
Další díííííííl!!!! :) to koukáte, co... já taky, původně jsem ho sem chtěla dát až zítra, ale někdo (Rachel) mi nařídil, abych ji sem dala :D Dneska jsme se s Ami naučili I wanna dance :D takže jsem docela unavená :)) no, hezké počtení :3
Dojeli jsme do obchodu s nábytkem a všelikými věcmi do domu a začali vybírat. Samozřejmě, že to všechno musel schválit Keishi, z čehož jsem nadšený nebyl. Ten kluk mě nesnáší! Přiběhne Sachio s nějakým krámem a on mu ho povolí a když přijdu já, že chci lustr s lebkami a kostrami tak jako ne?! Byl jsem naštvanej, nemohl jsem si vybrat ani postel jakou jsem chtěl a že byla krásná. Byla taková kulatá a po stranách měla zapalovací louče, na kterých se dali opékat maršmelouny, byla nabarvená jako oheň, byla opravdu nádherná a já jsem jí chtěl! Ale Keishi řekl, že bych to tam akorát podpálil a navíc by se do pokoje nevešla ta Sachiova, okomentoval jsem to tím, že mi měli dát pokoj pro jednoho a to mě Keishi málem zabil. Tak jsem nakonec vyfasoval obyčejnou kovovou postel s jedním koncem udělaným jako lucerna. Jo, taky byla hezká, ale né jako tamta.
Zrovna jsem procházel okolo židlí do jídelny, když jsem viděl Suzua,jak se snaží posunout obrovskou bednu na zemi a dostat jí… ani nevím kam. Chvíli jsem uvažoval, že se mu vysměju, ale potom, co si do ní přiskřípl prsty a z očí mu vytryskly slzy, jsem se nad ním zželel. "Hej… Jsi v pořádku?" Přišel jsem k němu. Podíval se na mě svýma velkýma hnědýma očima plné bolesti a strachu. Malounko přikývnul, ale já jsem mu to nebaštil. Vzal jsem do ruky jeho zrudlé prsty. "Víš, že bys měl dávat pozor, ruce a nohy jsou to nejdůležitější, co pro svojí práci potřebuješ!" Zvýšil jsem na něho hlas. Ale to mi nedošlo, že se vlastně bavím s miminem. Malý černovlásek se přikrčil a tiše zavzlykal. Povzdechl jsem si. "Potřebuješ to zchladit." Strčil jsem si jeho prsty do pusy a začal jsem je olizovat. Vytřeštil oči a pokusil se ruku stáhnout, ale já jsem mu to nedovolil, umyvadlo tady nikde není a já nehodlám mít zmrzačeného bubeníka ještě před první zkouškou. Díval jsem se do Suzuovým očí. Měl jsem z něho srandu, protože byl rudý jak rajče, skousával si ret a očima klouzal z podlahy na moje rty a zase zpět. "Tak, to by bylo." Pustil jsem po chvíli jeho ruku. "A teď, kam si chtěl s tou bednou?" Opřel jsem se o ní a sledoval ho. "Un…" Nejistě se na mě podíval. No tak, dávám ti šanci se semnou normálně bavit a ty se bojíš?! "T…to je…moje postel." Zašeptal nejistě. "Konečně!" Ulevil jsem si nahlas. "Konečně si promluvil, hele, nemusíš se mě bát?" Usmál jsem se na něj a rozcuchal mu vlasy. Nevím proč jsem to udělal. Tohle gesto dělám, když se vidím s mým bratrancem a on se na mě podívá tím roztomilým pohledem, který umí jenom děti. "Kolik, že ti je?" Musel jsem se zeptat, protože on vypadal strašně mladě. Teda… doufám, že mu bylo alespoň patnáct, protože s nějakým dětskem hrát nechci. "S…sedmnáct." Šeptnul a nesměle se na mě podíval. Ty oči, ten pohled! Přesně jako bratranec! To snad není pravda, proč se na mě kouká stejně?! Chtě, nechtě jsem se usmál. "Tak půjdeme tu postel odtlačit, ju." Jenom kývnul a oba jsme se opřeli o bednu.
Potom, co jsme všechny ty věci natlačili k pokladně a Keishi zaplatil a rozjeli jsme se domů. Nábytek nám dovezou zítra ráno a do té doby to tam budeme muset nějak přežít… To se lehko řekne než se udělá. Vyhodili jsme všechny postele a i gauč. Nezbylo nám tam nic, na čem bychom mohli spát! Každej si odjel domů pro karimatku a spacák. Co jsme ale nevěděli bylo to, že náš úžasný manažer sice koupil dům, ale nepřevedl na něj elektřinu, vodu a pln. Když jsme přišli do domu, byla tam taková zima, že jsme všichni drkotali zuby a nemohli jsme se vůbec zahřát. "Co to dopr*ele je?!" Zakřičel jsem a hodil jsem karimatku na zem. "M…myslím, že d..doba..ledov..vá." Zadrkotal zuby Niboru a objal si ruce ve snaze se zahřát. "Senpai…j..je mi …z..zima." Zavřeštěl Sachio pokusil se mě obejmout. "Vypadni skřete!" Prudce jsem ho odstrčil, že se rozmáznul na zemi. "T…to…by..lo…kruté s…senpai." Vyjekl a zabalil se jako žížala do spacáku. "J…jak budeme d…neska spá…t?" Zašeptal Suzu a podíval se na mě. "Bu…budeme spát vedle s…sebe a tak nám b…bude teplo." Rozhodl Keishi. Hele, od kdy nám jako rozkazuje. "H…hele, tak a…aby bylo j…jasno. S n…nikým se teplit nebudu." Odkráčel jsem k sobě do pokoje, kde jsem si rozestlal spacák na karimatku a zalezl jsem si do něj.
Nemohl jsem usnout, byla mi hrozná zima. To jsme snad na aljašce?! Nakonec jsem to nevydržel a odplížil jsem se do Keishiho pokoje. Potichu jsem otevřel dveře a v duchu se proklínal, co to vlastně dělám. Přešel jsem k té teplé skupince lidí. Keishi spal ve prostřed, vedle něj leželi Sachio a Niboru a vedle Niborua ležel Suzu, který se nějak hrozně klepal. Přešel jsem k němu. "Suzu?!" Zašeptal jsem. Černovlásek tichounce vyjekl a podíval se na mě. "J…je mi z….zima." Zadrkotal potichu. Tiše jsem si lehnul vedle něho a pokusil jsem se ho zahřát svým tělem. Vím co si myslíte, ale já vážně nejsem teplej…bisexuál to ano a kdo taky není, že. Prostě se asi u mě projevil mateřský pud. To je divný, já jsem myslel, že tenhle pud mají jenom holky… No asi jsem se spletl. "D…Daisuke…" Zašeptal Suzu. "Ano?!" "J…já…děkuju." On mi poděkoval?! On mi poděkoval, nikdo mi ještě nepoděkoval… Daisuke…zlobíš, máš bejt hajzl a frajer dohromady a né chůva! " Jo… za málo a teď už spi ano." Usmál jsem se. Co to se mnou je?! Já jsem na něj normálně hodnej… To bude určitě tím, jak mi připomíná toho bratrance! Jo, určitě to bude tím! Jako, jinak bych to určitě neudělal, kdyby to byl Sachio, tak bych mu dal pěstí a ještě bych mu vzal spacák, ale u mimina jsem nějak cítil, že to udělat nemůžu, debilní mateřskej pud! Mami, co si mi to dala za schopnost, já matka být nechci, už jenom proto, že nechci mít ty povislá prsa… Ale ty já přece mít nebudu! Daisuke, ty seš debil!















