close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Last Note díl 10.

6. prosince 2013 v 21:57 | Hanako Hyuuga |  The Last Note
Tak tu mám pro vás další dílek povídky, omlouvám se, že to tak trvalo, ale byla jsem líná, navíc jsem s Ami na horách a tak se mi nic moc nechtělo :) Když nelyžujeme, tak se díváme na vtipná videa korejců :D je tu veselo. Tak užívejte povídku :3


Došel do jídelny, kde už zbylí členové seděli kolem nového stolu a čekají na nás. Sednul si vedle Suzua a Keishiho. Za mnou přišel i Sachio a přisedl si na poslední volnou židli. "Itadakimasu." Popřáli jsme si a pustili do jídla. "Suzu, je to výborné." Zamumlal Nibori s plnou pusou. "Nemluv, když jíš!" Zamumlám a začnu nabírat jídlo. "Musím to říct, když je to pravda!" Uraženě se na mě podíval. Zpražil jsem ho naštvaným pohledem. Za celou večeři nepromluvil slova. Tvářil se ztrápeně a šťoural se v jídle jakoby to byla břečka. "Suzu, umyj nádobí." Řekl jsem a šel jsem do pokoje.

Sehnul jsem se k šroubováku a pustil jsem se ke stavbě postele. "Chceš pomoct?" Uslyšel jsem ze dveří. Pootočil jsem hlavu a setkal jsem se s bojácným pohledem černovláska. Nejradši bych ho poslal do háje, protože jsem neměl náladu s někým mluvit. "To už máš to nádobí umytí?" Stočil jsem hlavu zpět k součástkám. "Hm…jo, kluci mi pomohli." Zašeptal. Protočil jsem očima, vážně jsem na něho neměl náladu. "Budeš, ale zticha." Povzdychnul jsem si a podal mu šroubovák. S tichým díky ke mně přicupital a kleknul si vedle mě. A tak jsme se pustili do stavby.
"Si nějaký skleslí." Podotknul tiše a utáhl šroubek. Jako, když už si toho všimnulo i mimino, tak to bude semnou vážně zlé. "Jen nemám den." Postavil jsem jednu stranu postele k té druhé. "Když to říkáš, ale takhle se celí den nechováš." Podíval se na mě. Musel jsem uhnout pohledem, protože to bylo jakoby mi viděl až do hlavy. "Nic se nestalo, nedělej si starosti." Pokusil jsem se o úsměv a asi se mi to povedlo, protože se Suzu taky pousmál. "Když to říkáš, ale víš… kdyby si cokoli potřeboval, m…mužeš přijít za mnou." Usmál se na mě takovým roztomilým úsměvem, že jsem měl co dělat, abych na něj nekoukal jako na obrázek. Dotáhnul poslední šroubek a postel byla hotová. "Hotovo!" Zasmál jsem se a společně jsme jí přisunuli ke zdi. Suzu se náhle rozkašlal. "Si v pořádku?" Bouchnul jsem ho do zad. "J..jo." Zašeptal chraplavě. Něco mi ale říkalo, že mu nemám věřit. "Vážně ti nic není?" Ujišťoval jsem se. "T…to nic, poslední dobou kašlu, ale to bude dobré." Usmál se. "Nelži!" Přistoupil jsem k němu a sáhl mu na čelo. "Jsi se zbláznil?! Vždyť máš horečku!" Zakřičel jsem na něho a dotáhnul ho k němu do pokoje, kde jsem ho hodil na postel.

"Nic to není." Zašeptal vyjeveně a sledoval mě, když jsem ho zuřivě přikrýval růžovou peřinou. "To, že nic není?!" Vyjekl jsem a doběhl jsem pro obklad. " Vždyť máme mít za dva dny první zkoušku a ty… Jak dlouho ti je špatně?!" Podíval jsem se na něj. Nervózně si skousl ret a uhnul pohledem. "Asi…asi od včerejška večer." Šeptl. "A to si to nemohl říct mámě?! Ta by ti pomohla." Naštvaně jsem se na něj podíval a dal mu studený obklad na čelo. "Víš…to by nešlo, ona…není statná v léčení." Smutně zavrtěl hlavou. Povzdechnul jsem si. "To bude dobrý, neboj." Zašeptal tak nejtišeji, jak jen to šlo. "To doufej, jinak tě za ty bicí dokopu!" Naštval jsem se a vyšel jsem z pokoje, nezapomněl jsem za sebou pořádně prásknout dveřmi. Jako, co si o sobě myslí, že si onemocní těsně před první zkouškou a ještě to nikomu neřekne, jako vážně dítě.
"Co se stalo?!" Vyjel na mě Nick hned jak jsem přišel do obýváku a svalil se na sedačku. "Suzu je nemocný." Naštvaně jsem hodil návodem na sestavení židlí. "A to si kvůli to mu křičel?!" Zvýšil na mě hlas. "Tak sorry, ale jak si dovoluje onemocnět těsně před první zkouškou?!" Zakřičím na něj. "Ale on za to nemůže!" Zaječel na mě. "Neječ na mě!" Vyjekl jsem a vrazil mu pěstí do zubů. Zapotácel se a chytnul si bolavé místo. " Kolikrát jsem ti už říkal, abys mě nemlátil!" Zařval a povalil mě na zem. "Zmetku!" "Hajzle!" "Ty sebestřednej debile, přestaň se starat jen o sebe a dívej se taky kolem!" Vrazil mi pěst do břicha. "Tak se podívej na sebe, jsi jak moje kopie, tak si to říkej sám!" Kopnul jsem ho. "Můžete toho nechat!" Zvýšil hlas Sachio a pokusil se nás zastavit. Přiskočil k nám a chtěl Nicka ode mě odtáhnout. Niboru ho kopnul nohou, kterou mu blonďák držel a Sachio se svalil na zem. "Senpai!" Zaskučel prosebně. Já jsem ho nevnímal a místo toho jsem se začal znovu prát s Nickem. Dali jsme si ještě několik ran, než nás Keishi, který se na to už nemohl dívat, zvedl do vzduchu a pořádně s námi zatřásl. "Nechci vás rušit, ale neměli byste dělat takoví hluk, když tu je nemocný." Pronesl klidným hlasem a pustil nás na zem. Potom se sehnul k Sachiovi a pomohl mu na nohy. "Děkuju." Usmál se na něj Sachio a chtěl mě zvednout. "Nech mě bejt!" Vyštěkl jsem naštvaně a mnul si pohmožděné zápěstí. "Ale senpai." Vyjekl ublíženě. "Žádné ale, vůbec na mě nemluv, ani na mě ani o mně a už vůbec se mě nedotýkej!" Vybuchl jsem a uraženě odešel do pokoje.

Zády jsem spadl na svou postel. Byl jsem vytočenej, naštvanej, ruka mě bolela. Podíval jsem se na ní. Celá zarudlá a začínala otékat. Výborný, ještě mám naraženou ruku, toto pěkně začíná, to vám povím. Jakoby nestačilo, že to mimino se neumí chránit před nemocemi, že se víc obleče, nebo si vezme vitamíny a musí onemocnět. Já ho prostě v ten pátek do tý zkušebny i třeba dokopu, ale bude tam a bude hrát, jako že se Daisuke jmenuju! Najednou jsem byl strašlivě unavený, zabalil jsem se do peřiny a usnul.

Někdy asi ve tři ráno mě vzbudil hluk na chodbě a následné pobíhání sem a tam. Chvilku jsem se pokoušel znovu usnout, ale když hluk neustal, naštvaně jsem vyšel na chodbu, kde jsem se srazil se Sachiem, který nesl v hrsti všelijaké prášky a pilulky. "Co se děje?" Zeptal jsem se nechápavě. Sachio otevřel pusu, ale hned na to jí zase zaklapl a uraženě trhl hlavou ode mě a odešel k Nickovi a Suzuovi do pokoje. Tak ten čmelák se semnou nebaví, jo. Uchechtl jsem se a otevřel dveře do pokoje, kde zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

byla si tu?

Hai

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se