Napsala jsem něco kraťoučkého, je to vážně krátké, ale i tak doufám, že se vám to bude líbit.
Neklidně se převalil na posteli. Na obloze jasně zářil úplňkový měsíc. Hvězdy postupně plnily oblohu a svítili na cestu osamělým duším. Noční světlo prosvítalo skrz okno do pokoje chlapce. Jeho dlouhé, sněhově bílé vlasy zářily ve tmě místnosti. Nespal, jen přemýšlel. Otevřel své velké světlounce zelené oči. Jeho pohublé tělo bylo přikryto peřinou. Dveře se s tichým zavrzáním otevřeli. Mladík v posteli stočil svůj skelný pohled ke dveřím. ,,Přišel si." Hlesl téměř neslyšně. Hnědovlasý mladík ve dveřích se smutně usmál. ,,Hiro." Zašeptal soucitně a přešel k jeho posteli. Sedl si na stoličku a chytnul ho za ruku. ,,Bál jsem se, že nepředeš." Zašeptal ležící chlapec. Hnědovlásek ho pohladil po vláskách. ,,Co sis myslel trdlo." Lehce se usmál. ,,To víš, že jsem přišel, nemohl bych nepřijít. Dlouhovlásek slabě přikývnul. ,,Za chvilku bude konec, že?!" Protnul ticho po chvíli Hiro. Druhý se na něj lítostivě podíval. ,,Všechno jednou končí." Jak nerad říkal bělovláskovi pravdu, ale musel. ,, Ale já ještě nechci Kou, nechci." Jedna osamělá slza si našla cestu po jeho tváři. Kou mu ji jemně setřel. ,,Je tolik věcí, co jsem ještě nestihl vidět a zažít." Pokračoval zkrouceně. Chtěl se stulit u druhého v náručí, avšak tělo jej odmítalo poslechnout. Pomalu ho opouštěl život. Jeho tělo bylo pobledlé a matné, jako by mizelo. ,,Chtěl jsem toho tolik zkusit, zažít nepoznané." Už ani nevnímal. Věděl, že za chvíli zmizí. Kou ho pohladil po tváři. Také nechtěl, aby Hiro zmizel, ale jinak to nešlo. Někdo jako on nemůže žít na místě jako je tohle. Bělovlasý mladík se stále více ztrácel před očima. Už byl tak průhledný, že ho druhý sotva viděl. ,,Pomož mi." Zašeptal z posledních sil. ,,Je mi to líto." Zašeptal a nechal slzy volně stékat po tvářích. Tolik by si přál, aby mohl bělovláskovi zajistit ještě nějaký čas, bohužel už je pozdě. Hiro zmizel, nezůstalo po něm nic než vzpomínka. Kou si otřel oči od slz. Je konec už nic mu nevrátí bělovlasého přítele. Je ho oči, jeho úsměv, vše zůstane jen v jeho mysli. Pohladil prostěradlo. Pořád bylo teplé, nasáklé Hirovou vůní, vůní démona.

















Je to hezké,ale jak si napsala,je to krátké :)