Ahojte, moc, moc se omlouvám, že to tady tak stálo, ale měli jsme technické problémy s počítačem...Budeme se snažit být tu častěji... Napsala jsem další díl povídky Jako v Manze, doufám, že se vám bude líbit...
Sedí na dece v parku na zapadlém místě mezi stromy. Sluníčko jim krásně svítí nad hlavami. Křik dětí z nedalekého hřiště téměř není slyšet. V korunách stromů poletují ptáčci a hezky si prozpěvují. Vedle nich teče malý potůček. Voda omývá břeh a převaluje kameny. Nádherný zářiový den. Kai si ukousne ze svého sendviče, který ještě před chvíli ležel na tácku vedle pleteného košíku. Je šťastný, sedí tu s osobou, kterou tolik miluje. Usměje se a v očích mi zazáří jiskřičky štěstí. ,,Jsi roztomilí." Zasměje se Isao a nalije si do plastového kelímku pomerančovou šťávu. Mladší černovlásek jako na povel začne rudnout. Sklopí pohled k zemi. ,,Ne…neříkej to." Zašeptá a nejistě se na staršího koukne. Isao ho lehce pohladí po tváři. ,,Proč ne, když je to pravda." Usměje se a cítí jak se Kai lehce zachvěl. Opustí jeho tvář a vyndá z tašky skicák a pouzdro s tužkami. ,,Můžu tě nakreslit?" Mladší vyprskne pití, které si pomalu usrkává. Vyjeveně se na něj zadívá. Isao se rozkošně culí zatím, co listuje v bloku a hledá prázdný list. ,,To nemyslíš vážně, t…to nejde…j..já.",,Žádné ale." Zasměje se a začne skicovat hrubý náčrt. Kai zmlkne a svou zrudlou tvář odvrátí na stranu. ,,Nemusíš se stydět, jsi nádherný." Pohladí ho po tváři. Kai si myslí, že už červenější ani být nemůže. Starší chce pronést nějakou poznámku o jeho roztomilosti, ale místo toho se jen zasměje a znovu se ponoří do kreslení. Isao maluje dlouho, chce vystihnout každý bratrův detail, každý rys, každou jiskřičku v jeho šťastných očích. Kai se pochvíli ponoří do svého imaginárního světa. Na místo, kde stromy plují po obloze společně s rybami a kde žáby se proměňují na zralá, červená jablíčka. Na tváři se mu usídlí lehký úsměv. Isao za nějaký čas přestane z kreslením, přejde k mladšímu a lehce ho pohladí po tvářičce. Kai vypískne a vyděšeně sebou ucukne. Byl tak zabrán do své představivosti, že zapomněl na realitu.,,Přímo k sežrání." Rozcuchá mu Isao vlásky. ,,Co?" Nechápe Kai a nechápavě se na staršího zadívá. ,,No, ty hlupáčku." Vezme jeho obličejík do dlaní a vtiskne mu polibek na rty. Něžně o ně pečuje a vychutnává si jejich sladkou chuť. Po chvíli si vydobije přístup do Kaiových úst, kde se setká s jeho jazýčkem. ,,Isao." Zašeptá mladší a pohne ústy proti těm bratrovým. Pomaličku ho obejme kolem krku a natiskne se k němu, co nejvíc.Poslouchá jeho tiché vrnění, připomíná mu koťátko. Takové malé ztracené koťátko. Usměje se do jejich polibku a začne se mu plně věnovat. ,,Měli bychom jít, rodiče nás budou čekat." Zašeptá mladší poté, co se odtrhne od Isaových rtů. ,,Máš pravdu, půjdeme." Řekne trochu zklamaně Isao uklízejíc přitom věci.
Jdou mlčky vedle sebe dívajíc se na západ slunce.S jejich vlasy si pohrává jemný letní vánek. ,,Isao." Zašeptá náhle Kai. Isao se na něj koukne. Kai má hlavu skloněnou k zemi, že mu vlasy zakrývají celý obličej. ,,Kai?" Nechápe starší. ,,Máš mě opravdu rád." Šeptne a podívá se mu do očí. Isao se porozhlédne kolem sebe a když nikoho nevidí, vezme mladšího ruku do své. ,,Kia, jak se na tohle vůbec můžeš ptát, jistě, že tě mám rád. Miluju tě." Přitáhne si ho do obětí. ,,J…já tebe taky." Kai si myslí, že už víc rudý být nemůže. Právě mu člověk o kterém si myslel, že s ním nikdy nebude moct být, řekl ,,Miluju tě". Isao se usměje a vtiskne mu polibek na čelo. ,,Pojď, musíme domů." Zavelí a v ruku v ruce se vydají směrem k domovu.
Ležel v posteli, ale nemohl usnout. Toužil po Isaově objetí. Potřeboval jej. Tiše se vymotal z postele a přešel ke dveřím. Potichu je otevřel a přešel ke dveřím pokoje jeho bratra. Tiše jak myška vklouznul dovnitř. ,,Kai, co tady děláš?" Překvapeně se zeptal Isao, když ho uviděl stát ve dveřích. ,,J..já…nemůžu spát…t…tak…nemůžu spát s tebou?" Zašeptá. ,,To víš, že můžeš, jen si zalez pod peřinu a já se ještě půjdu vykoupat." Pohladí ho po vlasech a zmizí v koupelně. Kai se nervózně usmál. Pomalu přešel k posteli. Bude spát ve stejné posteli na které spí Isao. Jemně pohladil prostěradlo. Po chvilce si už lebedil v Isaově posteli přikrytý jeho peřinou až po bradu. Vdechoval bratrovu osobitou vůni, kterou byla postel prosycená. Cítil jak na něho jde spánek a to ještě před chvilkou na něj neměl ani pomyšlení. Když se Isao vrátil nalezl Kaie spícího v jeho posteli. ,,A prý, že nemůže usnout." Řekl si pro sebe. Lehl si k mladšímu a přitáhl si ho do náruče. ,,Sladké sny." Pošeptal mu do ouška a s úsměvem na rtech se vydal do říše snů.
Budík zazvonil přesně v půl sedmé a to pro naše spáče znamenalo vstávat. ,,Kai, vstávej, musíš do školy." Probudil ho polibkem na čelo Isao.,, Hm…ještě pět minut." Zabručel a víc se na Isaa natisknul. Nechtělo se mu do školy, kde Isaa neuvidí celý den. Předci jenom je o tři roky mladší. Isao už chodí na vysokou a on trčí na střední. Pomalu se vyhrabal z postele a tiše proběhnul chodbou k sobě do pokoje. Naházel na sebe nějaké oblečení, provedl ranní hygienu a seběhnul do kuchyně. Kde už Isao smažil vajíčka na pánvičce a broukal si nějakou melodii. Kaiovi na hlavě vyrostli dva růžky. Tiše přešel až za bratrovy záda. ,,Jestli mě chceš vyděsit, tak se ti to nepovede." Otočil se na něj usmívající se Isao. Kai našpulil rty a uraženě dal ruce v bok. ,,No tak, když se takhle tváříš, jsi roztomilí." Cvrnkl ho do nosu a vrátil se k přípravě snídaně. Kai jako na povel zrudl a odvrátil od brášky tvář. ,,Kolik bys chtěl vajíček?" Zeptal se starší mladšího zatím co na pánvičku přidával další vajíčko. ,,Dvě prosím." Rozkošně se uculil a jal se připravit na stůl. Ucítil lehký polibek na šíji, otočil se a za ním stál Isao s dvěma talíři. ,,Tady to je princezno." Zasmál se. ,,Jaká princezna žabáku." Vzal si svůj talíř a položil ho na stůl. Isao se pro sebe ušklíbnul. ,,Když mě políbíš, změním se v prince." Taktéž položil svůj talíř a přistoupil k menšímu. Kai se nervózně zasmál a poškrábal se na hlavě. Vytáhl se na špičky a věnoval staršímu krátkou pusu na rty. ,,No tohle, to nebyl polibek, to se nepočítá." Zamračil se Isao. ,,Promiň, ale nemáme čas." Pustil se do jídla Kai. ,,Na líbání je čas vždycky!" Zamručel starší a taktéž se pustil do jídla.
















