close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jako v Manze díl 7

29. června 2013 v 21:12 | Hanako Hyuuga |  Jako v Manze
Tak se tu zase po dlouhé době hlásím s povídkou. Co můžu říct... jen snad to, že jsem ráda, že jsem postoupila do dalšího ročníku a tak jsem vám sepsala delší díl a taky se tam něco začalo dít, doufám, že se vám bude líbit a přeji hezké počtení :)


Rusovlásek se na pokoj vrátil kolem jedenácté, díval se s ostatními ve společenské místnosti na film. Těšil se až zalehne do postele. Pohled mu spadl na černovláska ležícího na posteli. Neklidně sebou ve spánku šil. Z pod zavřených víček mu tečou slzy. Přistoupí k němu a lehce ho pohladí po tváři. ,,Ššš, neplakej." Snažil se ho uklidnit, ale zatím bez výsledně. Kai sebou kroutil a kopal kolem sebe, byl jakoby v transu. ,,No tak, to bude dobrý." Chytne ho za ruce a zatlačí ho do matrace. Šeptal mu uklidňující slova, i když věděl, že ho menší nemůže slyšet. Přesto se po chvíli uklidnil. Přestal kolem sebe máchat rukama a nohama a tělo se mu přestalo tolik třást. ,,Isao." Zašeptal ze spaní. Ryu se zamračil, neví proč mu to vadí. ,,Kai." Zašeptal rusovlásek a lehce ho pohladí po tváři. Poté ho přikryl peřinou až k bradě a rozněžněle se na něj usmál. Malý černovlásek vypadal tak sladce a nevině, když spal.

,,Kai, vzbuď se." Zatřásl s ním Ryu a s úsměvem sledoval černovláska, jak se pomalu zvedá a protírá si očka pěstičkami. Vypadá tak roztomile. Ryu se na něj nemohl vynadívat. Kai zívne a stočí svůj unavený pohled k rudovláskovi stojícímu u jeho postele. ,, Proč na mě tak koukáš?" Vyštěkne ospale a vyhrabe se z postele s úmyslem dojít ke skříni a obléct se. ,,Nekoukám!" Vykřikne Ryu a ruce dá v obraném gestu. Kai se pro sebe ušklíbne. ,,Jasně, jak myslíš." Dál to nekomentuje, nebude plýtvat slovy na někoho, kdo mu za to nestojí.

Dneska se konal turnaj ve vybíjené, kterého se museli zúčastnit všichni studenti. Kai přešlápl z nohy na nohu s pohledem zabodnutím do země. Vůbec se mu to nelíbilo, na hřišti byla celá škola, hra spočívala v tom, že všichni pobíhají ve vyznačeném území a snaží se vyhnout míči, nebo jej chytit, když ho chytí, hází a snaží se někoho vybít. Kdo zůstane poslední ve hře, tak vyhrává. ,,Start." Vykřikl tělocvikář a v tu chvíli se kolem něho prohnal míč. Zděšeně se otočil, ale to už někdo mířil míčem přímo na něj. Proč to musím být vždycky já? Zoufal si v duchu a dal se do běhu. Jak on tuhle hru nesnášel. Prokličkoval mezi několika lidmi a doufal, že ho ti s míčem nenajdou. Hra probíhala a počet lidí se zužoval. Kai se ještě statečně držel. Uhýbal, kličkoval, nebo se schovával. Míč přistál těsně vedle něho, okamžitě to něm chňapl svýma ručkama a přitáhnul si ho k sobě. Všichni zbývající se na něj otočili. Mezi nimi byl i jeho spolubydlící, který se usmíval jak měsíček na hnoji a vypadal naprosto spokojeně. Kai namířil míčem a hodil ho. Míč proletěl těsně vedle rusovláska. Ryu vykulil oči a potom se rozesmál. ,,Vedle." Zavtipkoval a popadl míč, který následně hodil po černovláskovi. ,,Vedle." Oplatil mu a odpálil proti němu míč. ,,Neumíš házet Kai." Pokračoval a hodil mu míč pod nohy, ve snaze se do nich trefit. Kai vyskočil a vyhnul se tak míči, který mu ale hnedka přiletěl ze zebu do zad a odmrštil ho doprostřed hřiště. Nastalo hrobové ticho. Všichni se dívali na ležícího černovláska. Ryu byl okamžitě u něj. ,,Kai, jsi v pořádku?" Podíval se na něj. Kai se pomalu vyhrabal do kleku a jeho tělo se začalo třást. ,, Kai?" Opatrně se ho dotknul a v tu chvíli se na něj Kai podíval, s úsměvem na rtech. Ryu strnul v půlce pohybu. Kaiuv úsměv jej úplně odzbrojil, koukal na jeho obličej, který zdobí ten nejkrásnější úsměv, který kdy v životě viděl. Kai po chvíli vyprskl smíchy a začal se smát. Sám nevěděl, kde se to v něm vzalo, ale dneska se cítil šťastný, jako kdyby mu bylo znovu deset a žádné problémy neměl. Ryu mu pomohl na nohy a smál se s ním. ,,Tak do toho, vyhraj!" Usměje se na rusovláska a odejde ze hřiště ještě úplně vysmátý.

Celý zbytek dne, měl Kai až podivně dobrou náladu. Po turnaji se dokonce vydal s Ryuem a dalšíma několika lidmi do společenské místnosti a hráli prší. Kaiovi hrál na rtech lehký úsměv. Spokojeně si lebedil na zemi na sedacím polštářku. Ryu seděl naproti černovláskovi a nemohl se na něho vynadívat. Díval se na něj jako na obrázek, že málem zapomínal hrát. Nikdy by si nepomyslel, že se mu bude někdo takhle líbit. Už když ho viděl poprvé se mu Kai nějak více zamlouval a teď, když už si myslel, že už hezčí být nemůže, tak se Kai usmál. Nikomu úsměv neslušel tak, jako jemu. ,,Ryu, hraješ." Rusovlásek překvapeně zamrkal, asi se ztratil v myšlenkám na moc dlouho. Zmateně se usmál a dolízl si kartu. ,,Jsi nějaký zamyšlený." Prohodil chlapec po jeho pravici. ,,Eh…co, jo…jen jsem nad něčím uvažoval." Nervózně se zasmál a poškrábal se na hlavě. ,, Nad čím…že by nějaká holka?" Potutelně se usměje další z hráčů. ,,Ne!... Jak vás to napadlo, to je nesmysl." Prudce gestikuloval rukama. ,,Já jen…vypadáš, jako bys myslel na něco, co máš hodně rád." Pronese kluk, který je na tahu. Ryu se zastaví v půlce pohybu. Co když je to pravda?! Co když má Kaie rád jinak než jako kamaráda. ,,Už půjdu." Pronese zamyšleně a vstane. ,,Už půjdu taky, jsem unavený." Černovlásek se taktéž zvedne a pomalu vyjde z místnosti. Rudovlásek ho doběhne. ,,Nemusel si chodit, mohl si tam zůstat." Vyčte mu. ,,Jsou to tvoji kamarádi, já je vůbec neznám… a navíc, už mě to nudilo." Černovlásek si na kráčí do pokoje, svalí se na postel a vytáhne knížku, kterou rozevře na založené stránce. Rudovlásek se zastaví ve dveřích a dívá se na svého spolubydlícího. Stále měl v hlavě to, co mu bylo řečeno. ,,Půjdu se projít." Vysoukal ze sebe a vyběhl ze dveří.

Vyběhl ze školy a běžel někam do lesa. Potřeboval si urovnat ten zmatek, který tam měl. Doběhl na takový malý palouček uprostřed lesa. Prudce oddechoval, sedl si do trávy a podíval se na oblohu. Pomalu se stmívalo a po obloze pluly červánky v různých odstínech růžové. Lehký jarní větřík mu čechral vlasy. V hlavě mu kolovali myšlenky na Kaie. Je pravda, že se mu Kai líbil už od začátku, ale nikdy by si byl nepomyslel, že by ho mohl až tak zaujmout, že začal uvažovat jestli k němu necítí něco víc. ,,Ksakru." Ulevil si a bouchnul pěstí do země. ,,Co tady děláš?" Uslyšel za sebou. Prudce se otočil a uviděl černovláska, jak se nad ním sklání. Růžové nebe nádherně kontrastovalo s Kaivou bledou tváří a dělalo jí tak ještě bledší a kouzelnější. Tmavě hnědá očka mu zářila do přicházejícího šera jako dvě světlušky a vlásky mu vířil vítr a vytvářeli tím obraz tak krásný a lahodící očím, že Ryu se nezmohl na nic než jen zírat na něj s otevřenou pusou. ,,Co tu děláš?" Ozval se znovu jeho krásný hlas. ,,Jen tu… přemýšlím." Zašeptal neodtrhujíc od něho pohled. ,, Aha." Řekl a otočil se k odchodu. Tohle bylo jeho místo a on nenáviděl, když to tu někdo našel. ,, Počkej… nechceš si tu se mnou na chvilku sednou?"Zavolal na něj Ryu. Kai si ho prohlédl nic neříkajícím pohledem a potom si pomalu sedne vedle rudovláska. Seděli v tichosti a dívali se na čím dál temnější oblohu, kde se pomalu začínali objevovat první hvězdy. Tohle místo nebylo jako ve městě se spoustu paneláků, osvětlenými ulicemi a nesnesitelným hlukem. Tohle místo bylo tiché a temné, ale přesto, že tu nebylo nic moc vidět o to větší nádhera byla, když vyšel měsíc a hvězdy. Ticho narušovalo jen ševelení větru a křupání větviček, po kterých běhala lesní zvířata. Kai si po chvíli lehnul do trávy nepřestávajíc sledovat oblohu. Ryu byl ponořen v myšlenkách a byl duchem mimo. Jeho oči sice vypadali, že se dívají na oblohu, ale ve skutečnosti se dívali na něco, co bylo ještě za ní. Po nějaké době stočil pohled k černovláskovi, aby viděl jeho tvář víc fyzicky než jeho odraz ve hvězdách. ,,Kai?" Zašeptal, ale dostalo se mu je tiché zamručení. Přiblížil se k němu a usmál se. Kai měl zavřené oči a tiše oddechoval. Ryu ho opatrně vzal do náruče a vydal se zpátky k ubytovně. Šel pomalu, aby měl jistotu, že menšího neprobudí a taky, čím pomaleji půjde, tím díl ho ponese ve svém sevření a on bude mít hlavu položenou na jeho hrudi. Ryu si nemohl pomoct, ale Kai mu v té chvíli přišet tak bezbranný a roztomilí, jak v pěstičkách drtil jeho tričko a pusou dělal tiché mručivé zvuky, které rudovláskovi přišli nad míru roztomilé.

Když se mu podařilo otevřít dveře aniž by jeho náklad probudil opatrně ho položil do postele. Jemně z něho stáhnul černou mikinu a po ní i tričko. Zastavil se a díval se na tu nádheru před ním. Téměř bílá už na pohled jemná pokožka, které svítila do temna pokoje, lehce se nazvedávající hrudník. Zatajil se mu dech, když to viděl. Jestli si myslel před tím, jak je Kai nádherný, tak teď musel být kouzelný, on byl jak porcelánová panenka. Ryu na černovláska koukal ještě dlouhou chvíli, než Kai něco nesrozumitelného zamručel a začal ze spaní chňapat po dece ve snaze se přikrýt, aby mu bylo větší teplo. Rudovlásek mu opatrně navlékl tričko na spaní a přikryl ho peřinou až po bradu. Potom si sám lehnul do postele. Trvalo mu pěknou chvíli než usnul, pořád musel myslet na Kaiovu krásu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se