
Čauky, přemýšlela jsem, jestli vám sem dát další díl The Last note (nebojte, ten vám sem dám zítra :3), ale řekla jsem si, že vám sem dám jinou povídky, kterou jsem včera dopsala. Nevím, nejsem si jí jistá, nějaké části se mi líbí a nějaké bych nejradši přepsala, ale jsem líná :3 jinak, povídka je na pár JRen a trochu MinRon. Doufám, že se vám alespoň trochu bude líbit.
Bouchli domovní dveře a mladý černovlásek vyběhl po schodech do svého pokoje, kde taška si okamžitě našla cestu do kouta. Jonghyun zasedl k pracovnímu stolu a otevřel notebook. Přihlásil se na uživatele. Na tváři mu hrál netrpělivý úsměv. Už několik měsíců si psal s jedním klukem na seznamce a doslova ho uchvátila jeho povaha. Už se ho několikrát ptal jestli se nesejdou, ale problém je, že on bydlí až v Yeosu, který je na druhé straně země. Nabídl mu, že by za ním dojel, ale on z nějakého důvodu nechtěl. Jonghyun byl z toho smutný, protože se chtěl s chlapcem strašně moc setkat, přesto, že o něm nic nevěděl. Konečně se přihlásil na seznamku a usmál se, když uviděl, že je online.
JR: Ahoj, jak se máš?
Cutiee: Čauky, jde to, co ty? :3
JR: Jo, mám se fajn, ale dneska jsem se pohádal se spolužákem :(
Cutiee: Proč? :O Co se stalo?
JR: Ale... Nic, nadával mi, tak jsem mu dal pěstí a tak to začalo... :)
Cutiee: Chudáčku, to musí být debil, že ti nadává!
JR: :D On je to vlastně můj kamarád, ale občas se nedohodnem.
Cutiee: Aha :( Počkej, až ho potkám, to mu zakroutím krkem!:D
JR: To pochybuju, BaekHo je docela silnej, nebo si kulturista? :P
Cutiee: ... :D No to zrovna ne, ale začínám posilovat :)
JR: Aha, tak seš hezky vypracovanej, co :P
Cutiee: eh... to bych zrovna neřekl :)
JR: To já taky moc nejsem :D
Cutiee: Ale, prosím tě, určitě máš moc hezkou postavu. :)
JR: Nevím, občas to říkají :D
Cutiee: Tak vidíš :D mně zase říkaj, že vypadám, jak zkoncentráku. :/
JR: Určitě si nádherný :D
Cutiee: :D to určitě, hele musim jít, jdu s mámou na nějakej úřad, nebo co. :/
JR: Ok, měj se, zase zítra. :*
Cutiee: Zítra :3
Jonghyun zaklapnul počítač a znuděně se povídal na nástěné hodiny. Teprve třičtvrtě na šest. Seběhnul dolů do jídelny, kde si vzal jablko a vyběhnul ven. Nasadil si sluchátka a vydal se do parku, přitom ukusoval jablko. Už zdálky viděl tři jeho kamarádky, sedící na lavičce s flaškou piva v ruce. "Čau" Usmál se, když došel až k nim. Všichni se na něj sklesle usmáli. "Co se děje?" Nechápal. "Arona opustila holka." Řekl nejvyšší z nich. Aron jen smutně pokýval hlavou a napil se z flašky. Jonghyun posmutněle se usmál. Minhyun, nejvyšší z naší party, ho soucitně objal. Už dlouho byl do Arona tajně zamilovaný, ale Aron je zakořeněný homofób, takže v podstaně neměl žádnou šanci. Baekho se na příchozího významně podíval. "A co tady vůbec děláš, nemáš si psát s tim tvým Cute, nebo jakou má přezdívku." "Musel jít někam s mámou." Smutně se ušklíbnul. "Stejně tě nechápu, píšeš si s ním tak dlouho a neznáš ani jeho jméno." Podíval se na Jonghyuna Minhyun.
Cutiee: JR, co se děje? Neodepisuješ…
JR: Promiň, musel jsem dát najíst Kittynce. :)
Cutiee: Ty máš kočičku. :3 se máš, tu naší jsme museli dát pryč :/
JR: Proč?!
Cutiee: Máma je alergická.
JR: Aha… To je škoda.
Cutiee: To je, ale za chvilku si jí budu moct pořídit. :3
JR: Jak to?
Cutiee: Stěhuju se k tátovi do Seoulu.
JR: Tak to budeme blízko sebe :D a proč?
Cutiee: :) Kvůli lepším doktorům…
JR: Copak se ti stalo?!
Cutiee: To neřeš :)
JR: Doufám, že to není nic vážného…
Cutiee: Neboj se :)
JR: A kdy se stěhuješ?
Cutiee: Tenhle týden, v pátek bych měl být už u táty.
JR: Sejdeme se potom, strašně tě chci poznat! :D
Cutiee: Já nevím, nějak se na to necítím…
JR: Prosím, konečně si popovídáme v tváří v tvář! :D
Cutiee: Domluvíme se pak, jo :) už půjdu spinkat, tak dobrou :3
JR: Hezky se vyspinkej :*
Jonghyun se zavrtěl na židli a nezabránil šťastnému úsměvu. Miláček bude bydlet v Seoulu. Tady už ho snad přesvědčí, aby se sešli. Zamračeně si promnul kořen nosu, nelíbilo se mu, že je jeho Cutiee nemocný. Vážně právě řekl jeho?! Lhal by, kdyby řekl, že je pro něj jenom kamarád. V duchu se už představoval jak asi vypadá. Vysoký, vypracovaný chlapec s krátkými černými vlasy a drsným vzhledem, ale s něžním srdcem. Představil si jak se zářivě usmívá a v očích mu září jiskřičky. JR si lehnul do postele a s myšlenkami na chlapce z internetu usnul.
Ani se nenadál a byl pátek. Skoro se po tom počítači vrhnul, jak rychle k němu běžel.
JR: Cutiee, jsi tu?!
Cutiee: Jj :3 To ses na mě tak těšil? :D
JR: Ani nevíš jak :)
Cutiee: To ti nevěřím… :)
JR: Vážně, hrozně si mi chyběl! :)
Cutiee: Nech toho, budu se červenat…
JR: :D to bych chtěl vidět, už si u táty?
Cutiee: Jo, ráno jsem přijel.
JR: A nechceš se sejít, ukázal bych ti to tady. :)
Cutiee: Asi ne, jsem docela unavený, všechno mě bolí :(
JR: Aha… To je škoda, ale tak jindy, že jo. :)
Cutiee: Hm, jasně :)
JR: Můžu se tě na něco zeptat? :)
Cutiee: Ptej se. :D
JR: Chceš se semnou vůbec sejít?
Cutiee: Jasně, že jo! … Jen nemůžu :(
JR: Proč ne?!
Cutiee: Bojím se že se ti nebudu líbit…
JR: A na to si přišel jak?
Cutiee: Prostě… Mám tě rád a bojím se, že když se ti nebudu líbit, tak se semnou přestaneš bavit. :(
JR: Na to vůbec nemysli!! To si o mně myslíš., že jsem tak povrchní, že bych se s tebou nebavil?! Pojď, půjdeme ven!
Cutiee: Když já nevím…
JR: Pojď, kde bydlíš, přijedu tam!
Cutiee: Tak jo…
Jonghyun z něho vymámil adresu a dohodli se na tom, že Cutiee bude čekat na začátku pro něj nedalekého parku. Jonghyun na sebe natáhl mikinu a vyběhl z domu. Podle toho, co se domluvili, tam bude zhruba za půl hodiny metrem.
Rychlím krokem se blížil k parku. Srdce mu bušilo do hrudníku. Cítil jak se mu klepou kolena. Byl nervózní, ne z toho, že by se mu nelíbil, věděl, že ať už vypadá jakkoli, bude se mu líbit. Ale, co když se Jonghyun nebude líbit jemu.
U brány stálo několik lidí. Miminka s kočárkem, dvě paní s pejsky, potom nějaký mladý pár a nakonec drobná, blonďatá dívenka, vyhublá, celkem vysoká o berlích. Postavil se vedle ní a vyhlížel. Čekal asi dvacet minut než se dívka šla pomaličku zapírajíc se o berle pryč. Po pár krocích zaškobrtla a spadla na zem. "Jsi v pořádku?" Sehnul se k ní. "J…jo asi jo." Odpověděla. Jonghyun se zarazil, to nebyl dívčí hlas. "Ty si kluk?!" Vykřikl pomateně. Blonďatý chlapec se na něj dotčeně podíval. "Jo jsem, nějakej problém?!" Zeptal se ostře. Jonghyun se podíval do jeho krásných hnědých očí. "Nejsi ty Cutiee?" Zeptal se tiše ignorujíc jeho otázku. Chlapec na zemi vytřeštil oči a nepatrně přikývnul. Jonghyun mu pomohl opatrně na nohy. "Jsem Kim Jonghyun, JR." Usmál se. Druhý kluk se pousmál a sklopil pohled. "Choi Minki, ale říkej mi Ren."
Jonghyun se něj nemohl vynadívat. Byl nádherný, zajímaví, tajemný, křehký. Díval se na něho, když se pomalu procházeli parkem. "Řekni, co se ti stalo?" Zeptal se Jonghyun, když se po chvíli posadili na lavičku. Ren si odložil berle a zadíval se na oblohu. "Nic, máma se srazila s kamionem a trochu jsem to schytal." Tiše se zasmál. "To není vtipný, vždyť si mohl umřít!" Zděsil se tmavovlasý. Minki mlčel, neměl k tomu co říct. Jonghyun si po chvíli lehce obtočil ruku kolem blonďáčkova pasu. "Jsem rád, že si tu." Zašeptal tiše. Minki přikývnul a položil si hlavu na JRovo rameno. "Víš, že si se bál zbytečně, jsi nádherný." Cvrnknul ho do nosu. Ren zrudnul a odvrátil hlavu na stranu. "To bych měl říkat spíš já tobě." Zahuhlal. "Cože, neslyšel jsem." Usmál se Jonghyun, i když přesně věděl, co Minki řekl. " Jsi krásný." Zahuhlal znovu rudý jak paprička. JR ho vzal za bradu a stočil jeho obličej k tomu jeho. "Budeš muset mluvit víc nahlas, není tě slyšet." Něžně se usmál a začal se pomalu přibližovat. Ren rozpačitě uhnul pohledem a nevině zamrkal řasami. Jonghyunovi to připadalo neskutečně roztomilé. Rukama ho chytnul za tváře a naklonil se k němu tak, že se jejich nosy téměř dotýkali. "Um…" Polknul Minki. Jonghyun se usmál a měkce ho políbil na rty.
.
.
.
.
.
"Arone, to bude dobrý, najdeš si jinou." Uklidňoval Minhyun svého kamaráda a taky jeho velkou lásku. "Já vím, ale stále se z toho nemůžu vzpamatovat… Víš, nevím, kde se stala chyba, Dával jsem jí všechno, co chtěla, dělal jsem toho pro ni tolik…Nevím." Zapřemýšlel Aron sedící na Minhyunově posteli. "Víš, co si myslím." Začal opatrně Min. "Potřebuješ někoho, kdo se bude zase pro změnu starat o tebe." Usmál se na menšího z nich. Aron se na něj nechápavě zadíval. "Jak to myslíš?" Minhyun se pořádně nadechl. "Myslím tém, co kdybych to byl já." To poslední slovo téměř zašeptal. "Ty?!" Podivil se druhý. Min kývnul, kdyby řekl, že se nebojí, lhal by, měl strašný strach z odmítnutí. "To myslíš vážně, nebo si ze mě jenom utahuješ?!" Nevěřil mu Aron. Minhyun se na něj podíval a vzal jeho ruku do své. "Mám tě rád Arone, né jako kamaráda, ale jako něco víc, prosím, budeš můj přítel?" Zpříma se mu díval do očí. Aron přemýšlel. Chvíli bylo ticho, které narušovalo jenom klapání hodin. To ticho Minhyuna přímo drásalo, pořád se díval do Aronova zamyšleného obličeje ve snaze z něj něco vyčíst. Aron se rozhodl. "Minhyune… Budu tvůj přítel." Lehce se na něj usmál. Minhyun ho radostí pevně objal. Aron mu objetí opětoval a zabořil hlavu do jeho ramene. Byli šťastní.















