Tak jsem tu, napsala jsem povídku, teda já ji napsala už dřív, ale byla jsem líná ji prěpsat na počítač... Doufám, že se bude líbit :3
PS: Omlouvám se za název, ale bylo to první, co mě napadlo.
,,Izaya-kun." Ozvalo se než černovláska srazil na zem automat. ,,Neříkal jsem ti, ať se do Ikebukura nevracíš?!" Zařval vysoký blonďák v barmanské uniformě a zapálil si cigaretu. Mladší se zatím postavil na nohy a pobaveně se na druhého usmíval. ,,Ale, ale Shizu-chan, neměl bys tolik kouřit, zníčíš si zdravý." Zasměje se a v ruce si už žmoulá svůj vysunovací nožík. Blonďák ač chtěl být v klidu, Izaya ho strašně vytáčel už jen tím, že předním stál. Odhodil nedopalek na zem a přešel rovnou k menšímu. ,,Štveš mě červe." Zařval a odhodil Izayu na konec ulice. Myslel si že se mu nic nestane, ale způsobil mu tím celkem těžký oteš mozku a zlomenou nohu. No co, aspoň bude mít od něj nějaký čas pokoj. Ale co Shizuo netušil bylo, že se mu po Izayovi začalo stýskat. Den, co den chodil kolem nemocnice dívajíc se do oken, jestli ho tam neuvidí. Byl z toho zmatený. Nikdy předtím se mu to nestalo. Cítil v srdci podivnou ztrátu, nevěděl čím to je nebo věděl, ale nechtěl si to přiznat. Jeho nálada byla čím dál horší. Skoro se nesmála byl pořád naštvaný, několikrát vyjel i po Simonovy, když mu nabízel kupóny na sushi. Jeho nerudnost dovršil den, když našel kousek od místa, kde se porvali, jeho kudličku a od té chvíle ji nemohl zahodit. Jeho podvědomí mu to neumožňovalo. Naštvaně ji zandal do kapsy a zapálil další cigaretu. Vdechl do plic uklidňující nikotin a s hlavou v oblacích se rozešel. Nevnímal ani čas ani cestu. Když se probral, byl zase u nemocnice. Zuřivě zaskřípal zuby. Měl sto chutí do něčeho praštit, ale nakonec mu postačilo kopnutí do šutru, který při letu rozbil okénko od auta. Nezajímalo ho to, ani to,že na něj křičel muž z vycházející auta. Prostě šel dál. Procházel ulicemi ztracen v myšlenkách, které se jako všechny za poslední týden, točili okolo zraněného černovláska. Zuřivě bouchnul do zdi, ve které zůstala viditelná díra. Ale ani to myšlenky nezastavilo. Jeho mysl jela a nehodlala se zastavit. Unaveně si sedl na lavičku. V hlavě se mu okamžitě vyskytla myšlenka na Izayovy nádherné oči, které se mu vždy vysmívali. Shizuo zoufale zatřásl hlavou, ale ani to myšlenky nezastavilo. Objevovali se jedna za druhou. O tom jak má nádherné tělo, jeho jemné vlasy, jak mu ten úšklebek, co má vždy na rtech sluší. Už se je ani nepokoušel zastavit, stejně by to nepomohlo, akorát by ho z toho zabolela hlava a to by mu ještě scházelo. Donutil se stoupnout se a uvést své bolavé nohy do chodu. Tentokrát věděl přesně kam jde. Když stanul před nemocnicí, na chvilku zaváhal. V ruce žmoulal Izayův nožík. Aniž by si to uvědomil, něžně se na ten kus kovu usmíval. Pomalu vykročil ke vchodu do nemocnice. Nejistě, což bylo u něj neobvyklé došel na recepci. V duchu se proklínal, co že to vlastně dělá. ,,Dobrý den, přejete si?" Usmála se na něj mladá sestřička. ,,Hledám Izayu Oriharu."
Stanul před nemocničním pokojem žmoulající nůž. Srdce mu splašeně bilo. Nejradši by se teď otočil a odešel, ale nohy se mu rozešli úplně jiným směrem. Roztřeseně otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Srdce se mu sevřelo a poté rozbušilo ještě více než před chvilkou. Pomalu přešel k posteli na které ležel černovlásek po bradu přikrytý v peřinách. Jeho tvář byla uvolněná spánkem. Nohu měl zvednutou ve vzduchu. Zdálo se mu to, nebo se trochu usmíval? Shizuova ruka se sama od sebe pohnula a dotkla se jeho bledé tváře. Téměř okamžitě ruku stáhl. Prsty se mu třásli. Takový pocit, pocit naprosté spokojenosti. Neodolá a znovu se dotkne jeho sametové pokožky. Lehce přejížděl po hebké kůži. Teprve teď si uvědomil jak je černovlásek bezbranný. Tolikrát už ho bouchnul do té nádherné tváře, tolikrát už kvůli němu krvácel. Přistihl se, že mu je to všechno líto. Jak by se mu chtěl omluvit a ošetřit mu všechny rány. ,,Izayo." Zašeptal. Pohled mu sklouzl na jeho pootevřené rty. Najednou měl strašnou chuť ho políbit. Sedl si na židličku vedle postele a nahnul se k Izayovým rtům. Od spojení ho dělilo jen několik milimetrů. Už ho téměř políbil, když postřehl třepotání víček a následně rudé zorničky. Než se Shizuo stihl odtáhnout, Izaya sám spojil jejich rty v polibku. Shizuo vytřeštil oči a ihned se od Izayi odtáhl. Izaya pomalu otevřel oči, které při polibku zavřel. ,,Shizu-chan, tak se za mnou přišel." Zašeptal s úsměvem na rtech. ,,Izayo." Zvíšil hlas, ale hned jej zase stišil. ,,Promiň…za…za tu nohu…" Zašeptal a podal mu vysunovací nožík. Jejich ruce se přitom lehce dotkly. ,,Tys ho našel…děkuju." Šťastněse usmál a položil ho na noční stolek. Nastalo trapné ticho přerušované jen vzdálenými hlasy a kroky doktorů a sestřiček. ,,Já…to…s tím…polibkem…já…" Zašeptalblonďák a podíval se do Izayových očí. Izaya roztomile zamrkal řasami. ,,Polibek?!" Zachichotal se a rukou si Shizua přitáhnul k sobě. ,,Polib mě." Zaculí se. Shizuo nemohl uvěřit, jak může být Izaya tak rozkošný. Lehce natiskne své rty na rty druhého. Tělem se mu prohnala vichřice. Směsice pocitů, které neznal. Izaya mu obkroužil ruce kolem krku a více se na staršího natiskne. ,,Shizu-chan." Zašeptá mu do rtů. ,,Izaya." Oplatí mu. Po nějaké době se od sebe odtáhli. Shizuo se podíval na červenajícího Izayu. ,,Nikdy bych si nemyslel, že se budu líbat zrovna s tebou."Vydechne. ,,Já taky ne, ale líbilo se mi to." Černovlásek si olízne rty a se sykotem se chytí za hlavu. Měl by být ještě v klidu. ,,Není ti nic?" Zeptá se starší s obavou v očích. Izaya se na něj vděčně usmál. ,,Ne…jsem jen unavený." Zašeptal a podívá se na něj z pod přivřených vláskách a tiše opustí pokoj.
,,Izaya-kun." Ozvalo se z dálky a černovlásek se nadšeně otočil. V tu chvíli mu přistála k nohám kytice růží. Nadšeně se po ní ohnul. Když se narovnal ze zadu se na něj natisklo pevné tělo. ,,Shizu-chan."Zašeptal Izaya. ,,Izayo, neříkal jsem ti, aby si odpočíval doma?!" Zašeptal mu do ouška, které následně olízl. Izaya se pod jeho dotykem roztřásl. ,,Asi tě budu muset potrestat." Zavrněl. ,,Potrestej mě." Zachichotal se menší a nechal se vzít do náruče. Obtočil mu ruce kolem krku v jedné ruce držíc kytku a v druhé berle. Shizuo si ha k sobě víc přitáhl dal mu polibek na čelo a vyrazil k nim domů.

















Je to krásné a plné nových slov :*