close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jako v Manze díl 13

18. září 2013 v 19:39 | Hanako Hyuuga |  Jako v Manze
Ááááhojky, tak tu zase oxiduju, doufám, že mě tu snášítě, tak tu máte další díl povídky, na scénu přichází nová postava. Michio, moc se mi líbí, myslím si, že to bude dobrý Kaiův kamarád, oba se zajímají o umění, tak by měli mít hodně společných témat a navíc se zdá, že Michia nějak zajímá Ryu, no uvidíme :3


,,Tak si pospěšte do toho autobusu, přijedeme pozdě." Pobízel profesor studenty, kteří se jen neradi usazovali do sedadel autobusu. Ryu se vyhoupl na první schod do rudě natřeného povozu a ještě se ohlédl. Vyhledal jediné otevřené okno, ve kterém mával usmívající se Kai. Jak rád by tu zůstal s ním, jenže exkurze do muzea je povinná pro všechny kromě nemocných a do nich je počítaný i Kai jakožto nemohoucí. Nelíbí se mu představa, že by měl nechat černovláska o samotě, naposledy, co jej spustil z očí si zlomil nohu… vlastně si jí zlomil, když byl u toho, ale na ten strom vlezl, když ho nehlídal. Povzdechl si, bude to jen na den, na večeři se vrátí a bude to všechno v pohodě. Ujišťoval se. Usmál se na černovláska vyklánějícího se z okna a zamával mu. Poté zalezl do autobusu doufaje, že to nemehlo nevypadne z okna.

Kai ještě jednou zamával rusovláskovi než se autobus s rachotem rozjel. Zavřel okno a rozhlédl se po pokoji, bez Ryua je tu podivné prázdno, vzlykl si na jeho přítomnost moc lehce. Jak to tu bez něj přežije?! Povzdechl si, kdyby tu alespoň byl nějaký film na puštění, ale všechny už vyděl asi milionkrát, že by je uměl převyprávět i pozpátku. Pohledem střelil ke své posteli na kterou se následně natáhl. Tiše si povzdechl, přeci tu nebude celý den takhle ležet. Mohl by jít do knihovny, půjčit si nějakou knížku, ale to zavrhl téměř hned, komu by se chtělo chodit až to suterénu a zase zpátky, že. Mohl by si jít vyprosit nějakou sladkost od kuchařek, ale s tím, že poslední dobou se vůbec nehýbe, by to nebyl moc dobrý nápad. Už se těší až mu sundají tu blbou sádru. Jak dlouho, že jí bude mít?! Dva týdny?! A potom ještě ortézu a rehabilitace, proč zrovna on musel spadnout z toho stromu?! Nespokojeně se přetočí na bok. Není to fér, život si s ním hází jak on chce. Ne! Teď má Ryua a tomu na něm záleží. Pousměje se. Pohledem zavadí o několik papírů na stole. Jak je to dlouho, co naposledy kreslil? Je to dlouho, ale mohl by si zase něco nakreslit. Dopajdal ke stolu, sebral z něj několik papírů a pouzdro s tužkami. Hodil všechno do tašky a ještě do ní přidal učebnici biologie . Hodil si jí přes rameno a o berlí vyšel ven.

Sedl si na pařez kousek od školy položil si učebnici s papíry na kolena a podívá se po okolí. Jeho tvář mu ozdobí úsměv, vezme tužku a pustí se do kreslení. Nevnímal nic, jakoby se čas a celý svět vytratil a on byl jen sám, jedině on a jeho koníček. Nesoustředil se na to, co kreslí. Byl ztracen v myšlenkách, přemýšlel, co se vlastně za ten necelý rok stalo, stalo se toho tolik. Myšlenky mu vířili v hlavě jako hurikán. Nakreslil několik kreseb, na každé z nich byl Ryu nebo Isao, byl z toho zmatený. Nevěděl, nechápal. Byl si nejistý v mnoha ohledech, najednou cítil v srdci podivnou úzkost. ,,Nad čím přemýšlíš?" Ozval se milí hlas. Překvapeně se otočil a spatřil menšího plavovláska s vřelým úsměvem na rtech. Byl oblečený do bledě modré, teplé bundy a bílých kalhot. Krk měl ovázaný zeleným šátkem, v ruce držel dva hrníčky s kouřícím se nápojem. ,,Dáš si čaj?" Podstrčí mu šálek s čajem pod nos. Kai s tichým díky přijal hrníček. ,,Jsem Michio, těší mě." Usměje se a sedl si na zem vedle černovláska. ,,Kai." Zašeptá do hrnečku než upije z horkého nápoje. ,, Co kreslíš?" Zeptal se Michio a se zájmem mu nakoukl do papírů. ,,Jen něco črtám, není to moc hezké." Pokusí se papíry schovat, ale Michio je rychlejší. ,,Jéé to je nádherné, vždyť kreslíš úžasně, kdo to je…počkej, to je Mitsuhashi Ryu, že." Nadšeně zavýskal zatím, co se zaujatě díval na ilustrace. ,, Jo, to je… je to… můj spolubydlící." ,,Ty máš štěstí, bydlet s ním." Málem se rozpustil, když si jen představil, že by byl na Kaiově místě. ,,Věř mi, že ještě před nějakou dobou bych si to s tebou vyměnil." Napije se čaje a blaženě vydechne, když jeho tělo zaplaví hřejiví pocit. ,,Proč si nejel s nimi?" Zeptal se černovlásek po chvíli ticha. Blonďáček se smutně pousmál. ,,Správně bych neměl být ani tady, jsem nemocný, už dlouho." Na chvilku se odmlčel jako kdyby se psychicky připravoval na krutou realitu. ,,Mám slabou obranyschopnost a nemám povoleno chodit ven." Napil se z čaje a podíval se do země. ,,Aha, tak to je mi líto." Zašeptal Kai a taktéž se napil. ,,To nemusí, už jsem si na to zvykl." Usmál se a znovu si prohlídl obrazy, na kterých je Ryu. ,,Chceš si je nechat?" Zeptal se Kai po menších úvahách. Blonďáčkovi se rozšířili zorničky. ,,Opravdu můžu?!" Kai jen kývnul hlavou. Michio se šťastně zasmál a vyndal jeden a ten si přivinul. ,,Mě stačí tenhle, děkuju." Zářivě se usmál a vrátil Kaiovi zbylé výkresy. ,,Co se ti stalo?" Zeptal se Michio, když se podíval na Kaiovu nohu. ,,Nic, spadl jsem ze stromu." Nahodil mrzutý výraz a lehce si bouchnul do sádry. Michio se zasmál. Povídali si spolu ještě asi hodinu a výborně si rozuměli. Michio vyprávěl o své rodině a o své vášni pro focení. Jak rád fotí motýli a brouky v lese, stráví tím většinu volného času, teda, když mu to jeho zdravotní stav dovolí. Kai mu zase vyprávěl o kreslení, jak rád kreslí, když je smutný, nebo zmatený. Michio se náhle rozkašlal. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se starostí v hlase. Michio přikývnul. ,,Jsem v pořádku, jen na mě zase něco leze, asi bych si měl jít lehnout." Vstal , vzal do ruky prázdné hrníčky a vydal se nazpátek. ,,Počkej, taky už půjdu." Zabalil si věci a o berlích se vydal s Michiem zpět do školy.

Autobus konečně zastavil a Ryu se z něj téměř vyřítil, že málem srazil profesora, který vystupoval. Vběhl do školy a Vyběhl po schodech do obytné části. Musel ho vidět, potřeboval se ujistit, že je všechno v pořádku. Neměl dobrý pocit, že jej nechal samotného. Vřítil se do pokoje. ,,Jsem zpátky." Zakřičel do pokoje. Kai vzhlédl od knížky. ,,Ahoj, jak si se měl?" Zeptal se. Ryu se usmál a sevřel černovláska v náručí. ,, Bez tebe to byla nuda." Zabručel a políbil menšího do vlásků. Kai ho objal kolem krku a spokojeně vydechl. ,,Půjdeme na večeři?" Brouknul tiše Kai a ač nerad se trochu odtáhnul. Ryu se zamračil a přitáhnul si ho k sobě zpátky. ,,Ještě chvilku, ano." Zašeptal spokojeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

byla si tu?

Hai

Komentáře

1 Kumiko Kumiko | 22. září 2013 v 21:48 | Reagovat

Michio je fajn ale ten Ryu mě tam NESKUTEČNĚ ŠTVE!!!!

2 Hanako Hyuuga Hanako Hyuuga | Web | 23. září 2013 v 21:59 | Reagovat

Michio se mi taky líbí, Ryu je hodnej, on neví, že Kai miluje Isaa, jen se nechává uháněj srdcem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se