Ahoj, napsala jsem vám velmi smutnou povídečku a když se teď dívám na téma týdne a vidím tám TÉMA TÝDNE: DEPRESE, tak si říkám, že jsem se dotoho docela trefila. Povídka je velice krátká a je na pár Itadei. Doufám, že se vám bude líbit.

Stáli na vyhlídce na celé město. Celé město osvětlovali pouliční lampy, billboardy a různé návěsky. Obloha byla bez jediného mráčku. Na nebi tkvěly zářivé hvězdy a kulatý měsíc, který tomu všemu dával tajemnou atmosféru. V dálce byla slyšet hudba pouličních umělců. Sevřel ho v obětí. Pohladil ho po blonďatých vláskách a nasál jejich vůni. Voněli po levanduli. Lehce se usmál a přitáhnul si menšího z nich ještě blíž k sobě. Poslouchal jeho tiché vzlyky. Cítil jeho slzy na své mikině. Pohladil ho po vlasech.,,Ššš, neplakej." Zašeptal ve snaze ho uklidnit, ale právě jeho tichý hlas ho rozplakal ještě víc. Svými prsty sevřel jeho mikinu pevněji.,,No tak, neplač, já ti za to nestojím."Pokoušel se dál.,,A…ale s..stojí…š." Zavzlykal. ,,Deidaro." Zašeptal a odtáhl se od něj. Setřel mu rukou jeho tvář mokrou od slz,,Prostě nejsem na vztah připravený, nedávno jsem se rozešel s přítelem a nemám na vztah ani pomyšlení." Dal mu polibek na čelo.,,J…já v…vím." Zavzlykal a zoufale ho obejmul kolem krku.,,I..Itachi…j..já p…prostě...",,Ale Deidí, já tě mám vážně moc rád, ale teď opravdu ne."Zvedl mu hlavu a podíval se do jeho očí.,,Jsi pro mě prostě jen kamarád." Smutně se pousmál se. Deidara zakýval hlavou, ale plakat nepřestával.,,No tak, přestal bys plakat, kdybych tě políbil." Odpovědí mu bylo jen lehké kývnutí. Itachi se usmál a pomalu se přibližoval rty k těm Deidarovým. Blonďáček se k němu zoufale natiskl a polibek neobratně opětoval. Itachi vsál jeho spodní ret a poté poláskal u ten horní. Jazykem pronikl do Deidarových úst. Plenil jeho ústa něžně a láskyplně. Chtěl, aby si to blonďáček užil. Po chvíli se od něj odtáhl. Usmál se.,,Vidíš, už nebrečíš." Ale jakmile to řekl, slané slzičky si našli cestu z blonďáčkových očí.,,Ale, no tak, neplakej, Deidaro, když se neuklidníš, budu tě muset uklidnit ještě jednou." Zasmál se a zrušil tu mezeru mezi nimi. Deidara tiše vrněl. Jeho nohy se sami od sebe začali klepat. ,,Není ti zima?" Zeptal se černovlásek, když se od sebe oddělili. ,,Ne.",,Asi bychom měli jít, mamka se o tebe bude určitě bát." Zašeptal Itachi a odtáhl od sebe Deidaru,aby ho mohl chytit za ruce.,,Ale pamatuj si, kdyby si měl s čímkoli problém, můžeš za mnou přijít a já ti vždycky pomůžu." Pohladil ho po tváři. Pomalu ho pustil.,,Doprovodím tě na vlak." Rozcuchal mu vlásky. Oba šli, nikdo by neřekl, že právě jeden z nich vyznal druhému lásku a on odmítl. Prostě dva normální kamarádi. Večerní ulicí kráčeli směrem k nádraží. Když došli až k vlaku, černovlásek blonďáčka naposledy políbil a uzavřel tak tuhle kapitolu. Menší z nich se na něj smutně usmál a vešel do vlaku. Itachi si povzdechnul, nechtěl deidaru tolik ranit, ale bylo lepší, že ho nenechal ve zbytečné naději. Dal si do uší sluchátka a s rukama v kapse se vydal domů.
Blonďáček se křečovitě držel chytací tyče. Nohy se mu klepali. Nebrečel, všechny své slzy už prolil. Boleli ho nohy, břicho měl v křeči, v hlavě mu nepříjemně hučelo. Ucítil píchání v hrudi, někde u srdce. Zatočila se mu hlava, pevněji sevřel železnou tyč až mu klouby na rukou zběhali. Ať už ten pocit skončí, už to nemohl snášet. Tak takhle se cítíte, když jste odmítnuti milovanou osobou. Vlak zastavil na jeho zastávce a on pomalu vylezl na starým nádraží. Osvětlovali ho jen malé blikající lampičky, které vypadali, že každou chvíli vypoví svou službu. Tiše si povzdechne, je to smutné tu chodit jen tak sám. Už si mockrát představoval, jak tu půjde s Itachim domů, budou se držet za ruce a smát se, pošťuchovat se a házet na sebe zamilované pohledy. Život je na nic. Někdo má pořád štěstí a žije šťastně, ale někdo má pořádnou smůlu. Poslední slza mu stekla po tváři. Už nikdy nebude kvůli němu brečet. Řekl si avšak hned potom ho tělo zradilo a on se naplno rozplakal.

















Vím jaké to je a věřím, že se s tím jednou smíříš alespoň tak, že pro Něj přestaneš brečet. Já to znám,ale on je upřímnější než J. J není tak upřímný. Hlavu vzhůru :)