close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jako v Manze díl 14

25. září 2013 v 16:00 | Hanako Hyuuga |  Jako v Manze
Hojky, tak vás sem dávám další dílek povídky, trochu jsem se tam věnovala Michiovi a jeho dvojčeti Daichiovi. Kai začíná cítit výčitky svědomí, no uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Doufám, že se vám bude část líbit.


,,Michio, tady." Zavolá na blonďáčka Kai. Michio se ohlédne a s úsměvem si k němu přisedne. ,,Ahoj Kai." Pozdraví a položí si tác s obědem na stůl. ,,Jak se máš?" Zeptá se zvědavě černovlásek a zamává na Ryua, který nese jemu i sobě jídlo. ,,Jo, bylo mi i líp." Usměje se Michio a promne si krk obvázaný obkladem. ,,A co ty?" ,,Nestěžuju si, mám se fajn, už za týden mi sundají sádru, tak se těším." Zajásá. ,,Děkuju Ryu." Usměje se na rudovláska, který před něj postavil kouřící se misku s rýží. ,,Nění zač." Oplatí úsměv a přisedne se vedle něj. ,,Ryu, tohle je Michio, je z druhého ročníku, Michio, tohle je Ryu." Představí je a plavovláskovi vypadnou hůlky z ruky. Nemohl uvěřit, že hledí tváří tvář idolovi z dětství. ,,Jsem Ryu, těší mě." Usmál se Ryu. ,,M…Michio." Hlesnul blonďáček a nervózně sklopil pohled ke své mističce s rýží. ,,Ta…taky mě těší." ,,Tak, dobrou chuť." Zasmál se Kai a pustili se do jídla.

,,Ten tvůj kamarád, je takovej stydlivej, ne." Pomohl Kaiovi do pokoje. ,,Ne… to on se semnou začal bavit a nechoval se takhle, ale když o tom mluvíš." Zamyslel se Kai. Už, když se viděli v tom lese byl z toho Ryuov obrázku nějaký nadšený. Kai se potutelně usmál a praštil sebou do peřin. ,,Asi se mu líbíš." Zasmál se a natáhl ručky směrem k rusovláskovi. Ryu se uchechtl. ,, Prosím tě, komu bych se nelíbil." Lehnul si k černovláskovi a obtočil mu ruce kolem pasu. ,,Si prostě krása sama." Položil si hlavu na jeho hruď a nechal se od rudovláska hladit po vláskách. Ryu se usmál a políbil jej do vlasů. ,,Ty si to nejlepší, co mě potkalo." Zašeptal a další polibek se ztratil v jeho vlasech. Kai mlčel, tahle slova s ním zamávala, nevěděl, co mu má na to odpovědět, místo odpovědi si nechal pročesávat vlasy Ryuovou rukou a poslouchal jeho bijící srdce. Ryu jej nepřestával hladit po vlasech. Probíral se myšlenkami, neúplně hezkými, když si představil, že on má takové štěstí a jeho rodina musí trpět jeho vinou. Tady se cítí svobodný, konečně od neustálých vyčítavých pohledů na jeho osobu, tady začal s novým štítem a štěstí mu pro jednou přálo. Kaiovi se nic vážnějšího nestalo a za týden už bude mít tu sádru pryč, nedokázal by žít s pomyšlením, že někomu se stalo totéž, co jeho malé sestřičce, když jí hlídal. Vzpomínal na ten strach, co s ním cloumal, když viděl Kaie plakajícího, objímajícího si poraněnou nohu. Pomatoval si tu neskutečnou úlevu, když se dozvěděl, že bude černovlásek v pořádku, málem objal i toho profesora, co mu to přišel oznámit. ,,Ryu?!" Protnul ticho menší z nich. Jeho myšlenky nebyli tak šťastné jako ty Ryuovi. Byli protkány vinnou, bezradností a zlobou na sebe samého. Už od samého začátku věděl, že s Ryuem to nebyl dobrý nápad, ale nikdy by si nebyl pomyslil, že jej ta vina bude provázet na každém kroku. Co když na něj Isao čeká? Čeká na ten den, kdy se spolu opět setkají? A i kdyby ne, on byl tím, kdo jej začal uhánět a povídal o lásce, když už nečeká Isao, měl by čekat alespoň on, měl by bojovat za jejich lásku, ale co potom cítí k Ryuovi?! ,,Kai?" Ryu se zmateně otočil k menšímu čelem. Zdálo se mu, že řekl jeho jméno, nebo už blouzní, no nebylo by to poprvé. ,, Nepustíme si nějaký film?" Navrhl Kai, ta tichá atmosféra, byť by byla za jiných okolností příjemná, mu nyní připadala strašně napjatá a nepříjemná, měl u ním potřebu přemýšlet, ale právě jeho samotné myšlenky jej děsili, připadal si jako pod mikroskopem. ,,Hm, můžeme." Zamyslel se rudovlásek nahlas. ,,Na co bys ses chtěl podívat?" Usmál se, vstal a přešel k počítači. ,,Nevím, třeba na nějakou komedii." Brouknul tiše hledíc z okna. ,,Hm, mám tu něco, co by se ti mohlo líbit." Zapnul počítač a dal do něj cédéčko. Naaranžoval si přístroj na komodu naproti posteli a zapnul film. ,,Tak se dívej, ju." Usmál se na něj a přisedl si vedle něho.

Michio se vrátil do svého pokoje. Otevřel skříň a vytáhl z něj dlouhý, růžový svetr, navlékl si ho na sebe a hopsnul do postele. Zabalil se do peřiny a vytáhl si z nočního stolku foťák. Zády se opřel o pelest postele a začal si prohlížet fotky, co nafotil. Na drtivé většině z nich byl vyfocený Ryu, jak stojí, směje se, soustředí se, jí, měl jich tolik a všechny byli naprosto dokonalé. Jeho však nezajímalo jak je vyfotil, nýbrž koho vyfotil. ,, Už zase si sledoval toho kluka?" Ozvalo se ze dveří. Do pokoje vyšel stejně vysoký plavovlásek s několika modrými proužky, měl stejné oči jako jeho spolubydlící. ,,Ahoj bráško." Usmál se na něj Michio. Téměř identické dvojče se usmálo a přešlo k jeho posteli a rozcuchal mu vlásky. ,,Daichi!" Našpulil pusu a rukama si vlasy začal upravovat. ,,Promiň bráško, ale ty víš, že to rád dělám." Vyplázne jazyk a přejde k své posteli načež se na ní natáhne. ,Dneska to bylo náročný, co." ,,To mi povídej, ten text z fyziky jsem naprosto pokazil." Pokračuje Michio a zaujatě hledí do foťáku. ,,Ty, Michio, měl bys ho už přestat sledovat, navíc jsem slyšel, že s někým chodí." Zamyslel se Daichi. Michio si povzdechnul, uklidil foťák a víc se zabalil do peřiny. ,,Ty víš, že to nejde, já jej prostě potřebuju vidět, když jen na fotkách, to je jako, když ty máš na všem Kanon Wakeshimu, taky jí potřebuješ vidět." Namítl Michio a kýchl. Daichi se zamračil, přešel k Michiovi a dal mu ruku na čelo. ,,No vidíš, zase si nastydl, neměl bys ho pořád sledovat, tvoje tělo to jednou nevydrží." Pokáral ho a donesl mu vodu a několik prášků. Michio je s tichým díky přijal a zapil je. ,,Teď odpočívej, není ti zima?" Staral se Daichi. ,,Trochu." Přitakal Michio a padl vysíleně do matrace. Daichi se zamračil a přikryl ho ještě svou peřinou. ,,Půjdu ještě do knihovny, snaž se trochu odpočinout." Usmál se Daichi. ,,Jen běž." Zabručel druhý a zavřel oči. Už zase byl nemocný. Ještě, že ty prášky docela zabírají, jinak by byl nemocný pořád. Daichi se usmál ještě ho pohladil po vláskách a potichu odešel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kumiko Kumiko | 27. září 2013 v 23:18 | Reagovat

Tnhle díl se mi opravdu líbil. Konečně si Kai uvědomil, že by na něj Isao mohl čekat :)

2 Hanako Hyuuga Hanako Hyuuga | Web | 28. září 2013 v 9:25 | Reagovat

To jsem ráda :) ale myslím si, že Kai si to ještě několikrát rozmyslí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se