
Tak tu mám pro vás další díl povídky, už mám promyšlený konec, jenom si na něj budete muset ještě chvilku počkat, protože to bude ještě chvíli trvat, no doufám, že se bude líbit.
,,Už dneska, už dneska." Vypískl Kai vysmátý jako sluníčko a téměř běžel ven, kde na něj čekalo auto, které jej mělo dovést do nemocnice. Konečně nebude mít tu sádru. ,,No tak, neběhej tak, nebo si ještě něco uděláš." Zasmál se. Nemohl si pomoct, byl šťastný, že Kai už nebude muset válčit s berlemi a tak. Teda, ještě nějakou chvíli asi jo, ale to neřeší, hlavní je, že vidí to malé cosi být šťastné. ,, Ryu, víš jak se těším." Zasmál se a pokračoval v co nejrychlejší chůzi. Vyšli ven před budovu a Kai až s přehnaným elánem si do auta nastoupil. ,,Hlavně opatrně, jo." Usmál se Ryu. Kai se zasmál a přikývnul. Ryu mu ještě naposledy zamával a zmizel na hodinu.
Zazvonilo a Ryu přidal do kroku, nebylo by to poprvé, co by přišel pozdě a on to v žádném případě nechtěl opakovat, ještě by mu dali nějaký trest, jako třeba pomáhat v kuchyni, nebo tak. Běžel po chodbě tak rychle, že si nevšiml běžícího blonďáčka proti němu. Ozvala se rána, jak dvě těla plnou rychlostí narazila do sebe. Ryu se jen taktak udržel na nohou, ale křehčí blonďáček se kvůli nárazu ocitl na mramorové zemi. ,,Jsi v pořádku?" Oklepal se rusovlásek a natáhl ruku směrem k ležícímu klukovi. ,,Jo, jsem v pohodě." Přijal nabízenou ruku. ,,Michio, že." Usmál se Ryu a vytáhul mladíka ze země. ,,Vlastně jsem…" ,,Už musím jít, uvidíme se později." Zamával mu a odběhl. Daichi si povzdechl, proč si je všichni pletou, zastrčil si pruh modrých vlasů za ucho a rozběhl se do třídy. Zaklepal na dveře učebny a po vyzvání vešel. ,,Ale, ale, Daichi, za se pozdě a kde máte bratra?" Otázala se profesorka a poslala ho sednout. ,,Moc se omlouvám ,ale Michiovi se ráno přitížilo, tak jsem se o něm musel postarat." Odpověděl a zaplul do lavice. ,, Dneska jste po škole a doufám, že se zítra váš bratr ukáže na čtvrtletním testu." Zaslechl ještě profesorku než se odebral do svých myšlenek.
Ryu hodil, co nejkajícnější pohled na profesora a zaplul do lavice. V tichosti si vyndal věci na hodinu. Dnes mu nemohlo nic zkazit náladu, ani to, že bude po škole. Jediné na co byl schopen myslet, byl Kaiův rozzářený obličej, když nastupoval do auta, ty jiskřičky v jeho očích. Těší jak se budou procházet lesem, hrát si na schovávanou, pomuchlují se v čerstvé trávě. Ryu se zvrhle usměje. Jo, to by bylo super, možná by mu Kai dovolil zajít dál. Svůj pohled stočí ven z okna. Stromy jsou krásně zelené, ptáčci zpívají, slunce má už svou sílu a ozařuje celou tu krásu. Jaro je v plném rozpuku. Venku už je příjemné teplo. Až se bude s Kaiem procházet, sluníčko je bude hřát, jeho jas bude ozařovat černovláskovi jiskřičky v očích, bude se na něj usmívat svým krásným úsměvem. Ryu se zasněně usmíval na oblohu plně ztracen ve svých myšlenkám.
Michio seděl na posteli s foťákem v ruce, už zase si prohlížel krásného rusovláska. Díval se zaujetím, v očích obdiv. Prsty pohladí lesklou plochu foťáku. Zapípá mu teploměr v podpaží. Odloží foťák a koukne se na teploměr. 37.3. Michio si povzdechne, měl by ještě ležet. Vynuluje teploměr a položí ho na noční stolek. Vyskočil na nohy, hodil na záda tašku a vyšel z pokoje.
,,Michio?!" Vykřikl Daichi a přiřítil se ke svému bráškovi. ,,Co tu děláš, jsi nemocný, měl bys ležet." Pousměje se a pohladí Michia po vláskách. ,,Chci se učit, nebaví mě věčně ležet v posteli a koukat do stropu." Smutně se koukne do země. Daichi se usměje. ,,Tak pojď, ale když se ti udělá hůř, půjdeš si lehnout, jo." Vezme ho za ruku a popostrčí ho k jejich lavici. Michio si sedne a spokojeně vydechne a usměje se na svého brášku. Daichi mu úsměv oplatí a přisune mu sešit, aby si mohl přepsat zápisky do svého sešitu.
Ryu se podívá znuděně na čistou tabuli, prolétne pohledem celou třídu a s povzdechem si položí hlavu na lavici. Ozvalo se zaklapání. ,,Omlouvám se, ale mám tu dnes být." Do třídy vešel blonďáček s modrým proužkem ve vlasech. ,,Sedni si a buď zticha." Pokynula mu profesorka hlavou. Ryu zbystřil a když šel blonďáček kolem jeho lavice chytil ho za rukáv. ,,Michio, sedni si ke mně." Usál se na něj Ryu. Daichi si povzdech a přisedl si. ,,Jak se máš?" Zeptal se rudovlásek šeptem. ,,Jde to." Utrousil Daichi a podíval se na opačnou stranu. ,,Promiň, jsi tu asi kvůli mně." Drknul do něj. ,,To neřeš." Zašeptal a vzal si do uší sluchátka. Ryu se na něj nechápavě podíval a potom stočil pohled k oknu.
,,Ryu!" Zapištěl černovlásek a skočil Ryuovi kolem krku, přitom nechtěně upustil berle, které s nemalým hlukem přistáli na podlaze. ,,Podívej, nemám sádru, dívej." Rozkošně se usmál a ukázal na svojí nohu narvanou v ortéze. Ryu se na něj něžně usmál, pohladil ho po tvářičce a vtiskl mu polibek na čelo. ,,Půjdeme se někam projít?" Zeptal se menší a koukl se staršímu do očí. ,,Můžeme, ale, nechceš ještě pár dnů počkat, neměl bys tu nohu ještě moc namáhat." Oplatil mu pohled. ,,Ale…když, já bych se moc chtěl jít projít." Zamumlal a sklopil pohled k zemi. Ryu se rozněžněle usmál, tohle stvoření bylo tak roztomilé, jako koťátko. Sladké, slaďoučké koťátko. ,,Tak jo." Svolil nakonec a tím na tváři menšího vykouzlil nádherný úsměv. ,, Ale jenom na chvilku." Zatváří se přísně a Kai přikývne. Ryu podal Kaiovi berle a pomalu se rozešli ven. Šli pomalu, neboť Kai se na nohu ještě moc postavit nemohl. Ryu nespěchal, užíval si, byť jen krátkou procházku, protože tohle bylo přesně to, o čem dnes přemýšlel a snil. ,,Nevrátíme se zpátky, musíš být unavený." ,,Hm, ještě chvíli, prosím." Zaprosil černovlásek a udělal další neobratný krok. Ryu jen mlčky přikývnul a lehce Kaie objal kolem pasu. Kai vyjekl, když si jej Ryu přitáhl do náruče a jemně jej políbil. ,,Ryu." Zašeptal do polibku a objal jej kolem krku. Ryu mu jednou rukou zajel do vlasů a začal je čechrat. Stáli pod rozkvetlým stromem, sluníčko si prosvítalo nad hlavami a ptáčci zpívali. Tu nádhernou chvíli jim zkazilo Kaiovo kručení v břiše. Ryu se zasmál. ,,Promiň." Šeptl Kai s lehce zrůžovělými tvářemi. ,,Půjdeme si pro něco k jídlu, co říkáš?" Usmál se na něj Ryu.
















Ten Ryu mě vážně štve :/