
Tak jsem napsala další díl povídky, myslím, že už se blíží ke konci :D Jinak, právě jsem s Ami a Rachel v Chorvatsku a docela si užíváme, už čtvrtej den píšeme rpčko na Block B a je to vážně sranda :D :D dneska jsme viděli delfíny, bylo to nádherné jak tam hezky plavali a plavali... a plavali... :D :D no, snad se díl bude líbit :3
,,My… jsme dvojčata." Vydechli oba jedním dechem. Ryu se na ně nevěřícně podíval. ,,Dvojčata." Zašeptal. Abo naráz přikývli. ,,Já…jsem Michio." Zašeptal vystrašenější k dvojčat. ,, A já Daichi." Doplnil druhý z bratrů. Ryu zaraženě hleděl, pořád nemohl rozdýchat, že jsou celou tu bodu dva. ,,A vy… kdo z vás...",, Nejdřív si potkal Michia, potom mě a to sis nás spletl, snažil jsem se ti říct, že vlastně nejsem Micho, ale tys mě to nenechal říct." Vysvětlil Daichi a stiskl Michiovu ruku o něco silněji. Ryu prudce zavrtěl hlavou. ,,Vy…vy jste mě podvedli!" Vykřikl rozzuřeně Ryu. ,, Jste neuvěřitelní, oba dva!" Zakřičel a rázným krokem odešel. Michiovi se po tváři začali klenout slzy. Daichi jej sevřel v náručí, i on jen těžce rozmrkává slzy, které jej pálili do očí. ,,Šššš…bude to dobré." Kníkl přes vzlyky stažený krk. Michio zavzlykal. Proč tušil, že se tohle stane, že to Ryu nepochopí, měli vědět, že to bude chápat jako zradu. Ale, dřív nebo později by na to stejně přišel a potom by to bylo ještě horší.
Naštvaně vlítnul do pokoje a s hlasitou ránou zavřel dveře. Hlava jej třeštila, tělo se mu zlostí celé třáslo, rty měl spojen do úzké linky, oči měl téměř rudé. ,,Co se stalo?" Zeptal se Kai. Ryu se na něj podíval, pěstí bouchnul do zdi, že spadlo kousek omítky. Kai se podivil, takhle Ryua nezná. Nevědomky se přikrčil, zdálo se mu to, nebo byl Ryu až moc rozzuřený. Ryu se na něj podíval s takovým pohledem, že se Kai roztřásl po celém těle. Rudovlásek rychle přešel ke Kaiovy. Zlost mu zatemnila mysl. Povalil ho na postel a surově ho políbil. Kai se ho pokusil odtlačit, ale nebylo mu to nic platné. Ryu mu násilně vplul jazykem do pusy. Rukama se začal dobývat do Kaiových kalhot. ,,Ryu…nech toho." Zaskučel černovlásek, když jej Ryu zbavil kalhot. Ryu však nebral na jeho protesty a prosby. Kaiovy se z očí pustily slzy, marně se pokoušel jej odtlačit, ale nedařilo se mu to. Ryu se perverzně usmál, roztrhl Kaiovo tričko. Prsty hrubě stiskl jeho bradavku až Kai bolestně vykřikl. ,,Prosím… přestaň." Zaskučel bolestně. Ryu se zasmál. Jeho mysl byla zatemněná zlostí a touhou někomu ublížit a nejblíže byl zrovna Kai.
Isao s úsměvem postával před branami školy. Už byli zavřené a zamčené, vrátný už opustil svoje stanoviště a šel domů za svou rodinou, která na něj čekala s večeří. Isao se podíval na budovu, která vyčnívala zpoza vysokých stromů. Vypadalo to spíše jako nějaký ústav než škola. Podíval se na vysoké zdi, bude je nesnadné přelézt. Isao se usmál, protože nesmí ztrácet čas. Řekl si v duchu a jal se šplhat po zdivu.
,,Musíme mu to jít vysvětlit!" Začal Michio. ,,Když mu to vysvětlíme, tak to určitě pochopí." Daichi se na něj smutně podíval, nevěřil, že by se něco změnilo. ,,Myslím, že bychom ho měli nechat, ať se s tím vyrovná sám." Prohodil. Michio se na něj prudce otočil. ,,Ale, musíme mu to nějak vysvětlit a čím dřív, tím líp, ne." Pokoušel se druhého přesvědčit. Daichi, ale stále trval na svém, kdyby se mu něco takového stalo, potřeboval by čas, aby si to všechno srovnal v hlavě a né to, aby k němu hnedka někdo přišel. To by asi byl hodně nepříjemný. ,,Ale…" ,,Žádné ale Michio, akorát bychom ho naštvali ještě víc než už je." Rozhodl Daichi.
,,Nech mě… p…pusť!" Vzlykal Kai, ale Ryu jakoby jeho prosby neslyšel. Surově jej uspokojoval a bolestně jej kousal na krku navechávajíc za sebou otlaky zubů. Kai byl vyděšený, zoufalí toužil schovat se někam a už nevylézt. Nemohl pochopit, co se to s Ryuem stalo, zjistil snad, že to podváděl, ne, to nemohl zjistit. ,,Prosím…" Jeho prosba zanikla v drsném polibku. Černovláskovi ze spodního rtu začala téct krev od toho jak ho druhý chlapec kousl.
Lehce seskočil na travnatou zem. Vylézt po té zdi dalo práci, měl štěstí, že nebyla moc hladká a tak se o ní mohl zapřít. Už za chvilku uvidí Kaie. Je na něj natěšený jak malé dítě na dárky pod stromečkem. Rychlím krokem zamířil k budově. Čím blíže škole byl, tím rychleji šel. Ke škole prakticky doběhl. Potřeboval ho vidět, potřeboval ho cítit, tisknout ho v náručí. Chvilku hledal to správné okno, třetí patro páté v zleva. Bylo jako jedno z mála ještě rozsvícené. Sehnul se pro kamínek s úmyslem ho hodit do okna, když se ozval výkřik, který vycházel právě z Kaiového pokoje. Isaa zachvátila panika, rychle se napřímil a vyběhl najít vchod do školy.
Vyděšený výkřik probudil Ryua z transu. Nejprve se podíval do uslzených očí černovláska než mu došlo, co se vlastně stalo. Chtěl si ho vzít, už si ho málem vzal, když jej vyrušil hlas ozývající se ze dveří. Otočil se ke dveřím, kde spatřil vyděšeného Michia, který i přes to, že se s Daichim domluvil, že Ryua nebudou dnes obtěžovat svou přítomností, přišel mu to vysvětlit. Ale místo vysvětlení našel plačícího Kaie uvězněného tělem rudovláska. Ryu se zvedl z postele nechávajíc na ní Kaie, který se kvůli šoku nezmohl na pohyb. Najednou to dlouhovláskou všechno začalo zapadat. Otočil se na Kaie na posteli, který se pod jeho pohledem celý roztřásl a přitisknul se, co nejvíc na zeď. ,,Kai…já…" Udělal k němu krok. ,,Nepřibližuj se!" Vykřikl vzlykající na posteli. ,,Kai… omlouvám se, nevím, co mě to popadlo. Odpusť." Podíval se na Kae kajícným pohledem. Ryu se otočil na Michia, který se z toho šoku svezl na zem neschopen reagovat. ,,Co tady děláš?" Zeptal se s hraným klidem, i když klidný vůbec nebyl a rozhlédl se, aby zjistil, kde má kalhoty. ,,J…já….já…" Koktal tiše blondýn sedící na zemi a s vytřeštěnýma očima sledoval oblíkajícího se rudovláska. ,,Mohl bys prosím odejít." Nepodíval se mu do očí, cítil se trapně, poníženě, nemohl se mu podívat do očí. Michio němě přikývnul a pomalu vycouval z pokoje, v tu chvíli se srazil z vyšším černovláskem, který běžel svou nejrychlejší rychlostí. Michio vykřikl a skácel se na zem. Isao jej stihl chytit pod hlavou, takže se moc neuhodil. ,,Omlouvám se." Vychrlil rychle a pomohl mu vstát. ,,Hledám takového malého černovlasého kluka, jmenuje se Kai, znáš ho?" Vychrlil na něj rychle. Michio mlčky ukázal na dveře ze kterých právě vyšel a potom s plášem odběhl pryč. Isao se na něj nechápavě podíval. Prudce zabušil na dveře. ,,Kai, jsi tam?!" Otevřel je. Na posteli se choulil plačící černovlásek zatím, co na druhé straně místnosti se druhý zrovna utahoval pásek na kalhotách. ,,Kai!" Vykřikl zděšeně Isao a přiběhl k němu, Kai se mu okamžitě schoulil do náruče a naplno se rozvzlykal. ,,Šššš, už je dobře, jsi v bezpečí." Snažil se ho utěšil, Něžně jej hladil po zádech, šeptal mu utěšující slova a sem tam ho políbil do vlasů. Isao vražedným pohledem propaloval Ryua, který seděl na druhé posteli jako hromádka neštěstí s provinilým pohledem. Kai se po chvíli skutečně uklidnil, ale byl tí pláčem strašně vysílený. Isao jej něžně políbil na čelo, položil ho na postel a zabalil do deky. ,,B…budeš tady se mnou?" Špitl téměř neslyšně menší černovlásek. Isao se usmál.,,To víš, že jo, budu tady celou noc a teď už spinkej." Jen co Kai usnul, otočil se nejstarší k Ryuovi. Dvěma velkými kroky přešel k němu, chytil ho za lem trička a odtáhl ho na chodbu.,, Cos mu udělal ty hajzle?!" Zavrčel na něj jako vzteklí pes, který chce trhat.Ryu neodpověděl, jen provinile sklopil pohled k zemi. Isao mu dal pěstí, že odletěl několik metrů do zadu. Ryu sykl bolestí avšak ze země nevstal, uvědomoval si svou chybu a věděl, že má být potrestán. Další dobře mířená rána do jeho obličeje a potom ještě tři další, než se černovláskovi rudovláska zželelo. ,,Už se k němu nikdy nepřibližuj, je to jasný." Procedil mezi zuby a nechal vrátil se zpět za Kaiem. Ryua nechal ležet zmláceného na chodbě.
















Sugoi :)