close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Last Note díl 17.

5. ledna 2014 v 21:45 | Hanako Hyuuga |  The Last Note
Tak, jsem tu s novou povídkou. Jako, nevím, jak na tom budu teď s časem na psaní vzhledem k tomu, že začíná zase škola a tím pádem i kroužky... No pokusím se, ale když chci doma zvládat i dalších x věcí a ještě do toho píšu RPčko s Raell, tak nevím, jak to všechno stihnu, ale nepředbíhejme a radši se pustme do povídky. Byla bych vám i vděčná, kdybyste řekli, co mám zlepšit, nebo změnit. Díky :3


V noci jsem psal asi tak dvě hodiny a to ještě přerušovaného spánku, ten krk mě nesnesitelně bolel při nadechnutí, měl jsem co dělat, aby tu něco nerozmlátil, protože mě to tak neskutečně štvalo. Vyhoupl jsem se na nohy a nasadil si svoje papučky. ,,Dobré ráno senpai, jak ti je?" Usmál se na mě z postele Sachio a už se taky začal drápat na nohy. ,,Dobře." Zachraptěl jsem. Bylo vidět jak se Sachio zhrozil. ,,Senpai, ty nemůžeš mluvit!" Vyjekl vyděšeně. ,,Jak teď budeš zpívat?!" Šílel dál. ,,Do bude dobrý, to rozmluvím." Zašeptal jsem a musel jsem se chytit za krk jak mě bolel. ,,Senpai?!" Vyjekl a přiběhl ke mně. ,,Vždyť máš krk úplně fialový! Počkej, donesu ti obklad." Vyběhl z pokoje jako neřízená střela. Pokrčil jsem rameny, nějak mě to netížilo, tak prostě mě ten krk bude bolet, no co. Naštvaně jsem se posadil na židli a vyčkával blonďáka.
Vrátil se za chvilku z mísou vody a hadrem. "Tady, dej si to kolem krku a bude to lepší." Podal mi ten hadr. Chtěl jsem mu něco nepěkného říct, ale zpražil mě pohledem. ,,Teď nemluv, akorát to zhoršíš." Poučil mě. Zamračeně jsem se na něj podíval a ovázal si krk žínkou. ,,Tak, když nebudeš mluvit, tak to bude zítra určitě lepší." Pokýval hlavou spokojeně. Rozzuřeně jsem se na něj podíval a pohledem mu naznačil, že jestli o tom bude ještě chvilku mluvit, tak ho taky přiškrtí. ,,Nedívej se na mě tak a pojď na snídani." Popadl mě za ruku a táhl mě do jídelny, kde mě posadil na židli. Uraženě jsem zkřížil ruce na prsou. ,,Dobré ráno." Zašeptal tiše Suzu a přinesl tác se snídaní. ,,Suzu, říkal jsem ti, že se nemáš přepínat." Uslyšel jsem káravý hlas Nicka, který pomohl Suzuovi dát věci na stůl. ,,Už… jsem v pořádku." Řekl, ale v jeho hlase byl slyšet chrapot. ,,To vidím." Pronesl klidně Keishi a sedl si vedle mě na židli. ,,Co to máš s krkem?" Ukázal na můj krk a nabral si rýži do misky. Už jsem se nadechoval, že něco řeknu, ale Sachio mi rukou připlácnul pusu. ,,Nemůže mluvit, někdo." Podíval se na Niboriho. ,,Mu pohmoždil krk." Přisedl si ke mně z druhé strany a také se pustil do jídla. Zachmuřeně jsem si nandal jídlo a tiše začal jíst. ,,Daisuke…já." Odmlčel se. ,,Omlouvám se, nechtěl jsem tě poranit." Provinile se na mě podíval. ,,To nic." Zachraptěl jsem tak tiše, že mě téměř nebylo slyšet. ,,Senpai!" Vykřikl rozhořčeně blonďáček. ,,Říkal jsem ti, že nemáš mluvit!" Spustil na mě trochu jemnějším hlasem. Prudce jsem zamával rukama. ,,Co dneska budeme dělat?" Zachraptěl Suzu. ,,Ty, budeš ležet, to samé Daisuke!" Vykřikl rozhodně Nick. Naprázdno jsem otevřel pusu a zamával rukama ve vzduchu. ,,Co?" Otočil se na mě Sachio. Ukázal jsem na sebe, potom na dveře ven. ,,Nikam nejdeš!" Podíval se na mě Sachio. Zoufale jsem se podíval na Keishiho a hledal jsem v něm záchranu. ,,Myslím si, že bys nikam chodit neměl, mohlo by se to zhoršit." Nesouhlasně zavrtěl hlavou. Naštvaně jsem našpulil rty, prudce jsem vyskočil ze židle a odběhl do obýváku. Ve vteřině jsem byl zpátky a ruce jsem držel blok a propisku. Sedl jsem si na židli a začal jsem na blok psát. Potom jsem to ukázal klukům.
,,Mám dneska rande." Přečetli všichni nahlas a vyjeveně se na sebe koukli. ,, Tak to asi nemáš." Zakřenil se na mě Niboru. Rychle jsem napsal na papír další vzkaz a ukázal jsem mu to.
DRŽ HUBU!
Zasmál se. ,,A kdo mě donutí." Vítězně se na mě zašklebil. To už jsem nevydržel, odhodil jsem blok a skočil jsem po něm. Shodil jsem ho ze židle a oba jsme letěli na zemi. ,,Pusť mě, vole!" Vykřikl na mě a pokusil se mě odstrčit. Začali jsme se kutálet po celém pokoji a různě jsme se odstrkovali. Vypadalo to spíš jako, když se perou malé děti. ,,Nechce se alespoň na pět minut." Povzdechl Keishi a odnesl nádobí na kuchyně.
Uraženě jsem z něho slezl a odsunul jsem se do kouta a s nohama křížem jsem propaloval stěnu naproti mně. ,,Suzu, běž si lehnout." Usmál se na něj Nick, když se zvedl ze země a podal mu ruku. Suzu přikývl, obešel rudovláska a odešel do pokoje. Kdybych mohl mluvit, tak bych se mu smál a dělal z něj vola. Místo toho jsem jenom dělal, že se směju a mlátil rukou do země. Zpražil mě nenávistný pohledem a odběhl za černovláskem.
Zvedl jsem se ze země a došel do kuchyně, kde jsem zahlédl jak Keishi umýval nádobí a Sachio ho utíral. ,,Jestli chceš jít na to rande tak běž." Otočil se na něj blonďák. Málem jsem si vesele poskočil. ,,Ale jen, když nebudeš mluvit." Řekl svoje podmínky. Vesele jsem zakýval hlavou a rozeběhl se do pokoje. Musel jsem si vybrat něco hezkého na sebe.

Vybral jsem si volnější černé tričko s různými dírami a metalovým potiskem, nohy jsem si navlékl do úzkých černých džínů s řetězy. Moc mi to slušelo, teda, kdybych nemusel mít ten šátek kolem krku, který naprosto kazil ten super dojem. Podíval jsem se na hodinky. Bylo teprve tři čtvrtě na dvanáct a Barrym jsem se měl setkat až ve dvě. Cesta tam trvá něco kolem půl hodiny, takže mi bude stačit vyjít tak ve čtvrt na dvě a budu tam akorát. Jen mě teda dost štve ten krk. Slíbil jsem Sachiovi, že nebudu mluvit, ale jak se s ním domluvím?! Podíval jsem se na stůl, kde ležel můj otrhaný šedivý blok. Ten si přece nemůžu vzít! Ten by se mi rozpadl dřív než bych tam došel.


Přiběhl jsem k Suzuovému pokoji a lehce zaklepal. Nic se neozvalo, potichu jsem otevřel dveře a potichu jsem vešel. Dolní čelist mi spadla dolů, když jsem uviděl na posteli ležet spící kluky v obětí. Leželi na Suzuově posteli. Nick objímal Suzua kolem pasu a druhou rukou si jej tiskl k sobě. Suzu svíral V pěstičkách jeho tričko a hlavičku měl zabořenou v šátku, který měl kolem krku, že mu téměř nebyla vidět hlava a vykukovali mu jen černé vlásky. Potichu jsem přešel ke stolu a otevřel jsem několik šuplíků než jsem z jednoho sebral nějaký růžový notes s Hello Kitty. To bude lepší. Strčil jsem jej pod tričko a rychle odsud vypadl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Arigato za návštěvuSmějící se