close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Shamisen

24. února 2013 v 22:37 | Hanako Hyuuga
Ahoj, tak jsem dneska měla takovou divnou náladu, a sepsala jsem povídku, je krátká, ale doufám, že se vám bude líbit, mám z ní takové smíšené pocity...ten název neřežte, nevěděla jsem jak to pojmenovat...


Jemná hudba se linula celým sídlem. Jako klidná řeka proplovala chodbami. Mladý muž se zastavil v půlce pohybu. Jeho mysl jakoby upoutalo něco jiného než jeho ustavičný spěch. Ta hudba ho očarovala. Nezmohl se na pohyb jen stál uprostřed chodby. Nyní se necítil jako samuraj dobývající tento nyní už prázdný palác. Jakoby ho něco táhlo na zvukem onoho nástroje. Jako smyslů zbavený se rozeběhnul. Nevěděl kam, ale cítil, že běží správně. Probíhal chodbami opuštěného paláce. Do jeho očí se začali drát slzy aniž by věděl proč. Jak dlouho nebrečel. Kapky stékali po jeho tvářích až na zem. Hudba byla čím dál silnější. Otevřel poslední dveře na konci chodby a strnul. Nebyl to pokoj nýbrž zahrada. Zahrada schovaná v opuštěném paláci. Stál na čerstvé trávě. Kousek předním byl potůček čistě modré vody. Stékala po kamenech, převalovala je a narážela do nich. Přes vodu byl postaven malý na bílo natřený, dřevěný most. Od něj vedla klikatá cestička až k nedalekému altánku. Na zahradě rostlo spoustu Sakur. Jejich růžové květy byli plné rozpuku, některé lístky už opadali a zanechali trávu lehce narůžovělou. Lehký vánek je odvával dál a dál. Vznášeli se ve vzduchu jakoby tančili. Hudba zde byla o mnoho silnější než v jiných částech paláce. Pomalu se dal do pohybu. Vítr si začal hrát s jeho dlouhými, černými vlasy. Jeho nádherná tvář, byť měla dvě vrásky, se uvolnila a on spokojeně pohlédl na tu nádheru před sebou. Jakoby mu něco říkalo ať jde dál. Rozešel se k mostu, lehce ho přešel a vydal se po klikaté cestičce. Cítil, že cíl má nadosah. Před ním se mu tyčil bílí altánek. Na něj seděl mladý muž, jeho dlouhé, blonďaté vlasy měl svázané do volného copu a kratší prameny mu padali do obličeje. Seděl v seize, v ruce držel shamisen a hrál. Jeho křehké tělo bylo zahaleno do světlého kimona s motivem sakur. Nevšiml si ho, snad proto, že byl tak zaujat hrou. Před ním ležela podložka a na ní konvice s čajem a hrníček. Z konvičky se ještě kouřilo. Černovlasý samuraj přišel blíž a tiše se posadil na polštářek před konvicí s čajem. Čekal až druhý dohraje svou píseň. Netrvalo dlouho a mladík skutečně svou píseň dohrál. Hudba utichla a nahradil ji zpěv ptáčků a tiché šumění potůčku. Blonďatý mladík odložil shamisen a jal se nalévat příchozímu čaj. Nevyřkl jediné slovo třeba, že nechtěl narušit tuto poklidnou atmosféru. Mladý válečník vzal do ruky hrníček a hltavě se napil. Nyní si teprve uvědomil, před jakou dlouhou dobou pil. Hrdlo měl jako vyprahlou poušť a ten čaj byl její oázou. Černovlásek ačkoliv nechtěl, musil přerušit tuto poklidnou atmosféru. ,,Kdo jsi?" Otázal se a nechal si přilít čaj. Blonďák ladnými pohyby doléval do sklenice horký nápoj. ,, Záleží na tom, kdo jsem, či co jsem vykonal? Není to jen informace, kterou stejně jednou zapomenete." Odpověděl svým jemným sametovým hlasem.,, Kdybych neznal tvé jméno, jak bych tě mohl oslovit?",, Záleží na tom? Můžete si vymyslet, jaké jméno chcete, mé jméno je mrtvé již celé roky a sním i já. Všichni zapomněli, na tenhle palác, na tuhle zahradu, na kluka, kterého při utíkání zde nechali. Ten kluk tu žije sám již od útlého věku." Tím klukem myslil sebe. Palác před několika lety obýval velmi významný klan, ale po útoku všichni utekli nebo byli zabiti, až do dnešního dne se myslilo, že je palác upuštěn. Černovlásek se zděsil. To tady žije úplně sám. ,,Jsem Uchiha Itachi, Kapitán dvorních samurajů, když půjdeš semnou, už nikdy nebudeš muset být sám." Blonďák dolil čaj a zamyslel se. ,,I kdybych chtěl, nemohu odejít, za ta léta jsem už zapomněl jaké to je venku, nezapadl bych.",,Budeš bydlit u mě ochráním tě před každým, kdo ti bude chtít ublížit." Nahnul se přes stolek a lehce ho pohladil po tváři. Jeho pokožka byla jemná jako hedvábí. Byla velmi bledá, nádherně kontrastovala s jeho oči. Itachi se pousmál.,, Tak řekneš mi své jméno." Menší ho chvilku propaloval pohledem než rezignovaně sklopil hlavu. ,,Mé pravé jméno je…Deidara." Itachi si to jméno v hlavě několikrát přeříkal.,,Ty…ty si to prokleté dítě z hory smutku, že. Říká se, že to bylo poslední dítě, které se tam narodilo. V den narození se celá hora zřítila. Jediný kdo přežil bylo právě to dítě. Říká se, že kam vstoupí, tam zkázu přinese.",,Ano, to jsem já, když mně sem mniši donesli, nedlouho potom byl palác vyhlazen. Proto s vámi nemohu jít. Přináším jen zkázu." Jedna neposedná slzy si našla cestu z jeho očí, poté další a další. ,,Deidaro, neplakej, nemyslíš si, že každý si zaslouží v životě štěstí." Usmál se. ,,Mně žádné štěstí nečeká.",,Čeká tě ještě mnoho krásného, na co budeš ještě dlouho vzpomínat, tak pojď už." Chytil ho za ruku a postavil na nohy. Trochu zavrávoral až se musel chytnout Itachiho ramen. Oba se pomalu vydali pryč za životem, za světem a krásami, které jim může dát.

O dva roky později

,,Tady jsi lásko." Přisedl si k blonďáčkovi. Seděli na prahu domu a dívali se na západ slunce. Červánky se barvili do všech možných barev od růžové do temně rudé. Černovlásek si Deidaru přitáhl do náruče a ten se v ní uvelebil. Zaklonil hlavu a usmál se na svého společníka.,,Deidaro?",,Hm?",,Mohl by si mi prosím zahrát na shamisen?" Pohladil ho po vláscích. Deidara se k němu otočil čelem a usmál se.,,Rád."

Po chvilce už byla slyšet jemná, tajemná hudba shamisenu. Deidara pečlivě přejížděl prsty struny. Vytvářel nádhernou atmosféru k zapadající mu slunci. Itachi ho hladil po vláskách a šeptal mu do ucha slůvka lásky. Zamiloval se do něj už, když ho viděl poprvé a od té doby na něj nemohl přestat myslet, když začali trávit všechen čas spolu, vyznal se mu ze svých citů a Deidara je opětoval, od té doby žijí ti to dva milenci na jednom opuštěném kopci a každý večer se dívají na západ slunce, každé jitro se dívají na východ slunce. Toto je jen začátek. Jejich láska bude muset projít ne jednou zkouškou a to jestli vydrží, to je jen a jen na nich.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

byla si tu?

Hai

Komentáře

1 Taya Uchiha Taya Uchiha | Web | 25. února 2013 v 19:44 | Reagovat

Jo líbí, Mě se určitě líbí:))

2 Hanako Hyuuga Hanako Hyuuga | E-mail | Web | 25. února 2013 v 20:52 | Reagovat

díky moc:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se