
Hojky, tak jsem zase tu... To máte radost, co :D Hlavně neskákejte moc vysoko, nebo napálíte hlavou do stropu a to by bolelo... ten strop :D My máme hlavy duté jako... jako... co je duté??? Já říkám, že náne všichni duté hlavy. Dneska jsem psala text s Dějiny výtvarné kultury a hádejte co... Všichni si stěžovali, že píší test a já jsem jako jedinej debil ho požádala, aby jsem si mohla napsat odě dvě oddělení, že chci porovnat obtížnost :D Jako, nechápu jak jsem na to přišla, ale odevzdala jsem dva testy :D Jsem pitomá!!!
Nic méně tu pro vás mám další díl povídky a asi bych tu měla napsat: Postavy jsou vymyšlené, jakákoli podobnost s živími či mrtvími osobami je čistě náhodná :D :D jen pro jistotu, že Raell :P Tak doufám, že se díl bude líbit. :3
"Mám je!" Vykřikl jsem nadšeně a nazul jsem si papučky. Jako, tam bylo vážně nějaké horko. Rovnou si zalezu do sprchy, když už jsem teda v té koupelně. Nevím proč, ale připadám si tady jedinej normální a nudím se tu. Jako, Keishi nemluví, Sachio teď semnou tady ne a tam ty dva ani nebudu jmenovat. Připadám si tu jako v psychiatrický léčebně. Vylezu ze sprchy a jen v ručníku a bačkorách přejdu do pokoje. Oblíknu se do nějakejch džínů a trika a jdu si do kuchyně pro něco k jídlu.
"Tak co, už si našel papuče?" Zašklebil se na mě Niboru a matlal něco na stole. Zvedl jsem nohu s papučí a zasmál jsem se. "Jo a co tvoje mimčo?" Zakřenil jsem se. "Cože?!" Nechápal. "No, myslím Suzua." "Hej!" Zakřičel na mě a začal se rozmachovat vařečkou a zasvinil tak od těsta celou kuchyň. "Co děláš?!" Zasmál jsem se. "Hej, on není mimino." Uraženě začal znovu matlat něco v misce. "Když myslíš, co to děláš?" Nahnul jsem se k němu. Vypadalo to, no… zvláštně. "Dělám Suzuovi palačinky." Vyndám z misky kus skořápky. "Tak to se budu modlit, aby přežil." Pokýval jsem hlavou. Nick se zasténáním praští hlavou do desky stolu. "Už to dělám po třetí, tohle mu nemůžu dát." Zaúpí nešťastně. "Tak, v prvním případě, ty vejce se tam dávají bez skořápky." Vyleju obsah misky do dřezu. "Víš, že dělat ze sebe chytrého ostatní lidi akorát vytočí." Zabručí Niboru a vyndá z ledničky další vejce. "Víš." Začnu a obejmu ho jednou rukou. "To je přesně můj cíl." Cvrnknu ho do nosu. "Auu." Chytne si nos. "Víš jak to bolí!" Rozkřičí se na mě. "Sorry, jsem netušil, že si taková citlivka." Ušklíbnu se. "Hlavně, že ty si z kamene." Bouchne mě do ramene. "Náhodou, já jsem z rajskýho protlaku." "To…cože?!" Začne se smát. Vážně jsem řekl kravinu. "Tys to zabil!" Směje se. Směju se taky. "Jako…já za to nemůžu, prostě to bylo to první, co mě napadlo říct." "To jsem pochopil." Začne smažit palačinky na pánvičce. "Hlavně je nespal jo." Poradím mu a on se na mě podívá a la: To si o mně myslíš, že jsem tak blbej?! Po chvíli, ale začne olej prskat a palačinka škvařit. "Do háje!" Vykřikne a zkusí jí vyndat z pánvičky, ale ona se mu k ní připekla. "Já se na to vykašlu!" Zaúpí. "Já tě varoval." Zasměju se a on mě probodne vražedným pohledem. "Hlavně, že si chytrej, ale takhle pomoct to ti nic neříká." Hodí naštvaně pánvičkou do dřezu. "Chováš se jako natvrdlí pako!" Otituluji ho a drknu do něj, že odskočí dozadu. Vypnu sporák, Pánvičku vezmu rejžákem, abych z ní dostal tu palačinku. Potom znovu zapnu sporák a dám na pánev olej. Vyleju na ní těsto a začnu smažit. Po chvíli mám hotovo a na talíři je asi deset palačinek, které se sobě podobají jako vejce vejci. "Je to, nemáš za co." Zasměju se. Nick mě zpraží pohledem a s tichým díky se zdekuje, typuju za Suzuem mu ukázat to mistrovské dílo.
Celý den strávím zavřený v pokoji a psaním textů. Jo, vím co si říkáte a jo, píšu, není to nic mistrovského, většinou mé texty jsou o apokalypse, nebo o útoku jiných národů na náš svět. Mně se texty líbí, ale většina lidí má ráda ty nechápavě milostné texty, namísto mích textů určené k zamyšlení nad lidskými hodnotami a hodnotami světa. Založené na lidské hamižnosti, lidé se vždycky snaží mít lepší věci než ten druhý. Nespokojí se s tím, co mu stačí, ale musí mít nutně to, co má ten vedle něj a při nejlepším ještě novější a dokonalejší než to má. To je prostě lidský postoj ke všemu. Každej člověk je takovej, alespoň je to můj názor. Já jsem si toho vědom a tak se snažím trochu to omezit, samozřejmě, že to nejde, lidská podstata je na tom už tak založená, že ji nejde jen tak překopat a změnit od základů, to by byla apokalypsa. Tak a dostali jsme se zpět k mým textům.
Odložím papír s písní na stůl a protáhnu se až mi klouby zakřupají. Podívám se z okna a zjistím, že je tma, ačkoli, když se podívám na hodinky je teprve něco kolem půl sedmé, takže to ještě tak pozdě není. Přesto se cítím unaveněji než normálně. Zapnu si počítač a přihlásím se na skype. Hned na to mi napíše Goro, když nad tím tak přemýšlím, tak se tohle jméno k němu docela hodí. Né jenom proto, že vypadá jako pes, ale on se tak i chová.
Goro: Čau, co děláš?
Daisuke: Hele, nic moc, spíš se nudim :(
Goro: Hele, tak pojď někam do klubu.
Daisuke: To je dobrej nápad, do jakýho?
Goro: Toho, kam chodíme vždycky vole :P sejdeme se tak v půl deváté.
Daisuke: Ok
S tímhle jsem se zase odhlásil a šel se podívat, jestli není něco k večeři.
Všichni seděli kolem stolu a jedli nějakou rybu, nebo co to bylo. "Jako, to mi ani neřeknete, že je večeře?!" Vyjel jsem na ně. "Volali jsme tě třikrát a ty si nepřišel." Odpověděl Niboru s plnou pusou. "Nic jsem neslyšel." Odvětil jsem a sednul jsem si k nim. Suzu mi okamžitě nandal na talíř rybu a do misky rýži. Měl na sobě tlustou mikinu a šátek okolo krku. Nick se stará. "Jak ti je?" Zeptal jsem se jen tak mimochodem. "Lépe, to všechno díky Nickymu." Zachraptěl a sklopil hlavu, aby zakryl rumělec, který se mu na líčku objevil. Podle mě spolu ještě nic neměli, ale radši se na to potom zeptám Niboriho. "Dobrou chuť." Popřál jsem a pustil se do jídla. "Jo, dnes večer odcházím a vrátím se buď v noci nebo až zítra." Zahuhlal jsem s plnou pusou. "Ale to nemůžeš, zítra máme první zkoušku." Vyjekl Sachio, který semnou pořád nemluví a mě to nějak nevadí. "Neboj, bude to cajk." Pokrčil jsem rameny a spolkl kus ryby. "Taky si myslím, že to není dobrý nápad." Vložil jsem do toho Keishi a já jenom protočil oči. "Nejste moji rodiče, abyste mi říkali co mám, nebo nemám dělat, čau." Odnesl jsem zbytek to kuchyně, vzal si bundu a odešel.















