
Už je tu další díl. Aaaaaasi k tomu nemám ani co říct. Doufám, že se bude líbit. :3
Ráno jsem myslel, že umřu, jak mě boleli záda. Ono, spát na tvrdé zemi natisknutý na další čtyři kluky, není sranda. Sachio celou dobu cestoval ze strany na stranu. Ve spánku samozřejmě, nepochopil jsem jak to dokáže, ale minimálně každou půl hodinu mě zavalil, že jsem se málem zadusil. Keishi, to je prostě Keishi, ten spal a ani se nehnul. Nick pochrupoval do rytmu starých visacích hodin připevněných na stěně. Hotovej orchestr. Suzu spal celou dobu přitisknutý k mému tělu. V rukách svíral cíp mého spacáku a tichoulince vrněl. Lehce jsem ho pohladil po vláskách. Zase ten mateřský pud! Suzu se zavrtěl a natisknul se na mě ještě víc. Jako lidi, vážně jsem ho nechtěl budit, ale osobní prostor mu evidentně nic neříká a já jsem na něj dost háklivej. "Suzu." Zašeptal jsem a pohladil ho po tváři. Tý jo… má pokožku jemnou jako je dětská prdelka. "Hmmm" Zabručel tichounce. "Už je ráno…musíš nám udělat snídani." Jako na doplnění mích slov mi zakručelo v břiše. Černovlásek zavrtěl hlavou. "Nemáme jídlo…ledničku přivezou v deset." Zaprotestoval. "Tak si dojdeme na palačinky." Odstrčil jsem ho od sebe. "Hm…já ještě nechci vstávat." Zakňoural a pomalu rozlepil očka. To je mi fakt jedno, že nechceš vstávat, ale já jsem kvůli vám nemohl spát a chci se teď pořádně najíst. "Vstáváme!" Zakřičel jsem do pokoje a tím probudil i zbytek. "Co tady ječíš?!" Zabručel podrážděně Nibori a šlehnul po mně nepěkný pohled. "Sorry, ale mám hlad a taky jsem nechtěl poslouchat to tvoje chrápání." Arogantně jsem se usmál. "Co?!" Vylítl ze spacáku a chytil mě pod krkem. "Já nechrápu!" Vyjekl a zazíval, že jsem mu viděl i stoličky. "Neukazuj na mě ty sví hnusný zuby!" Zasmál jsem se. "Jak… Co si to dovoluješ mluvit takhle o mích zubech?! Nejsou hnusný, víš jak dlouho jsem nosil rovnátka?! A ty mi tady říkáš hnusný zuby! Vyrazím ti ty tvé!" Zakřičel a dal mi pěstí, že jsem si dal schůzku s podlahou. Jako, docela to bolelo, myslím si, že budu mít monokl. Chytil jsem si tvář někde u oka, vstal jsem a chtěl jsem mu dát ránu. "Senpai!" Postavil se mi do rány Sachio. Normálně bych ho sejmul taky, ale věděl jsem, že Keishi by mě zabil, kdybych udělal něco tomu čmelákovi. Mlátit se s Nikcem mu nevadí, ale jakmile sáhnu na ty zbývající dva, málem mě přizabil.
Nakonec to se snídaní dopadlo tak, že Sachio s Keishim došli do pekárny pro nějaké pečivo a to jsme si snědli suchý, protože jsme nic jiného neměli. Nezaujatě jsem při jedení koukal do blba. Jen okrajově jsem vnímal Suzua, který seděl vedle mě a Niboruho, který se pokoušel Suzuovi vzít housku, kterou zrovna jedl. Naproti mně seděli Keshi s Sachiem těsně u sebe a šeptali si něco do uší a hned potom se zase smáli. Zdálo se mi to, nebo se nějak rychle skamarádili?! "Hele, kluci… víte, co mi právě řekl Keishi." Zasmál se Sachio. Nick jen pokrčil rameny a dál to neřešil. "Vychází inseminátor z kravína. Najednou se na kravíně rozletí vrata a vyběhne kráva: ˝A pusinku?˝" Začal se hlasitě smát. Koukal jsem na něj jako na uplnýho blba. "N…no není to vtipný." Slzel smíchy, že se málem zadusil houskou. To jako myslí vážně?! To mu jako tohle přijde vtipné?! Sachio se smál tak usilovně, že se nemohl nadechnout. Začal lapat po vzduchu v zápalu kašle. Vydával ze sebe všelijaké skřeky a dávivé skřeky. Vyprsknul jsem smíchy. Tak tohle je vtipný. Nepřestával se smát a sípat. Svalil se na zemi a pořád se snažil popadnout dech. Už jsem se taky smíchy válel po zemi a otíral si slzy z očí. To už nerozdejchal ani Nibori a přidal se k nám. Keishi to všechno lhostejně sledoval a Suzu přemýšlel jestli nám má pomoct. Muselo to být opravdu vtipné, když přišel chlap od dodávkové služby a uviděl tři z nás ležet na zemi v záchvatu smíchu. "Já… dovezl jsem vám vaši objednávku." Zakoktal vyjeveně a podal Keishimu nějaký papír na podepsání a radši se klidil z cesty.
Trvalo nám asi dalších deset minut, než jsme se dali jakžtakž dohromady. Vzali jsme barvu, kterou jsme včera nakoupili a začali malovat. To, že bychom mohli dát na zem igelit. Skončilo to tím, že jsme měli tmavě fialovou jak stěnu, tak dřevěnou podlahu… a teda mi jsme taky byli fialoví. Protože jsme se s Nickem zase poprali, což nebyla moje vina. Uklouzl jsem na mokré podlaze a vylil jsem na něj plechovku s barvou, tak se naštval a celého mě zmaloval. Zabralo nám to skoro celý den. Obývák jsme vymalovali do tmavě fialové a černé. Kuchyň jsme nechali do bíla. Svůj a Sachio pokoj jsme udělali do tmavě modra, Suzu přemluvil Nicka, to tedy nevím, jak se mu to povedlo, ale pokoj mají černo růžovej. Keishi si ho nechal celej černej. Zbytek domu jsme namalovali do zelena. Asi si říkáte, co to je za barvy, ale každej vybral jednu barvu. Takže máme šíleně barevnej dům. Jako, až to uvidí manažer, tak ho z toho jebne, protože to vypadá vážně strašně. Hlavně, ta barva nechce z toho dřeva nechce pustit, díval jsem se jak to ostatní drhnou a nevypadalo to, že by to chtělo pustit. Později odpoledne jsme natahali krabice z venku do garáže, protože nám došlo, že by nám je mohl venku někdo ukrást, což by bylo mrzuté, že. Celej dům smrděl po barvách a tak jsme se rozhodli, že noc strávíme z rodičů. Byl to můj nápad a taky jsem na tom nic nevydělal. Musel jsem k sobě vzít i Nicka a Keishiho, protože Keishi už nežil s rodinou a navíc rodiče mu bydleli daleko a Niboru odmítal chodit k rodičům… Jako, neřešil jsem proč, bylo mi to upřímně jedno. Nasedli jsme do auta a rozjeli se směrem k mému domovu. Povzdechl jsem si. Matka mě určitě sjede za to auto.
Cestou jsme poslouchali skupinu Gazette. Hrozně se mi líbí Reitova image, taky bych chtěl takovou mít. Zazvonil mi mobil. "Halo?" Zavedl jsem ho. "Čauu Daisuke, jak jde život…už si se dlouho neozval, nechceš zajít na panáka?" Uslyšel jsem vysmátej hlas mého kamaráda. "Sorry Goro, ale dneska se mi to nehodí… někdy jindy jo." Omluvně jsem se zasmál. "Jo, to se dalo čekat." Zasmál se. "Tak se mi ale ozvy!" Úplně jsem si představil tu jeho dopředu vystrčenou bradu. Jsme kámoši už od školky a vždycky, když někomu rozkazuje, rozkošně vystrčí bradu ukáže na osloveného prstem. "Jasan, zatím čau." "Čus." Zavěsil. Odhodil jsem mobil na sedadlo spolujezdce a začal se věnovat řízení.















