
Dááááálší kapitolka :D docela dobré ne?! Dneska jsem se dívala na nádherný film. Jmenoval se Tada Kimi wo Aishiteru a bylo to strašně hezké. Brečela jsem u toho. Doporučuju :) Nicméně doufám, že se vám díl bude líbit. :3
V pokoji byli všichni z kapely. Postávali kolem Suzuovi postele, který ležel pod hordou přikrývek a už ode dveří bylo vidět, že mu je dost špatně. Celý se třásl horečkou, v obličeji byl celý rudý a po spáncích mu tekl pot. Keishi vyměňoval obklad každých pět minut. Sachio se snažil přijít na to, co jsou jednotlivé prášky zač a Nibori pobýhal po pokoji sem a tam. "Co se to tu děje?!" Zeptal jsem se znovu. "Suzuovi se přitížilo, nevíme, co máme dělat." Vyjekl vyděšeně Niboru a upřel na mě zoufalé oči. "To jenom ty nevíš, co máš dělat, my to víme." Uraženě našpulil pusu Sachio a vytáhl s hromady platíček jedno s růžovými prášky. "Tohle spolkni." Usmál se na Suzua blonďáček a podal mu prášek a vodu na zapití. "M…mně je…dobře." Zachraptěl Suzu a upřel na mě svoje horečkou unavené oči. Jako vážně na mě, nepochopil jsem to, ale co už. "To teda nejsi, vem si to, bude ti líp." Usmál se na něj Sachio a pokoušel se mu prášek nacpat pod tlakem. Suzu křečovitě zavřel pusu a nehodlal si ten prášek vzít. "No tak!" Vykřikl ublíženě Sachio a pomalu mu pusu otevíral, ale ani to nepomohlo. "Blbče." Ulevil si. Keishi mu dal ruku na rameno, aby toho nechal. Sachio se naštval a sedl si na druhou postel. "Suzu, vem si to." Zkusil to klidně Keishi, ale ani on s ním nic nezmohl. "Doprdele, Suzu, copak si malé dítě, abys tu dělal takové problémy?!" Nevydržel jsem to a zakřičel na něj. "Všichni jsou unavení a chtějí spát!" Dodal jsem ještě. Ten pohled jakým mě časoval, byl ten nejbolestnější jaký jsem viděl. "Já vás nepotřebuju, nic jsem po vás nechtěl." Rozvzlykal se a hodil po mně polštář. Keishi mu chtěl vyměnit obklad, ale Suzu jeho ruku odstrčil a zakryl si obličej rukama. "Ale Suzu, to nemyslíš vážně, že ne." Ozval se Sachio. "Jsme předci něco jako tvoje rodina, rádi se o tebe postaráme." Pohladil ho po vlasech. Suzu se rozkašlal. "Tak vezmeš si ten prášek, nebo ne?!" Znuděně jsem se na něj podíval. Suzu se v zápalu kašle rozplakal ještě víc. Vážně by nejradši spát. "Můžeš toho alespoň na chvíli nechat?!" Vykřikl na mě Nibori. "Nevidíš, že potřebuje utěšit a ne rozbrečet." Nick přešel k posteli a sehnul se k černovláskovi ležícího na posteli. "Suzu, bude to v pořádku, všechno je v pořádku." Usmál se na něj vlídně a opatrně mu sundal ruce z obličeje. Suzu měl zavřené oči a tiše vzlykal. "Podívej se na mě." Zašeptal a pohladil ho po tváři. Černovlasý zavrtěl hlavou. "Podívej se na mě, Suzu." Zkusil to znovu. Po chvíli se na něj dívali dvě zarudlé, krásné oči. Vypadalo to jako z nějaké telenovely, ale i tak jsem byl ticho. "Vidíš jak to de." Pořád se na něj usmíval a díval přímo do očí. "Nibori…já…n…nemůžu polknout prášek… poté ho hned vyzvracím." Zašeptal sotva slyšitelně. Neklesající horečka ho celého zmohla. "A co kdybychom ho rozdrtili a ty bys ho vypil ve vodě, hm." Počkal až mladší souhlasně přikývnul a doběhl pro palici na maso a lžičku. Keishi mu zatím vyměnil obklad a Sachio ho přikryl peřinou, kterou stihl skopnout. "Tak, tady to je." Přinesl svůj výtvor Nick a s Keishim Suzuovi pomohli se posadit. Vtiskl mu do dlaně skleničku lehce zkalenou do růžova. "Do dna." Dodal ještě a pak jsme už všichni sledovali, jak tekutina mizí v tom drobném tělíčku. Suzu podal skleničku zpátky Nickovi, který jí položil na noční stolek. "Děkuju." Zachraptěl zničeně černovlásek a položil se zpět do postele. "Vidíš, ani to nebolelo." Zasmál se Nibori a vtiskl mu pusu na čelo. No jako tohle jsem vážně nečekal, jako kdyby byl snad buzík. Což tu tak na devadesát procent jsou všichni, už jsem vám snad povídal, že jsem bi, že jo. Suzu zrudl, ale i přesto, že měl tvář rudou už od horečky. "Tak myslím, že můžeme jít všichni psát." Řekl klidně Keishi, vyměnil Suzuovi obklad a odešel do pokoje. Hned na to odešel i Sachio. Samozřejmě nezapomněl popřát dobrou noc. Chvilku jsem se ještě díval na ty dna, než jsem taky vycouval. Zdálo se to jenom mně, že těch posledních pět minut bylo vážně…divnejch, skoro to vypadalo, jako by ti dva mezi sebou něco měli. Jako, já bych se nedivil, protože v téhle branži je to skoro přirozené, ale i tak.
Probudilo mě Sachiovo broukání a poskakování po pokoji. Nespokojeně jsem zabručel a přetáhl jsem si polštář přes hlavu. "Prosím, ještě pět minut!" Zoufale jsem zasténal. Sachio si přespal pobrukovat a zle mě probodnul očima. "Co je?!" Nafouknul jsem rozčíleně tváře. Blonďák uhnul pohledem jakoby se spálil a vyšel z pokoje. Co to je?! Proč se chová, Jako bych byl nějakej cizák. "Co třeba ahoj?!" Zabručel jsem a vstal z postele. Je tu zima, kde mám ty bačkory. Samozřejmě, že jsem je nemohl najít. Hledal jsem je asi deset minut než jsem zjistil, že tam prostě nejsou.
"Hej, kdo mi čórnul papuče!" Vyřítil jsem se z pokoje a rázným krokem odešel do jídelny. Tam seděl Keishi s Sachiem a cpali se rýží. Ani jeden mě neregistroval! "Hej, já s váma mluvím!" Zaječel jsem na ně. "Nevím, kde máš bačkory." Zašeptal z plnou pusou Keishi ani se na mě nepodíval. "Fajn, díky!" Urazil jsem se. "Zeptej se Nicka." Dodal ještě. Jako, díky, to mě vážně nenapadlo! Otočil jsem se na patě a odešel do Niboriho pokoje.
Bez zaklepání jsem vtrhnul do pokoje. Suzu ležel na posteli a spal a Nick seděl u něho a s něžným úsměvem ho hladil po vlasech. "Co to děláš?!" Vyjekl jsem nechápavě. Niboru prudce odskočí od Suzua a nervózně se na mě koukne. "Nic, co tu děláš?!" Ušklíbnu se. "Ty po něm jedeš?!" Zasmál jsem se. "Ne, co si myslíš?!" Zrudl. "Hele, je to dost vidět." Založím se ruce na prsou a nepřestávám se culit. "Vážně?!" Vylekaně se na mě podíval. "Ha, já to věděl!" Nasadil jsem vítězný úsměv. "Hele, ty!" "Já co?" Zasmál jsem se. " Hele, poradím ti." Chytnul jsem ho kolem ramen. "Nepotřebuju pomoct!" Zamračil se. "Hele, takhle ho nikdy nesbalíš!" Našpulil jsem rty. "Říkám ti, že pomoct nepotřebuju!" Uraženě shodil mojí ruku a přistoupil k posteli se spícím černovláskem. "Děláš chybu." Zasmál jsem se. "Buď tišeji." Zašeptal a pohladil spícího po vláskách. "Si slabota, měl bys ho prostě ošukat a bylo by!" Dal jsem si ruce v bok. Nick se na mě podíval s výrazem ala řekni to ještě jednou a zabiju tě. Zvedl jsem ruce v obraném gestu. "Co se děje?" Zašeptal Suzu, který se začínal probouzet ze spánku. Ručkama si protřel očka a nechápavě se podíval po pokoji. "Dobré ráno, jak ti je?" Nahnul se k němu Nick a usmál se na něj. Ježiši, jestli tady budu ještě chvíli, tak asi budu zvracet, jak je to tu přecukrované. "Je to lepší." Zachraptěl a začínal vstát. "Co to děláš?!" Leknul se Niboru a zatlačil ho zpět do postele. "Já… chtěl jsem udělat snídani." Pousmál se a tiše zakašlal. "Ani náhodou, o snídani se nestarej, musíš odpočívat." Přitáhnul mu peřinu až po bradu. Ježiši, tak s tímhle ho nebude mít ani za půl roku! "Nemáte náhodou moje papuče?" Vmísil jsem se do té "milostné" scény. "Papuče?" Otočil se na mě Nick. "Jo, jsou takové zelenomodré s takovou bambulkou." Snažil jsem se je popsat."A díval si se do koupelny?" Podíval se na mě Nick. "Jo, to je dobrej nápad." Zamyslel jsem se a vyběhl ze dveří.
















Hanako zase někomu vnucuje ibalgin...