close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Last Note díl 15.

1. ledna 2014 v 18:34 | Hanako Hyuuga |  The Last Note
Čauky, tak jsem tu... Konečně jsem se vrátila domů ze Silvestra, který... nebyl přestě podle mého gusta, ale to nevadí, snad to nebude jak na nový rok, tak po celý rok... No, nicméně jsem vám napsala další dílek The Last Note, tak doufám, že se bude líbit :3
PS: Ještě jednou moc děkuju Raell za úžasný dárek k vánocům, jsi super!!!!! (No co by REN čekal od svého JRa :D )



Ty vole, co bylo s tou ženskou, vypadala, že dostala nějakej záchvat, či co. Sedl jsem si na volné místo vedle nějaké holky, která na mě vytřeštila oči a otevřela pusu dokořán. To jako ještě nikdy neviděla kluka, nebo co?! "Ahoj." Oslovila mě a nepřestávala na mě zírat. "Čau." Neotočil jsem se na ní, neměl jsem náladu se bavit s nějakou holkou, která ze mě byla úplně na měkko. "Jsem Tomoko a ty?" Já ti povím kdo jsem, jsem ten, kterej ti už neodpoví, protože z toho tvého hlasu mě bolí hlava ještě víc. "Ty si kdo?" Zeptala se znovu svým vysokým hlasem, který mě bolel do uší. Byl jsem zticha a sledoval provoz na silnici. "To mi ani neodpovíš?!" Našpulila pusu, aby mi dala najevo, že s tak hezkou holkou jako je ona by se mělo zacházet jinak. "Odpal babo." Zabručel jsem a zvedl se, protože autobus přijížděl z mojí zastávce. "Cože?! Copak nevidíš, jak jsem hezká." Vykřikla na mě. "Jenom proto, že máš na sobě tunu make upu to neznamená, že si hezká najivko." Vystoupil jsem. Ještě na mě stihla něco zakřičet, ale já jsem jí nevnímal. Chápejte, nemám nic proti holkám, ale nesnáším ty, které ze sebe dělají krasavici, že všechny potom vypadají stejně jako přes kopírák a myslí si, že jsem nejhezčí na světě. Tyhle pipiny jsou vážně na zabití.

Otevřel jsem dveře od zkušebny a propálili mě oči všech přítomných. "Ty si vážně úplnej retart, nebo co?!" Zakřičel na mě Nick a namířil na mě paličkou, kterou sebral z Suzuových rukou. Černovlásek za bicími spíš klimbal než, aby byl vzhůru, bylo na něm vidět, že je pořád nemocný. Vlasy měl potem přilepené k čelu, okolo krku měl šátek, ale nevypadal na to, že by mu měl nějak pomoct.Trochu jsem se za sebe zastyděl. Asi jsem to vážně přehnal… Ale jim to přiznat nemůžu, to by byl konec. "Sorry, ale už jsem tu, tak můžeme zkoušet." Přešel jsem k mikrofonu a vzal do ruky text, který jsem měl zpívat. "Ty to asi nechápeš, co?!" Křikl na mě Niboru. "My jsme ti říkali, že nemáš nikam chodit, zkoušky jsou pro nás moc důležitý a jestli na ně nebudeš chodit včas, tak odejdi ze skupiny!" Zaječel na mě. "Niboru, to stačí, už to neudělá." Zachraptěl Suzu a chytl se za krk, jak jen mluvení bolelo. "Drž hubu Suzu, tebe se nikdo neptal." Vykřikl Nick a hned na to si zakryl pusu. Suzu se podíval na mě a potom na Nicka. Z očí mu začali téct slzy. Zvedl se ze sedátka a se vzlykem utekl z místnosti. "Do prdele!" Ulevil si Nibori. "Vidíš, co si provedl, kvůli tobě jsem na něj křičel!" Vyjel na mě. "Sorry, ale já na něj nekřičel." Pokrčil jsem rameny a už jsem se k tomu nevracel. Nick mě chtěl obdařit nějakou peprnou poznámkou, ale to se do toho vmísil, že půjde za Suzuem a vytratil se. "Vážně tě nesnáším, víš to!" Sykl na mě Nick a začal si vybrnkávat nějakou melodii. ,,To není žádná novinka." Zaculil jsem se a vzal do ruky mikrofon. Po chvilce se vrátil Sachio s se Suzuem, který si ještě otíral slzy z tváří. ,,Suzu já…" Začal Nick, ale Suzu ho rukou odbil. ,,Tak…jdeme zkoušet?" Zeptal jsem se znuděně a otočil se na Suzua, aby odklepal rytmus. Naše oficiálně první zkouška byla zahájena!
Jako, čekal jsem, že… no, že to bude znít trošku lépe. Suzu hrál dobře, ale občas se ztratil v Keishiově base, protože nebyl zvyklí hrát s někým. Keishi… tak ten nebral ohledy na ostatní a prostě hrál, co měl, bez žádného zapálení, či akce… prostě jako stroj. Sachio, proboha, co to tam vyváděl, ten snad vůbec necvičil, pletl noty a jen se poblbne se usmál pokaždé, když udělal chybu. Nick, ten hrál výborně, nevím jak, ale přesto, jak se nesnášíme spolu nejvíc ladíme a synchronizujeme se, nevím jak se to možný, ale je to tak. Byla to zničující zkouška, nejhorší věc je sehrávat dohromady. To je na zabití a ještě, když lidi kolem vás to kazej. Jako, já jsem byl nejlepší, ostatně jako vždycky.

Do dormu jsme přijeli asi v šest večer. Suzu hned začal dělat večeři i když vypadal velmi unaveně a vyčerpaně. Docela mi ho bylo líto, ale samozřejmě bych to nikdy nepřiznal. Zrovna jsem šel do obýváku, když mi cestu zkřížil Niboru s vražedným výrazem ve tváři. ,,CO chceš?!" Vyjekl jsem, když jsem mi zabránil v tom, abych ho obešel. ,,Si rozmazlenej parchant, víš to!" Zasyčel na mě. Arogantně jsem se ušklíbl. "A nějakou novinku nemáš?" Uchechtl jsem se. ,,Ty!" Už se napřahoval, že mi jednu flákne, když se mezi nás postavil Keishi. ,,Vypadni odsuď!" Zakřičel Nick a chtěl ho odstrčil, ale Keishi byl jako skála. ,,Vím, že jste naštvaní, ale neřvěte na sebe, všichni jsou unavení a ještě by vás měli poslouchat." Pronesl s klidem. ,,Jdi doprdele!" Křikl na něj. ,,Nemusíte být vždycky tak sobečtí, mějte ohled třeba na Suzua, který je nemocný a ještě nám dělá večeři." Řekl a odešel. Na to Nibori nic neřekl, jen provinile sklopil pohled k zemi. ,,Teda, teď vypadáš jako pes, kterýmu vynadali." Zasmál jsem se. ,,Táhni někam a buď tiše!" Sykl a odebral se do obýváku, kde si sednul na sedačku a pustil si televizi. Přisedl jsem si k němu a vytrhl mu ovladač z ruky. ,,Hele!" Vyjekl a byl by pokračoval, kdybych si nepřiložil ukazováček ke rtům a nenaznačil, aby byl potichu. Na televizi jsem naladil program hudební ceny Japonska. Dívali jsme se asi deset minut, když nás zavolal Sachio, že je večeře.


Sedli jsme si ke stolu a Suzu nám přinesl Chazuke, sice to není moje nejoblíbenější jídlo, ale nevadí mi. Suzu si přisedl a s popřáním dobré chuti jsme se pustili do jídla. ,,Suzu, až se najíš, běž si lehnout, vypadáš vyčerpaně." Soucitně se na něj usmál Sachio a vložil si kus jídla do pusy.Suzu jen přikývl, snědl pár soust a odešel do pokoje. Nick jej celou dobu pozoroval a začal jíst až nejmladší odešel. Celé jídlo snědl rychlostí blesku a odešel za ním. Přišlo mi to vtipné, jak si ho chce usmířit.


Po večeři jsem šel do pokoje, ale všiml sem si pootevřených dveří do Suzuového a Nickového pokoje. Na hlavě mi vytrčeli růžky a tiše jsem přicupital ke dveřím a nakoukl dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se