close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jako v Manze díl 5

30. května 2013 v 21:15 | Hanako Hyuuga |  Jako v Manze
TAdy máte další díl jako v manze, teď se to všechno začne zamotávat, ještě úplně nevím, jak se to bude vyvíjet, ale na to je zatím čas, doufám, že se bude líbit :3


,,Mami, tati, prosím ne." Vzlykal Kai, když ho rodiče postrkovali do auta. ,,Já nechci pryč." Ječel a pokoušel se vyprostit z jejich sevření. ,,Isao." Křičel. Zoufale se podíval na smutný obličej svého bratra, který se na něj díval přes zamřížovanou okenici. ,,Prosím, udělám, co chcete, ale neodvážejte mě od něj." Naposledy zakřičel než ho otec nastrkal do auta a zavřel za ním dveře.Na posledy se podíval na svou lásku, než otec zatočil do jiné ulice. Po tváři mu tečou slzy. Odvážej ho, už Isaa neuvidí. Vezou ho na internátní školu. Někam daleko. Nechce tam, chce zůstat s Isaem. Tiše vzlykne a pohled stočí k oknu. Z města vyjedou na dálnici a z dálnice přes vesnice. Kai už přestal plakat, všechny slzy už vytekli. Nepřítomně sledoval lesní krajinu. Pomalu zastavili před velkou budovou. Školní komplex se skládal ze tří budov. Učebny, koleje a tělocvičny. Celé sídlo bylo obehnáno lesem. Široko daleko žádná civilizace. Kai si ztrápeně povzdechnul, čím si tohle zasloužil. Pomalu vylezl z auta a počkal, než mu otec strčí do ruky kufr. Matka jde zatím napřed do budovy. ,,Dobrý den." Pozdraví nás malý, obtloustlí mužíček s brejličkami na nose. ,,Dobrý den." Usměje se na něj máma. ,,Jsem ředitel a ty budeš určitě Kai, že." Přejde k němu blíž. ,,Ano." Utrousí nepřítomně. ,,Tak my jedeme Kai, uvidíme se o prázdninách." Rozloučí se rodiče a hned jsou pryč. Kai si tiše povzdechne a následuje ředitele, který mu zatím povídá o škole. Moc ho nevnímá, myšlenkami je stále v Isaově pokoji, v jeho náruči. ,,Tak tady máš pokoj, zatím si vybal a na vyučování jdi až zítra." Prohodí ředitel a odkráčí pryč. Černovlásek pomalu vejde do pokoje. Dvě postele, skříně a stoly se židlemi, jinak nic. Další povzdech mu vyjde z hrdla. Položí kufr na postel a začne skládat oblečení do skříně. Je mu na umření a zamračené nebe mu taky na náladě moc nepřidá. Poté, co si vybalí, vezme si k sobě svého malého, plyšového medvídka.,, Isao." Špitnul a znovu se rozpláče.

Uplynulo půl roku v jeho nové škole. Od té doby se Kai změnil k nepoznání. Byl vyhublí, zplihlé vlasy, kruhy pod očima, Nepřítomný výraz. Ve škole jen sedí, nic neříká, ostatní se mu vyhýbají. Vypadá jako chodící mrtvola. Většinou bloumal po lesích a vracel se až pozdě v noci se vracel domů. Zrovna šel po vyučování do svého pokoje, jaké bylo jeho překvapení, když tam narazil a cizího kluka. Zůstal vyjeveně zírat ve dveřích neschopen pohybu. Chlapec se přestane hrabat v kufru a otočí se na Kaie. Vysoká, štíhlá postava, Dlouhé rudé vlasy stažené do copu a uhrančivé zelené oči.,,Ahoj, ty budeš asi můj spolubydlící, jsem Ryu a ty?" Usměje se na černovláska. ,,Kai." Zahuhlá a plácne sebou do postele. ,, Jsem rád, že tu jsem, s rodiči to bylo úmorný. Je to tady super, ne?!" Rozzáří se zatím, co skládá oblečení do šuplete. Kai ho nevnímá, nemá náladu na nějakého kluka, který mu ruší klid v pokoji. Ryu jen pokrčí rameny a vrátí se k vybalování. Kai se pochvíli zvedne obleče si vytahanou mikinu a vyjde ven do šera.
Procházel se v lese, kapuci měl přetaženou přes hlavu a vlasy mu tak překrývali téměř celý obličej. Po tvářím mu tekli slzy. ,,Isao." Zachraptí nešťastně. Přerývavě dýchá. Jde na něho únava, jak dlouho pořádně spal. Jediné, co si přeje je, aby tu byl s ním Isao. Stulil by se mu do náručí a už by ho nepustil. Sednul si na pařez a litoval se. Svit měsíce přes stromy téměř není vidět. Okolo něj je jen temnota.

Na pokoj se vrátil kolem druhé ráno. Ryu už dávno spí na své posteli. Vlasy má rozprostřené po polštáři, vypadá jako nějaký kouzelný tvor. Kai mu věnuje jeden nic neříkající pohled a také zaleze do postele. Do rukou si vezme svého medvídka a pomalu propadne do spánku.

,,Kai, vstávej, musíme do školy." Zatře se s černovláskem Ryu. Kai se jen převalí a spí dál. ,,Hej, spáči." Zasměje se rudovlásek. ,,Nech mě, většinou chodím až na desátou." Zachraptí tiše a hodí na něj jeden z vražedných pohledů. ,,Ale no tak, nebuď takovej bručoun a oblíkej se." Stáhne z něj peřinu. Kai tiše prohodí nějakou nadávku a pomalu se posadí. Připadá si strašně vyčerpaně, jako kdyby už několik dnů pořádně nespal, což je vlastně pravda. Postaví se na vratké nohy a vyhrabe ze skříně nějaké oblečení. ,,Teda, vypadáš, jako kdyby tě přejel kamion." Zasměje se Ryu a ustele si postel. Kai ho propálí nenávistným pohledem a vezme do ruky potrhaný batoh s učivem. ,,Tak pojď." Zachraptí a vyjde z pokoje. Není zvyklí na někoho v poslední době mluvit. ,,Jasan, čekej." Zavolá na něj rudovlásek a v zápětí ho doběhne. Je skoro o hlavu vyšší než Kai. ,,V jakém ročníku si?" Snaží se navázat rozhovor. Kai si povzdechne, to mu nedochází, že nerad mluví. ,,Druhák." Zašeptá s obtížemi a pohledem sleduje les okolo kterého jdou. ,,To je náhoda, já taky, to bude super." Radostně si poskočí. Kai jen protočí očima, jak může být tak šťastný, vlastně i on byl. Tiše si povzdechne a zapadne do třídy následovaný jeho novým spolužákem. Jeho příchodu si nikdo nevšiml, žádná novinka. Sedne si do poslední lavice u okna. ,,Můžu si k tobě sednou, nikoho jiného tu neznám." Usměje se na něj Ryu." Kai ovládne touhu mu říct ne a slabě přikývne čímž si vyslouží další úsměv na jeho osobu. Proč se musel nastěhovat zrovna k němu, copak tu všichni nevědí, že on přeborník na deprese a že to poslední co potřebuje je nějaký energický kluk se, kterým bude trávit téměř všechen čas. ,,Hele, prosím, nemohl bych se s tebou koukat do učebnic? Ještě nemám vlastní." Zašeptá Ryu. Kai si opět povzdechne a učebnici přesune doprostřed lavice. Ruji se na něj zazubí a začne si opisovat zápis na tabuli. Celé vyučování se strašně vleče. Učitelé ho znavují ještě více než obvykle. Několikrát se mu podařilo usnout s hlavou podepřenou rukama, naštěstí se hned probral. Na oběd se všichni studenti vypaří do jídelny a Kai tak může mít chvilku pro sebe a to na střeše školy za velkým komínem o který se opírá zády. Hlavu má skloněnou a oči zavřené, kdokoliv by ho teď viděl, pomyslel by si, že spí, což je taky skoro pravda. Poslední dobou je vážně vyčerpaný. ,,Co tady děláš?" Ozve se nad ním hlas. Jen silou vůle pootevře tmavé očí, aby se mohl setkat se zeleným pohledem. ,,Spíš, co ty tady děláš?" Zahuhlal a opět oči zavřel. ,,Hledal jsem tě, nebyl si na obědě." Ozve se vedle něj. ,,Je ti dobře, vypadáš nějak bledě. Zaslechne jeho hlas, ale už pořádně nevnímá. Před očima má černo. Cítí se na omdlení. Upře svůj unavený pohled někam, kde odhaduje Ryuho než se zhroutí v bezvědomí na zem.

,,Kaii…Kaii." Zatřásl s ním, ale žádná odezva. U na nic nečekal, popadl ho do náruče a vyrazil na ošetřovnu. Lekl se jak je Kai lehký, skoro nic neváží. Je strašně bledý. Přivine si ho k sobě pevněji a přidá do běhu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se