
Vy mě tu rádi vidíte, co :) I kdyby ne, tak to máte blbí... MMáte tady další díl povídky... Jako pomoc Nella (kočka) se na mě zle dívá... asi bych jí měla dát jídlo, ale ono jí těch deset minut, co jí budu drážitit tím, že jí budu mít na klíně neuškodí. Spíš mě podrápe a bude na mě naštvaná :) Doufám, že se vám povídka bude líbit :3
Bohužel, když jsem se zbudil, nebyl jsem sólový zpěvák v New Yorku, ale zpěvák v kapele totálních idiotů. "Dobré ráno senpai!" Zasmál se Sachio, když viděl, že jsem se probudil. Neměl jsem na něj náladu… a kdy ano, že. Z postele mě nepříjemně boleli záda a krk. "Říkal jsem, abys… To je jedno, kolik je hodin?" Hodil jsem to oslovení za hlavu, vážně jsem si nechtěl kazit už tak zkaženou náladu. "Je deset." Usmál se a vyletěl z pokoje. Došoural jsem se ke dveřím a nakoukl na chodbu. Proč je všude taková tma?! Vždyť říkal, že je deset… Nemělo by být teda světlo. Došel jsem na konec chodby, kde by mělo být okno… ale ono tam jaksi nebylo. Teda bylo, ale bylo překryto dřevěnými deskami! Pokusil jsem se s nimi hnout, ale to jsem neměl dělat, protože, když jsem je trošku odsunul, s hlasitým dopadem se ocitli na zemi. "Dopr*ele!" Vyjekl jsem a chytil jsem se za nohu, na kterou mi ta deska spadla. Křičel jsem nadávky po celém domu a jim bylo jedno, že mám zraněnou nožičku! Neboj nožko, budeš v pohodě. Hladil jsem si nehezky natékající nohu a odpadal jsem se ke koupelně. Bylo obsazeno. "Hele, ať si kdokoliv, vypadni z koupelny a to hned!" Zakřičel jsem a kopnul jsem do dveří nohou, kterou jsem měl zraněnou. "Kru*va!" Zaječel jsem a skácel jsem se k zemi. " Co tady řveš hned po ránu?!" Zakřičel z pokoje Niboru. "Někdo se tu snaží spát!" "Jdi do pr*ele, mám zraněnou nohu a ani koupelna není volná!" Zakřičel jsem a zabušil jsem do dveří. "Jsi vážně debil!" Politoval mě Nick a přešel ke dveřím a lehce je otevřel. Utrousil jsem ještě pár nehezkých poznámek a odplazil jsem se do koupelny, kde jsem si nohu strčil do studené vody. "Jsi v pořádku?" Uslyšel jsem za sebou. Prudce jsem se otočil a uviděl ve dveřích stát Suzua s bojácným pohledem. "Ne! A nestůj tady jak debil a koukej být užitečnej! Nezabilo by tě, kdyby si udělal snídaní, ne!" Vyštěkl jsem mezi tím, co jsem si masíroval nohu. Suzu se radši odklidil z mojí blízkosti.
Asi po půl hodině jsem konečně vylezl z koupelny. Noha už mě tolik nebolela a na chodbě už bylo světlo. Jsem prostě génius. Došel jsem do jídelny, kde jsem zůstal stát s otevřenou pusou. Na stole byla připravená snídaně, konkrétně míchaná vajíčka se slaninou a slaným pečivem. Nechápavě jsem se podíval po všech přítomných, kteří seděli u stolu a cpali se snídaní. "No nekoukej tak, za tohle můžeš ty." Ukázal na jídlo Nibori a ukousl kus pečiva. "Já?!" Posadil jsem se na židli a nabral si na talíř vajíčka. " No, řekl si Suzuovi, aby udělal snídani a tak jí udělal." Vysvětlil Sachio. No to mě podojte! To mimino mě poslechlo a udělalo snídani! Ha, jsem borec. "A proč tu není rejže?!" Podíval jsem se na Suzua, který strachem sklopil oči k talíři. "Pr…promiň." Zašeptal a napil se džusu. Ty vole, on se mě snad bojí! Haha, ještě lepší, bude to můj osobní poskok! "Tak ať tady příště je!" Přísně jsem ho zpražil pohledem. Mimino přikývlo a znovu se napilo. "Senpai, nebuď na něj tak hnusnej, měl bys mu poděkovat, že nám připravil jídlo a né…" "Drž hubu!" Zakřičel jsem s plnou pusou. "A neříkej mi Senpai!"
Po snídani, jsme měli vyházet nepoužitelné věci z domu, tož znamenalo úplně všechno od ledničky, po postele. Já jsem samozřejmě nic nedělal a jen jsem ostatním říkal, co mají udělal, to se ovšem nelíbilo Nickovi. "Můžeš taky něco začít dělal?!" Vyjel na mě. Dal jsem si ruce za hlavu. "Já dělám, někdo to musí řídit." "Nikdo tě leadrem nezvolil a tak něco dělej!" Zakřičel a hodil po mně nějakej plesnivej ručník. To tomu zmetkovy nedaruju. Vstal jsem a popadl první věc, která mi přišla pod ruku a hodil jí po něm. Jej taktak se stihl vyhnout letící židli. "Kre*éne, co to děláš?!" "Nevidíš, vyhazuju věci." Ušklíbl jsem se a hodil po něm další židli. "Neházej to po mně ty debile!" "Nebo co?!" "Narvu ti do prdele lahev šampónu!" Zaječel na mě. "Tak, to tě chci vidět." Zasmál jsem se a pokusil jsem se zvednout obrovskej stůl a hodit ho po něm, bohužel jsem ho neudržel a pustil za sebe, kde zrovna procházel Keishi. Zastavil se, beze slova mě zval za lem trička a zvedl do vzduchu. "Keishi, pust mě na zem!" Zavřískal jsem, ale on mě neposlechl. Přešel k Niborimu a zvedl ho druhou rukou. "Keishi pust nás!" Zaječel a začal kopat všude kolem sebe, což znamenalo i mě. "Nekopej do mě!" Dal jsem mu pěstí. "Srá*i!" Pokusil se mi to vrátit. Keishi zatím vyšel ven a vyhodil nás ven a zavřel za námi. "Já tě tak nesnáším!" Zakřičel jsem na něj. "Já tebe taky!" Postavili jsme se proti sobě a začali jsme se prát. Bylo to nerozhodně, což se mi vážně nelíbilo a jemu asi taky ne. Prali jsme se tam asi deset minut než před dům přijelo auto. Vystoupil z něj manažer a koukl se na nás. "Co to tady provádíte!"Zakřičel. Oba jsme se zastavili v půlce pohybu, on se mě právě chystal kopnout do holeně a já jsem byl na cestě pěstí do jeho obličeje. "Teď mě dobře poslouchejte, tady máte peníze a běžte si koupit nové vybavení do domu, prosím vás, udělejte nějaký kompromis." Vytáhl z kapsy balík s penězi, po kterém jsme se okamžitě oba natáhli. Manažer nám však stačil uhnout. To už přišli i ostatní z kapely. "Keishi, tady máš ty peníze, budeš se skladovat, nekupujte blbosti." Řekl a odjel. "Keishi, dej mi ty peníze." Natáhl jsem k němu ruku. Ten mě ignoroval a zandal si je do peněženky. "Jdeme." Zavelel tiše, ale přísně a všichni se odebrali na autobus. "Nepojedeme radši autem?!" Ukázal jsem na mámino auto. Zvláštní, že se po něm ještě nesháněla, ale co. Takže jsme nakonec jeli autem do jednoho nákupního centra. Už abych to měl z krku. Vůbec se mi nelíbilo, abych se musel dohadovat s ostatními jak bude "náš" nový dům vypadat a hlavně, když peníze měl Keishi, kterej je vlastně jedinej, na kterého si nemůžu dovolovat. Prosím, pomozte mi někdo!















