
Tak po menší pauze je tu další díl povídky. JAko, já za to nemůžu, byla jsem líná to jsem dát, jinak díl mám napsaný už od neděle... nebijte mě!! :) No, doufám, že se vám bude líbit. :3
Další den kluci odjeli na zkoušku, takže jsem v dormu zůstal úplně sám. Dopoledne jsem strávil tím, že jsem ležel v posteli a esemeskoval si s Barrym, který byl zrovna na nějaké přednášce o anime, nebo co. Prý že je v angličtině, za což je asi rád, protože by byl asi ztracený, kdyby to bylo v Japonštině. Musel jsem se začít smát, když mi poslal svojí fotku, na který měl vyceněné zuby a vyvalené oči, vypadal hrozně. Nevěděl jsem jestli se mám smát, nebo se ho bát, protože vypadal jako frankenstein. To ještě umocňoval jeho cosplay, který byl s anime, které jsem v životě neviděl a to jsem nějaké viděl, asi tak pět šest. Nikdy jsem, ale neměl potřebu se za postavy převlékat. Ale na druhou stranu, kdyby měl cosplayovat s tímhle sexy klukem, tak by na sebe navlékl cokoli, aby se mu líbil. Se zájmem jsem mu poslal další textovku s tím, jak je strašidelný. Odložil jsem mobil vedle sebe na postel a natáhl jsem se k tašce pro Suzuův deník. Ještě jednou jsem si ho chtěl projít, abych zjistil, co možná nejvíc. Zatím jsem zjistil, že ten deník si začal psát kvůli tomu asi ve dvanácti letech, ale myslím si, že ho začali týrat dřív. Mobil zapípal. Vzal jsem ho a přečetl si textovku.
You are bad boy! :( Kawaii!
Musel jsem se začít smát. Jako, ten kluk je vážně zlatíčko. Napsal jsem mu srdíčko a zahleděl se na strop. Barry je prostě úžasný kluk. Bylo štěstí, že jsme na sebe narazili. V hlavě jsem si představil naše první setkání v parku a následnou noc u něj doma. Nezapomenutelné. Taky bych mohl napsat Gorovy, jak se mu vede, ale to až potom, teď si půjdu dát něco k obědu, protože jinak asi pojdu hlady.
You are bad boy! :( Kawaii!
Musel jsem se začít smát. Jako, ten kluk je vážně zlatíčko. Napsal jsem mu srdíčko a zahleděl se na strop. Barry je prostě úžasný kluk. Bylo štěstí, že jsme na sebe narazili. V hlavě jsem si představil naše první setkání v parku a následnou noc u něj doma. Nezapomenutelné. Taky bych mohl napsat Gorovy, jak se mu vede, ale to až potom, teď si půjdu dát něco k obědu, protože jinak asi pojdu hlady.
Zrovna jsem se cpal toasty, když někdo zazvonil. To je divné, proč by u nás někdo zvonil? Zmateně jsem přešel ke dveřím a otevřel. Před dveřmi stál pár, asi tak kolem čtyřiceti. Malá hnědovlasá paní s velkýma očima a rty staženými do úzké linky. Vedle ní stál muž, o trochu menší než jsem já s přísným výrazem a černými, na krátko ostříhanými vlasy. ,,Přejete si?" Zeptal jsem se nechápavě, ale už z pohledu na tuhle dvojici jsem neměl dobrý pocit. ,,Hledáme jednoho chlapce." Ozvala se žena pisklavým hlasem. ,,Ee?" Pořád jsem nechápal, ale začal jsem mít takové neblahé tušení. ,,Jmenuje se Furi Suzu, asi takhle vysoký, černé vlasy a velké oči." Popsal muž Suzua s chladnou tváří. ,,Ne, bohužel nevím o čem to mluvíte." Zachraptěl jsem. Kruci, toho museli najít?! ,,Víte, je to náš syn a on utekl z domova. Chceme ho jenom najít a přivést zpět." Vložila se do toho matka a odstrčila mě stranou a prošla do bytu. ,,Co si to…" Nestihl jsem to doříct, protože to už do domu prošel i muž. ,,Hej!" Vyjekl jsem a běžel jsem za nimi. ,,Tohle nesmíte!" Zuřil jsem, ale oni nereagovali. Chytil jsem muže za zápěstí a on se mnou hodil o zeď takovou silou, že jsem si málem vyrazil dech. ,,Suzu?!" Volala žena a nahlížela do všech pokojů. V to chvíli jsem si oddechl, že Suzu nezůstal ještě den doma a šel zkoušet, protože by to asi moc pěkné nebylo. Pracně jsem se zvedl a přiběhl jsem k nim. I přes chraplavý hlas jsem zakřičel z plných plic. ,,Vypadněte z tohoto domu!" Otočili se na mě. ,,Co si to dovoluješ chlapče, co takhle úcta ke starším, co." Zakřičela na mě ta příšerná ženská, znovu se otočila a pokračovala v tom, v čem začala. Rychle jsem vytáhl mobil a zavolal Keishimu. Naštěstí mi to hned vzal.
,,Ahoj Keishi, tady Daisuke, prosím tě mohl byste ty a Nick sem přijít a to rychle."
,,Asi jo, proč?"
,,Mám tu nějaký dva šílence a prohledávaj dům." Ten chlap mi vytrhl od ucha mobil. ,,Žádným poldům nevolej!" Zařval na mě a odhodil mobil, naštěstí jsem ho stačil chytit. Nemohl jsem si dovolit přijít a jediné spojení s Barrym. ,,Tady není Masato." Zvolala žena z mého pokoje a přešla do Keishiho. Masato mě chytil za vlasy. ,,Ty… ty nám něco tajíš, že jo." Praštil se mnou o zem. Bezhlasně jsem vyjekl bolestí. ,,Tak mluv!" Zařval na mě a kopl mě do holeně. Vyjekl jsem. ,,Nic." Zasýpal jsem. ,,Nevěřím ti ani nos mezi očima." Znovu mě kopl. To už jsem se naštval, vytáhl jsem se na nohy a dal mu pěstí. Masato se oklepal a vrazil mi taky. ,,Vypadněte z tohohle domu." Zaječel jsem nepříčetně a ani jsem si neuvědomil, že se mi vrátil hlas. V tu chvíli dovnitř vběhli Keishi a Nick. Keishi se rychlou otočkou dostal za rozzuřeného muže a zakroutil mu ruce za zády. Nick mě zatím zvedl, protože jsem zase skončil na zemi. ,,Ještě je tu nějaká ženská." Vydechl jsem zničeně. Niboru na nic nečekal a jal se prohledávat pokoje. Po chvíli byl slyšet ženský jekot a Nibori ji vedl stejně, jako Keishi svíral Toho muže…Masata. ,,Kde jste se to naučili?" Zíral jsem.
,,To je síla Aikida, zlato."
,,Neříkej mi zlato!"
,,Budu ti říkat jak budu chtít, protože jsem ti zachránil ten tvůj ctěný zadek."
,,Hej, tobě se nelíbí můj zadek?!"
,,Ovšem, že jo, právě proto je ctěný."
,,No neříkej."
,,Hele, nechejte toho, co uděláme s nimi?" Zeptal se nezajímavě Keishi a kývl hlavou k těm dvěma fanatikům. "Jak to mám asi vědět, asi bych je vyhodil a zamkl." Došlo mi, že víc vlastně udělat nemůžeme, protože, kdybychom zavolali policii, vyšetřovali by Suzuovo zmizení a to nikdo z nás nechce. Věnoval jsem klukům jeden výmluvný pohled. Kluci přikývli. Přešel jsem ke dveřím a otevřel je dokořán. Kluci jedním pohybem vyhodili ze dveří, že spadli tváří na chodník. "A už se nevracejte!" Zaječel jsem na něj a zavřel dveře. ,,Daisuke, co se to vlastně děje?" Podíval se na mě Nick nechápavě. Smutně jsem se na něj podíval a sedl jsem si do obýváku na sedačku.
,,Ahoj Keishi, tady Daisuke, prosím tě mohl byste ty a Nick sem přijít a to rychle."
,,Asi jo, proč?"
,,Mám tu nějaký dva šílence a prohledávaj dům." Ten chlap mi vytrhl od ucha mobil. ,,Žádným poldům nevolej!" Zařval na mě a odhodil mobil, naštěstí jsem ho stačil chytit. Nemohl jsem si dovolit přijít a jediné spojení s Barrym. ,,Tady není Masato." Zvolala žena z mého pokoje a přešla do Keishiho. Masato mě chytil za vlasy. ,,Ty… ty nám něco tajíš, že jo." Praštil se mnou o zem. Bezhlasně jsem vyjekl bolestí. ,,Tak mluv!" Zařval na mě a kopl mě do holeně. Vyjekl jsem. ,,Nic." Zasýpal jsem. ,,Nevěřím ti ani nos mezi očima." Znovu mě kopl. To už jsem se naštval, vytáhl jsem se na nohy a dal mu pěstí. Masato se oklepal a vrazil mi taky. ,,Vypadněte z tohohle domu." Zaječel jsem nepříčetně a ani jsem si neuvědomil, že se mi vrátil hlas. V tu chvíli dovnitř vběhli Keishi a Nick. Keishi se rychlou otočkou dostal za rozzuřeného muže a zakroutil mu ruce za zády. Nick mě zatím zvedl, protože jsem zase skončil na zemi. ,,Ještě je tu nějaká ženská." Vydechl jsem zničeně. Niboru na nic nečekal a jal se prohledávat pokoje. Po chvíli byl slyšet ženský jekot a Nibori ji vedl stejně, jako Keishi svíral Toho muže…Masata. ,,Kde jste se to naučili?" Zíral jsem.
,,To je síla Aikida, zlato."
,,Neříkej mi zlato!"
,,Budu ti říkat jak budu chtít, protože jsem ti zachránil ten tvůj ctěný zadek."
,,Hej, tobě se nelíbí můj zadek?!"
,,Ovšem, že jo, právě proto je ctěný."
,,No neříkej."
,,Hele, nechejte toho, co uděláme s nimi?" Zeptal se nezajímavě Keishi a kývl hlavou k těm dvěma fanatikům. "Jak to mám asi vědět, asi bych je vyhodil a zamkl." Došlo mi, že víc vlastně udělat nemůžeme, protože, kdybychom zavolali policii, vyšetřovali by Suzuovo zmizení a to nikdo z nás nechce. Věnoval jsem klukům jeden výmluvný pohled. Kluci přikývli. Přešel jsem ke dveřím a otevřel je dokořán. Kluci jedním pohybem vyhodili ze dveří, že spadli tváří na chodník. "A už se nevracejte!" Zaječel jsem na něj a zavřel dveře. ,,Daisuke, co se to vlastně děje?" Podíval se na mě Nick nechápavě. Smutně jsem se na něj podíval a sedl jsem si do obýváku na sedačku.
















ahoj pořádám menší soutěž a budu moc ráda, když se zapojíš :)) http://antidote.blog.cz/1401/competititon-best-thing-ever-prihlaska