Tady je další dílek povídky. Tahle povídka mě baví, doufám, že vás taky. Užijte si dílek. :)
Dívá se na jeho spící tvář. Doktorka, říkala, že zkolaboval únavou, bude v pořádku, když se prospí. Dívá se do bledého obličejíčku, lemovaného černými vlasy. Nechápe se, ale má náhlé nutkání tomu chlapci pomoct. Něco na něm ho zaujalo, možná to bylo těma očima, ve kterých bylo čiré zoufalství a chuť zemřít. Lehce ho pohladil po vlasech. Něco ho k němu táhlo. Nevyznal se v sobě. Ztracen v myšlenkách Kaie ho hladil po vlasech a poslouchal jeho klidný dech. ,,Isao." Zašeptá Kai ze spaní. Rusovlásek se zastaví, kdo je Isao? Nervózně si skousne rty, proč se cítí, jako kdyby mu to vadilo. Když Kaie vůbec nezná, jak to, že se cítí, tak…tak naštvaně, že ze spaní řekl jméno nějakého kluka. Kai náhle natáhne ruku ve snaze něco chytit a Ryu uvidí nešikovně obvázané zápěstí. Chvíli vedle sebe šmátrá než nahmatá malého, plyšového medvídka a nepřitiskne si ho na hruď. Ryu se na něj něžně usměje je. Právě si dal slib. Ve škole se od spolužáků dozvěděl, že Kai je neustále v depresích. Odpřísáhnul si, že ho z nich dostane ať se děje, co se děje. Podívá se na hodinky a podiví se, to tu u něj proseděl celou noc?! Za chvíli musí do školy. Povzdechne si, nechce se mu nechávat tu Kaie samotného, ale do školy musí.
Probudila ho ostrá bolest hlavy. Zamžourá do světla a rozhlídne se po místnosti. Poslední, co si pamatuje je jak seděl na střeše a…byl tam Ryu, ten kluk je jako osina v zadku. Pomalu se postaví na nohy, přičemž se musí opřít o stěnu, jak se mu zatočí hlava. Před očima má mžitky a málem se složí na zem. Tak blbě mu nebylo od té doby, co se zasekl na tři hodiny hlavou dolů na horské dráze. Dostal chuť si něco udělat. Ze šuplete si vytáhnul žiletku a následně ji schoval do kapsy. Pomalu se dobelhal ke dveřím, musel se přitom přidržovat zdi, aby neupadl. Už chtěl zatáhnout za kliku, když v tom se dveře otevřeli a v nich stál Ryu. ,,Kai, co tu takhle chodíš, máš odpočívat!" Vyjekne a už Kaie podpírá a vede do postele. ,,Co tě to prosím tě napadlo?" Vyjede po něm. Strašně ho vyděsil, po vyučování běžel hned do pokoje. Měl o něj hrozný strach. ,,Šel jsem se projít." Zahuhlá Kai a nechá se dostrkat do postele. Nemá na nic nějak náladu. ,,Bál jsem se o tebe, když si sebou praštil na střeše." Přizná se Ryu. ,,Hm, to nic není, občas se mi to stane." Zachraptí do přikrývky a ošije se pod rudovláskovým pohledem. Je to, jako kdyby mu vyděl až do krku. ,,TO je právě ještě horší…Mimo to, kdo je Isao?" Zeptá se přátelsky Ryu, i když je z duchu napružený a vzteklí. Sám neví proč, vždyť to nic neznamená. ,,Jak víš o Isaovy?" ,,Nevím, jen si říkal jeho jméno ze spánku." Snažil se působit v klidu. ,,J..je to můj bratr." Zašeptá zkroušeně. Ryu si v duchu oddechne, chvíli si myslel, že je to jeho přítel. ,,Aha." Usměje se na něj. ,,Zdravotnice říkala, že máš ještě den ležet a budeš v pořádku." Lehne si na postel a vytáhne si knížku. Kai se zatím zahledí z okna. Opět je pod mrakem, to mu na optimismu moc nepřidá. ,,Jak se cítíš?" Naruší ticho rudovlásek neodtrhujíc zrak od knížky. ,,Hm…jde to." Zamručí černovlásek a zachumlá se do přikrývky a otočí se směrem k Ryuovi. Sleduje jeho obličej. Každý rys, každý záhyb kůže. Pohledem najde jeho oči, které sledují text. Jakoby v nich hráli malé jiskřičky. Je ho rty se zvlní do mírného úsměvu. Najednou, jakoby všechna špatná nálada odešla někam do neznáma a zbilo jen štěstí. Prudce zatřese hlavou a otočí se na druhý bok. Kéž by tady byl Isao. S touhle myšlenkou se ponoří do spánku.
Snažil se číst si knížku, ale potom, co četl jednu větu nejméně pětkrát a vůbec neví co v ní stálo, tak jen bezduše kouká na text. Cítí na sobě černovláskův pohled. Potlačí nutkání mu pohled opětovat. Po chvíli uslyší, jak se Kai otáčí na druhou stranu. Zaklapne knížku a položí ji na noční stolek. Vyhrabe se z postele a odejde z pokoje.
Ráno je probudí nepříjemný zvuk budíku. Kai si přes hlavu otráveně přehodí peřinu, ve snaze přeslechnout ten otravný zvuk. ,,Dobré ráno." Vyskočil z postele Ryu energický jako vždycky a začal se chystat do školy. Kai odpověděl něco jako ahoj, ale zůstával ležet v posteli. ,,No tak, vstávej… Podívej, slunko krásně svítí." Zasměje se a strhne z něho peřinu. Kai něco nespokojeně zamumlá a začne se oblékat a házet věci do tašky. Kdyby bylo na něm, nechal by ho se přestěhovat do jiného pokoje, ale to samo sebou nemůže.,, Děje se něco?" Zeptá se Ryu a potívá se na mě svýma veselýma očima a nakloní hlavu na stranu. Kai zavrtí hlavou a dál si balí věci. ,,Ty toho moc nenamluvíš, co." Zamyslí se a v jeho hlase je slyšet zklamání. Určitě chtěl spolubydlícího, který bude stejně veselý a energický jako on. Černovlásek se zamračí, jakoby někdo mohl vystát někoho jako já. Kai opustil pokoj a šel na hodinu. Ryu se za ním podíval. Zdá se mu to, nebo je Kai pořád nějaký skleslí. Pokrčí rameny a vydá se taktéž na vyučování.
Po škole se Kai vydal na jeho obvyklou procházku lesem. Slunce tam prosvítalo jen minimálně, tak se tu cítil lépe než v areálu školy na přímém slunku. Zaposlouchal se do téměř magické ticha, který narušoval jen křupot klacíků a větviček pod nohama. Po chvíli dojde na své oblíbené místo. Je to malá loučička obklopená stromy. Lehne si do měkké, dlouhé trávy a dá ruce za hlavu. Uvolněně vydechne vzduch z plic a zavře oči. Představuje si jak jsou tu spolu s Isaem. Isao ho hladí hladí po tváři a výská ho ve vlasech. Nevědomky sevře trs trávy v rukou a přitulí se k němu. Přitulí se k Isaovi a vdechne jeho vůni, voní po lese. ,,Isao." Zašeptá a ještě víc se k trsu trávy natiskne. Isao ho políbí do vlasů a zvedne se a pomalu odejde. Teprve teď Kai otevře oči a pustí trávu ze svého sevření. Po tvářím mu tečou slzy. Nechá slzy volně vytékat z očí a dívá se na modrou oblohu. Má ji radši, když je pod mrakem. Leží tam až do západu slunce, teprve, když si je jist, že jeho častá slabší chvilka je pryč. Pomalu se zvedne. Je celý rozlámaný, pláč ho vždycky vyčerpá. Když dojde do areálu školy, všichni studenti jdou na večeři, ale on se vydá rovnou na pokoj. Nemá hlad, bohatě mu stačil oběd a i kdyby ne, tak stejně na ní nemá chuť. Zapadl do koupelny, vysprchoval se vyčistil si zuby a zapadl do postele. Vzal si plyšáčka a přitáhnul si ho na hruď. Zavřel oči a propadl spánku.
















