close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jako v Manze díl 18

11. října 2013 v 20:14 | Hanako Hyuuga |  Jako v Manze
Zase tu oxiduju he...hehe :D No co, někdo tu bejt musí. Tady máte další díl povídky. Kai a Isao se konečně setkají, huráááá!!! To se divíte, že :3 Tak jsem to nějak moc protahovala a Kai už byl vážně zouvalej :D Tak jsem Isaovi řekla, že by mohl už konečně něco podniknou a ono se stalo :D Doufám, že se vám bude líbit...


,,Michio, nechceš s námi jít dneska ven? Jdeme do kina a potom asi někam do fastfoodu, co ty na to, půjdeš?" Usmál se Ryu na blonďáčka, který bázlivě sklopil pohled k zemi. ,,Hm…mohla by to být…zábava." Zašeptal nejistě a přešlápnul z nohy na nohu. ,,Tak se uvidíme večer jo." Zasmál se Ryu a už si to kráčel pryč. Michio se díval na jeho siluetu mizející v dáli chodby. ,,To byl Ryu? Co ti chtěl." Usmál se na něj právě přicházející Daichi. ,,Hm… Musíš mi pomoct!" Vykřiknul a chytil ho za rukáv. ,,Hej…proč?" Nechápal. ,,Ryu mě pozval, aby s nimi šel dneska do kina, chápeš to, s ním… ale nemůžu tam jít, neřekl bych ani slovo, jsem z něho vystresovaný. Prosím, musíš tam jít místo mě." Vyjekl. Daichi se zarazil, opravdu ho Michio žádá o to, aby šel s Ryuem a neví s kým ještě do kina místo něho. Normálně by to odmítl, ale když si všimnul drobných slziček v očích a jeho chvějící se brady, musel přikývnout. Michio radostně vyjekl a skočil mu do náruče. ,,Děkuju, děkuju, děkuju." Zahrnoval ho díky. ,,Ale víš, že takhle se mezi tebou a jím nic nezmění, jednou budeš muset překonat svůj strach." Napomenul ho a pohladil ho po vlasech. ,,Já vím, já se budu snažit…jen pro tentokrát." Zpytavě se na něj podíval. Daichi si povzdechl. ,,Asi nechceš, aby přišel na to, že jsme vlastně dva, co." Vymění si několik všeříkajících pohledů.

,,To byl úžasnej film, co?" Zasměje se Ryu a podívá se na dva chlapce vedle něho. Ti jen přikývnou a jdou dál vedle něho. ,,Byl super, nejlepší byla ta scéna s tou obrovskou piraňou, která mu málem ukousla hlavu." Vyprávěl Daichi a přitom se na všechny usmíval zlověstným úsměvem. ,,Jo, to bylo nejlepší, Kai, co se líbilo tobě?" Zeptal se nejvyšší z přítomných. Kai vypadal, že je vůbec neposlouchá, s pohledem upřený do dáli a s hlavou v oblacích se pomalu opíral o berle. ,,Kai?!" Zvýšil hlas Ryu. Kai prudce pohnul hlavou a nechápavě se na něj zadíval. ,,Promiň, co si říkal?" Ryu pokrčil rameny a vedl je k nedalekému obchodnímu domu. Kai se tak mohl znovu ponořit, do svých myšlenek. Celou dobu, co je ve městě má pocit, že ho někdo sleduje, cítil na sobě upřený pohled. Brnělo ho z toho v zádech. ,,Kai, jdeš?" Zavolali na něj Ryu a Michio. Kai přikývnul a na něj rychlím krokem je došel. Sedli si do obchodního domu na čínu, bylo to nejrychlejší a asi i nejzdravější ze všech fastfoodu, co tam byli. Ryu odešel na záchod a kluci osaměli. ,,Ty nejsi Michio, že ne." Založil ruce na prsou Kai a propaloval blonďáčka pohledem. Druhý se zasmál. ,,Ovšem, že ne. Michio by se nikdy neodvážil jít s Ryuem do kina, nebo vůbec někam, jsem tu místo něj." Usmál se Daichi. ,,To si toho Ryu nevšiml?" Nevěřícně se na něj podíval. ,,Ne, on si už od začátku myslí, že jsem Michio, jsem z toho trochu otrávený, ale dělám to pro brášku." Usmál se. Kai chvíli mlčel po Daichiových slovech se mu vybavila Isaova tvář. ,,Musíš mít Michia vážně rád." Zašeptal nepřítomně. ,,Jo, jsme nejlepší kamarádi už od malička, jeden bez druhého neuděláme ani ránu." Zasmál se Daichi. Na Kaie dolehla blonďáčkova slova jako nůž do srdce, V tuhle chvíli toužil mít Isaa vedle sebe, objímat ho, cítit jeho přítomnost. ,,Já…půjdu na chvíli ven, jo…za chvíli jsem zpět." Kai se prudce zvedl a téměř vyběhl z budovy. Daichi se po něm nechápavě díval. ,,Kam zmizel Kai?" Zeptal se Ryu hned, co přišel. ,,Říkal, že půjde na chvíli ven a hned se vrátí." Odpověděl nevzrušeně Daichi.

Kai vyklopýtal z budovy, kde se zastavil s očima upírajíc se k nebi. Tak moc si přál mít Isaa u sebe. Srdce ho bolelo, když si uvědomil, co vlastně je za bratra starající se jen o své potřeby. Tak moc by si přál, aby se mohl vrátit domů. Najednou mu oči zakryli něčí ruce. Byli na dotyk studené, to jak dotyčný byl dlouho venku bez rukavic, přeci jen nebylo v noci ještě takové teplo. Kai ztuhl a tiše vykřikl. ,,Ale no tak, to se mě bojíš?" Zaslechl u svého ucha. Ten hlas by poznal kdekoliv. Pocit nebezpečí, který ho před chvilkou ovládl byl pryč. Prudce se otočil a jakmile uviděl vyššího černovláska s láskyplným úsměvem na rtech, se rozplakal. Isao něžně usmál a setřel menšímu slzy z tváře. ,,Neplakej, budu mít pocit, že mě ani vidět nechceš." Tiše se zasmál. Kai prudce zavrtěl hlavou a objal ho kolem krku. Tisknul se k němu jako by s ním chtěl splynout v jedno. Isao ho objal kolem pasu a nasál vůni jeho vlasů. Téměř slastně vydechl, tolik mu chyběl. Musel si projít tolika nepříjemnostmi, ale jeho snažení předci přineslo ovoce, má Kaie opět u sebe a už ho nikam nepustí o tom je přesvědčen. Kai mu tiše vzlykal v náručí, byl tak nevýslovně šťastný, že jej má u sebe. ,,Chyběl si mi." Vydechl Isao do mladšího vlasů. Kai se roztřásl. ,,Ty mně taky." Špitl. Po několika minutách se od sebe odtáhli. Teprve teď ji Isao všimnul Kaiových berlí. ,,Co se ti stalo?!" Vyjekl starostlivě. Kai s úsměvem zavrtěl hlavou, že to nestojí za řeč. ,,Co tady děláš?" Neubránil se zvědavosti Kai, nechápal jak je možné, že se tu najednou z ničeho nic objevil. ,,Odešel jsem ze školy." Vydechl s úsměvem Isao. Kai vytřeštil oči. ,,Cože?! Ale…vždyť tě to bavilo!" Vyjekl.,, Já vím, ale nemohl jsem to bez tebe vydržet, přestěhoval jsem se sem, abychom to k sobě měli blíž, budu tu pracovat a až dostuduješ, odstěhujeme se někam, kam budeš chtít, co říkáš." Usmíval se Isao a hleděl na Kaie, který vypadal, že bledší už nemůže. ,,Ty si kvůli mně ukončil studium?" Zašeptal. ,,Ne kvůli tobě, ale kvůli nám." Přitáhnul si ho do objetí. ,,Jsi blázen, víš to." Zašeptal zoufale Kai a přitisknul se k němu, co nejvíc. ,,Zamilovaný blázen." Pošeptal mu do ouška. Kai něco nesrozumitelného zaskučel. ,,Měl bys jít, budou tě hledat." Řekne po chvíli. ,,Kdo?" Zašeptá jako ve snu Kai. ,,No přece tví kamarádi trdlo." Zasměje se Isao a lehce ho cvrnkne do nosu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kuro Kumiko Kuro Kumiko | 14. října 2013 v 23:36 | Reagovat

Tak tohle je ten nejúžasnější díl povídky :) Už se tam konečně objevil ISAO :3 :3 Jupíí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se