Ahoj, tak jsem zase tady. Normálně mi dneska na dveře zazvonili nějací korejci a dělali nějaké kázání o boží matce... com jsem to nepochopila, ale potom jsme si začali povídat o koreji docela jsme si rozuměli. Ta paní se mě ptala jakej je můj nejoblíbenější ze Super junior, oba byli strašně milí. No nic, tak tady máte další dílek povídky, doufám, že se bude líbit :).
,,Kai, asi se neudržím…" Zašeptal s obtížemi Isao. Podíval se do Kaiových, touhou přivřených očí. ,, Já taky ne…" Zasténal mladší, když se Isaova ruka dostala pod lem jeho trenek. Propnul se v zádech a spadl zády na postel. Isao si sundal tričko a nalehl na Kaie. Celý jeho hrudník pokryl polibky. Poslouchal Kaiovo tiché sténání, ve kterém občas poznal své jméno. Zrovna chtěl mladšímu stáhnout kalhoty, když se prudce otevřeli dveře. V tu chvíli uslyšeli zděšený výkřik své matky. Prudce otočili hlavu ke dveřím, kde střetli pohled s vyděšenýma očima postarší ženy. Ani jeden se nehnul, Kaiovi kalhoty byli stažené do poloviny stehen i s trenkami a bylo tak vidět naprosto vše. Matka ze sebe vydala ohlušující jekot a přiběhla k synům na posteli. ,,Vy spratci!" Zařvala a téměř nelidskou silou odhodila Isaa na zem. Kai stále v šoku se díval na svoji matku, jak nejdříve mlátí Isaa a potom přešla k němu a začala ho mlátit knížkou po hlavě. Kai Vyjekl jak ho to zabolelo a svalil se z postele držíc se za hlavu. ,,Vy zvířata!" Řvala dál a znovu se ohnala po Kaiovi, ten zavřel oči a čekal ránu, která ovšem nepřicházela. Otevřel oči a před sebou uviděl Isaa jak do něj matka mlátí učebnicí fyziky. Isao se rychle otočil ke kaiovi a pomohl mu vstát. ,,Mami přestaň." Zakřičel na ní Isao a chytnul její ruku napřaženou k úderu. ,,Ty hajzle teploušská… ty mě budeš rozkazovat!" Zakřičela a pokusila se vytrhnout, Isao její ruku však držel pevně. ,,Mami…p…prosím přestaň." Zavzlykal Kai a upřel svá očka na matku. Jejich máma se naštvala a druhou rukou dala Kaiovi facku tak velkou, že se zapotácel. ,,Nebul teplouši, to tě nezachrání." ,,Jak se opovažuješ na Kaie vztáhnout ruku." Vrazil mámě facku starší v nich. ,,Co si to ke mně dovoluješ." Zavřískala.
,,Isao….Isao….I…" Prudce otevřel oči. Z čela mu stékali kapičky potu a přerývavě dýchal. Podíval se nad sebe a srazil s zeleným pohledem. ,,Už je to v pořádku Kai." Zašeptal a jemně ho pohladil po tváři. Kai se na něj podíval zoufalým pohledem a s očí mu začali stékat slzy. Pomalu se posadil. Ryu si ho přitáhl do náruče. Jemně ho hladil po zádech šeptajíc mu do ucha uklidňující slůvka. Kai se nepřestával chvět pod náporem vzlyků, zabořil hlavu do rudovláskového trička a pokoušel se uklidnit. V hlavě se mu odehrávala jejich potyčka s jejich matkou. ,,Šššš…to bude dobré, jsem tu s tebou." Šeptal mu Ryu a rukou mu vjel do vlasů a začal jimi projíždět. Tohle to vždycky pomohlo jeho malé sestřičce od pláče. ,,Nikdo ti neublíží." Pokračoval. Kai nahlas vzlykl a víc se k rudovláskovi natiskl. ,,M….matka…o…ona…nás rozdělila." Vzlykal neschopen ten vodopád slz zastavit. ,,Šššš, vybreč se, koho rozdělila?" ,,M…mě a…a… Isaa." Zoufale zaskučel černovlásek. Ryu se na chvíli zastavil, Isao… neříkal, že je to jeho bratr. Proč mu to vadí, proč mu vadí, když se Kai jen zmíní o Isaovi, má chuť do něčeho praštit. Místo toho se teď potřebuje postarat o to stvoření co se mu tu hroutí v náručí. ,,To bude dobré neboj… zase ho uvidíš." Šeptá mu uklidňující slova, která by nejradši neříkal. Kai se po nějaké době uklidní a už jen nechává slané kapky vytékat z jeho očí.Ryu ho opatrně, jako panenku položí do postele a chce vstát, když mu v tom zabrání Kaiova ruka. ,,Z…zůstaň…tu…se mnou…prosím…" Vysouká ze sebe Kai ztěžka. Potřebuje mít teď někoho u sebe, kohokoliv, cítit něčí přítomnost. Ryu se usměje a pohladí Kaie po vláskách, lehne si vedle něj a přikryje je peřinou. Kai se k němu roztřeseně natiskne a po nějaké době propadne do spánku. Ryu ho mezi tím hladí po vláskách, na tváři mírný úsměv. ,,mám tě rád Kai." Zašeptal a vtiskl mu polibek na čelo. Věnoval mu poslední úsměv a i on se vydal do snové říše.
Ráno se Ryu vzbudí, ale nikoho vedle sebe nenahmatá. Nechápavě se rozhlédne, ale černovlásek nikde není. Jeho uniforma zmizela a jeho boty také. Rudovlásek pohlédne na hodiny a se zděšením se vyhrabe z postele. Zvoní za pět minut. Rychle se nasouká do oblečení a vyběhne ze dveří pokoje.
Do třídy vběhne přesně se zvoněním a udýchaně se svalí na židli vedle jeho spolubydlícího, který se na něj pobaveně dívá. ,,Taky….s…si mě mohl vzbudit." Vyčte mu mezi dlouhými nádechy. ,,Já tě probouzel, ale spíš jak dřevo." Zdvihne ruce v obraném gestu. ,,No jasně, vymlouvej se jak chceš." Zasměje se a hned na to přijde učitel a zahájí hodinu.
Vyučování se vleklo a všichni přítomní byli z dlouhého monologu učitelů k smrti unavení. Růžně polehávali po lavicích, kreslili si do sešitů nic neříkající malůvky, nebo se jen tak dívali z okna pozorující ptáčky vylétávající ze svých obydlí shánějící něco k jídlu. Jaro bylo v plném rozpuku, spousta studentů trávila odpoledne poleháváním v trávě sledujíc kvetoucí rostliny. Ryu se spokojeně natáhnul na deku a dal si ruce za hlavu. Z úst mu vyjde spokojené zamručení. ,,To je pohoda, co?" Podíval se na černovláska, který je po nos zabořený do knížky. ,, Hm." Neodvrátí pohled od vytištěných písmenek . ,,Co to čteš, vůbec mě nevnímáš." Nahne se mu přes rameno a podívá se mu do knížky. Kai ji, ale hned zaklapne. ,,Nic." Schoval knížku za sebe. ,,Ale no tak, ukaž!" Zasmál se rudovlásek a vrhnul se pro knížku. Povalil Kaie na deku a snažil se z pod něho vytáhnout tu hranatou věc. ,,Ne…přestaň, nedám!" Křičel v návalech smíchu menší a pokoušel se Ryua odtlačit. Smáli se tam asi deset minut, než se vyššímu podařilo sebrat mu knížku. ,,Romeo a Julie to je o tom… jak potom umřou, co." Zamyslel se Ryu zatím, co si prohlížel knížku. ,,To je to strašně romantický, ne.",, Jo, něco proti tomu?!" Vytrhl mu Kai knížku a přitiskl si jí k hrudi. ,,Ne…jen, že bych to od tebe nečekal." ,,A co si čekal!" Vyštěknul na něj. ,,Promiň, jen jsem si myslel, že tohle čtou jen patnáctileté puberťačky, nebo ti, kteří budou dělat maturitu. Tohle četla ségra, když byla mladší a pořád u toho bulela." Bránil se. Kaiovi se zaleskli oči. ,,Co ty o tom můžeš vědět, nikdy jsi nic takového nezažil." Křičel na něj a přitom nechával slzy volně stékat po tvářích. ,,Co sem nezažil?" Nechápal.,,Neřeš." Zašeptal Kai přitom, co si stíral slzy. ,,Dělej, řekni, co, pochopím tě." Snažil se ho přesvědčit. ,,Nikdo mě nechápe, nikdo se o to ani nesnaží." Vykřikne a odběhne pryč.
















