
Tak, trochu pozdě, ale přece :D Další díl, doufám, že se bude líbit :3
Cítil jsem polibek na krku. Zmateně jsem otevřel oči. Já…usnul?! Podíval jsem se do těch nádherně zelených očí, které se na mě smáli. Nechal jsem si jeho rukama pootočit hlavu a následně políbit. Byl to lehký, něžný polibek. Spokojeně jsem přivřel oči a vyšel mu vstříc. Po chvíli jsem se jazykem probojoval do jeho úst. Sevřel mě pevněji a přitáhl si mě ještě blíž k sobě ve snaze prohloubit polibek. Nechal mě prozkoumávat jeho pusu než se jazykem začal otírat o ten můj. Probojoval se jazykem ke mně do úst, takže jsem se musel stáhnout a naše jazyky spolu začali tančit ve vášni.
Od sebe jsme se odtrhli až, když nám došel kyslík. Podíval se mi do očí a vtiskl mi ještě jeden krátký polibek. ,,Jsi krásný." Zašeptal mi do ucha než ho olízl. Zaculil jsem se a prohrábl mu zrzavé vlasy. Chtěl jsem mu říct, že je taky krásný, ale potom jsem si vzpomněl na slib, který jsem dal Sachiovi a tak jsem mlčel, ale myslím, že to pochopil z toho jak jsem se ho dotýkal všude po tváři, vlasech a těle.
Od sebe jsme se odtrhli až, když nám došel kyslík. Podíval se mi do očí a vtiskl mi ještě jeden krátký polibek. ,,Jsi krásný." Zašeptal mi do ucha než ho olízl. Zaculil jsem se a prohrábl mu zrzavé vlasy. Chtěl jsem mu říct, že je taky krásný, ale potom jsem si vzpomněl na slib, který jsem dal Sachiovi a tak jsem mlčel, ale myslím, že to pochopil z toho jak jsem se ho dotýkal všude po tváři, vlasech a těle.
Rozloučili jsme se až kolem sedmé večer a já jsem pospíchal domů. Měl jsem dobrou náladu z vydařeného rande takže, když jsem přišel domů, tak zářil jsem jako sluníčko na všechny strany. Kluci se na mě jen překvapeně dívali, ale nic neřekli, asi byli rádi, že do nich neryju.
,,Tak jak šlo rande?" Zeptal se mě nakonec Sachio zvědavě a přátelsky se na mě podíval. Usmál jsem se na něj a pokýval hlavou, jakože dobrý. Usmál se na mě a dal si do pusy další sousto. Podíval jsem se na Suzua. Vypadal už lépe, ale stejně na něj byla vidět únava. Vzpomněl jsem si na to, co jsem dnes odpoledne četl. Jak moc musí být jeho duše zraněná. Díval jsem se na něj jak jí, poprvé v něj nevyděl jenom dítě, ale kluka, který si toho prožil víc než ostatní. Kolik odvahy ho asi muselo stát utéct od rodičů a přihlásit se na konkurz a kde na to vzal?! ,,Děje se něco?" Zašeptá Suzu chraplavě a rozpačitě se dívá do mích očí, po chvíli však sklopí pohled, jakoby se spálil. Už se nadechuju, že něco řeknu, ale před pusou mi přistane Sachiova ruka. Zakýváním hlavou mi dá jasně najevo, že dneska už nepromluvím. Uraženě nafouknu tváře a strčím si do úst další sousto. Další věc, která mě napadne: výborně vaří, to se naučil sám, když rodiče nebyli doma? No ovšem, chudák dítě zůstávalo doma samo a tak mu nic jiného nezbylo. Opravdu ho teď lituju a to neříkám jenom tak. Musím se potom podívat na datum zápisu, abych věděl od kdy to tak je. Ještě jedna věc, bydu muset varovat Nicka, aby k němu byl vážně, ale vážně hodný. Jinak to chudáček už určitě psychicky nevydrží.
,,Děkuju za jídlo." Řekl Keishi a zvedl se od stolu. Odnesl svoje nádobí do dřezu a zavřel se v pokoji. Tenhle je taky oříšek, tomu se budu muset taky podívat na zoubek.
,,Děkuju za jídlo." Řekl Keishi a zvedl se od stolu. Odnesl svoje nádobí do dřezu a zavřel se v pokoji. Tenhle je taky oříšek, tomu se budu muset taky podívat na zoubek.
Po večeři jsem se zavřel v pokoji. Lehl jsem si na postel a jen tak se díval do stropu. Bylo to jedno z nejlépe strávených chvil, prostě na nic nemyslet a jen ležet a relaxovat. Z téhle euforie mě vyrušil Sachio, který přišel do pokoje se svým typickým úsměvem a posadil se na svou postel. ,,Nechceš si s námi pustit film?" Mile se na mě usmál a prosebně zamrkal řasy. Pokrčil jsem rameny, jeden film mě přece nezabije. Pomalu jsem se zvedl a i se Sachiem jsem zamířil do obýváku.
Dívali jsme se na nějaký horor, něco o nějakých zrůdách, co žerou lidské maso a proměňují se na lidi. Seděl jsem na pohovce spolu se Sachiem, Suzuem a Nickem, který odmítal sedět jinde než seděl nejmladší a Keishi seděl v křesle se skrčenýma nohama a znuděným výrazem sledoval obrazovku. Suzu se celou dobu schovával u Niboriho v náruči a vyděšeně ječel vždycky, když se tam ty zrůdy objevili. Niboru vypadal, že se dobře baví, ne tím filmem, ale tím jak se k němu Suzu tiskl a že ho tak mohl objímat. Jako by to nečekal, když ten film vybíral.
Sachio se celou dobu smál nějakým naprosto nevtipným scénám a pořád mluvit a tom, co by udělal on, kdyby ho nějaká ta příšera napadla. V jednu chvíli jsem ho chtěl poslat k zemi. Ale ostatním to asi nevadilo, nebo to bylo tím, že jsem jako jediný sledoval film… Jo, to asi bude tím, protože Keishi je zabrán do svých myšlenek, Suzu strachy nevnímá téměř nic, Nick se zajímá pouze o Suzua, který se k němu tulí a potom jsem tu já a Sachio, který jak už jsem řekl mluvil jako by tam v tom filmu byl.
Unaveně jsem si povzdechl. Kdy už to skončí?! Ptal jsem se sám sebe. Suzu zse vyjekl a začal se třást v Niboriho náručí. ,,Suzu, je to jen film." Zašeptal mu Nick trochu vyvedený z míry. Byla další lekavá scéna a Suzu se ještě víc roztřásl. ,,Nicku, myslím, že by si měl Suzua doprovodit do pokoje." Navrhl jsem mu chraplavě. ,,Ale já jsem se na to chtěl dodívat." Podíval se na mě. ,,Ale vidíš Suzua, vždyť brečí." Poukázal jsem na fakt. Niboru se asi nad sebou zamyslel. ,,Suzu, ššš, je to dobré, jsem tu s tebou." Vysadil si ho na klín a sevřel ho v náručí, ale jinak se ani nehnul. ,,Nibori, jdi." Řekl jsem mu znova. ,,Sepnai, nemluv, nesmíš mluvit!" Otočil se na mě Sachio a já jen ukázal na Nicka a Suzua. ,,Senpai má pravdu, Suzu je už tak moc vystrašený, dodíváš se na to jindy." Založil ruce na prsou. Nick je něco zabručel, ale zvedl se i s černovláskem v náručí a odpochodoval do pokoje. Vděčně jsem se na Sachia usmál a on mi úsměv oplatil. Keishi celou tuhle akci ani nezpozoroval, byl pořád někde duchem mimo.
Sachio se celou dobu smál nějakým naprosto nevtipným scénám a pořád mluvit a tom, co by udělal on, kdyby ho nějaká ta příšera napadla. V jednu chvíli jsem ho chtěl poslat k zemi. Ale ostatním to asi nevadilo, nebo to bylo tím, že jsem jako jediný sledoval film… Jo, to asi bude tím, protože Keishi je zabrán do svých myšlenek, Suzu strachy nevnímá téměř nic, Nick se zajímá pouze o Suzua, který se k němu tulí a potom jsem tu já a Sachio, který jak už jsem řekl mluvil jako by tam v tom filmu byl.
Unaveně jsem si povzdechl. Kdy už to skončí?! Ptal jsem se sám sebe. Suzu zse vyjekl a začal se třást v Niboriho náručí. ,,Suzu, je to jen film." Zašeptal mu Nick trochu vyvedený z míry. Byla další lekavá scéna a Suzu se ještě víc roztřásl. ,,Nicku, myslím, že by si měl Suzua doprovodit do pokoje." Navrhl jsem mu chraplavě. ,,Ale já jsem se na to chtěl dodívat." Podíval se na mě. ,,Ale vidíš Suzua, vždyť brečí." Poukázal jsem na fakt. Niboru se asi nad sebou zamyslel. ,,Suzu, ššš, je to dobré, jsem tu s tebou." Vysadil si ho na klín a sevřel ho v náručí, ale jinak se ani nehnul. ,,Nibori, jdi." Řekl jsem mu znova. ,,Sepnai, nemluv, nesmíš mluvit!" Otočil se na mě Sachio a já jen ukázal na Nicka a Suzua. ,,Senpai má pravdu, Suzu je už tak moc vystrašený, dodíváš se na to jindy." Založil ruce na prsou. Nick je něco zabručel, ale zvedl se i s černovláskem v náručí a odpochodoval do pokoje. Vděčně jsem se na Sachia usmál a on mi úsměv oplatil. Keishi celou tuhle akci ani nezpozoroval, byl pořád někde duchem mimo.
Po filmu, který za chvíli skončil jsem se šel vysprchovat. Bylo to příjemné, co vám budu povídat, kdybychom tady měli vanu, tak bych v ní zůstal celý den a stejně by mi to bylo málo. Zůstal bych v té teplé vodě dokud bych se celý nerozpustil a ani potom bych nevylezl. Proč jsem se nenarodil jako ryba, mohl bych být ve vodě napořád… Ale to by ta voda byla studená a já mám rád jenom teplou, nesnáším studenou vodu.
Pokroutil jsem hlavou, už jsem asi vážně magor. Vylezl jsem ze sprchy, vyčistil si zuby a v ručníku jsem přešel do pokoje.
Pokroutil jsem hlavou, už jsem asi vážně magor. Vylezl jsem ze sprchy, vyčistil si zuby a v ručníku jsem přešel do pokoje.















