close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dostal jsem druhou šanci

22. prosince 2013 v 14:21 | Hanako Hyuuga |  Ostatní jednorázovky
Ahoj, tak sem po delší době zase tady. Jako, tenhle týden jsem neměla chuť vůbec nic dělat, musela jsem se učit a učit... ale to učení přineslo ovoce... Takže jsem nějak tak zvláštně šťastná... tada, až na to, že je mi hrozná zima a to mám na sobě šálu, tlusté ponožka a teplou mikinku, doma není nic k jídlu a mě se nechce jít do té zimi, co je venku. Našla jsem ve spíži nějakou rajskou polivku, která ještě nebyla prošlá, ale jinak tu nic není... No nic, pamatujete na povídku, kterou jsem psala jako slohovku do češtiny... tak jsem napsala pokračování zase do školy :3 , tak doufám, že se bude líbit, kdybyste si už nepamatovali první díl, tak ho najdete tady: Vše se může stát dnes v noci :3


"Ty parchante!" Kniha z police letěla do kouta. "Ty blbče všech blbců!" Další kniha se vyhnula svému cíli a dopadla tam, co ta první. Zrzaví chlapec s nenávistným pohledem plného znechucení, bolesti a zoufalství mrštil další knihu, která tentokrát trefila svůj cíl. "Auu… No tak, Nobu, uklidni se." Černovlasý muž se jen těžce ubránil další letící knize. Menší chlapec se na něj zuřivě podíval. "Já, že se mám uklidnit?! Já nejsem ten, co už několik měsíců podvádí svého přítele!" Zaječel a hodil po něm další knihu. "Nobu, už jsem ti říkal, aby ses uklidnil, vysvětlím to." Hájil se Mamoru a přišel k němu. "Nedotýkej se mě ty stvůro!" Zaječel hystericky Nobu s rukama sevřené v pěst připraven zaútočit. "Lásko, přestaň, co tomu řeknou naši sousedi." Chytnul ho za ruce, ale tím si vysloužil pěstí do zubů. "Chtěl si snad říct tvoji sousedi, ne?!" Zaječel a vzal velkou sportovní tašku a začal do ní házet všechny své věci. Mamoru ho chvilku nechápavě sledoval, než mu došel význam těch slov. "Nobu, to snad nemyslíš vážně." Vyjekl udiveně. Zrzek ho zpražil tak bolestným pohledem, že se černovlásek na chvíli cítil provinile. Nobu si tašku přehodil přes rameno a ještě než odešel řekl.: "Nenávidím tě!". Mamoru zůstal stát jako solný sloup. Teprve, když práskli domovní dveře se sesunul na zem. "Tak si běž, já tě nepotřebuju!" Zakřičel ještě do vzduchu, protože ho mladší už nemohl slyšet.

Ne nadarmo se říká, že to nejdůležitější, co člověk má pozná až ve chvíli, kdy to ztratí. Mamoru byl od té doby jako tělo bez duše. Bloumal ulicemi bez nějakého směru. V práci byl tak mimo, že mu dali vyhazov, díky tomu neměl na nájem bytu. Byl to dlouhý a těžký rok. Za tu dobu se změnil, nebyl tím veselím a vždy optimistickým Mamoruem, kterého z něj udělala Nabuova přítomnost, byl to zase starý Mamoru, který se stranil všech a všeho kolem něj jen, aby nemusel být s nikým ve styku. Byl ale ještě osamocenější, než předtím, co poznal Nobua. Bez něj jeho život postrádal smysl. Dokonce i muž, se kterým zrzka podváděl ho opustil, říkajíc jak si mohl myslet, že by to bylo na dlouho?! Cítil se čím dál ztrhanější a zoufalejší, jako by z něj někdo vysával život. Jediné, co chtěl byl Nobu. Za ten rok odloučení od něj pochopil, že to on, jeho úsměvy, polibky a další věci byl jeho smysl života. A teď, když ho nemá, nemá proč žít. Už několikrát se pokoušel si život vzít, ale byl moc zbabělí než, aby to udělal.
Otevřel dveře domu, kde uviděl ve schránce dopis. Sedl si na pohovku a otevřel ho.


Pane Yawatari Mamoru,
Dovoluji si vám oznámit, že pokud do týdne nesplatíte nájem za tři měsíce, to činí 1 080 000 yenů, zavoláme na nás exekutory, nebo vymahače dluhů.S popřáním hezkého dne,
Správce bytu Yatsutora Sado

Mamoru si dopis přečetl ještě několikrát, než pochopil, co v něm stojí a co se mu stane. Složil hlavu do dlaní a poprvé za tu dobu dal vyplout na povrch emoce. Otřásal se vzlyky a prosil boha o odpuštění, prosil se sepjatýma rukama k nebi a prosil, brečel, naříkal. "Prosím, Nobu, vrať se, miluju tě, byla to chyba věř mi, už to nikdy neudělám, slibuju, jen se ke mně vrať!" Křičel a zalykal se vlastními slzy. Nehty měl zaražené hluboko do kůže na ramenech, že z nich odkapávali kapičky krve. "Prosím, udělám cokoli." Byl jako v agónii, mimo náš svět, jediné na co byl schopen myslet, byl drobný zelenooký chlapec, kterého tak miloval. Náhle se prudce zvedl a vyběhl z bytu.


Běžel po schodech. Zrychleně dýchal. Srdce mu splašeně bilo v hrudi. Musel tam být co nejdřív. Vybíhal po schodech nahoru než stanul před velkou, nádražní budovou. Bylo po půlnoci, v tu dobu tam nikdo neměl být, ale on přesto doufal, že tam bude. Potřeboval cítit jeho blízkost, držet ho v náručí a na kolenou odprosit. Vběhl do temné budovy. "Nobu, Nobu!" Křičel a pobíhal po nádraží, ale nikde nebylo ani živáčka. Zoufale se sesunul na lavičku, kde tehdy před dvěma lety seděli. Pamatoval si to jakoby to bylo včera, co seděli na lavičce a prvně se políbili. Jak tehdy Nobu usnul a on ho celou noc hlídal a hladil po vláskách, vdechoval jejich jemnou vůni skořice. Díval se na jeho spánkem uvolněný obličej a přál si, aby ho mohl takhle pozorovat věčně. Vydával při spánku takové roztomilé mručivé zvuky, které si pamatoval do teď, chtěl by je zase slyšet. Chtěl ho zpátky, tak strašně moc. "Nobu prosím, slibuji, že od teď budeš jenom ty, už nikdy nedopustím, abys byl nešťastný. Semnou se budeš už jenom smát a šťastně usmívat, prosím." Vyjekl do temna nádraží. Ozvěna se táhla na několikrát. Slyšel svůj zoufalí hlas a donutilo ho to být ještě zoufalejší. "Bojím se." Uslyšel v ozvěně hlas. Znal ho, byl to Nobuův hlas. "Čeho?" Zavolal a čekal. Nic se neozývalo. Mamoru si myslel, že má halucinace. "Toho, že slib nedodržíš." Ozvalo se po chvíli. "Nobu!" Vykřikl černovlásek a začal jej očima hledat. "Nevím jestli ti můžu věřit." Pokračoval zrzek . "Můžeš, přísahám ti, miluju tě." Zavolal a zoufale se snažil najít zelenookého chlapce. Uslyšel tiché kroky přibližující se k němu. "Nobu?!" Zavolal, když spatřil drobnou postavičku s velkou sportovní taškou stát těsně vedle něj. "Mamoru." Usmál se zrzek a podíval se mu do očí. "Prosím, odpust mi, už to nikdy neudělám!" Kleknul si na zem a dal hlavu až k zemi. Nobu položil tašku na zem, přešel až k němu a přikleknul si k němu. "Odpuštěno." Zašeptal a rukou mu zvedl hlavu. "Začneme od začátku?" Zaprosil Mamoru. " Od začátku." Přitakal Nobu a vytáhl černovláska na nohy. Mamoru ho okamžitě v táhl do silného obětí. Konečně mohl zase vdechovat jeho vůni vlasů a cítit jeho dech, jeho ruce okolo svého krku. "Miluju tě." Zašeptal šťastně Mamoru. "Já tebe taky." Zakňučel Nobu. Jejich rty se spojili v polibku.

Tam, kde začal jejich společný život, teď začíná na novo. Dostal druhou šanci a teď byl pevně přesvědčený, že si nenechá svůj smysl života jen tak proklouznout mezi prsty, jako posledně. Bude ho chránit a pečovat o něj, aby ho neztratil, protože to je jeho životní cesta, po které se rozhodl jít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se