
Tak po delší době sem přidávám další dílek povídky. Dnes se tam objeví nová postava, tak jsem zvědavá jestli se vám bude líbit. Ještě nevím, jestli tam bude jen na skok nebo tam bude mít nějakou větší roli, to se zatím ještě rozmýšlím. Doufám, že se bude povídka líbit :3
Měl jsem ještě dost času než jsem měl sraz s Gorem, tak jsem se jen tak potloukal parkem a poslouchal jsem písničky z mobilu. Byl jsem naštvaný, nechápal jsem, co to do nich vjelo, jakoby oni nikdy nechodili občas ven. Museli mít keci na všechno, co udělám a co řeknu. Nevím, jak to s nimi vydržím, když to nemůžu vydržet už teď. Najednou jsem se s tupou ránou ocitl na zemi. "Auu, dávej pozor, kam jdeš!" Vykřikl jsem a mnul jsem si naraženou ruku. "Omlouvám se." Odpověděl neznámí lámavou japonštinou s divným přízvukem. Podíval jsem se na něj. Byl to mladý muž okolo třiceti let. Měl světle rezavé vlasy sahající po ramena a velké zelené oči prosvítající přes delší ofinu. Když se postavil tak jsem zjistil, že je velmi vysoký a svalnatý. Nádherně vyrýsované svaly mu byli vidět přes upnuté tričko a o trochu volnější džíny. "Wow." Vydechl jsem omámeně a nechal jsem se jím zvednout na nohy. "Kdo jsi?" Nikoho tak nádherného jsem ještě nikdy neviděl. "Já jsem Barry." Natáhl ke mně ruku. "Daisuke." Nepatrně jsem se uklonil. Rozzářili se mu oči a uklonil se taky. "Odkud si?" Zajímalo mě. "Já být z Irska." Vylámal ze sebe. Irsko, Irsko, hledal jsem v hlavě zemi. Jediné, co se mi vybavilo byl zelený skřítek s hrncem zlata. "To je pěkná zemně co?" Usmál jsem se. Naklonil hlavu na stranu jako štěně, co nerozumí a mně došlo, že asi v japonštině moc zběhlí není, bohužel jsem anglicky uměl maximálně děkuju. "Proč si tady?"" Zkusil jsem mluvit pomaleji. "V Japonsku?" Přikývnul jsem. "Jsem otaku." Vylámal ze sebe větu, kterou si určitě už doma připravoval. "Anime, Manga, co." Usmál jsem se a on mi s úsměvem přitakal. Chytil jsem ho za ruku a táhnul ho k lavičce.
Posadil jsem ho a sedel jsem si vedle něho. "Tak, kolik ti je?" Začal jsem konverzaci. Nemohl jsem jen tak odejít, moc se mi líbil a komu taky ne. Byl přímo nádherný a okouzlující. Vypadal zmateně, ale nějak podivně šťastně. Nemohl se na něj vynadívat, byl úplně jiný než Japonci. "Je mi 25 let." Usmál se na mě.
Povídali jsme si dlouho, bylo to příjemné, i když mi moc nerozuměl a já zase jemu, ale bylo to zábavné. Mluvili jsme o všem možném a vždycky jsme se strašně rozesmáli, když jsme odpověděli na něco, co se druhý vůbec neptal. Taky jsem zjistil, že v angličtině něco dohromady dám, asi jako on v japonštině. Čas s ním strašně rychle utíkal a jak utíkal, blížil se můj sraz s Gorem. "Nechceš semnou jít do klubu?" Zeptal jsem se. Rukou mi naznačil, že nerozumí. "Ty, já klub." Zkusil jsem to anglicky. "Proč?" "Mám sraz s kamarádem a napadlo mě, že bychom mohli jít spolu." Zvedl jsem se a vytáhnul ho na nohy. "Kamarád?" S úsměvem jsem přikývnul a táhl ho parkem směrem ke klubu.
"Goro!" Mával jsem už zdáli svému kamarádovi, s koňským obličejem a v ruce jsem pořád svíral ruku Irského chlapce. Goro, vysoký, vychrtlý, černovlasý mladík s malinkýma očima a velkým nosem, díky němuž jak už jsem několikrát říkal jako pes. Stál před vstupem do klubu a pokuřoval cigaretu. "Čau, už jsem myslel, že nepřijdeš a … Kdo je to?" Podíval se na Barryho, který vypadal trochu vyplašeně. ťuťák. "To je Barry, potkal jsem ho v parku, není roztomilí." Usmál jsem se na něj. Potom, co jsem řekl roztomilí se zatvářil jako sluníčko. Je vážně k sežrání. "Cože, ty si potkal nějakýho kluka a vzal si ho sebou?!" Ujišťoval se, že to pochopil správně. "Jo." Smál jsem se jako blázen. "Jak se jmenuješ?" Podíval se na něj. "Jmenuje se Barry, mluví převážně anglicky a je hrozně krásnej, že jo." Goro protočil očima a vtáhl nás dovnitř.
Bylo tam hodně lidí, hluk, hlasitá hudba. Všude svítili stroboskopy, polonahé holky se všelijak vlnily, div netancovali u tyče. Dotáhl jsem Barryho k baru a objednal nám koktejl. "Na zdraví." Ťukli jsme si a pustili se do pití. Goro se u nás občas ukázal s nějakou holkou, na kterou zrovna narazil. Goro byl prostě dokař a tak to i zůstane. S Barrym jsme se výborně bavili, díky alkoholu se jazyková bariéra rozpadla my jsme spolu komunikovali všelijak, ale rozuměli jsme si. Co budu povídat, po pár panácích jsem byl mimo, ale on vypadal pořád plně při vědomí. "A na jak dlouho tu budeš?" Zeptal jsem se zase po chvíli. Chvilku přemýšlel a potom se usmál. Doplnil jsem otázku o několik anglických slov a máchání rukou. "Dva měsíce." Vypadlo z něj po chvíli. Usmál jsem se a vstal jsem na vratké nohy. "Tanec." Podal jsem mu ruku a on jí hned přijal.
Na parket mě musel podpírat, aby sem si nedal rande z podlahou. Začali jsme tancovat vlnil jsem se jako ty holky kolem něho a on si mě u sebe přidržoval za pas a rukama přejížděl po mých zádech a zadku. Bylo to vzrušující cítit jeho ruce jak se mě snaží přitisknout k sobě ještě víc. Elektrizující pocit, který se čím dál víc prohluboval. Po chvíli začala hrát pomalá písnička. Za pas si mě přitáhl k sobě a začal se pohupovat v tempu hudby. Obtočil jsem mu ruce kolem krku a hlavu jsem si položil na jeho hruď. Vzal mojí tvář do rukou a nadzvedl jí, aby se mi díval do očí. "Daisuke." Vydechl zasněně. "Barry." Oplatil jsem mu. Chtivě jsme se rty spojili v polibek. Líbali jsme se vášnivě a chtivě. Jazykem mi proplul mezi rty do pusy. Započali jsme vášnivý tanec našich jazyků. Zajel jsem rukou do jeho nádherných vlasů a on mi stisknul zadek v pevném stisku. "Barry." Zavzdychal jsem a on si mě k sobě přitáhl ještě pevněji.
"Goro!" Zavolal jsem jakmile jsem uviděl mého kamaráda v obklopení žen, které se ho dotýkali, kde jen mohli a líbali na odhalené místa. Už jsem se vám zmínil, že Goro je velmi, velmi oblíbený u holek? "Co je?" Podíval jsem na mě než se začal líbat s nějakou mladou slečnou v šatech, kterým se už ani nedalo říkat oděv. "S Barrym už půjdeme." Usmál jsem se na zrzka a ten mě políbil. "Jasně, hele rád jsem tě viděl, tak si napíšem jo." Zachechtal se při opile a zamával mi. Zamával jsem mu nazpátek a potom jsem se nechal vést Barrym k východu.















