
čágo lidi :D Mám tu pro vás další díl povídky, myslím, že tahle povídky se blíží do finále, možná tak dva až tři díly a bude konec. Doufám, že vydržíte na konec :3 Užijte si díl.
U stolu u kterého seděli dva chlapci bylo tíživé ticho. Oba byli zabraní ve svých myšlenkách. Ryu se blonďáčka měřil pohledem, lhal by, kdyby řekl, že se mu nelíbí. Michio byl nádherný, vypadal jako malý andílek . Hluboké tmavé oči kontrastovali s jeho světlými vlásky. Malý nosík uprostřed obličeje a jeho jemné rysy působili křehce a roztomile. Sledoval jak při myšlení lehce krčil nosík. ,, Jdu si ještě pro pití." Zamával Daichi prázdným kelímkem a odkráčel. Ryu prudce zavrtěl hlavou, proč tady přemýšlí o Michiovi tímto způsobem, to nemůže. Protáhl se na židli. V tu chvíli se vracel Daichi s plným kelímkem pomerančového džusu, který nepočítal s tím, že by mohl Ryu natáhnout nohy a zakopl o ně. Vykřikl, zamával rukama a zřítil se přímo na Ryua, kelímek mu vypadl z ruky a oba je polil. ,,P…promiň." Kníknul Daichi a pomalu se začal zvedat. Ryu se na něj překvapeně podíval, ta akce byla na něj příliš rychlá a tak plně nestihl zjistit, co se stalo. Cítil na sobě Michiovo tělo. Díval se do jeho rudé tváře, z vlasů mu odkapával pomerančový džus. Vypadal tak sladce, pomyslel si Ryu. Přitáhnul si jeho tělo blíž k sobě. ,,Co t…" Nestihl doříct Daichi a Ryu se přisál rty k těm jeho. Daichi vytřeštil oči. Ryu ho vážně právě políbil?! Blonďáček se pokusil Ryua odtlačil, ale nebylo mu to nic platné, jeho pokusy byli jako vítr. Ryu se začal dobývat do jeho úst jazykem. ,,Pust." Zašeptal Daichi zaskočeně. Do očí mu nahrnuli bezradné slzičky. Nevěděl, co má dělat, měl by se ho pokusit odtlačit,ale byl proti němu bezmocný. Po nějaké chvíli se Ryu odtáhl, podíval se na blonďáčkových skelných očí. Ryu teď litoval, že udělal, co udělal. ,,Michio?" Zašeptal opatrně. Daichi nafoukl tváře a rychle se zvedl. Bez jediného slova si sedl na svou židli a začal dojídat svou porci rýže. Ryu se na něj nechápavě díval. Vážně je zvláštní. ,, Promiňte, trochu jsem se zapomněl." Přisedl si k nim Kai s úsměvem od ucha k uchu. Kouknul na jednoho a potom na druhého. Jeden zamlkle pozoroval druhého, který nezúčastněné nabíral do hůlek rýži, které pro nedostatek soustředění skončila zpět na talíři. ,,Co je to s váma, lidi?!" Usmál se Kai. ,,Pojďte, musíme se vrátit, sežerou nám, když se vrátíme pozdě." Stoupnul si Kai a kráčel směrem k východu. Ryu se pomalu zvedl, upřeně přitom sledoval blonďáčka, naproti němu. ,,Má pravdu, měli bychom jít." Řekl s lehkým úsměvem.
,,Pitomec." Utrousil naštvaně Daichi a kopnul do dřevěného stolečku, který pod ránou nebezpečně zaskřípal. ,,Už ho nikdy nechci vidět!" Zařval a jeho pěst si našla místo v rámu dveří. Bolestně zasténal a chytil se za bolavou ruku, která se začala barvit do ruda. ,,Co tady tak vyšiluješ?" Vylezl Michio z koupelny. Z vlasů mu dokapávaly kapičky vody a jeli po jeho odhalené hrudi. Daichi se na něj zoufale podíval. ,,Prosím tě, obleč se. Na co myslíš, chceš dostat zápal plic?!" Hnal se pro další ručník, aby mu mohl osušit vlásky. ,,Z čeho si tak rozhozený?" Nechápal Michio a navlíkl se do svého pyžama. Daichi neodpověděl, nechtěl bráškovi přiznat, že ten, na kterého myslí dnem i nocí ho právě políbil. ,,Jdu se vykoupat." Oznámil a zavřel se v koupelně. Michio se za ním nechápavě podíval, proč měl takový pocit, že to, proč se Daichi chová, tak jak se chová je kvůli dnešnímu večeru. Natáhnul na sebe svetr a zamotal se do šály. Ale, to by mu řekl, vždycky si všechno říkají. Lehl si do postele a zachumlal se do peřiny. No, co, zeptá se ho zítra. Zavřel oči a pomalu propadl do říše snů.
Daichi se svezl po kachličkách na zem. Objal si kolena rukama a hlavu se na ně položil. V hlavě mu vířili otázky, na které neznal odpověď. Asi ta nejdůležitější byla, proč ho Ryu políbil. Měl přeci Kaie,nebo ne?! Možná chtěl jenom nějaké rozptýlení, to by to mohlo vše vysvětloval, ale to potom znamená, že musí na Michia dávat pozor. Ryu si myslí, že je MIchio, takže chce jeho, musí ho chránit. Michio není sice hloupí, ale najivní je dost a když k tomu připočítá ještě fakt, že Michio Ryua miluje, tak by se určitě dal zlákat a o to by to potom bylo horší. Daichi si vzpomene na ten polibek, nemohl se zbavit toho pocitu, když se jejich rty dotkli, musel si přiznat, že se mu to i líbilo. Zoufale zaskučel. Proč se mu ten polibek líbil?! Měl by se mu hnusit a opovrhovat jím, tak proč touží po dalším polibku?! Marně se pokoušel rozmrkat slzy, které se mu drali do očí. Tiše zavzlykal. Tolik se snažil Michia chránit a být opora v jeho nejistém světě. Setřel si slzy z očí. Musí ho chránit. Chránit jej od lidí jako je Ryu, ale jak to má udělat? Michio si od něj poradit nenechá, to ví na sto procent. Sáhne po kohoutku a začne napouštět vanu. Povzdechne si, jak ho jen ochránit?
Ryu a Kai šli spát hned, co se vrátili z kina. Neprohodili spolu téměř ani slovo, bylo mezi nimi nevyřčené dusno. Leželi vedle sebe, Ryu měl svou ruku položenou na černovláskovým boku. V hlavě měl polibek. Bylo to něco neskutečného. Něco ho na Michiovi přitahovalo, byla to jeho povaha. Pokaždé, když ho potkal, byl jako vyměněný. Jednou byl výmluvný, vtipný a lehce arogantní a podruhé tichý a bojácný. Bylo to úžasné, nemohl se jeho povahy nabažit. Jen si trochu vyčítal, co se stalo, Michiovi se to asi moc nelíbilo, zato ale jemu jo. Podíval se na černovláska vedle sebe. V srdci ho bodla lítost a vinna. Vlastně Kaie podvedl. Tiše zaskučel. Je vážně jej podvedl! Je strašný kluk. Pohladil Kaie lehce po hlavičce. Ten se lehce zavrněl a spal dál. Usmíval se ze spaní a pevně svíral cíp přikrývky. Vlásky měl rozprostřené po polštáři jako svatozář. Ryu zalitoval, že se něco takového vůbec stalo. Že on, který si v životě přál trvalý a láskyplný vztah, podvedl svého milého. Ale… co když Kai není ten pravý?!
















Wow moc se mi to líbí jen tak dál :)