vlasů. ,,Kai, jsi tam?" Chlapci od sebe okamžitě odskočí, když uslyší otevírání dveří. Ve dveřích se objeví jejich matka.,, Co tu děláte?" Zeptá se, když uvidí i druhého ze synů. Kai hodí po bratrovi jeden zoufalí výraz. ,,N-no učíme se?!" Zkusí to Isao a podrbe se na hlavě. ,,Jen, že je za deset minut začíná ten tvůj oblíbený pořad." Usměje se. ,,J-jo děkuju, potom přijdu." Matka svým synům věnuje ještě jeden úsměv a opustí pokoj. ,,Kam dábel nemůže, tam nastrčí ženskou." Zasměje se Isao a vtáhne mladšího do náruče. Jeho rty okamžitě vyhledají ty druhé. Nedokáže se ovládnout, chce cítit ty rty na svých, chce cítit jeho ruce ve svých vlasech, jeho pokožku na své, chce ho. Ucítí ruce na svých na své hrudi. Kai ho rukama od sebe, ale pořád je Isaovými rukama držen v objetí. ,,Isao…proč to děláš?!" Zašeptá Kai a trochu se odtáhne, aby mu viděl do tváře. Isao nasadí zamyšlený výraz, přitom si vloží do úst špičku ukazováčku a dívá se někam do dáli. Cítí na sobě jeho upřený pohled. Není si jistí, co chce, jeho tělo je celé rozpálené a prahne po Kaiově dotyku. Jeho duše létá na obláčku v nebi a užívá si ten pocit.,, Co říkáš, že bychom si někam vyšli." Usměje se na mladšího brášku. Sleduje jak se jeho zorničky pomalu rozšiřují, jak mu dochází pravý význam těch slov. ,,J-jako…na…jako na rande?" Šeptne vyjeveně a jeho tváře naberou rudý nádech. Isao se zasměje a rozněžněle ho pohladí po zrudlé tvářičce. Je tak roztomilí. Prolétne mu hlavou. ,,Jo, jen ty a já, můžeme zajít třeba do obchoďáku, nebo do kina…nebo bychom si mohli udělat piknik v parku, co bys chtěl?" Pustí ho ze svého objetí, postaví se na nohy a přejde k malé televizi na stolku.,,Na jakém programu je ten seriál?"

















To je hezká povídka ta se mi líbí! :))
Nechtěla bys něco zase napsat na pár ItaDei? :3 (='-'=)