Hojte!
Já vím, jsem tu dlouho nebyla, měla jsem takovej zásek, ale už jsem se z toho nějak dostala, doufám, že se vám dílek bude líbit. Já se jdu vykoupat do moře :3
Ryu se nechápavě otočil na mizejícího černovláska. Nepochopil, co to mělo znamenat, ale musel Kaie najít. Musel ho opravdu rozhodit, musel přijít na to, o čem povídal. Muselo to být něco opravdu vážného, když se takhle složil. Musel se ujistit, že je v pořádku. Rychle se zvedl a běžel do jejich pokoje doufajíc, že černovlásek bude tam. Už dřív si všimnul Kaiovích reakcí, nebo ta jeho neprostupná zeď, přes kterou nikdo neviděl. Teď však cítil, že on by mohl přelézt tu pomyslnou zeď a najít to, proč je Kai takový, jaký je. Prudce rozrazil dveře pokoje a vběhnul dovnitř. ,,Kai." Vykřikl a začal se rozhlížet, ale nikde černovláska neviděl. ,,No tak Kai, kde si?!"Křičel, kdy vyběhl z budovy a zamířil do hustého lesa. Nevěděl, kde jinde by mohl být. Prodíral se spletí větviček, kamenní, šišek a kmenů stromů. Prosím, ať je v pořádku. Opakoval si v duchu. Doběhl na palouček, kam Kai tak rád chodil, ale nenašel ho tam. Začala ho sužovat panika. Pomalu došel doprostřed doufajíc, že Kaie někde zahlédne. Ovšem po černovláskovi ani stopy. ,,Kaii!" Zakřičel. ,,Notak, já to tak nemyslel, prosím, omlouvám se… Kaii!" Pokoušel se ho přimět k tomu, aby se objevil. ,,Auu." Sykl, když se ocitl na zemi zasažen nějakou věcí. Chytnul se za hlavu a podíval na to, co mu přistálo na hlavě. Knížka.,, Kai?!" Zavolal znovu a podíval se do korun stromů. ,,To máš za to!" Vykoukl Kai z korun stromů. ,, Kai… slez dolů prosím." Usměje se Ryu a má pocit jakoby mu spadl kámen ze srdce. Kai jen vyplázne jazyk a ani se nehne. ,,To určitě." Zasměje se a trochu se na větvi zhoupne. ,,Pozor!" Vykřikne rusovlásek, když se větev s křupnutím ulomí. Kai Vykřikne, zamává rukama snažíc se zachytit jiné větve než se silným žuchnutím spadne jako hruška na zem. Ryu je v mžiku u něj. ,,Kai, jsi v pořádku!" Podívá se do jeho bolesti zkřivené tváře. ,,N…noha." Zašeptal bolestně držíc si nohu. Ryu si k němu rychle klekl. Jeho levá noha byla nenormálně rudá a nateklá. Opatrně na ni sáhnul a odpovědí mu byl bolestný výkřik následovaný škubnutím mladšího a jeho vzlyků. Ryu ho opetrně vzal do náruče a rozběhl se zpět do školy. Snažil se neposlouchal Kaiovo bolestné vití. V hlavě mu zněla jediná myšlenka. Pomoz mu! Přiběhl na nádvoří školy a okamžitě se rozběhl ke školní, zdravotní sestře. Ta okamžitě zavolala záchranku a převezli Kai do nejbližší nemocnice. Ryu s ním jet nesměl. Celý den byl jak na trní. Nebyl schopen se na nic soustředit, jediné na co myslel, byl Malý černovlásek. Musel vědět, jak mu je. Celý den vyzvídal od jednotlivých profesorů nějaké informace, ale ti buď nic nevěděli nebo neřekli. Pokusil se i do nemocnice zavolat, ale tam mu nemohli pomoct. Večer nemohl usnout, jak se o Kaie bál. Jejich pokoj mu připadal mnohem tišší a temnější než normálně. Kai… prosím ať si v pořádku.
,,Onii-chan." Zavolala na rusovláska malinká holčička. Ryu vzhlédl od knížky a upřel na ni své zelené oči. ,,Co se děje Noriko?" Mile se usměje. ,,Víš, chtěla bych jít na hřiště, vezmeš mě tam?" Ukáže svoje zoubky, které má ve předu vypadlé.Ryu si povzdechne, vůbec se mu tam nechce, nejradši by dočetl tu knížku. ,,Prosím." Zkouší to Noriko dál.,,Tak dobře, ale jenom na chvíli." Řekne o trochu starší chlapec než je ona. Tmavovlásce se rozzáří očka a už si utíká pro botičky. Ryu se zasměje, taky býval takový, ale pak začal chodit do školy. Teď už je předci velký kluk! Obleče si mikinu a pomůže Noriko zapnout její růžovou bundičku. Otevře dveře a vydají se do nedalekého parku.
,,Onii-chan, pohoupeš mě?" Posadí se na houpačku a čeká než se starší doplouží a začne jí houpat. Noriko se zasměje a užívá si rychlosti a výšky, ve které je. Po chvíli jí to přestane bavit a běží zas někam jinam. Ryu se zatím posadí na lavičku a vytáhne si nedočtenou knížku. Rozevře jí na stránce, kde skončil a pustí se do čtení.,, Onii-chan, podívej jak jsem vysoko." Zakřičí na něho po chvíli jeho sestra. Vzhlédne od knížky a zhrozí se. Noriko vyšplhala až na věž dřevěného hradu a směje se tam. ,,Noriko, okamžitě slez dolů!" Zakřičí na ní. Noriko se zasměje a zůstane tak, kde je. ,,Mně se nechce." ,, To mě nezajímá, slez dolů!" ,,Ááááá." Zakřičí Noriko, když jí to na střeše podjede a ona se řítí dolů. Ryu se jí pokusí chytit, ale tak rychlí. ,,Noriko, Noriko, jsi v pořádku?" Sehne se k ní.
Rychle otevře oči. Prudce oddechuje. Celé jeho tělo se třese. Tohle si nikdy neodpustí, to co provedl, to co se stalo. ,,Noriko, odpust." Propukne v pláč.
,,Ryu." Zavolá si jmenovaného profesor. ,,Ano pane profesore?" Přijde k němu. ,,Mám na tebe prosbu, Kai se má dnes vrátit, mohl by ses o něj starat?" Ryu s nadšením přikývne. Minulí týden mu bylo oznámeno, že má zlomenou holení kost na levé noze. Ryuovi se ulevilo, že bude černovlásek v pořádku a těšil se na to až se vrátí, doposud nebylo jisté jestli se nevrátí k rodičům. ,,Jistě pane profesore." Řekl s potlačovaným nadšením.Musí pokoj uklidit a připravit a to, až Kai přijede.
Kaie přivezli kolem čtvrté odpoledne. Ryu už čekal před budovou a nadšeně mu mával. Pomohl Kaiovi vystoupit z auta a podal mu berle. Kai si je neochotně vzal a pajdal pomalu dovnitř. Ryu mu celou cestu dělal oporu. Do pokoje se dostali asi po patnácti minutách. ,,Tak jsme tu." Usmál se rusovlásek a menší po měn hodil naštvaný pohled. S obtížemi si lehnul do postele a vzal do ruky knížku. Plánoval s vyšším nemluvit. Zaprvé ho štve ta sádra na noze a zadruhé jeho věčný optimizmus. Ryu jen zavrtil hlavou, však on se uklidní. S úsměvem se natáhl na postel. ,,Nechceš něco donést?" Zeptal se s úsměvem. Černovlásek po něm hodil vražedný pohled. Proč jej rodiče nemohli nechat doma?! Ani se na něj nepřišli podívat. ,,Ne díky." Odsekl a stočil pohled zpět ke knížce. Ryu se jen uchechtl, připadá se skvěje, že se bude moct o černovláska starat a tak mu být ještě blíž. Úsměv mu z tváře nezmizí ani po zbytek odpoledne, naopak se rozšíří, když Kaiovi musí pomoct do jídelny na večeři, když mu na talíř nandavá jídlo, které Kai bude jít. Připadá si jako holka, ale ta nepřestavitelná radost, když můžete udělat něco pro někoho, kdo je vám drahý. Vážně právě řekl, že Kai je mu drahý?! Usměje se. Ovšemže je, on je jeho nejlepší přítel…nebo něco víc, stále si není úplně jistý jak to cítí, ale teď se tím nebude zatěžovat a vrátí se k tomu ďáblíkovi s uraženě nafouklými tvářičkami.
















