close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Last Note díl 8.

28. listopadu 2013 v 20:18 | Hanako Hyuuga |  The Last Note
Tak jsem napsala další dílek. Kluci se nám krok po kroku začínají seznamovat a snášet se. Daisuke je sice pořád nabručenej, ale je s ním občas i ta zábava :) narozdíl od Keishiho, kterej je prostě pan ala osamocenej emo upír :3 :) Doufám, že se vám bude dílek líbit. :3


Potom, co jsem vylezl z koupelny do pokoje, byl jsem sám. Jako myslím tím, že v pokoji nikdo nebyl. "Nicku, Keishi?!" Zavolal jsem a prošel jsem celej dům. No tak, kde jste. Nicka jsem našel až na verandě jak zaujatě pozoruje naší kočku Fiumu, která si hrála s polomrtvou myší. "Co to děláš?!" Přišel jsem k němu. Nick neopověděl a dál sledoval jak se Fiuma snaží tu myš zabít, aby z ní teklo, co možná nejvíc krve. Fiuma je strašně roztomilé kotě. Teda, už trochu přerostlé kotě, ale stále se tak chová. Nejradši rozbijí vše, co jí přijde pod ruku a tak se stává celkem často, že mi rozbijí věci, které jsem nechal pohozené na zemi. "Je roztomilá, že jo." Usmál jsem se na Fiumu, která mě probodla nevraživým pohledem. "Je krásná." Přikývnul Niboru a sehnul se k ní. Fiumě se konečně podařilo usmrtit tu nebohou myš. Přiběhla k nám a pyšně nám ukazovala svůj úlovek. "Jistě, šikovná kočička." Zasmál jsem se a pohladil jí po její sametově jemné hlavičce plnou rezavých chlupů. Fiuma zavrněla, pustila myš a začala se k Nickovi lísat. "Asi tě má ráda." Zasmál jsem se, ale on se rychle zvedl a vyběhl do domu. "Nicku, co je?!" Nechápavě jsem zavolal a přiběhl k němu. Oči měl zarudlé, sípavě dýchal, zakašlával se a celkově vypadal, že se za chvíli udusí. "Nibori, co ti je?!" Vykřikl jsem. "To…n…kočka…aler…" Zakuckal a snažil se popadnout dech. "A jak ti mám pomoct?!" Křičel jsem vyděšeně. Nick zakašlal. "Klid…uklidni se!" Vyjekl jsem a chytil ho za ramena. "Klid… dýchej, zhluboka se nadechni…" Začal jsem už klidněji. Nick zavřel oči a snažil se uklidnit. "Vidíš… klid, nádech, výdech…" Šeptal jsem potichu. Niboru se po chvíli skutečně uklidnil. Dýchal sice trochu zrychleně, ale už se nedusil. Otřel si slzy z tváří, které mu stačili vytéct a otevřel pořád ještě zarudlé oči. "D…děkuju." Zašeptal. "Co se stalo?" Odstoupil jsem od něj do větší vzdálenosti. "Já…mám hodně rozvinutou alergii na srst, když jsem v domě, kde jsou kočky, tak mi to nevadí, ale když je těsně u mě, tak dostanu záchvat." Sklopil hlavu. Díval jsem se na něj a nějak mi ho bylo líto, když jsem si vzpomněl nato, s jakým zalíbením se na Fiumu díval. Nedovedl jsem si představit, že bych se nemohl mojí milované kočičky dotknout. Usmál jsem se, chytil jsem Niboruho za ruku a odtáhl ho do pokoje.

"Co děláš?!" Vykřikl a nechal se mnou posadit na postel. Vytáhl jsem ze skříně dva ovladače a zapnul televizi, která byla na zdi. "Zahrajem si." Usmál jsem se. A tak jsme hráli. Hráli jsme nějaký auta, či co a vyhrával jsem 6:2. Nick byl asi tak stejně soutěživí jako já. Pořád se vztekal a já se mu musel smát. A ty dvě výhry měl proto, protože jsem ho vyhrát nechal. "To není fér, ty podvádíš!" Vykřikl a bouchl ovladačem do postele. "Ale, ale..." Zasmál jsem se a šťouchl ho do žeber. "Hele!" Uraženě se na mě podíval a šťouchnutí mi oplatil. "Ještě jedno kolo!"
Asi v deset večer přišel do pokoje Keishi. "Kde si byl?!" Podezíravě jsem se na něj kouknul. "Povídal jsem si s tvojí mámou." Řekl a zalehl na matraci. Nechápavě jsem se na něj díval. Jak jako s mojí mámou?! To ho určitě balila… To se stávalo celkem běžně, že máma balila moje kamarády. "Hele… mojí mámu neber vážně." Vypnul jsem televizi a poslal jsem Nicka do koupelny. " Já, vím, ale nebylo to nepříjemný."Pokrčil rameny Keishi. "Hele, je to moje máma a na tebe je moc stará… a navíc, zkouší to na téměř každého." Vysvětlil jsem. Chvilku bylo ticho, které narušovalo pouze tikání nástěnných hodin. Téměř to vypadalo, že Keishi usnul. "Víš, bylo to příjemné, nestává se mi často, že by mi nadbíhala nějaká holka." Zamyšleně se podíval na strop. Na to jsem mu radši nic neřekl a jen jsem zhasl stolní lampičku, tož nebyl dobrý nápad, protože, že se Nick vrátil z koupelny, neviděl na cestu a zakopl o Keishiho matraci a spadl přímo na mě a to ještě pusou na pusu. Prudce jsem ho od sebe odstrčil a začal si otírat pusu. "Co to děláš?!" Vykřikl jsem. "Já nechtěl!" Vyjekl a taktéž si utíral pusu. "Zakopl jsem!" Ohradil se a přelezl na svou půlku. "Tak příště choď po čtyřech, nechci být líbán od tebe!" Urazil jsem se. "No dovol, za prvé, byla to jenom pusa a ještě k tomu nedobrovolná!" Bránil se naštvaně. "Nesnáším tě, víš to." Křikl jsem na něj. Nibori se uchechtl. "To je mi novinka." Zasmál se a přetáhl si přes sebe peřinu. "A buď zticha, chci spát!" Rozkázal mi. Výhružně jsem zasyčel a praštil jsem hlavou do polštáře.

Rano jsem se probudil a se zděšením jsem si uvědomil, že s Niborim ležíme v těsném, vzájemném obětí. Hystericky zaječím, čímž probudím celý dům. "Co děláš?!" Vyjede polo spící Nick, a jakmile se vzpamatuje dost na to, aby pochopil proč jsem zaječel, zaječí taky. Okamžitě od sebe odskočíme a vyděšeně se na sebe díváme. "To je tvoje chyba!" Probere se první a vyjede na mě. "Cože?! Ty si mě objímal taky!" Křiknul uraženě a vyhrabu se z postele, přičemž zapomenu, že vedle postele leží Keishi a stoupnu mu přímo do obličeje. "Auuu!" Vykřikne a ožene se rukou tak rychle, že mě praští do žeber a já se bez dechu skácím vedle matrace. "Nemlať, mě! Víš, že jsem to udělal omylem!" Vyjedu na něj, ale on mě zpraží pohledem a tak radši ztichnu. Keishi se zvedne a začne si mnout červený obličej a přitom se na mě zle dívá. "No tak sorry, no." Řeknu na konec a rozejdu se do koupelny, kde provedu ranní hygienu a odkráčím do kuchyně, udělat si něco k jídlu.

"Dobré ráno chlapci, co si dáte k snídani." Usměje se na mé hosty máma a mě okázale ignoruje. Když se v její blízkosti objeví nějací kluci, tak mě, jakožto milovaného syna naprosto přehlíží. " Dal bych si čaj a nějakou housku prosím." Usměje se na ní Niboru. "A čaj by sis dal černej, zelenej, ovocný, máme tady borůvkový, malinový, jahodový, šípkový…" "Třeba zelený, děkuju." Ukončí její rozmluvu o druzích čaje. Mamka s velkým úsměvem odběhne do spíže pro housky a začne je mazat nějakým sýrem."Jééé." Rozzářil jsem se a natáhl ruku po jedné z housek. "Nech to bejt!" Praštila mě máma po ruce vařečkou. "Auuu, to bolelo!" Vykřikl jsem ublíženě a vytáhl si jogurt z lednice dívajíce na mámu, jak obskakuje kluky a září jako sluníčko. Ježiši, ještě že já takovej nejsem, to bych se zabil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se